Rubrika
HomilieO přijímání Božích darů
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, třikrát jsme vyslechli podobenství o vinici. Třikrát jsme slyšeli vlastně stejné téma, ale pokaždé to bylo jinak důrazné. Asi nejdůraznější bylo to třetí, z evangelia. Proč? Protože Ježíš toto podobenství řekl ve Svatém týdnu. Už vjel do Jeruzaléma na Květnou neděli a s největší pravděpodobností toto podobenství řekl velekněžím a učitelům zákona ve středu Svatého týdne, tedy dva dny před svým ukřižováním.
Všimněme si taky to, že není adresováno učedníkům, ale je adresováno lidem, kteří stojí vně, mimo, kteří otevřeně o sobě říkají: „My s tebou nekamarádíme. Nejsme tvoji přátelé.“
Je to tedy velmi důrazné podobenství, ale cílem toho podobenství není je ještě víc odradit, nebo jak by se to lidově řeklo, naštvat je. Cílem není vytvořit ještě větší příkop, ještě prohloubit to nepřátelství. Cílem je získat je. Ale tady je právě ta otázka, jak se člověk k tomu postaví, co slyší, jakým způsobem na to budu reagovat. A to je to, o co tu běží ve všech těch třech případech. Zase jsou to všechno podobenství, to znamená, je to plné různých obrazů.
Když se zastavíme u toho žalmu, u toho prostředního vyjádření, které jsme slyšeli, tak to je zřejmě z těch všech tří příběhů nejstarší. Má se za to, že to vzniklo někdy asi 700 let před narozením Pána Ježíše jako reakce na pád a zánik severního izraelského království.
Už vlastně ten žalm, který má číslo 80, je dost dlouhý. Má tři části a my jsme z něho slyšeli třetí část, podobenství o té vinici. Všechny ty tři části společně spojuje refrén. Ten jsme slyšeli na konci: Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář a budeme spaseni. To je jednotící myšlenka, myšlenka té obnovy.
Vinná réva ve své podstatě byla planá rostlina, která dlouhým šlechtěním, vytrvalostí těch pěstitelů, vytvořila keř, který má mnoho odrůd, který je velmi ceněný a jehož plody tedy se používají k oslavě. Ale pokud by se nikdo o tu vinnou révu, o tu vinici nestaral, tak ona by zase zplaněla. To je první taková základní myšlenka.
V odpovědi bylo, že dům Izraele je vinicí Páně, protože ve starém Egyptě byl za ten vinný kmen považován pouze král. Král byl ten, který měl nárok na zvláštní boží péči od těch jejich bůžků, od těch jejich model. A toto je druhá myšlenka, velmi důležitá. Byla důležitá pro Izraelity, je důležitá i pro nás: Každý člověk je obklopen touto Boží péčí, touto Boží vytrvalostí a rozmanitou péčí.
Už je to asi delší dobu, co jsem tady o tom mluvil, co všechno se každý rok na tom vinohradu musí udělat, a je toho skutečně hodně. Nebudu se teď tím zdržovat, nebudu to opakovat, ale vinice obecně je symbolem vytrvalé péče, obrazem vytrvalé péče. A Izrael si na tuto péči zvyknul a začal ji brát samozřejmě. A naráz se začali divit, když to „přestalo fungovat“, a oni říkali: „Bože, už o nás nepečuješ!“ A přicházejí proroci a říkají: „Ale on pečuje, ale problém je na vaší straně. Ne na straně toho, kdo dává, ale na straně toho, kdo přijímá.“
Slyšeli jsme v tom žalmu oslovení „Hospodine, Bože zástupů“. Pro nás je to jméno Boha takové slavnostní, že jo? Ale ono to bylo ještě něco víc. On to byl bojový pokřik. Opravdu s křikem tady tohoto začínali bitvy a říkali si: „Tak my se tady zaštiťujeme jménem našeho Boha, nemůžeme přece prohrát!“ Prohráli. A teď si říkají: „Jak je to možné?“ A říkají: „Bože, za to můžeš ty.“ A prorok přichází a říká: „Ne, zase ten problém, ta chyba je na vaší straně, na straně příjemce. Tady nejde o žádnou magii, tady nejde o to, že když vyslovíte nějaké jméno, že se něco stane. Takhle to přece nefunguje.“
To, o co tady vlastně jde v tom refrénu, je ta obnova: „Hospodine, Bože zástupů, obnov nás.“ A ta obnova má zase několik tváří. Bylo zničeno jedno království, takže oni samozřejmě toužili po tom, aby bylo obnoveno. Toužili po hospodářské obnově, politické obnově a ten žalmista připomíná a říká: „A tady musí jít ještě o tu obnovu vnitřní. Bez toho to nebude fungovat.“
Zmínil jsem se tady několikrát vlastně o těch chybách na straně příjemce. Jaké mohou být ty chyby? No, první je to, že příjemce ten dar bere automaticky, že za něj není vděčný. Nebo že ten dar ignoruje, tváří se, jako že nic nedostává. Anebo další možnost, víceméně krajní, ta je právě v tom evangeliu, že příjemce do slova a do písmene chce ten dar ukrást. To je to, co Ježíš kritizuje a co říká těm velekněžím a učitelů zákona. Říká: „Vy se toho chcete zmocnit násilím, a je to naprosto zbytečné, protože vy to dostanete jako dar.
V tom žalmu je ještě několik takových zajímavostí. Jak jsem říkal, ten žalm má číslo 80 a v žaltáři je 150 žalmů. Ale židovští učenci si dali tu práci, že spočítali písmena, všechna písmena v celém žaltáři, a vyšlo jim, že tento žalm je právě v polovině. Nejde o slova, ale jde o písmena. A ta polovina má být v místě, kde čteme: „Pustoší kanec z lesa.“ A přímo v tom „lesa“, tam je písmenko, které hebrejsky se řekne ajin, a to že je ta přesná polovička toho žaltáře, a tak proto v hebrejské bibli tady toto písmenko je vždycky zdůrazněno a je napsáno trochu výš, aby bylo vidět.
To je tedy víceméně jenom taková zajímavost, ale ta věta „pustoší kanec z lesa“, je velmi zajímavá. Samozřejmě navozuje ten obraz někoho, kdo škodí, a je to tady popsáno způsobem, který je celkem snadno pochopitelný. Ale celý ten text je možné chápat také duchovně. Kdo je ten kanec a eventuelně to okolí kolem něho?
Izraelité žili obklopeni pohanskými národy a velký vliv na život Izraele mělo pohanství Egypťanů a pohanství Řeků. Ten kanec je vzat z řecké mytologie. Je známo to, jak různí ti řečtí bohové a polobohové bojují s různými divokými zvířaty. V řeckých bájích je popsán Adonis, který byl napaden právě divočákem a byl jím rozsápán. Tedy ten kanec, to je to řecké pohanství.
A to egyptské pohanství je schováno v tom lese. Ono totiž je možné ten text číst ještě jinak. Tam to písmenko ajin se může zaměnit za písmenko alef, a pak by se to četlo „kanec z říčního ramene“. Jenže to jako nedává smysl. Takhle, když se to čte „kanec v řece“, tak to nemá smysl. Jenže co je tou řekou? Tou řekou je právě Nil. Čili toto čtení se používá pouze v tom duchovním výkladu, aby se přiblížily ty dvě oblasti, odkud přicházely ty pohanské vlivy, které víceméně pomalu potichu prostupovaly život Izraele, a ten žalmista říká: „Je to nebezpečné. Člověk musí dávat pozor, čemu věří, komu věří, na co, na koho spoléhá, a musí nějakým způsobem třídit myšlenky, které k sobě pustí, myšlenky, které potom považuje za důležité.“
Abych to celé nějak shrnul. Jak jsem říkal, těch chyb je několik variant. Ježíš mluví o té chybě toho, že se toho chtějí zmocnit. Ježíš je velmi důrazný, protože je to ty dva dni před těmi Velikonocemi. Ale mnohem častěji nás trápí to, co bylo spíš v těch starozákonních, že bereme ty dary automaticky, anebo že se tváříme, že jsme žádný dar nedostali.
V minulých dnech jsem hledal nějaký text, a tak jsem přečetl asi dvě knížky rychle, a jako vedlejší produkt jsem tam objevil jeden příběh, který právě se hodí na to, jak ty dary bereme buď automaticky, nebo že se tváříme, že jsme žádný dar nedostali.
Je to příběh fiktivní, obrazný, který vypráví o jednom mladém začínajícím podnikateli, který žije v nějakém moderním městě a spěchá na obchodní schůzku. Jak to v těch moderních městech bývá, města jsou přeplněná, silnice ucpané, on to špatně spočítá a jede pozdě. A teď teda prosí: „Pane Bože, prosím tě, pomoz mi dostat se přes tu dopravní zácpu, protože jinak firma zkrachuje.“ Zácpa se nějakým způsobem uvolní, on projede, přijede tam, kde by měl vystoupit a hledá místo na zaparkování. Teď objíždí ty bloky, nikde žádné místo a: „Pane Bože, prosím tě, pomoz mi najít to místo k tomu zaparkování, jinak to dopadne špatně.“ Místo není. „Pane Bože, když mi ho pomůžeš najít, když mi ho ukážeš, já budu chodit každou neděli do kostela a budu chodit ještě včas k tomu.“ A místo není. Jezdí furt dál, úplně zoufale, a: „Pane Bože, jestli teda nezkrachuju, jestli toto vydržím, tak já budu chodit každý měsíc ke zpovědi, další svátosti budu přijímat.“ Furt místo není, furt jezdí a furt nic. No, a teď přidává, jak to místo není: „Já se budu modlit ráno i večer,“ a pak úplně v nejvyšším zoufalství, kdy už zbývají asi poslední dvě, tři minuty, říká: „A Pane Bože, jestli mně teď pomůžeš, tak já si budu i Bibli číst každý večer.“ No, a v tu chvíli asi čtyři nebo pět metrů před ním od chodníku z řady těch zaparkovaných aut začne vycouvávat jedno auto a uvolí se jedno místo. A náš člověk okamžitě řekne: „Pane Bože, už se nemusíš obtěžovat, už se tu jedno místo udělalo.“
Bratři a sestry, Bůh, když nám nic nehrozí, tak není důrazný. Ale když hrozí nějaká škoda, tak je důrazný. To jsme viděli u Pána Ježíše. Bůh nás obecně vybízí, abychom byli vnímaví a abychom se snažili vidět jeho dary, abychom si toho byli vědomi a abychom tyto dary používali. Každý z nás si tedy odpovězme na otázku, jaké dary dostávám každý den a jak je používám.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slyšeli jsme dnes dvě podobenství. Obě ta podobenství mají stejný význam a liší se v některých detailech. Jde vlastně o to, co ať už prorok nebo Pán Ježíš považoval za důležité, na co položil důraz.
Vlastně obě ta podobenství jsou v určitém protikladu ke zprávě o stvoření. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Oslava 235. výročí založení kostela.
Bratři a sestry, církev nám předkládá v této době vlastně několik textů postupně, každou neděli, týká se to úrody, vinice. Ono se to hodí do toho přírodního roku, protože sklízíme úrodu, sklízí se vlastně opravdu teďka vinice, na jižní Moravě probíhá vinobraní. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, zeptám se vás, nestalo se vám někdy, že jste byli třeba na nějaké oslavě, všichni byli svátečně oblečeni, bylo to něco důležitého, něco významného, a teď si tam někdo nedal pozor na ústa a pronesl něco, co tu oslavu úplně zničilo, zkazilo, rozvrátilo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.10.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
My se, bratři a sestry, vrátíme zase k druhému čtení, k listu Filipanům.
„O nic nemějte starost.“ Když to člověk slyší (byla to hned první věta dnešního úryvku), tak si řekne: „No, kde to ten svatý Pavel žije? Jak je to možné, nemít starosti! Vždyť každý den se na nás hrne tolik všelijakých starostí, tolik věcí musíme zařídit, vyřídit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
My se bratři a sestry ještě dnes naposledy v takové té sérii zamyslíme nad průběhem mše svaté. Pokud si trošku vzpomínáte, tak posledně jsme se dostali k otčenáši.
Otčenáš, to je takové shrnutí evangelia, evangelium v malém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.10.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, v tyto dny u nás, hlavně na jižní Moravě, probíhá vinobraní, sklizeň hroznů. A tak ti jednotliví vinaři, když se potkávají, tak se ptají jeden druhého: „Tak, jaká je letos úroda? Kolik toho máš? Je to dobré nebo je to slabé?“ Nevím, jakou vy máte zkušenost s vinohradem. Vinohrad, to je kus země, který vyžaduje práci celý rok. Dost tvrdou práci. Ale potom je tu odměna. Protože vinná réva, to je plodina, kterou všichni lidé pěstují navíc. Třeba obilí, pšenice, se pěstuje pro chleba, to je jaksi nutná podmínka, abychom měli co jíst. Více...