Rubrika
HomilieBýt spravedlivý a konat dobro
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, zeptám se vás, nestalo se vám někdy, že jste byli třeba na nějaké oslavě, všichni byli svátečně oblečeni, bylo to něco důležitého, něco významného, a teď si tam někdo nedal pozor na ústa a pronesl něco, co tu oslavu úplně zničilo, zkazilo, rozvrátilo. Já myslím, že všichni máme podobnou zkušenost v životě. Potom se to všichni snaží takzvaně slepit, dělají jako že nic, ale už to není ono. Na té oslavě je kaňka.
A něco takového zažili účastníci oslavy, která byla v Jeruzalémě, v Jeruzalémském chrámu, byla to oslava na poděkování za sklizeň vína, a s největší pravděpodobností to bylo v roce 734 před narozením Pána Ježíše.
Do této oslavy vstupuje prorok Izaiáš se svou písní. Ona to byla píseň, on to neříkal, on to zpíval. Po zvyku tehdejší doby se tam někde postavil a začal zpívat. Spousta lidí se asi zastavila, protože začátek té písně odpovídá tomu, co oni znali, a co se jim vybavilo, to jsou citáty z jiné knihy Písma svatého, z Písně písní. A vypadá to tedy na takovou milostnou píseň, na píseň o ženichovi a nevěstě. Ale v určitou chvíli tam dochází ke zlomu a stává se z toho píseň, která je takovým dosti silným políčkem, můžeme říci i obžalobou všech těch, kteří se tady účastní té slavnosti na poděkování za sklizeň vína. Kdy vlastně prorok jim říká: „Vy se tady radujete, že vaše sklepy, vaše sudy jsou plné toho vinného moštu, ale zapomněli jste, že vy sami máte přinášet nějaký dobrý užitek.
Co to udělalo s posluchači, nevíme. Ten konec je otevřený, k tomu se ještě vrátíme. Ale teď se blíž podívejme na to, co ten prorok zazpíval. Je to podobenství. Je to vlastně jedno z nejstarších podobenství v Písmu svatém. A prorok využil veden Duchem svatým, toho místa, kde byli. Jsou v Jeruzalémě. V Jeruzalémě je to z kopce do kopce. Samotný starý Jeruzalém je na kopci., tam není kousek roviny a všude na těch stráních a kopcích je spousta kamení. Takže když on tam zpívá, že vinici měl můj přítel na úrodném svahu, oplotil ji, očistil od kamení, tak všichni věděli, jak je to těžká práce.
Dál prorok vyjmenovává, co všechno musí být na vinici, aby ta vinice byla dobrá, dokonalá, na jedničku. A navíc to vyjmenovává takovým způsobem, kdy říká vlastně: „To udělal přímo on! Můj známý to udělal!“ Bohatí lidé si na to sjednávali lidi, ale Bůh si nesjednal lidi. Bůh si nikoho nesjednal, pokud jde o péči o lidstvo, o nás, ale dělá to sám. Ne skrze někoho, ale sám o nás pečuje. Je to vztah velmi osobní a jedinečný, který má Bůh ke každému z nás. To je první věc, co prorok chce vyzdvihnout.
Potom právě prorok říká: „Bůh udělal všechno – všechno, co bylo možné, všechno, co bylo potřebné, aby to dílo bylo tak, jak to slyšíme už na prvních stránkách první knihy Mojžíšovy, aby to bylo dobré, aby to přinášelo užitek.
Ti Izaiášovi posluchači si měli vzpomenout na první knihu Mojžíšovu, na to, že Bůh usadil člověka v zahradě Edenu. Právě proto, že vytvořit zahradu v Izraeli dalo tolik práce, a bylo s tím dost práce, aby se to udrželo, tak zahrada nebo i zahrádka každého Izraelity, to byla jeho pýcha. Teď nemluvím o nějaké zahradě zelinářské nebo něčem takovém, to byly věci, které byly potřeba pro obživu, ale mluvím o zahradě, kde byla vinná réva, popřípadě jiné stromy, protože to byla oslava. Z těch hroznů se dělá víno a s vínem se slaví. A to byla chlouba každého Izraelity, když měl dobré víno a mohl pozvat své přátele na nějakou oslavu.
A prorok je vede k tomu a říká: „Tady se stalo něco špatně. Vy jste zapomněli poděkovat, ale skutečně poděkovat, ne jenom naoko, tomu, kdo vám to všechno dal. Jemu nejde jenom o to, abyste mu děkovali tady při nějakých obřadech, ale abyste na něho nezapomínali ve svém životě. Máte konat spravedlnost a konat dobro, dobrotu. Jak to budete dělat, to už je na každém z vás.“
Všimněme si, že prorok jmenuje dvě věci, které nejsou bezprostředně spjaty s náboženstvím. To jsou hodnoty, které vycházejí z toho, že člověk ctí určité principy, ale jsou to hodnoty, které má zachovávat každý člověk – zachovávat spravedlnost a konat dobro. Bůh tedy po nich nechce něco vysokého, ale chce po nich úplný základ.
Teď chviličku nechme proroka Izaiáše a podívejme se, co jsme slyšeli v evangeliu. Pán Ježíš totiž vychází tady z toho, co jsme slyšeli v prvním čtení, vědomě na to navazuje a pronáší svoje další podobenství. Ale jestli jste dobře zaregistrovali, tak v úvodu bylo řečeno: „Ježíš řekl velekněžím a starším lidu.“ Většinou je tam uvedeno, že Ježíš to říká zástupům, které byly kolem něho, nebo svým učedníkům. Ale toto je jedno z mála podobenství, které je věnováno velekněžím a starším lidu, tedy autoritám. Těm, kteří mají odpovědnost za celou zemi, za celý ten stát. Ježíš tedy mluví ke šlechtě a představitelům chrámu, té náboženské autoritě. A říká jim podobenství, ve kterém jim vůbec nelichotí, vůbec. Naopak on chce, aby si uvědomili důležitou věc. Oni si totiž říkali: „To, co tady řekl Izaiáš, to platilo pro ty obyvatele Judska a Jeruzaléma těch sedm set let před námi. Teď už je jiná doba, teď se věci mají jinak. A Ježíš jim chce říct: „Ale kdepak! Vy máte úplně ten stejný problém, akorát ho nevidíte. Je potřeba, abyste otevřeli svoje oči, svoji mysl, svoje svědomí a abyste to začali vnímat.
U Ježíše v tom podobenství je pro nás podstatná ještě jedna věc, a sice ti vinaři mají odvádět výtěžek, zaznělo to také v komentáři, jakýsi nájem. Nájem je určitá část toho, co člověk vyzíská, tedy ne všechno, ne, že by člověk musel odevzdat všechno, ale část. Nájem je zpravidla menší část. Tedy Ježíš říká: „Ten, kdo vám to všechno dal, ten, kdo se o vás stará, tak po vás chce část. Ne všechno, on je tak pokorný a tak dobrý, že se spokojí s nějakou menší částí. Co to je ta menší část? Být spravedlivý a konat dobro.
A teď mi někdo můžete říct: „A co to teda znamená? Co teda mám dělat ve svém životě?“ Tady ty texty končí a tady začíná to, co by se dalo označit jako náš domácí úkol. Co to znamená být spravedlivý a konat dobro? To musí už domyslet každý z nás, protože to se liší od postavení nás, jednotlivých lidí, od situace, ve které žijeme. To není totožné. Třeba u mnoha lidí se to bude překrývat, mnoho lidí řekne: „Ne, je to podobné, je to stejné,“ ale liší se to. A tady je na nás, abychom o tom přemýšleli, aby to nepadlo ladem.
V tom prvním čtení nevíme, jak to dopadlo, jestli o tom přemýšleli nebo ne. V evangeliu o tom přemýšleli, co jim Ježíš řekl, a rozhodli se, že se Ježíše zbaví, že ho odstraní. Tady my můžeme říct, to není ta správná cesta. Nám se tady nabízí jiná cesta. Ježíš prorok neříká tyto tvrdé myšlenky proto, aby nám pokazil nějakou oslavu, vůbec ne, ale aby nás upozornil: „Člověče, je tady několik cest ve tvém životě. Záleží na tobě, co ty si vybereš, záleží, po které té cestě chceš jít, a i když se rozhodneš jít po té dobré cestě, tak je potřeba čas od času zkontrolovat, jestli skutečně jdeš po té dobré cestě, jestli jsi nezabloudil, jestli ses neotočil a nejdeš někam jinam.
Bratři a sestry, užitek přinášet spravedlnost a konat dobro, to také ale znamená, že ten, kdo to bude konat, tak ne jenom, že bude dělat dobře těm, kteří jsou kolem něho, že se bude chovat správně, ale také to znamená, když toto budeme konat, nám samotným to přinese do srdce pokoj a radost. Nemysleme jenom, že to znamená, že děláme něco pro ty druhé, ale buďme si vědomi toho, že taky konáme pro sebe. Že to jsou spojité nádoby a že to k sobě patří. Mějme odvahu udělat si ten čas, zastavit se a zeptat se: „Pane, jak to má vypadat v mém životě, abych já konal dobro a spravedlnost?“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slyšeli jsme dnes dvě podobenství. Obě ta podobenství mají stejný význam a liší se v některých detailech. Jde vlastně o to, co ať už prorok nebo Pán Ježíš považoval za důležité, na co položil důraz.
Vlastně obě ta podobenství jsou v určitém protikladu ke zprávě o stvoření. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Oslava 235. výročí založení kostela.
Bratři a sestry, církev nám předkládá v této době vlastně několik textů postupně, každou neděli, týká se to úrody, vinice. Ono se to hodí do toho přírodního roku, protože sklízíme úrodu, sklízí se vlastně opravdu teďka vinice, na jižní Moravě probíhá vinobraní. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, třikrát jsme vyslechli podobenství o vinici. Třikrát jsme slyšeli vlastně stejné téma, ale pokaždé to bylo jinak důrazné. Asi nejdůraznější bylo to třetí, z evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.10.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
My se, bratři a sestry, vrátíme zase k druhému čtení, k listu Filipanům.
„O nic nemějte starost.“ Když to člověk slyší (byla to hned první věta dnešního úryvku), tak si řekne: „No, kde to ten svatý Pavel žije? Jak je to možné, nemít starosti! Vždyť každý den se na nás hrne tolik všelijakých starostí, tolik věcí musíme zařídit, vyřídit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
My se bratři a sestry ještě dnes naposledy v takové té sérii zamyslíme nad průběhem mše svaté. Pokud si trošku vzpomínáte, tak posledně jsme se dostali k otčenáši.
Otčenáš, to je takové shrnutí evangelia, evangelium v malém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.10.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, v tyto dny u nás, hlavně na jižní Moravě, probíhá vinobraní, sklizeň hroznů. A tak ti jednotliví vinaři, když se potkávají, tak se ptají jeden druhého: „Tak, jaká je letos úroda? Kolik toho máš? Je to dobré nebo je to slabé?“ Nevím, jakou vy máte zkušenost s vinohradem. Vinohrad, to je kus země, který vyžaduje práci celý rok. Dost tvrdou práci. Ale potom je tu odměna. Protože vinná réva, to je plodina, kterou všichni lidé pěstují navíc. Třeba obilí, pšenice, se pěstuje pro chleba, to je jaksi nutná podmínka, abychom měli co jíst. Více...