Rubrika
HomilieTicho Bílé soboty
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, my jsme od Květné neděle probírali to, čemu se říká „sedm posledních slov Ježíše Krista“. Jsou to někdy jenom slova, někdy věty, které Ježíš pronesl na kříži, a uvažovali jsme o tom, co to znamená, především co to znamená pro nás. A dnes bych chtěl říct jakýsi doslov, jakýsi závěr.
Těch sedm Kristových slov se obracelo k Otci, ale taky k nám lidem. Kristus je řekl a co následovalo? Ticho, ticho Bílé soboty, a v tom tichu bylo potřeba čekat. Pro nás, lidi dvacátého a jednadvacátého století čekat je velmi nepříjemné. „Na co? Na co mám čekat? Proč mám zase pořád čekat?“ Tak se nám to nějak protiví. Vevnitř se naježíme a říkáme si: „A proč já mám čekat?“ Nesnášíme to.
Uvědomme si, že apoštolové čekali dva dni a troufám si říct, že to byly nejdelší dva dni v jejich životě, kdy byli zavřeni ve večeřadle a báli se. Ale mimo toho, že se báli, tak o těch věcech uvažovali, o svém vztahu k Ježíšovi, o tom, co jim řekl, o tom, co to pro ně znamená, a jistě si uvědomili mnohé.
Čekat. Pro nás Evropany to má úplně jiný rozměr než pro lidi na jiných kontinentech. My to často bereme velmi tragicky, to čekání.
Četl jsem v jedné knize o jednom dominikánském knězi, který hodně cestoval letadlem po celém světě. A takhle jednou v Africe se mu stalo, že přijel na letiště a tam mu oznámili, že letadlo má zpoždění. On si říká: „No, tak hodinu, dvě tady vydržím.“ Pro jistotu se zeptal: „Jak velké je to zpoždění?“, a oni mu odpověděli: „Tři dny.“
To, jak se říká, udělá čáru přes rozpočet v nějakém tom dopravním itineráři. Ježíš takhle udělal čáru přes všechny předpoklady mnoha lidem. Na velikonoce se to vlastně všechno vydalo úplně jinou cestou, a byl to záměr. Byl to záměr, aby se všichni zastavili, aby uvažovali, protože když skončí to čekání, tak co přijde? Boží
slovo.
První slovo, které říká Ježíš zmrtvýchvstalý, je slovo ženám, které přicházejí ke hrobu, my jsme o tom četli večer, a to slovo je: „Vy se nebojte.“
Dost dlouho jsem přemýšlel o tom, proč je tam to „vy“. Má to tam své místo, svoji logiku, protože první, kdo se dá do pohybu, jsou vojáci, kteří, když uvidí kámen, který je odvalený, začnou utíkat. A když někdo začne utíkat, tak je to jak lavina. Stačí, aby začal jeden, a k němu se přidávají další a další, kteří potom utíkají. A Ježíš rozhodně nechce, aby utekly ty ženy. Nechce, aby utekly ty, které přišly za ním. Ony přišly za mrtvým a našly živého.
Ježíš chce, aby zůstaly, a proto se obrací k nim a důrazně, osobně jim říká: „Vy se nebojte!“ Ale tahle věta, tohle upozornění platí i pro každého z nás: „Ty se neboj. Já jsem byl mrtvý, ale teď jsem živý.“
Říkáme o Ježíšovi, že je umučený, ale také zmrtvýchvstalý. Víte, toto je důležité. Proč? Protože my máme takové tendence to, co považujeme za nepříjemné, ze svého života odstranit, zapomenout na to: „Byl jsem nemocný, ale už jsem zdravý.“ A je jedno, jestli se jedná o nějaké banální onemocnění anebo o nějakou závažnou chorobu. Teď už jsem zdravý. Co bylo, bylo, k tomu se nechci vracet. Ale Ježíš se k tomu chce vracet. Ježíš se chce vracet k tomu, že byl a je Syn člověka. On je Syn Boží, ale je taky Syn člověka.
Je to velmi důležité, protože v tom „nebojte se“, „vy se nebojte“, je také upozornění: „Jsem to pořád já. Jsem ten stejný Ježíš, za kterým jste mohli přicházet. Jsem ten Ježíš, který vás uzdravoval, který vám radil. Jsem ten Ježíš, který pro vás měl pochopení. Jsem ten stejný, já jsem se nezměnil ani po svém zmrtvýchvstání.“
To byla myšlenka: „Bude nám tak blízko, jako byl předtím? Nevzdálí se tím zmrtvýchvstáním, tou proměnou, tím, že bude oslavený? Bude nás pořád tak chápat? Budeme k němu pořád moci takhle přicházet?“ A on říká: „Ano, neboj se. Pořád jsem to já, jsem pořád stejný.
V Ježíšově zmrtvýchvstáním se naplnil jeden velmi starý příslib – příslib, který nalézáme už v knihách Mojžíšových. Je to takzvané áronské požehnání. Židé, když chtěli vyjádřit, že Bůh žehná svému vyvolenému národu, tak říkali, že Bůh se usmívá na lidi. Ale uvědomme si, že v době Starého zákona Boha nikdo nikdy neviděl - jediný Mojžíš, a to je vyjímka, který potvrzuje pravidlo. O jediném Mojžíšovi čteme, že on mluvil s Bohem tváří v tvář, ale nikdo další, protože kdyby ho někdo viděl, musel by zemřít.
V áronském požehnání se říká: „Kéž k tobě Hospodin obrátí svou tvář a požehná ti.“ A teď to požehnání pokračuje. Já ho říkávám, je zařazeno v liturgii během roku na konci mše. Je to velmi krásný text, který vyjadřuje to, že Bůh se na nás dívá. A ženy, které přišly k tomu hrobu o velikonocích ráno, uviděly vzkříšeného Krista, uviděly Boží tvář. Tedy ten příslib, že Bůh k nám obrátí svou tvář a bude s námi, se naplnil v okamžiku Ježíšova zmrtvýchvstání.
Bratři a sestry, téměř ve všech domácnostech visí kříž, spodobnění Krista umučeného. Ale nebylo tomu tak vždycky. První spodobnění Krista na kříži vzniklo až čtyři sta let po jeho zmrtvýchvstání. Zachovalo se dodneška. Je v Římě, je to na dveřích baziliky svaté Sabiny - na dveřích zvenku, protože v té době ti, kteří se připravovali na křest, nesměli být na celé mši svaté. Mohli být přítomni právě do kázání, a potom museli odejít. Dveře se zavřely a oni byli v takové předsíni, a tam byl s nimi někdo, kdo je vyučoval, kdo jim vysvětloval. A ten někdo (nevíme, asi jich bylo více) měl ten krásný nápad, že hlavní události Písma svatého vyřezal zvenku do těch dveří, aby ti, kteří se připravují na křest, katechumeni, aby to viděli, aby si to dokázali představit.
Ale proč byl Kristus spodobněn na kříži až za čtyři sta let po své smrti a po svém zmrtvýchvstání? Protože když to křesťané řekli pohanům dříve, tak se ti pohané smáli: „Co je to za Boha, který se nechal přibít na kříž? Co to je za Boha, který se nechal zabít?“ Zkrátka a dobře, nechápali to. Děkujme za to, že my už objevujeme tady tuto velikost a že se snažíme docenit to, co Kristus pro nás udělal.
Z té dnešní oslavy, kdy slavíme především Krista Zmrtvýchvstalého, si odnesme tu myšlenku, že kříž nám připomíná obě ty události – jeho smrt, ale taky zmrtvýchvstání. On je ten, který je umučený, ale je taky ten, který zvítězil. On je Syn člověka, ale je také Syn Boží. Ale co je důležité, má stále stejnou tvář a říká každému z nás: „Neboj se. Neboj se za mnou přijít se svými obavami, se svými těžkostmi. Já jsem pro tebe podstoupil to utrpení a pro tebe jsem vstal z mrtvých, tak se neboj člověče.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.04.2020 - neděle , Veverská Bítýška
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, když čteme jednotlivá evangelia a zprávy o Ježíšově zmrtvýchvstání nebo, lépe řečeno, s kým se zmrtvýchvstalý Ježíš setkává a za jakých okolností, tak zjišťujeme, že jsou tam některé věci společné, třeba to je ten prázdný hrob, třetí den a takhle, ale potom dál vlastně se to liší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, svatý Jan napsal svoje evangelium jako poslední. Můžeme říci, mezi Janem a Markem je odstup nějakých skoro víc než třicet let. Mezi Matoušem a Lukášem a Janem je to o něco méně. A tak svatý Jan už má tu zkušenost první církve, čili zná otázky těch, kteří se hlásí k Ježíšovi, kteří se třeba informují nebo vůbec chtějí o tom něco vědět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.04.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, už v noci ze soboty na neděli jsme začali slavit Ježíšovo zmrtvýchvstání. Je to příběh, ale je to příběh těžko uchopitelný. Proč? Protože nás by zajímalo, jak se to stalo. Zajímalo to vždycky lidi všech generací, ale člověka 20. Více...
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
24.04.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Moji drazí bratři a sestry, náš drahý otec biskup na začátku té postní doby poslal list, ve kterém nás všechny vyzývá k tomu, abychom postní dobu prožili velice dobře, plodně, abychom se připravovali opravdu na tu slavnost Velikonoc, abychom si během té doby připomněli svůj křest. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, dnešní evangelium začínalo slovy, že prvního dne v týdnu ještě časně ráno za tmy přišla Marie Magdalská ke hrobu. Mě napadla taková myšlenka, kam bychom byli ochotni my jít časně ráno za tmy? Třeba já, kam bych byl já ochotný jít takhle mezi třetí a čtvrtou ráno? Asi bych si to dobře rozmyslel, než bych někam šel, a každý z nás. Více...