Rubrika Homilie

Naše víra musí být osobní

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;

Naše víra musí být osobní9:39
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.18 MB]

Vrátíme se k úryvku z listu Židům, který jsme četli. Připomněl bych to, co jsem říkal asi před měsícem – proč ten list byl napsán. Byl napsán pro povzbuzení, to je velmi důležité.

Sice se ten list jmenuje List Židům, ale s největší pravděpodobností byl napsán pro křesťany, kteří se obrátili z pohanství. A jak to tak bývá, když se člověk někam obrátí, přijde do nějakého nového společenství, je nadšený, všechno se mu líbí, všechno ho baví. Ale jak běží čas, tak to prvotní nadšení opadá, nastává fáze „všedních dnů“, člověk vidí taky chyby, problémy a tyto věci, a vidí, že to všechno není tak dokonalé, jak si myslel na začátku. A člověk ztrácí nějakou motivaci, člověk ztrácí nadšení, aktivitu a upadá do jakéhosi průměru. Navíc té církevní obci, které byl adresován list Židům, hrozilo pronásledování ze strany Římanů, což se taky potom naplnilo.

Takže svatopisec jim chce připomenout to prvotní nadšení, s kterým začínali, a chce je upevnit „tváří v tvář“ tady tomuto blížícímu se pronásledování. A sice jde mu o to, aby v nich oživil myšlenku víry, aby jim připomněl, že ta víra musí být živá, osobní.

V dnešním úryvku jsme slyšeli vlastně jakési srovnání Starého a Nového zákona. Starý zákon je reprezentován okamžikem, kdy Izraelité dostávají na hoře Sinaj Desatero. Pro Izraelity to byl zásadní okamžik v jejich dějinách spásy. Byl to okamžik, který v nich zanechal hlubokou stopu, hluboký otisk. Mojžíš vystoupil na horu, ostatní byli pod kopcem a měli za úkol se připravit na ten okamžik přijetí Desatera, přijetí Smlouvy, ale na tu horu vystoupit nesměli, dokonce se té hory ani nesměli dotknout.

Když Mojžíš dostal Desatero, bylo to provázeno přírodními úkazy, které byly neobvyklé, to nahromadění, jak se tam říká: hromy, blesky, zemětřesení, vítr. A když oni to všechno viděli, tak si řekli: „Bude lepší, když s tím Bohem bude mluvit jenom Mojžíš, protože nevíme, jestli bychom to přežili, nevíme, jestli se nám něco nestane. Bude tedy skutečně lepší zůstat v povzdálí, v „bezpečné vzdálenosti“, a nechat Mojžíše, ať to za nás vyřídí.“ A Mojžíš se tedy stal jakýmsi prostředníkem.

U těch Izraelitů se tam objevila ještě jedna myšlenka. Ta vychází z toho, že oni byli obklopeni pohanskými národy a ve všech tady těch pohanských národech byla taková zvláštní věc, a sice oni těm svým bohům přisuzovali lidské vlastnosti. A jedna z těch vlastností, kterou se pohanští bohové, hlavně teda řečtí, vyznačují, je vrtkavost, nestálost, čeština pro to má takové dobré slovo: vrtošivost. A sice, že ten bůžek má dobrou náladu a z ničeho nic, v podstatě bez příčiny, se to změní ve špatnou náladu. Že tedy se to nedá nějakým způsobem ani moc ovlivnit, ani moc poznat a člověk je v nebezpečí. Samozřejmě je to představa mylná, Bůh nemá naše lidské vlastnosti, není náladový, ale oni nevěděli, a tak si řekli: „Bude lepší držet se dál,“ a proto tam poslali Mojžíše. A jejich víra a to všechno bylo jaksi zprostředkované skrze Mojžíše.

Svatopisec říká: „Vaše víra musí být osobní. Ne proto, že vám ji předal nějaký člověk, ne, že vám ji zprostředkoval někdo, ale vaše víra musí být osobní setkání s Bohem, jinak neobstojíte. Jinak neobstojí vaše víra v okamžiku, kdy přijde nějaké pronásledování, nějaká těžkost, nějaká nesnáz.“ Jestliže člověk není o něčem bytostně přesvědčený, v okamžiku, kdy přicházejí potíže, kdy přicházejí problémy, tak to odkládá. Tam potom nestačí, že „někdo mi to řekl“, ale já o tom musím být sám přesvědčen.

Bratři a sestry, my se nacházíme ve velmi podobné situaci jako adresáti listu Židům, i my jsme obklopeni velkým množstvím lidí, kteří jsou novodobými pohany. Každá doba má své bůžky. Já bych připomněl, v té druhé části listu Židům se říkalo: „Vy jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha.“ Živého Boha. Každá doba má, řekli bychom, mrtvé bohy, falešné bohy. Bylo to v době, kdy ten list vzniknul, je to v době dnešní. A všichni víme, jak je to svůdné se těmto falešným bohům klanět. A všichni jsme tady v tom nebezpečí, že si vytvoříme nějakého falešného bůžka. Tím spíš, že žijeme v tom množství lidí, kteří nevěří v Boha, že jsme menšinou ve společnosti.

„Přistoupili jste.“ Tady tím slovíčkem naráží autor listu Židům na křest. My jsme byli pokřtění, tady ta církevní obec byla taky pokřtěná, ale mezi nimi a námi je jeden rozdíl, a sice oni byli pokřtěni jako dospělí. To znamená, oni se k tomu museli propracovat. Oni o tom museli přemýšlet, uvažovat, potom museli jít k nějakému knězi nebo biskupovi a říct: „Já věřím. Já se o tom chci dozvědět co nejvíc. Já chci tady v té víře růst a chci být pokřtěný.“

My, většina z nás, jak tady jsme, jsme byli pokřtěni jako malé děti. Tím nám naši rodiče, eventuelně prarodiče, ušetřili spoustu práce, spoustu námahy, ale jsme v nebezpečí, že to všechno budeme přijímat jako hotovou věc, že o těch věcech nebudeme přemýšlet, nebudeme o nich uvažovat, že přijmeme třeba jenom nějaké poučky, nějaké definice, a spokojíme se s tím, že zůstaneme někde na půli cesty. Jde o to získat osobní víru, osobně se setkat s Bohem.

Bratři a sestry, jak jsem říkal, jsme na tom podobně, jako ta prvotní obec, které byl adresován list Židům. Žijeme obklopeni lidmi nevěřícími, i na nás doléhají různé těžkosti, různé problémy, setkáváme se s lidmi nepřátelskými a podobně. Dalo by se v tom pokračovat. Co s tím udělat? Co proti tomu postavit? Svoji osobní živou víru, položit si otázku, jak bych pojmenoval Boha, co bych o Něm řekl. Je pro mě učitelem? Je pro mě bratrem, otcem? Anebo je pro mě nějakým policistou, někým, kdo mě hlídá, někým, kdo mě znepříjemňuje život, nějakým nepřítelem, který mě bere a podobně? Nejhorší by bylo nepoložit si tuto otázku, mávnout nad tím rukou a říct: „To je zbytečné.“ Není to zbytečné, je to velmi potřebné. Je jasné, že ta odpověď se bude vyvíjet tak, jako roste člověk. Jinak odpoví dítě, jinak odpoví mladý člověk, jinak odpoví zralý člověk, ale je důležité, aby to byla moje osobní odpověď, aby to nebyla fráze. Aby to nebylo něco, co jsem někde přečetl a řekl jsem si: „To stačí,“ aby to skutečně reprezentovalo moji osobní víru.

Bože, kým pro mě jsi?



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Hodnoty související s pravdou jsou platné vždycky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;

Hodnoty související s pravdou jsou platné vždycky4:52

Bratři a sestry, texty, které jsme slyšeli, jsou texty 22. neděle, ale velmi se hodí k těm Dnům města. Protože při každých takových slavnostech se lidé setkávají. A jak jsem říkal na začátku té mše svaté, to setkání, kterého se zúčastnil Ježíš, bylo zaranžované s cílem přivést ho do úzkých, jak se říká, nějak ho nachytat.    Více...


Buď nezištný, protože Bůh je nezištný

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;

Buď nezištný, protože Bůh je nezištný8:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.92 MB]

Bratři a sestry, texty, které jsme právě vyslechli, jsou texty z 22. neděle v mezidobí. Nevybírali jsme pro tu dnešní slavnostní bohoslužbu nějaké zvláštní texty, ale myslím, že se ty texty hodí ať už k těm dnům města, které prožíváme, anebo i k tomu začátku školního roku.    Více...


Synu, dělej ve skromnosti svoje práce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;

Synu, dělej ve skromnosti svoje práce8:03
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.82 MB]

Slavnostní bohoslužba k výročí 640 let od první písmené zmínky o Veverské Bítýšce

Bratři a sestry, když jsme připravovali dnešní mši svatou, tak jsme přemýšleli, jestli ty texty, které jsme teď slyšeli, jestli jsou vhodné.    Více...


Vězně vyvádí ke šťastnému životu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;

Vězně vyvádí ke šťastnému životu15:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.06 MB]

Bratři a sestry, chtěl bych se zastavit u dnešního žalmu a potom i na chvilečku u evangelia, protože oba ty texty spolu velmi úzce souvisí.

My jsme dnes slyšeli vlastně začátek žalmu, který má číslo 68 a je považován za jeden z nejkrásnějších žalmů.    Více...


Sirachovec psal poučení pro všední dny našeho života

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;

Sirachovec psal poučení pro všední dny našeho života12:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.47 MB]

Bratři a sestry, ve všech textech dnešní neděle slyšíme povzbuzení k tomu, abychom byli pokorní, a naopak je tam varování před pýchou. A pak je tam ještě jedna myšlenka, která je myslím velmi důležitá, a to vytrvalost.    Více...


Hledači

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;

Hledači9:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.90 MB]

Bratři a sestry, v psychologii 20. století vznikl takový zajímavý termín, říká se mu Hledači. Je to označení pro lidi, kteří nejsou spokojeni se stavem věcí a snaží se ty věci vylepšit. Je to označení pro lidi, kteří se snaží jít dopředu, jít dál.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.