Rubrika
HomilieHledači
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
 |
Hledači | 9:58 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.90 MB] |
Bratři a sestry, v psychologii 20. století vznikl takový zajímavý termín, říká se mu Hledači. Je to označení pro lidi, kteří nejsou spokojeni se stavem věcí a snaží se ty věci vylepšit. Je to označení pro lidi, kteří se snaží jít dopředu, jít dál. A to nejenom, aby pro sebe získali nějakou výhodu, ale i pro druhé, pro ostatní. Tím termínem Hledač bývají označovány kladné lidské postoje a kladné vlastnosti. Když se podíváme na obě čtení: na starozákonní i na evangelium, tak zjistíme, že něco podobného znali lidé už před dvěma tisíci lety.
Kniha Sirachovcova vznikla asi dvě stě let před narozením Pána Ježíše a je to taková praktická příručka pro mladé Židy, jak se mají chovat. Pro ně to byla doba velice bouřlivá. V té době se zmocnili vlády nad Palestinou Řekové a tak nějak masivně vlastně tam začali zavádět řeckou kulturu a řecké zvyky. Část národa se přiklonila a část se nepřiklonila. Část říkala: „Musíme zůstat na tradicích otců.“ a část říkala: „Ne, to jak jsme žili doteď, to jsme byli hrozní chudáci, ani jsme vlastně nevěděli, jaký ten život pořádný je a co si můžeme od života dovolit, co si můžeme v životě získat.“ Řekové začali stavět jiným stylem, stavěli různé školy, akademie, tělocvičny, divadla, amfiteátry. Staří Židé nad tím kroutili hlavou a říkali: „To se neslučuje s našimi tradicemi, to je našemu národu cizí.“ A obrazně, ale potom i doslova, si vlastně kvůli tomu vjeli do vlasů, a bylo to takové velké rozdělení v tom národě. Chyba už byla v tom, že někteří říkali: „To nové je špatné.“ a zase jiní říkali: „To staré je špatné.“ Takhle se to nedá, jestli je něco špatné, tak je to špatné, a nezáleží na tom, jestli jsme to objevili teď nebo už dávno, a jestli je něco dobré, tak je to vždycky dobré, a zase, ať už to známe chvíli, anebo to známe dosti dlouho. Velká část toho národa se začala honit za tím, čemu se říkalo móda, módní postoje. A svatopisec, v tomto případě Ježíš Sirach, chtěl nabídnout, jak z toho ven, ukázat takovou cestu, čím by se nastupující generace mohla a měla řídit. Už první věta: „Synu, dělej své práce ve skromnosti a budeš milován bohumilými lidmi.“ je adresována, řekli bychom, tehdejším podnikatelům. I my to známe, v minulých deseti letech se říkalo: „Na tomhle se dá vydělat, tady je potřeba rychle investovat peníze, nedívat se doleva doprava, i třeba možná, že někoho trochu ošidím, ale to nevadí, na tomhle vydělám.“ Když si vzpomenu na ty různé fámy, na čem všem se dá vydělat... Asi nejvíc k pousmání byly žížaly. Asi to znáte, ale to bylo jednu dobu fakt... Pak se ukázalo, samozřejmě, že to byl obrovský podvod a všichni, kteří do toho šli, tak na tom ztratili. Tady tahle věta říká tomu mladému podnikateli: „Nehoň se za takovýmihle módními názory. Dělej to, co děláš. Když to budeš dělat dobře, poctivě, uživíš se. Lidé si tvoji práci koupí, to, co jsi vyrobil, budou mít o to zájem, a naopak ještě ti, kteří mají všech pět pohromadě, tak ti tě budou chválit, že jsi zůstal věrný tomu, co jsi dělal a že nejsi ‚kam vítr, tam plášť‘.“ Další věta: „Čím jsi větší, tím víc se pokořuj a před Pánem nalezneš milost.“ je určena, řekli bychom, tehdejším politikům, protože čím výš člověk dosáhne, čím má vyšší postavení, tím je ve větším nebezpečí, že si bude myslet, že je něco, že je nenahraditelný, že nad něho není, že jenom jeho názory mají tu správnou váhu. Takový člověk je ve velkém nebezpečí, že zapomene, že každý, i ten nejvýše postavený člověk, má své hranice, své limity, a jak se říká, nikdo nepřekročí svůj stín.
Pán Ježíš, když mluvil o tom poučení, jak se mají chovat, tak říkal jinými slovy něco podobného. On jim dal konkrétní příklad, jak se chovat mají a jak se chovat nemají. Všechny ty špatné způsoby chování, to, když člověk se snaží získat okamžitě co největší zisk, když si myslí, že nad něho není, a když se to projeví tím, že se cpe dopředu při nějaké hostině, to všechno ukazuje na velké sobectví. A my ještě to označujeme jiným slovem: konzumismus. Člověk chce vyzískat, vytřískat z daného okamžiku co nejvíc. Opačným postojem je pokora. Protože pokorný člověk hledá. Hledá, jak dál. Ježíš dal těm sobcům a těm konzumistům takovou praktickou radu. Kolem nich byla spousta lidí, kteří byli postižení, nemocní a v důsledku toho chudí a hladoví. A říkal jim: „Podívejte se před dveře svých domů a tam máte moc a moc příležitostí k tomu, abyste vykonali něco dobrého. Dejte jim najíst.“ Můžeme říct, že my to máme těžší. Když otevřeme dveře svých domovů a podíváme se na ulici, tak tam nebude nikdo hladový, nikdo otrhaný, a přesto i nám Ježíš říká: „Buď takovým Hledačem. Dívej se, co bys mohl zlepšit, kde bys mohl pomoct, kam se obrátit a komu být užitečný.“
Žijeme v době, která je taky převratná, taky zlomová. Mnoho lidí říká: „To, co bylo předtím, to je všechno špatně, všechno se musí změnit.“ Mnoho lidí zase říká: „Ne, to staré, to bylo lepší, byla taková větší jistota.“ A jak z toho? Někdy kroutíme hlavou a říkáme si: „Jak to dopadne? Kam to půjde?“ Není potřeba, abychom byli nějakými skeptiky nebo pesimisty. Když se podíváme kolem sebe, tak zjistíme, že kolem nás jsou pomníky, památníky. Komu, komu je postavili, ty pomníky? Zjistíme, že tam nejsou ti lidé, kteří byli za svého života označováni jako kapitáni průmyslu a ekonomiky. Ale jsou tam básníci, skladatelé, politici a bezejmenní lidé, kteří položili svůj život za něco. Můžeme říct, že všichni tito lidé hledali. Hledali tu lepší cestu. Básník to vyjádřil verši, skladatel to vyjádřil hudbou, vynálezce chtěl být užitečný a pomoct lidem, třeba, aby se tak nenadřeli. Politici často chtějí pomoct najít lepší způsob života. Všude se najdou lidé dobří a lidé špatní. My si máme brát příklad z těch dobrých. Každý z nás má být takovým hledajícím člověkem, Hledačem. Jak dál. Každý z nás je jiný, takže každý z nás tu cestu bude hledat v jiném oboru a jiným způsobem. Ale to je to krásné, to je to, co Ježíš chce. Obrazně řečeno, abychom viděli dál než na svůj talíř, abychom nebyli takovými konzumisty toho, co nám někdo naservíruje na skutečný anebo pomyslný talíř, ale abychom se namáhali a hledali. Hledali, jak dál, jak lépe, jak co vylepšit, jak být blíž Bohu i lidem. Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, texty, které jsme slyšeli, jsou texty 22. neděle, ale velmi se hodí k těm Dnům města. Protože při každých takových slavnostech se lidé setkávají. A jak jsem říkal na začátku té mše svaté, to setkání, kterého se zúčastnil Ježíš, bylo zaranžované s cílem přivést ho do úzkých, jak se říká, nějak ho nachytat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.08.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, texty, které jsme slyšeli, jsou z 22. neděle v mezidobí, tedy čtou se ve všech kostelích vlastně na celém světě, a na první pohled nejsou nějak oslavné, sváteční. Ale při takovém bližším pohledu zjistíme, že se docela dobře hodí i k tomu, co dnes slavíme, k dnům města, a k tomu, že začínáme nový školní rok. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Slavnostní bohoslužba k výročí 640 let od první písmené zmínky o Veverské Bítýšce
Bratři a sestry, když jsme připravovali dnešní mši svatou, tak jsme přemýšleli, jestli ty texty, které jsme teď slyšeli, jestli jsou vhodné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, dnešní evangelium navazuje bezprostředně na to, kde jsme skončili v četbě minulou neděli. Pořád vypráví o událostech, které se staly blízko Cesareje Filipovy, tedy na severu Izraele a v dnešním Libanonu, jak Šimon vyzná o Ježíšovi: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“, a Ježíš mu na to říká: „Ty jsi Šimon, a odteď se budeš jmenovat Petr, Skála. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sir 3,19-21.30-31; ž. Žl 68; 2. čt. Žid 12,18-19.22-24a; evang. Lk 14,1.7-14;
Bratři a sestry, ve všech textech dnešní neděle slyšíme povzbuzení k tomu, abychom byli pokorní, a naopak je tam varování před pýchou. A pak je tam ještě jedna myšlenka, která je myslím velmi důležitá, a to vytrvalost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, my se zase zastavíme nad druhým čtením, nad úryvkem z listu Římanům. Slyšeli jsme dnes pouhé dva verše, ale tyto dva verše jsou začátkem takové třetí kapitoly, myšlenkové kapitoly, myšlenkového okruhu, který před nás svatý Pavel staví. Více...
Mons. Josef Šindar, děkan tišnovský
01.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Prosím vás, sestry a bratři, kdo se může divit tomu Petrovi, nyní už uznávanému mluvčímu dvanácti apoštolů? Kdo se může divit, že tomu, co slyší, nemůže Petr rozumět? Že bere toho Mistra stranou, aby mu ty jeho názory, aby mu ty jeho řeči, depresivní a deprimující, rozmluvil. Vždyť oni všichni prožili krásné chvíle. A slyšeli jsme v neděli před týdnem, že on vyslovil to, co všichni vlastně tušili. A byl také příslušně pochválen, byl vyznamenán, byl také jmenován prvním papežem, protože vyznal, že jejich Mistr je celým národem, ba lidstvem, očekávaným Mesiášem. Více...