Rubrika
HomilieO nic nemějte starost
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.10.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
My se, bratři a sestry, vrátíme zase k druhému čtení, k listu Filipanům.
„O nic nemějte starost.“ Když to člověk slyší (byla to hned první věta dnešního úryvku), tak si řekne: „No, kde to ten svatý Pavel žije? Jak je to možné, nemít starosti! Vždyť každý den se na nás hrne tolik všelijakých starostí, tolik věcí musíme zařídit, vyřídit. Žijeme v době, ve které jsme obklopeni různými technickými věcmi, takže dost často se něco poláme, musíme to nechat opravit. A Pavel napíše: ‚O nic nemějte starost.‘ Kde to ten Pavel žije!“
Kde že Pavel žije? Ve vězení, ve vězení v Efezu. Toto je zapotřebí mít na paměti po celou tu dobu, co čteme ten list Filipanům, protože pak v tomto kontextu dostávají Pavlovy myšlenky úplně jiný rozměr. Pavel není snílek, který by si stavěl vzdušné zámky. Pavel žije pevnýma nohama na této zemi, naopak je k té zemi i přikován, a ví tedy, co říká.
„O nic si nedělejte starosti.“ My bychom tam dnes asi doplnili „přílišné starosti“, protože dělat si starosti, to nepomůže, to člověk nic nevyřeší.
Jedno to moje oblíbené arabské přísloví říká: Strach ještě nikdy v ničem nikomu nepomohl. Prostě strach nic nevyřeší. Strach svazuje člověka, bere mu chuť do života, člověk z něho dostává deprese, ale rozhodně strach nic neřeší. Různá náboženství se snažila odpovědět tady na tu otázku, co má člověk dělat, aby překonal ty různé těžkosti, které se mu staví každý den do života, ale jen křesťanství říká: „Svěř je Bohu. Rozděl se s Ním o svoje těžkosti, protože On se s tebou rozdělí o sílu, jak to zvládnout.“
Na to říká Pavel, když kousíček přeskočíme: „Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.“ A poslední věta: „A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.“
Ne, že by to Bůh za nás řešil, ne, že by Bůh zasáhl nějakým zázrakem, že by poslal anděla nebo podobně, ale on dá sílu. On dá sílu, že to člověk zvládne, a člověk potom musí s pokorou říct: „Já jsem to nezvládnul. Ta síla nebyla z mě, ale já jsem to dostal jako dar.“
Víte, různá ta východní náboženství to řeší tím způsobem, že třeba hinduismus říká, že člověk má zůstat úplně oddělený od světa, aby ty starosti na něho nedoléhaly. To znamená úplně se stáhnout – nemít žádný majetek, nemít rodinu, nic nechtít. Jenže to není život, to je útěk ze života. Naopak Bůh nám dává tuto zemi a říká: „Žijte na ní.“
Potom ta další východní náboženství se to snaží zvládnout za pomoci různého cvičení. Ta cvičení mají určitý efekt, ale mají také jedno nebezpečí, a sice, že člověk si řekne: „Tak, mám své cvičení a nepotřebuju Boha. Vždyť já to zvládnu za pomoci tady toho cvičení.“ Apoštol Pavel právě proto zdůrazňuje: „Bůh je dárce toho pokoje. Na to nikdy nezapomeňte a vždycky o ten pokoj proste.“
Co je zajímavé a krásné, tak Pavel říká: „Ve všem předkládejte Bohu své potřeby.“ Tak on nazývá ty naše starosti, to, s čím žijeme každý den. Je to to, co potřebujeme, a Pavel to rozlišuje od ostatních proseb. Těmi potřebami má tedy na mysli opravdu to, co se dotýká každého z nás každý den.
Těmi prosbami má Pavel na mysli to, když prosíme za lidi kolem sebe, za společnost, za stát, prostě když prosíme na nějaké další úmysly. Je to krásné, že to Pavel takhle rozlišuje. Nikdy to nepopíral, křesťanství nikdy nepopíralo vlastně tady to, že člověk má nějaké potřeby, ale vždycky odpovídá na to a říká: „Ale nezapomeň na Toho, který ti dává všechno, na Toho, který se o tebe postará.“ To je hluboká myšlenka: Bůh se o tebe, člověče, postaral a ty se máš starat dál.
„Mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, spravedlivé“ a tak dále. Hlavně v devatenáctém století tady v Evropě se rozšířil takový myšlenkový směr, kterému se říkalo indiferentismus, tedy, jaksi lidově řečeno, co tě nepálí, nehas. Nebo proč si přidělávat zbytečné starosti. Ať se každý postará sám o sebe. Nemíchat se, zůstat ve svém klidu, takzvaně neangažovat se. To pak se člověk zbytečně rozčiluje, zbytečně z toho má žaludeční vředy a říká si potom: „Že já hlupák jsem vůbec se do toho míchal. Tak je lepší vůbec se do toho nepouštět.“
Pavel toto smete ze stolu a říká: „Bůh se postaral o tebe, člověče. Ty máš být ten, který se bude starat o svět a o ty, kteří jsou kolem tebe.“ Pavel tedy nehlásá to, čemu se říká humanismus, ale hlásá tady to, co my bychom nazvali charitou. Protože Bůh se postaral, tak ty ho máš, člověče, napodobit. On se postaral o tebe, tak mysli na to každý den. Každý den, když budeš mít chuť se stáhnout do té své ulity, když budeš mít chuť se na všechno vykašlat a rezignovat, vzpomeň na to, že Bůh se o tebe postaral a ty to máš dát najevo tím, že budeš podporovat všechno, co je pravdivé, čestné, spravedlivé a tak dál.
Minulý týden byl svátek svaté Terezie z Lisieux. Terezie z Lisieux byla karmelitka, žila v klášteře a v těch klášterech, hlavně dřív, byla taková myšlenka, že řeholníci a řeholnice by měli pěstovat to, čemu se říká sebezápor, tedy měli by si ukládat různá cvičení nebo takhle, ve kterých se budou takzvaně „umrtvovat“. Budou zapomínat na sebe, na svoji vůli a budou se snažit ve svém životě žít podle vůle Boží. Terezie z Lisieux vlastně tady udělala velkou změnu a říká: „Každý den prožíváme tolik všelijakých těžkostí, tolik starostí, že není potřeba cokoliv vymýšlet. Není potřeba cokoliv si přidávat, ale je potřeba vzít to, přijmout to, co přichází, a obětovat to.“
Začala tím, že myslela na misie. Ráda obětovala své těžkosti za kněze a vůbec za všechny pracovníky v misiích. Ale potom taky vlastně za svoje příbuzné, za klášter, za spolusestry, za církev ve Francii a podobně. A začínala, řekli bychom, s úplnými banalitami. Když praly sestry v prádelně a jedna nebyla moc šikovná a polila je tam vodu, tak první, co napadlo Terezii, tak si řekla: „No, já jí to oplatím anebo jí aspoň vynadám.“ Ale pak se ovládla a řekla si: „Ale ne, já to obětuju.“ Terezie to nazvala malou cestou, ale toto nejsou malé věci, to jsou velké věci.
Ono to pokračovalo potom a pokračovalo to tak daleko, že třeba v tom kláštěře byla jedna sestra, kterou Terezie absolutně nesnášela, ale ona si řekla: „Vždyť i tahle sestra je obrazem Božím. V ní ke mně přichází Bůh.“ Ne, že by ji Terezie nějak vyhledávala, ale zase když ji měla potkat, tak se jí nevyhýbala. Pozdravila ji, promluvila s ní, usmála se na ni, nabídla pomoc. Po nějaké době, když ty sestry mluvili o tom, kdo má v kom, v které té spolusestře oporu, kdo je přítelkyní které té sestry, tak tady tato sestra říká: „Moje nejlepší přítelkyně je Terezie.“ A Terezie ji vlastně nesnášela.
Ze strany Terezie to nebyla žádná přetvářka. Přetvářka je to tenkrát, když se k tomu druhému člověku chováme hezky proto, abychom ho „napálili“, abychom mu nějak uškodili. Ze strany Terezie to byla snaha i v této osobě, která mi není sympatická, vidět Boha, Ježíše, který ke mně přichází. Toto není malá cesta, bratři a sestry, toto jsou velké věci, které vyžadují naše každodenní snažení. Výsledky se dostaví až po letech, ale budou stát za to.
Bratři a sestry, dnešní svět je velmi neklidný. Hledá pokoj. Hledá ho v různých věcech, hledá ho v různých zábavách a podobně, a zapomíná na to, že ten pokoj může dát jenom ten, kdo to tady všechno udělal, kdo se o to všechno stará, a to je Bůh.
Bratři a sestry, až zase se zítra ráno probudíme a budeme mít svoje obvyklé všednodenní starosti, vzpomeňme na to, že je tu někdo, s kým se o to všechno můžeme rozdělit, komu to můžeme přednést a kdo nás posílí – Ježíš, Boží Syn, který je dárce pokoje. Nejenom pro svět obecně, ale je dárce pokoje pro každého z nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slyšeli jsme dnes dvě podobenství. Obě ta podobenství mají stejný význam a liší se v některých detailech. Jde vlastně o to, co ať už prorok nebo Pán Ježíš považoval za důležité, na co položil důraz.
Vlastně obě ta podobenství jsou v určitém protikladu ke zprávě o stvoření. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Oslava 235. výročí založení kostela.
Bratři a sestry, církev nám předkládá v této době vlastně několik textů postupně, každou neděli, týká se to úrody, vinice. Ono se to hodí do toho přírodního roku, protože sklízíme úrodu, sklízí se vlastně opravdu teďka vinice, na jižní Moravě probíhá vinobraní. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, třikrát jsme vyslechli podobenství o vinici. Třikrát jsme slyšeli vlastně stejné téma, ale pokaždé to bylo jinak důrazné. Asi nejdůraznější bylo to třetí, z evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, zeptám se vás, nestalo se vám někdy, že jste byli třeba na nějaké oslavě, všichni byli svátečně oblečeni, bylo to něco důležitého, něco významného, a teď si tam někdo nedal pozor na ústa a pronesl něco, co tu oslavu úplně zničilo, zkazilo, rozvrátilo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
My se bratři a sestry ještě dnes naposledy v takové té sérii zamyslíme nad průběhem mše svaté. Pokud si trošku vzpomínáte, tak posledně jsme se dostali k otčenáši.
Otčenáš, to je takové shrnutí evangelia, evangelium v malém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.10.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, v tyto dny u nás, hlavně na jižní Moravě, probíhá vinobraní, sklizeň hroznů. A tak ti jednotliví vinaři, když se potkávají, tak se ptají jeden druhého: „Tak, jaká je letos úroda? Kolik toho máš? Je to dobré nebo je to slabé?“ Nevím, jakou vy máte zkušenost s vinohradem. Vinohrad, to je kus země, který vyžaduje práci celý rok. Dost tvrdou práci. Ale potom je tu odměna. Protože vinná réva, to je plodina, kterou všichni lidé pěstují navíc. Třeba obilí, pšenice, se pěstuje pro chleba, to je jaksi nutná podmínka, abychom měli co jíst. Více...