Rubrika
HomilieVězně vyvádí ke šťastnému životu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, chtěl bych se zastavit u dnešního žalmu a potom i na chvilečku u evangelia, protože oba ty texty spolu velmi úzce souvisí.
My jsme dnes slyšeli vlastně začátek žalmu, který má číslo 68 a je považován za jeden z nejkrásnějších žalmů. Celý ten žalm má 36 veršů, je tedy dosti dlouhý. A proč je tak oblíbený, proč je považován za tak krásný? Je to především pro jeho obsah, který utěšuje. Mluví se tam právě o tom, jak se Bůh postará o ty, kteří nemají nikde jinde zastání, jak se Bůh ujme těch, kteří nějakým způsobem strádají a trpí nespravedlnost od druhých lidí. Třeba pro nás je zajímavé, že tento žalm citoval papež Pius XI. v roce 1938 ve svém listě, kdy protestoval proti takzvané Mnichovské dohodě a rozpínavosti Německa.
Ten žalm je ale zajímavý ještě i z jiného důvodu. Jak víme, v církvi je takový starobylý zvyk, že pokud to jde, tak se kostely staví, jsou orientované směrem východ – západ, oltář směrem k východu. Je to proto, že ke konci tady toho žalmu v některých překladech je možné číst, že Bůh nebo Pán přijde od východu. A právě na základě tohoto místa pokud to šlo nebo pokud to jde, tak se pořád kostely staví tak, aby oltář byl k východu. Většina lidí ví, že se ty kostely tak staví, ale málokdo ví, kde je to místo, o které se to v Bibli opírá.
A co tedy říká tento žalm nebo pro jakou příležitost vlastně ho svatopisec složil? Byl to žalm, který byl zpíván na začátku roku a ten žalm má asi takovou myšlenku: Člověče, budeš prožívat určité nové období, začíná tady něco nového, nový rok, ale nestačí jenom, že si uvědomuješ, že jsou před tebou nové další dny, ale jde o to, aby ses zamyslel nad tím, jak ty dny prožiješ. Je to tedy žalm takový programový. Nabízí určitou myšlenku, jak prožít, jak naplnit naše dny, to co je před námi, to na co se setkáme. Hodí se to samozřejmě i do toho školního roku, hodí se to do každého začátku.
Ten žalm vychází z toho, že připomíná, jak se Bůh postaral o izraelský národ v Egyptě, jak ho odsud vyvedl, jak ho zachránil a vybízí ten žalm posluchače, ty kteří ho slyší, aby odpověděli na tuto Boží péči, na tuto starostlivost, a vybízí samozřejmě i nás.
Ve Starém zákoně se pořád řešila otázka, který ten Bůh je ten Bůh pravý. A Písmo odpovídá: Je to Jahve. To jméno se dá přeložit „Jsem, který jsem“, „Jsem s vámi“, „Jsem pro vás“. Tato věta „Jsem tu pro vás“ samozřejmě zněla jinak pro Izraelity, kteří byli otroky v Egyptě, a jinak už zněla potom pro Izraelity, kteří byli ve svobodě. Jinak zní pro člověka, který je nějakým způsobem porobený, a jinak zní pro člověka, který je svobodný, ale máme si uvědomit, že vždycky platí to „Jsem pro vás“, „Jsem s vámi“.
Takhle to říká Starý zákon. V Novém zákoně Ježíš říká o Bohu, že je to Otec, doslova tatínek. Ježíš si kvůli tomu taky vytrpěl svoje. Mnozí to nechápali, mnohým se to nelíbilo. Zdálo se jim to příliš familierní, že je tím snižována Boží důstojnost, ale Ježíš tím zase vstupuje, navazuje na tento koncept ze Starého zákona. Kdo je to otec? No, otec je ten, kdo se stará, kdo chce, aby rodina fungovala, kdo chce, aby rodina prosperovala. Po stránce hmotné, aby se jí dobře dařilo, ale i po té stránce duchovní. Zkrátka a dobře, ve všech směrech. A Ježíš říká: „A takhle se o vás stará Bůh a z této péče vy si máte vzít příklad.“
Dál ten žalm připomíná a říká: „Člověče, vždycky budeš muset zápasit o to, aby sis nevytvořil nějaké falešné bohy, falešné bůžky, aby ses neklaněl nějakým falešným hodnotám, ale abys stále usiloval, stále obnovoval ten svůj pohled. Aby stále před tebou byly ty hodnoty, které jsou skutečně trvalé, ryzí, pravé.
Potom dál ten žalm připomíná a říká, že Bůh je Ochránce. Víte, ve Starém zákoně, kde se mluvilo o tom, že ti různí Bohové, jak jsou silní, jak jsou mocní, tak toto byl velký protiklad, kdy se zdůrazňuje: On ochraňuje, on se ujímá těch, kteří nejsou v očích tohoto světa nějak zajímaví, těch, kteří jsou poslední. Jmenuje tady Písmo svaté vlastně dvě sociální kategorie: sirotky, vdovy. Tam se jednalo o to, že tady v tom starověku u soudu mohl svědčit jenom muž. Ani žena, ani dítě nějak nemohli vlastně tam přednést nějaký svůj názor nebo svoje svědectví. Za ně musel mluvit někdo jiný. A pokud neměli někoho, nějakého muže, který by se jich zastal, tak často se jim skutečně dělo příkoří. A tady ten žalmista připomíná a říká: „Takhle jste se všichni měli v Egyptě. Nikdo se vás nezastal. Pro Egypťany jste byli ti poslední, ti, kteří dělali cihly, a Egypťany zajímalo jenom, jestli jsou cihly hotové. Nic víc.“
A potom dál se tam mluví o tom, že dává domov. Zase je to narážka na Egypt, protože Egyťané říkali Izraelitům hebrejové, což znamená bezdomovci. Egypťané jim říkali: „Vy jste přišli kdoví odkud, my ani vlastně nevíme, odkud jste se tu vzali. Vy sem nepatříte. Vy jste našimi otroky a vy jste prostě úplně takový ten spodek.“
Když někdo nemá domov, tak to znamená, že nemá kořeny, a vykořeněný člověk je na tom vždycky velmi špatně. Aniž si to uvědomujeme, tak jsme jakýmsi způsobem zakořeněni jednak v místě, kde žijeme, patříme do nějakého národa, ale dalším tím kořenem, který nás nějakým způsobem ukotvuje v našem životě, je naše víra. A toto všechno dostáváme jako dar a za tyto dary máme děkovat. Takže Izraelité, oni se strašně dlouho těšili na to, že budou mít kořeny, že budou mít zemi, že budou někam patřit.
A teď se tady dál říká: „Vězně vyvádí ke šťastnému životu.“ Samozřejmě se zase myslí to vyvedení z Egypta, vyvedení tady z tohoto otroctví ke svobodě, k tomu že mohli rozhodovat sami o sobě. Ale v tomto místě se ten žalm stýká s evangeliem. Ježíš byl pozván k sobotnímu jídlu, ale nebylo to pozvání čestné. Bylo to pozvání, o kterém Lukáš říká: „Pozvali ho, aby si na něj dávali pozor.“ Bylo to vlastně takové vězení – vězení, které si vytvořili lidé. Oni si dávali pozor na Ježíše, co Ježíš řekne, ale taky si dávali pozor jeden na druhého: „Jak bude ten můj soused mluvit s Ježíšem? Nebude mu podlézat? Nebude se mu chtít vlichotit?“ Oni, aniž si to uvědomovali, tak si vystavěli takové mezilidské vězení.
Když pročítáme evangelia, tak nalézáme dva důvody, proč lidé zvali Ježíše: buď aby slavili, aby se s ním podělili o nějakou radost, anebo tady z toho důvodu, jak jsme to slyšeli v dnešním evangeliu, aby si na něho dávali pozor. Samozřejmě je nám jasné, že správné pozvání je to první, k tomu abychom s Ježíšem slavili.
II. vatikánský koncil změnil určitou terminologii, určité názvosloví, a když mluví o svátostech a především o mši svaté, tak říká: „Mše svatá se slaví.“ Dřív se používaly víc ty termíny, že se obětuje a takhle, ale po II. vatikánském koncilu se zdůrazňuje ten prvek slavení, abychom si uvědomili, že my všichni jsme pozváni od Ježíše, ale že taky my všichni ho máme pozvat, abychom slavili.
Bratři a sestry, tady ten úryvek, který jsme slyšeli v evangeliu, nás může vést k zamyšlení nad otázkou, proč se setkávám s Ježíšem, co od něho chci nebo s jakými úmysly k němu přicházím. Ježíš, i když je to pozvání nečestné, i když je to vlastně pozvání do takového vězení (on je vlastně pozván, aby ho zkoumali, aby ho jakýmsi způsobem sledovali, aby slídili, jestli neřekne něco špatně), Ježíš toto pozvání přijme a dokonce se pokusí tady ty, kteří ho pozvali, přivést k tomu, aby poznali, že udělali chybu.
Je to nesmírně těžké. Když napomíná přítel přítele, to je těžké. Ale když tady vlastně se snaží Ježíš získat svoje nepřátele, tak to už je opravdu vrchol umění a je to vrchol nezištnosti. A on využívá tu situaci, která tam nastala. Český překlad říká: „Vybírali si přední místa.“ Řecký originál používá trošku zase jiné výrazy, jinou terminologii, a když by se to přeložilo, tak bychom to mohli přeložit za pomoci slov, že vybírali si nejlepší lehátka, doslova divany. Vycházelo to z toho, jak oni tenkrát stolovali, hodovali. Leželi na levé ruce, na levém rameni a pravou rukou si brali ze stolu. Ten stůl byl samozřejmě mnohem nižší než náš stůl.
Tedy bylo to jakési místo pohodlí, ale tady v tomto pohodlí se našli lidé, kteří chtěli být centrem pozornosti, aniž na to měli nárok. Ježíš tady vlastně upozorňuje na problém, který provází lidstvo, co je lidstvo lidstvem. A sice ten problém je v tom, že někdo chce někomu sebrat jeho místo. Někdo se chce postavit na místo, které patří někomu jinému, posadit na židli, která patří někomu jinému. Vlastně už to začalo u prvního člověka, u Adama, kdy Adam se postavil nebo chtěl se postavit na místo Boží. On to zkusil a zjistil, že to nejde, ale ty následky vlastně zakoušíme dodneška. A Ježíš říká: „V každém z vás je kus takového Adama, ale to není dobře. Ale je na vás, abyste si to uvědomili a abyste se tomu postavili.“
Vlastně Ježíš, když mluví tady o tom, říká: „Jdi si sednout na poslední místo,“ tak tato informace je pro nás velmi důležitá. Proč? No, protože nám vlastně říká Ježíš, kde ho najdeme. On sám je na tom posledním místě. My potřebujeme vědět, kde on je. My potřebujeme vědět, kde se s ním můžeme setkat. Ježíš tady nastavuje zase jinou logiku, než která platí ve světě bez Boha. Ve světě bez Boha platí to: „Člověče, cpi se. Jestli se chceš někam dostat, jestli chceš něčeho dosáhnout, tak se musíš tlačit a nesmíš se moc dívat doleva, doprava.“ Ale Ježíš tady jednak říká: „Ve svém životě dívej se, co se děje kolem tebe, kdo je na tvé levé straně, kdo je na tvé pravé straně,“ a pak Ježíš říká: „V Božím království je jiná logika, a sice Bůh o tobě ví, jako ví o těch sirotcích a vdovách, kterých se nikdo nezastal v době toho Starého zákona, tak ví o každém člověku, ví o každém dobru, byť by bylo sebemenší, a ve svůj čas to Bůh odmění.“
Bratři a sestry, začíná tedy zase něco nového. Vlastně ten nový školní rok přinese nový rytmus rodiny, nový rytmus do našeho života. Budeme se tomu muset přizpůsobit, ale nezapomeňme tady na to, co Ježíš říká. Nezapomeňme na to, že dobro, které konáme, nekonáme proto, aby nás ti druzí obdivovali, ale konáme ho proto, že Ježíš je naším vzorem a my ho chceme následovat. A nekonáme ho proto, aby to odměnili lidé, ale konáme to proto, aby to odměnil náš nebeský Otec.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, texty, které jsme slyšeli, jsou texty 22. neděle, ale velmi se hodí k těm Dnům města. Protože při každých takových slavnostech se lidé setkávají. A jak jsem říkal na začátku té mše svaté, to setkání, kterého se zúčastnil Ježíš, bylo zaranžované s cílem přivést ho do úzkých, jak se říká, nějak ho nachytat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, texty, které jsme právě vyslechli, jsou texty z 22. neděle v mezidobí. Nevybírali jsme pro tu dnešní slavnostní bohoslužbu nějaké zvláštní texty, ale myslím, že se ty texty hodí ať už k těm dnům města, které prožíváme, anebo i k tomu začátku školního roku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Slavnostní bohoslužba k výročí 640 let od první písmené zmínky o Veverské Bítýšce
Bratři a sestry, když jsme připravovali dnešní mši svatou, tak jsme přemýšleli, jestli ty texty, které jsme teď slyšeli, jestli jsou vhodné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, ve všech textech dnešní neděle slyšíme povzbuzení k tomu, abychom byli pokorní, a naopak je tam varování před pýchou. A pak je tam ještě jedna myšlenka, která je myslím velmi důležitá, a to vytrvalost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Vrátíme se k úryvku z listu Židům, který jsme četli. Připomněl bych to, co jsem říkal asi před měsícem – proč ten list byl napsán. Byl napsán pro povzbuzení, to je velmi důležité.
Sice se ten list jmenuje List Židům, ale s největší pravděpodobností byl napsán pro křesťany, kteří se obrátili z pohanství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
 |
Hledači | 9:58 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.90 MB] |
Bratři a sestry, v psychologii 20. století vznikl takový zajímavý termín, říká se mu Hledači. Je to označení pro lidi, kteří nejsou spokojeni se stavem věcí a snaží se ty věci vylepšit. Je to označení pro lidi, kteří se snaží jít dopředu, jít dál. Více...