Rubrika
HomilieSirachovec psal poučení pro všední dny našeho života
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, ve všech textech dnešní neděle slyšíme povzbuzení k tomu, abychom byli pokorní, a naopak je tam varování před pýchou. A pak je tam ještě jedna myšlenka, která je myslím velmi důležitá, a to vytrvalost. Mluví o tom všechna tři čtení, dokonce jsme to slyšeli i ve vstupní modlitbě.
Vrátíme se zase k prvnímu čtení. Kdo to byl Sirachovec? Celým jménem se ten člověk jmenoval Ježíš ben Sira a byl to žid. Byl to žid, který žil v Palestině, zřejmě, to nevíme už jistě, to byl kněz. Každopádně to byl člověk, který měl velmi blízko k Jeruzalémskému chrámu. Byl nadšený pro bohoslužbu a pro všechny ty věci, které s tím souvisely, ale byl taky znepokojený tím, co se dělo v jeho okolí. A tak někdy kolem roku 190 před narozením Pána Ježíše veden duchem svatým sepsal svoje dílo. Co je zvláštní, tak toto jeho dílo se nám nezachovalo tak, jak on ho napsal. On ho napsal hebrejsky. Předal to svým příbuzným a víme, že jeho vnuk, který se o šedesát let později přestěhoval do Egypta, to v Egyptě přeložil do řečtiny. Z původního hebrejského textu se zachovaly jenom nějaké citáty od svatého Jeronýma a takhle, ale jinak ten text máme v řečtině. A právě proto, že ten text máme jenom v řečtině, tak někteří ho odmítají. Odmítají ho židé, kteří ho nezařadili do seznamu knih Písma svatého. A po nich toto zopakovali reformátoři, evangelíci, to znamená Luther, Kalvín a ostatní. Takže knihu, které my říkáme Kniha Sirachovcova, najdeme pouze v takzvaném katolickém překladu Písma svatého. Patří mezi takzvané deuterokanonické knihy. Říkám to tady schválně proto, že když si budete tu knihu chtít přečíst, tak se mnohým může lehce stát, že když budou doma listovat Písmem svatým, Starým zákonem, tak tam tu knihu nenajdou. Je potřeba mít teda katolický překlad.
A o čem píše Sirachovec nebo Ježíš ben Sira? Jsou to výroky. Jsou to výroky, které jsou za sebou poskládány bez nějakého hlubšího smyslu. Zdá se, že jak on žil, díval se kolem sebe, zažíval různé situace, tak na to reagoval tím, že psal. Psal ponaučení, psal chvály, ale psal také varování.
V té době, kdy on psal, Izraelité už zase neměli svobodu. Oni v té době žili pod řeckou nadvládou. Asi většina z vás ví, kdo to byl Alexandr Veliký a Alexandr Makedonský, který dobyl velkou říši, obrovskou říši a před svou smrtí rozdělil tuto říši mezi svoje generály. Jedním z nich byl také nějaký Seleukos. A v té době, kdy žil Ježíš ben Sira, vládly jeho děti, vnuci, pravnuci v Palestině. Říkalo se jim Seleukovci. A oni se snažili násilím vnutit Izraelitům řecké zvyky. Samozřejmě, jak už to tak bývá, ten národ se rozdělil. Někteří to přijímali s nadšením, někteří to odmítali. Ti Řekové přicházeli a říkali: „Podívejte, my jsme aspoň nějaká civilizace. Stavíme chrámy, máme nádherné sochy, hrajeme divadlo, skládáme básně, písně, máme to, čemu se říká geometrie, aritmetika. Vy jste ‚sto let za opicema‘.“
Měli pravdu, třeba v té geometrii, v té aritmetice, to ano, ale všechno ostatní bylo špatně. Proč? Protože přicházeli s velkou pýchou. Vyvyšovali se nad Izraelity a zapomínali, že i oni, Řekové, mohou být od Izraelitů o něco obohaceni, že i oni mohou získat. Protože když budeme srovnávat řeckou filosofii a filosofii hebrejskou, tak Řekové jednoznačně zvítězí. Ale když budeme srovnávat náboženství, tak řecké náboženství, to je pohádka. Tam jejich bohové mají lidské vlastnosti, hádají se mezi sebou, dělají si naschvály. To je pohádka, které dospělý člověk nemůže věřit.
Mohli by získat, ale nezískali, protože přicházeli k židům jako „my vám tady ukážeme, jak vypadá pravá civilizace, my vás poučíme“. A jak jsem říkal, někteří to sice brali s nadšením, ale někteří se proti tomu rozhodli postavit. A těsně po tom, co Ježíš ben Sira dokončil svoji knihu, vypuklo to, čemu se říká Makabejské povstání.
O čem je tedy konkrétně ten dnešní úryvek? Začíná oslovením: „Synu.“ Nejde o to, že by Sirachovec chtěl oslovit svého pokrevního syna, ale oslovuje všechny čtenáře. Oslovení „synu“ je v té knize častokrát a je tam záměrně. Není tam oslovení „můj žáku“, „můj služebníku“, nevím co ještě, ale je tam oslovení „synu“. Syn je ten, kdo patří do rodiny, kdo patří ke mně, a Sirachovec chce říct: „Všichni, kteří věří v Hospodina, v Boha, patří k sobě. Tvoří rodinu. Nezapomínejte na to. Patříme k sobě.“ A teď dál vyzývá toho čtenáře ke skromnosti. Právě to, co viděl každý den, právě ten opak, s čím se setkával, a chce mu připomenout důležitou věc: Nestačí, že mám něco, nějaký nápad, o který se chci podělit s ostatními. Nestačí, že mám nějakou myšlenku, dobrou myšlenku, dobrý nápad. Já to musím ukázat, prezentovat, sdělit také dobrým způsobem. Jestliže někde právě přijdu nabubřele, pyšně a budu říkat: „Já vás poučím. Vy jste hloupí, vy tomu nerozumíte, ale já jsem přišel a já vás to naučím,“ tak to odrazuje. To odrazuje posluchače, to odrazuje ty, kteří by měli přijmout to nabízené, a staví to takovou pomyslnou zeď, bariéru, překážku.
Kdežto, když někdo přijde a řekne: „Myslím si… Přišel jsem na tohle. Co o tom soudíte? Podívejte, nestálo by to za úvahu?“ tak je to úplně něco jiného a těm, kteří to mají přijmout, se to přijímá daleko snadněji.
Koneckonců mohu uvést příklad i z našich národních dějin, kdy k našim předkům na Velkou Moravu přicházeli misionáři z Německa. Ne, že by ti misionáři z Německa neuměli česky, nebo spíš staroslověnsky, jak si mnozí mysleli, oni uměli staroslověnsky, ale sdělovali evangelium způsobem, který pro naše předky byl nepřijatelný. Proto žádají naši předkové v Cařihradě, aby dostali misionáře, kterému budou rozumět a který bude rozumět jim. A nešlo jenom o jazyk, ale šlo právě o ten způsob, kterým se bude víra předávat.
Bratři a sestry, mysleme na to. I my jsme často svědky takového arogantního jednání, kdy někdo přichází s velkou pýchou a myslí si, že přináší, já nevím, nové světlo do světa. Ale ta pýcha mu brání také, aby viděl vlastní hranice, vlastní omezení.
Potom pokračuje. Pokračuje Sirachovec takovým varováním: „Pro vládu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí.“ Přirovnává zlé skutky a zlé návyky k plevelu. Plevel je něco, co všichni známe ze zahrady. Když se nám tam usídlí, je těžké se ho zbavit. My proti různým plevelům dnes bojujeme chemickými přípravky. Na tohle musíme zapomenout a musíme si uvědomit, jak to bylo před tou chemií, kdy člověk musel na kolena a začít plet, rukama vytrhávat a dalo to hodně práce. A když to vytrhal špatně a kousek tam zůstal, tak plevel tam byl pořád. A Sirachovec chce připomenout a chce říct: „Člověče, dej si pozor. Zlé návyky, které máš, pokud si to nebudeš hlídat, pokud nebudeš bdělý a pozorný, ony se budou pořád prohlubovat. Ony v tobě zakoření a bude to čím dál tím horší a každopádně to bude čím dál tím těžší se něčeho zlého zbavit. Nezapomeň na to. Jestli se chceš něčeho zbavit, musíš na začátku, než se to v tobě zakoření.“
Potom dál mluví také o tom, že také dobré dílo, které člověk koná, že i to v něm zakoření a zůstává. Ale my jsme dnes slyšeli tady to varování.
Bratři a sestry, kniha Sirachovcova je druhou knihou Starého zákona, kterou používáme v liturgii nejčastěji. Tou knihou, kterou používáme úplně nejčastěji, jsou žalmy, ty zpíváme při každé mši, při každé bohoslužbě, ale potom je to kniha Sirachovcova. Je to zajímavé, že to nejsou ani Knihy proroků, že to nejsou ani knihy Mojžíšovy, ale právě tato sbírka výroků. Někdo by mohl říct: „Ty výroky už jsou staré, to už dnes neplatí.“ Ale platí. Kdyby to byly výroky jenom lidské, tak už by možná neplatily, ale nezapomeňme, že i tyto výroky byly sestaveny pod vnuknutím a vedením Ducha svatého. Tuto knihy my zařazujeme v tom seznamu mezi knihy poučné nebo naučné a může být tato kniha i poučením a naučením pro nás, ale je potřeba, abychom si ji otevřeli a abychom si z ní četli.
Sirachovec psal to, co viděl a zažíval ve všední dny, proto to může být poučením i pro všední dny našeho života. Takže vezměme si Písmo svaté a ve všední dny zkusme nalistovat tuto knihu a pomalu po částech si z ní číst. Určitě to bude obohacení i pro nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, texty, které jsme slyšeli, jsou texty 22. neděle, ale velmi se hodí k těm Dnům města. Protože při každých takových slavnostech se lidé setkávají. A jak jsem říkal na začátku té mše svaté, to setkání, kterého se zúčastnil Ježíš, bylo zaranžované s cílem přivést ho do úzkých, jak se říká, nějak ho nachytat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, texty, které jsme právě vyslechli, jsou texty z 22. neděle v mezidobí. Nevybírali jsme pro tu dnešní slavnostní bohoslužbu nějaké zvláštní texty, ale myslím, že se ty texty hodí ať už k těm dnům města, které prožíváme, anebo i k tomu začátku školního roku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Slavnostní bohoslužba k výročí 640 let od první písmené zmínky o Veverské Bítýšce
Bratři a sestry, když jsme připravovali dnešní mši svatou, tak jsme přemýšleli, jestli ty texty, které jsme teď slyšeli, jestli jsou vhodné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, chtěl bych se zastavit u dnešního žalmu a potom i na chvilečku u evangelia, protože oba ty texty spolu velmi úzce souvisí.
My jsme dnes slyšeli vlastně začátek žalmu, který má číslo 68 a je považován za jeden z nejkrásnějších žalmů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Vrátíme se k úryvku z listu Židům, který jsme četli. Připomněl bych to, co jsem říkal asi před měsícem – proč ten list byl napsán. Byl napsán pro povzbuzení, to je velmi důležité.
Sice se ten list jmenuje List Židům, ale s největší pravděpodobností byl napsán pro křesťany, kteří se obrátili z pohanství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
 |
Hledači | 9:58 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.90 MB] |
Bratři a sestry, v psychologii 20. století vznikl takový zajímavý termín, říká se mu Hledači. Je to označení pro lidi, kteří nejsou spokojeni se stavem věcí a snaží se ty věci vylepšit. Je to označení pro lidi, kteří se snaží jít dopředu, jít dál. Více...