Rubrika
HomilieNikdo mi je z rukou nemůže vyrvat
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
21.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 13,14.43-52; ž. Žl 100; 2. čt. Zj 7,9.14b-17; evang. Jan 10,27-30;
Zase ta Janova zkratka. Na rozdíl od těch synoptiků Jan odhlíží od toho vnějšího, a když posluchačům zprostředkovává Kristovo podobenství, které vyslechl, tak tam nepopisuje jako ostatní prostě tu ohradu, která má chránit ty ovce, a jak pastýř ty ovce na noc zavádí nebo zahání do té ohrady, která třeba je z kamení nebo ze spletenýho klestí.
Taková ohrada měla velikej význam pro chov ovcí. Nejenom že bránila tomu, aby ty ovce neutekly a třeba eventuelně i nějakým šelmám, aby se nedostaly k ovcím, ale chránila ty ovce ještě před jedním nepřítelem, a to před zloději. Zloděj se do toho ovčince dostává ne branou, kudy vchází pastýř a vyvádí ovce ven, ony slyší jeho hlas a jdou za ním, protože ho znají, hlas toho zloděje neznají a za ním by nešly, a tak ten přelézá tu zeď nebo tu ohradu a dostává se tam nezvaně mimo. A ta ovce za ním nepůjde, tak ji musí vzít a prostě unést, odnést pryč.
Taková ovce v té semitské společnosti měla velkou cenu, velký význam. Už jenom malý stádo ovcí uživilo celou početnou rodinu. Tak si můžeme i třeba dokázat představit takový to šetrný nakládání s ovcemi, kdy pastýři se zatoulá jedna ovečka a on ji jde hledat a prostě vynaloží veliký úsilí na to, aby ji získal zpátky a našel. Můžeme pochopit, že takový pastýř i v noci hlídá svoje ovce a že mají velikou cenu. Můžeme pochopit taky roztrpčení toho marnotratnýho syna, když se vrací domů a vidí, že s tím jeho nepodařeným bráškou se otec raduje a raduje se nad návratem syna, který byl mrtvý a který zase žije, a nechápe, že pro obveselení. toho dobrého syna. nikdy otec nezabil ani to kůzle, ani tu ovečku, a najednou se radují a vystrojili hodokvas a zabili zvířata a tak dále. Ty zvířata v tehdejší společnosti měly velikou, velikou cenu.
A proto můžem pochopit, že Kristus sám se staví do role dobrého pastýře a nemusíme brát jako nějaké degradování lidské osobnosti, že ty, kteří jdou za ním, nazývá ovcemi. To nejsou slepý ovečky, jak my bysme si kolikrát představovali a možná takovej ten zlej našeptával v nás, ale tam je vztah lásky, vztah úcty, vztah důvěry. Hodnoty, který možná v dnešní době se trošku vytrácejí.
Na tom evangelním podobenství není důležitej počet slov a ta vnější forma. Jan jde na tu zkratku a říká tu podstatu: „Nikdo mi je z rukou nemůže vyrvat.“ Ovce patří svému pastýři, patří mně, i když ji někdo odnese, i když ta ovce se zatoulá, i když se stane kořistí třeba té šelmy, Ježíš Kristus si vlastně tvoří nárok na vlastnictví nesmrtelných duší. A to je podstata toho evangelního úryvku.
Ježíš v tom evangeliu pranýřuje ty, kteří se snaží vkrádat do toho ovčince, kteří přelézají nějak tu zeď anebo tu hradbu, kteří nevcházejí branou, a kteří se snaží odnést nějakou tu ovečku. A v tom pranýřování nemusíme vidět jenom třeba konzum dnešní společnosti a ateismus, nevěru, ale můžeme za tím vidět i třeba všechno to, co nám nabízí dnešní moderní společnost, leccos z toho, co zdánlivě je třeba neškodný. Honba nejenom za majetkem a kariérou, snažit se poznat celý svět, sport třeba. Zdánlivě koníčky, v podstatě všechny, i třeba to cestování, já vím, je to nezávadné, není to hřích. Vzpomínám si na patera Cyrila Vrbíka, mučedníka 21. století, když jsem třeba za ním přijel na faru a ve své hlouposti se chlubil třeba tím, kde všude jsem byl, a protože od dětství jsem sbíral starožitnosti, tak třeba o co jsem rozmnožil svoji sbírku, tak vždycky tak shovívavě pokýval hlavou a říká mi: „Jaroslave, Jaroslave, opustil všechno a šel za ním.“ To neznamená, že člověk prostě musí se všeho vzdát, že nesmí nic dělat, že nemá sportovat a že nemá cestovat, ale pořád stavět Krista na první místo.
A ony tady ty koníčky různý a často to bývá třeba ten sport, proto se k němu v té dnešní myšlence několikrát vracím, tak mají takovou tendenci člověka úplně pohltit. Že prostě se budu věnovat tomu a najednou, že jo, protože mám nějakej fotbalovej zápas, no tak přece v nědělu nemůžu jít do kostela, a s rodinou jedeme na lyže, a musíme šplhat po skalách a já nevím co všechno ostatního. Omlouváme to zdravým životním stylem, a jak pěstujeme zdraví. No, já se domnívám, že nejvíc si lidi poškozují zdraví právě při sportu a nejvíc úrazů je při sportu. Nevím. :) Určitě nemusí všichni se mnou souhlasit.
Mezi těmi, kteří jsou těmi falešnými pastýři nebo těmi lžiproroky jsou určitě ti, kteří sympatizují s těmi různými učeními. Víte, několikrát si leccos omlouváme a říkáme, že přece, já nevím, nějaký ty východní filozofie a filozofie dobra a zla a nosíme prostě nějaký ty odznaky, taková ta černobílá slzička, já nevím co dalšího, tak že to je neškodný. Moji kolegové, kteří se věnují třeba zápasu se Zlem, exorcisté, vzpomínám si na exercicie patera Velly, tak ti jsou velice ostře proti tomu vysazeni a říkají, že to je podaná ruka ďáblu. Nějaký učení, reiki, jóga, různí léčitelé. „Vždyť on mně pomohl!“ Je to relativní a my jako křesťané bysme měli rozumně vážit a vidět ve světě dobro a zlo a skutečně dokázat se podle toho rozhodovat, co je slučitelný s křesťanstvím a co ne.
Mezi těmi, kteří jsou těmi lžiproroky a kteří masírují davy svými filozofiemi a ve skutečnosti slouží ďáblu, jsou určitě ti, kteří propagují se zdravým životním stylem třeba sexuální nevázanost, drogy. Hodně dneska se hovoří o marihuaně. To skoro už dneska není podle dnešní mládeže droga a: „Vždyť je to lék! Mnohým pomáhá od bolesti.“ Zase křesťan by měl mít v této oblasti jasně vyhraněný názor. Co pomůže člověku, když získá celý svět nebo usnadní si svůj život tady na zemi, ale ztratí duši.
Všichni tito tajní nebo zjevní lžiproroci, na ně platí Kristova slova, že jsou to zloději a lupiči podle toho dnešního člověka. A na jiném místě jim adresoval tvrdá slova: „Vy proto Boha neznáte, protože vaším otcem je ďábel.“ V této zkratce bysme mohli vidět prostě takové ty různé cesty, které se nás snaží svést. Ale to dnešní evangelium není jenom nějaký karabáč na ty nedobré pastýře nebo na ty, kteří se snaží postavit do role nějakého zástupného lžipastýře, ale je radostnou Boží zvěstí, je radostnou zprávou. Je euangelion. A ta radostná zpráva je v té podstatě, že nikdo z Kristových rukou ty ovce nemůže vyrvat, že Kristovi patří na věky. Tady ten zlom nastává na kříži, kdy Kristus umírá za všechny, za hříšníky a ta moc Zla a ďábla je zlomena. A tak máme šanci.
Ta dnešní slova dávají tomu dnešnímu člověku upachtěnýmu a který se snažil třeba nacházet štěstí ve všech možných zálibách a požitcích, který mu nabízí tento svět, nabízí mu šanci, že neztratil Krista, že Kristus na něho nezapomněl, že nepřestal být Božím dítětem. I ten, který vleče ranec hříchu, i ten, který ve svým životě začal sloužit Zlu, který se oddělil od církve a já nevím co všechno ostatní, pořád je Božím dítětem a pořád má šanci na návrat to Otcova domu. Ne vždycky se stihne ten návrat v tomto prostoru a čase, ale ani tak není všechno ztraceno.
To je ta radostná zpráva dnešního evangelia, která dává nám všem šanci. A proč se máme o něco snažit, když mají šanci i ti hříšníci, i ti, kteří mezi nás nechodí? No, právě proto, abysme třeba šťastněji prožili svoji přítomnost, abysme tolik neklopýtali. Té ovci, která zůstává v tom ovčinci, je mnohem lépe než té, která se zatoulá, která se dostane do rukou nepřítele, nějakého toho zloděje. Ta ovce dostává pravidelně svoji potravu v tom ovčinci, požívá bezpečí toho ovčince. A možná že stojí za to zvážit, kterou cestou my se chceme vydat.
A tak ať to dnešní evangelium nebo radostná zpráva evangelia nám pomáhá zorientovat svůj život podle kompasu věčnosti a neopustit Krista, když ti kolem nám našeptávají něco jiného.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.05.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 13,14.43-52; ž. Žl 100; 2. čt. Zj 7,9.14b-17; evang. Jan 10,27-30;
Bratři a sestry, i když to třeba na první pohled tak nevypadá, tak dnešní evangelium a první čtení v podstatě mluví o stejné situaci. A sice je to otázka hledání identity. Kdo jsem, kdo jsi.
Židé se ptají, doslova útočí na Pána Ježíše: „Tak nám konečně řekni, kdo jsi!“ A on jim říká: „Já vám to řeknu, a vy mně to stejně nebudete věřit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.05.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 13,14.43-52; ž. Žl 100; 2. čt. Zj 7,9.14b-17; evang. Jan 10,27-30;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní neděle je nazývána neděle Dobrého Pastýře, a tak bychom možná čekali v evangeliu další úryvek o tom, kdy Ježíš právě říká: „Já jsem dobrý pastýř. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 13,14.43-52; ž. Žl 100; 2. čt. Zj 7,9.14b-17; evang. Jan 10,27-30;
Bratři a sestry, čtvrtá neděle velikonoční bývá nazývána nedělí Dobrého pastýře. Je to kvůli evangelním textům, kde je vždycky zmíněn ten úryvek, kdy Ježíš o sobě říká: „Já jsem dobrý pastýř.“ Ale jak pokračuje Ježíšova péče teď, kdy Ježíš už není viditelně na této zemi? Skončilo to anebo je stále Ježíš dobrý pastýř? Stále je dobrý pastýř, ale není to tak, že by se Ježíš zjevoval každému člověku jednotlivě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.04.2007, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 13,14.43-52; ž. Žl 100; 2. čt. Zj 7,9.14b-17; evang. Jan 10,27-30;
Bratři a sestry, takovou hlavní číslicí v dnešním druhém čtení je číslovka čtyři. Čtyřka v biblickém chápání je číslo pozemské dokonalosti. Zkrátka a dobře, dokonalé je něco, čemu nic nechybí, k čemu už se nedá nic přidat, jak se dneska říká: „Když něco nemá chybu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.05.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 13,14.43-52; ž. Žl 100; 2. čt. Zj 7,9.14b-17; evang. Jan 10,27-30;
Bratři a sestry, když se řekne "dobrý pastýř", tak se nám vybaví před očima takové ty krásně malované sladké obrazy a obrázky, ze kterých doslova vyzařuje, čiší taková idyla, dobrá pohoda, harmonie. Přesto ale tahle myšlenka dobrého pastýře nám chce připomenout něco jiného. Více...