Rubrika
HomilieMáš křídla víry
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
24.04.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Moji drazí bratři a sestry, náš drahý otec biskup na začátku té postní doby poslal list, ve kterém nás všechny vyzývá k tomu, abychom postní dobu prožili velice dobře, plodně, abychom se připravovali opravdu na tu slavnost Velikonoc, abychom si během té doby připomněli svůj křest. V tom svém listě také nabídl různé možnosti, jakým způsobem si připomenout svůj křest, tedy tu milost, kterou jsme od Pána dostali. A potom před velikonočním třídenním také zaslal. Zase nás vyzval k tomu, abychom opravdu hluboce prožili o těchto Velikonocích to, co se děje v liturgii, to, v co věříme, aby tento den, tato neděle byla pro nás opravdu dnem vzkříšení, dnem radosti, dnem povstání. Je to určitá cesta, doba postní, náš život je určitá cesta. My jdeme po cestě.
K hrobu hned zrána běžela Marie Magdalská, přicházel tam a běžel Šimon Petr a druhý učedník, Jan. Běželi, aby viděli. Byli na cestě. My jsme také na cestě. Na cestě kam? Na cestě za Kristem. Oni šli ráno, spěchali za Kristem. I naše pravá cesta, ta správná cesta, je cesta za Kristem, protože sám Pán řekl, že on je tou cestou: „Já jsem cesta, pravda a život.“ On se zároveň stal cestou a zároveň cílem, ke kterému směřujeme. Stal se cestou proto, abychom my nebloudili, abychom došli na to místo, kam nás Pán povolal.
Tedy rozjímali jsme, měli jsme si prohloubit během té doby postní náš vztah k Pánu. Měli jsme se cvičit, můžeme to nazvat, vytrénovat v tom vnímání pro ty nadpřirozené skutečnosti skrze půst, skrze almužnu, skrze službu lásky, skrze modlitbu, skrze všechny tyto prostředky, abychom nyní mohli zakoušet, vnímat tu velikou skutečnost, realitu Boží přítomnosti, to veliké dílo Ježíšova vzkříšení, to, že on nám odpustil hříchy, že za náš hřích zemřel na kříži.
Když jsem na začátku vzpomněl našeho drahého otce biskupa, který teď je taky nemocný, tak na něho také myslete v modlitbě, tak bych řekl jednu věc, o které on hovořil v kázání pro kněze. Vlastně tu věc shrnul do takové malé povídky. Já si vám dovolím tu malou povídku říct. Vyprávěl o tom, že kdesi četl jednu povídku a šlo tam o to, že jakýsi král si koupil ptáky, dva sokoly, to jsou lovečtí ptáci. Přinesl si je na svůj dvůr. Zatímco ten jeden létal, kroužil kolem hradu, měl se svým způsobem k životu, ten druhý stále seděl na té větvi a ne a ne se z té větve pohnout. A tak zavolal tento král všechny ty lékaře, ranhojiče a všechny ty, kteří rozuměli těmto věcem, a žádal je, aby uzdravili toho ptáka, aby i ten druhý pták létal. Ptáci byli velmi drazí, protože byli dobře cvičení. Zkoušeli všechny možné věci, ale stále se jim nedařilo přimět toho ptáka, aby se vydal k letu.
A tak král, když toto viděl a už to trvalo delší dobu, tak vyhlásil ve svém království, že dostane odměnu ten, kdo přijde a toho ptáka uzdraví. Po nějaké době za králem přišel jeden sedlák. Král se podíval z okna a viděl, že i ten druhý pták krásně krouží s tím prvním. A tak se ptal toho sedláka: „Jak jsi to udělal? Jak jsi ho přiměl, že létá? Já jsem zavolal ty nejlepší lékaře, aby mu pomohli k letu. Ptal jsem se všech odborníků, kteří rozumí těmto věcem, a nemohli mi v tom pomoci. Co jsi udělal ty? Jak jsi ho přiměl?“
Ten člověk, sedláček, říká s takovou bázní: „Já jsem šel a tu větev jsem uřízl.“ Uřízl tu větev, jakmile ta větev nebyla, tak ten pták zjistil, že má křídla, že může létat. Zjistil to, co třeba do té doby nevěděl.
Co je pro nás Vzkříšení? Co jsou pro nás tyto Velikonoce, pro křesťana? To je to zjištění, že já mám křídla, že nemusím být přikován k nějaké věci jako ten pták k té větvi, že nemusím být přikován k nějaké věci jako ten pták k té větvi, že nemusím být přikován ke svému způsobu myšlení, že nemusím být přikován, dokonce nesmím být přikován k nějakým předsudkům, k nějakým idejím, které si člověk vytvořil, že dokonce nesmím být přikován ani k nějakému blahobytu ani k nějakým ambicím, které vyjadřují mé já, protože to všechno člověka přibíjí, přikovává. To všechno člověka strhuje jakoby do věznice, do klece a člověk, když neudělá ten krok víry, tak nikdy nezjistí, že má křídla, křídla víry, že Pán Bůh je s ním. A to je to zjištění Velikonoc: Ano, Pán zvítězil nad smrtí, nad hříchem, nad tímto světem. Zvítězil nad každou slabostí. On odčinil na kříži nejenom naše hříchy, ale naše slabosti. Všechno toto vzal, abychom my mohli žít v Kristu, abychom mohli obléct nového člověka, abychom mohli zjistit, že máme křídla, které nám pomohou letět blíž k Pánu. Jiná věc je chodit, jak je to těžké někam projít, překonat řeky, překonat nějaké skály, jak to jde pomale a jak se člověk ušpiní. A úplně jiná věc, to znamená jiné kvality, je lítat. Kde jsou potom všechny ty překážky, ty skály, řeky, všechny ty kameny, které se musí přelézat. Když člověk letí, tak se jenom dívá na ty věci z vrchu. Určitě vy to znáte ten pocit, myslím, že většina z vás už nějakým letadlem letěla, vidí, jak je to krásné a nakonec vidí, jak je to snadné. Něco, s čím předtím si dělal těžkou hlavu, jak to vyřeším, jak se to stane, jak to překonám. Budu mít na to síly? Zjistil jsi ty, můj drahý bratře, drahá sestro, že máš křídla víry, že Bůh ti dal tyto milosti, to znamená tyto schopnosti létat, že jsi novým člověkem, že jsi křesťanem a že tedy nemusíš být svázán, protože máš ty křídla, s tím, po čem se pachtí lidé, kteří nevěří v Boha a kteří žijí pro tento svět nebo pro svoje já nebo pro žádostivost očí, žádostivost těla nebo pýcha života, jak říká evangelista Jan.
Že ty jsi novým člověkem, vyzývá nás k tomu znovu a znovu apoštol, nevracejte se zpět. Žijte v milosti, oblečte nového člověka. Nový člověk je člověk, který je vzkříšený v Kristu. A můžeš se zeptat: „Ale jak to? Říkáte, že Kristus vstal z mrtvých, že překonal hřích, překonal smrt, ale já vidím, že lidé umírají. Vždyť je tolik lidí na hřbitově, je tolik lidí v márnici. Hřích překonal, ale copak hřích není ve světě? Kolik je tady různého zla, války, nenávist mezi lidmi. Překonal skutečně hřích? A potom ty další věci, slabosti, naše křehkosti. Chcete říci, že Bůh mě vykoupil tak, že já už nemám ty křehkosti a slabosti? Že se někdy třeba na někoho nerozčílím, nebo něco neřeknu nebo nevykonám něco, co jsem vykonal nakonec?“ O tom jste zpytovali při té přípravě na svatou zpověď, kterou doufám, jste všichni si udělali. Skutečně vstal Kristus z mrtvých, skutečně on je vítěz nad smrtí, nad vším?
To je důležitá otázka. Není všechno toto jenom určitá pohádka, jenom určité vzpomínání, něco, co se možná stalo, něco, co třeba náleží naší tradici evropské, místní, je to pravda? Vždyť já přeci vidím dnes a denně svoje slabosti, dnes a denně vidím, že lidé umírají. Ano, je to pravda. Je to pravda, protože Kristus nepřišel proto, pozor, nepřišel proto, aby odňal tvoji slabost. Ne. On přišel a zemřel na kříži a vykoupil nás, aby odňal hřích, který bránil přístupu k nebeskému otci. On odňal tu příčinu každého zla. Adam s Evou zhřešili a jako trest byla práce, utrpení a smrt. On odňal tu příčinu. Znovu nám navrátil přátelství, dal nám odpuštění. Jestliže nám dal toto synovství, toto dětství k nebeskému Otci, jestliže nás znovu učinil údy Božího království, jestliže nás učinil dědici Božího království, jestliže nás učinil mezi sebou novými bratry a sestrami, odňal tu příčinu, a tedy my můžeme od nebeského Otce skrze něho přijímat všechny milosti, všechnu sílu k tomu, abychom různé slabosti, hřích, různé temnoty, které jsou ve světě, abychom tyto slabosti překonali.
A Pán Ježíš byl tak dobrý, že nám ponechal tyto slabosti, abychom skrze tyto slabosti, skrze tento zápas, který vedeme jako církev putující, abychom skrze tento zápas si zasloužili zásluhy. Apoštol Pavel říká: „Já běžím na tom závodišti, abych stůj co stůj získal věnec slávy. Jsou mnozí ti, kteří běží a namáhají se, aby získali ten věnec slávy pomíjející. Já běžím, abych získal ten věnec slávy nepomíjející, to znamená Krista. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus, říká apoštol Pavel.
Jestliže v tobě žije Kristus, jestliže jsi skutečně došel k Velikonocům, jestliže jsi skutečně došel k prázdnému hrobu, jestliže ses skutečně setkal s Kristem, už nemůže žít v tobě tvé já, tvoje mentalita, tvoje pýcha, tvoje žádostivosti, tvoje slabosti. Ano, jsou třeba přítomny tvoje slabosti, ale skrze milosti můžeš nést tento kříž a následovat Krista. Protože ten, kdo nebere každého dne svůj kříž, to znamená to je kříž té naší zraněné přirozenosti, kříž, který vychází z okolí třeba, ve kterém žijeme, z našich osobních slabostí, jestliže tedy denně neneseme tento kříž a nenásledujeme Krista, nemůžeme být a nejsme jeho učedníci. Tak to říká Kristus zcela jasně: „Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mě, není mým učedníkem.“
Dnes se zpívá sekvence při liturgii. Je to z latinského slova sequi, což znamená následovat. Tedy my oslavujeme následování Krista, my oslavujeme nesení kříže v síle Kristově za Kristem. To je naše vítězství. Teď zakoušíme někdy slabost, ale zítra to bude veliká odměna. Teď zakoušíme tuto slabost, aby naše já odumřelo, abychom my skutečně poznali Krista. V něm je vzkříšení.
A tak, moji drazí bratři a sestry, nezapomeňte na toto poselství Velikonoc. Skrze víru můžete žít, zakoušet a radovat se ze vzkříšeného Krista. Skrze víru můžete vidět i nadpřirozené skutečnosti, skrze víru můžete letět, skrze víru můžete odstranit vás strach. To, co jsme slyšeli při těch liturgiích, při těch čteních: „Nebojte se.“ Zvláště včera večer: Nebojte se, neboj se seskočit z té větve. Nevyčítej dokonce Bohu, když to učiní tak, že podřízne tu větev pod tím ptákem, abys ty zjistil, že můžeš lítat, že umíš lítat a že můžeš jít za Kristem.
Ať v srdci nikoho z nás není žádný pesimismus, žádné zoufalství, ale ať je v srdci každého z nás odvaha, odvaha a radost z vítězství. Ano, Kriste. V tobě a s tebou mohu všechno. Ty jediný, ty jediný mi stačíš pro život.
Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.04.2020 - neděle , Veverská Bítýška
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, když čteme jednotlivá evangelia a zprávy o Ježíšově zmrtvýchvstání nebo, lépe řečeno, s kým se zmrtvýchvstalý Ježíš setkává a za jakých okolností, tak zjišťujeme, že jsou tam některé věci společné, třeba to je ten prázdný hrob, třetí den a takhle, ale potom dál vlastně se to liší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, svatý Jan napsal svoje evangelium jako poslední. Můžeme říci, mezi Janem a Markem je odstup nějakých skoro víc než třicet let. Mezi Matoušem a Lukášem a Janem je to o něco méně. A tak svatý Jan už má tu zkušenost první církve, čili zná otázky těch, kteří se hlásí k Ježíšovi, kteří se třeba informují nebo vůbec chtějí o tom něco vědět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.04.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, už v noci ze soboty na neděli jsme začali slavit Ježíšovo zmrtvýchvstání. Je to příběh, ale je to příběh těžko uchopitelný. Proč? Protože nás by zajímalo, jak se to stalo. Zajímalo to vždycky lidi všech generací, ale člověka 20. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, my jsme od Květné neděle probírali to, čemu se říká „sedm posledních slov Ježíše Krista“. Jsou to někdy jenom slova, někdy věty, které Ježíš pronesl na kříži, a uvažovali jsme o tom, co to znamená, především co to znamená pro nás. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, dnešní evangelium začínalo slovy, že prvního dne v týdnu ještě časně ráno za tmy přišla Marie Magdalská ke hrobu. Mě napadla taková myšlenka, kam bychom byli ochotni my jít časně ráno za tmy? Třeba já, kam bych byl já ochotný jít takhle mezi třetí a čtvrtou ráno? Asi bych si to dobře rozmyslel, než bych někam šel, a každý z nás. Více...