Rubrika
HomilieBůh tady tvoří něco nové
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, dnešní evangelium začínalo slovy, že prvního dne v týdnu ještě časně ráno za tmy přišla Marie Magdalská ke hrobu. Mě napadla taková myšlenka, kam bychom byli ochotni my jít časně ráno za tmy? Třeba já, kam bych byl já ochotný jít takhle mezi třetí a čtvrtou ráno? Asi bych si to dobře rozmyslel, než bych někam šel, a každý z nás. Když jsem to zobecnil a říkal jsem si, kam je ochotný jít náš národ, tak nějak hromadně, tak jsem si vzpomněl na různé statistiky a to hodnocení mi nevyšlo moc dobře. Podle těch statistik, jsme ochotni se stavět do fronty a běžet ráno, myslím že všichni víte, když se otvírá nějaký hyper nebo super market. Tam už víte, podle zpráv v televizi, v novinách, rozhlase, jak lidé jsou ochotni se tam stavět do fronty a jak doslova blázní, a je to velké procento lidí.
Bratři a sestry, celý ten dnešní evangelní úryvek postavil svatý Jan tak, aby ti, kteří ho budou slyšet, kteří ho budou číst, aby se nad tím zamysleli. Celé je to k takovému osobnímu prorozjímání. Už hnedka ten první údaj – „prvního dne v týdnu“. Neděle je pro křesťany i pro židy první den v týdnu, sobota je poslední den v týdnu. Sobota byla poslední den stvoření, neděle je první den stvoření. Čili Jan chce říct: „Bůh tady něco tvoří nové“, ale nejenom nové v tom, že Ježíš vstal z mrtvých někde v Judsku v Jeruzalémě, ale nové v tvém životě člověče. Ale ty to musíš připustit, že Bůh v tobě chce vytvořit něco nového, pěkného, pozvat tě k novému způsobu života, právě jak to říkal svatý Pavel. Židé nazývají tyto svátky „svátky Pesah“ nebo také „svátky nekvašených chlebů“, a pod přísnými tresty židé nesměli doma dokonce nic mít kvašeného během tohoto období. Jestli jste viděli, jak slaví takzvaně ortodoxní židé tyto svátky, tak oni před Velikonocemi spálí všechno kvašené. Svatý Pavel říká: „Je to pěkné znamení, ale co je důležité, tak aby to nebylo jenom navenek.“ Aby ta změna třeba v tom stravování, v tom způsobu života během svátků, se netýkala jenom toho vnějšího, ale aby to šlo dovnitř, do hloubky. Potom má smysl slavit Velikonoce.
Máří Magdaléna běží ke hrobu. Církvi v podstatě už dva tisíce let se podsouvá myšlenka, že tělo mrtvého Pána Ježíše někdo někam odnesl, schoval, a že Ježíš z mrtvých nevstal. Pravda je ta, že u toho zmrtvýchvstání nebyl žádný člověk a že tady skutečně buď tomu věřím anebo tomu nevěřím. Bratři a sestry, možná nám to připadá kruté, ale náš život hodně spočívá na víře. V našem životě věříme mnoha věcem. Nikdo z nás neviděl atom, nikdo z nás neviděl DNA, nikdo z nás neviděl raketu, která přistála na měsíci, a věříme tomu. Jistě, někdo může namítnout: „Toto jsou příklady z praktického života, které by se daly ověřit.“ Apoštolové v první moment si taky mysleli, že toho Pána Ježíše někdo ukradl, a tak tam běží, běží aby zjistili, jak to je. A to je další takový důležitý moment, který nám chtějí Velikonoce připomenout – o svoji víru musíme pečovat, svoji víru musíme neustále nějakým způsobem podporovat. Říkali jsme si v noci, že tady byla jakási nejasnost. Ano, a oni tu nejasnost chtějí rozptýlit, proto tam běží.
Apoštol a evangelista Jan líčí celkem dopodrobna to, jak běželi. Zase to není náhodou, je to takové „janovské“ téma. Jeden je rychlejší, jeden je pomalejší. Někdo by řekl: „Jasně, Jan je mladší,“ Janovi bylo hloupé napsat tam: ‚byl jsem u hrobu první‘, a tak napsal ‚ten druhý učedník Petra předběhl‘, aby neurazil.“ Ale tady nejde jenom o líčení nějakého běhu. Svým způsobem to byl závod, který si oni sami dva dali mezi sebou, ale jde tady o příklad, o to, co máme dělat v životě. V církvi jsou lidé, kteří běží kupředu, kteří neustále hledají něco nového, kteří vymýšlejí, kteří jsou plní nápadů, hledají nové cesty, nové způsoby, jak hlásat evangelium – to je Jan. Pak jsou lidé, kteří jdou třeba víc do hloubky a řečeno obrazně, jsou pomalejší. Promýšlejí věci, žijí z tradice, ale tu tradici také rozvíjejí. Pro obojí je v církvi místo, pro ty rychlejší i pro ty pomalejší, řečeno slovy evangelia. Ti pomalejší by měli mít úctu k těm rychlejším a měli by si jich vážit pro to, že hledají ty nové cesty. Ti rychlejší by měli mít úctu k těm pomalejším a měli by jim být vděčni za to, že tito lidé jdou víc do hloubky.
Ten moment, že Jan se zastavil a počkal na Petra, je zase víc, než vylíčení toho, co se tam stalo u toho hrobu. Jde tam o myšlenku, že máme být solidární, jeden podporovat druhého, neříkat si „ten je pomalý“, neříkat si zase „ten je zbrklý“. Ne, jeden podporovat druhého. Jsou věci, které může udělat každý z nás sám, ale jsou věci, které musíme udělat společně, a bylo by chybou, když by se někdo „trhnul“.
Dál se tam mluví o plátnech a o roušce, která byla složená. Že ta rouška byla složená, vlastně ukazuje na to, že Pána Ježíše vlastně nikdo neukradl. Kdyby ho ukradl, tak by se nezdržoval se skládáním nějaké roušky, nějakého plátna. Ale to není důkaz, že Ježíš vstal z mrtvých, to je jakási indicie, to znamená něco, co oni viděli a mělo je to trknout do oči a měli začít přemýšlet. Pán Bůh dává i nám takové indicie, takové ukazatele, a říká nám: „Přemýšlej, dívej se kolem sebe, hledej.“ Musíme počítat s tím, že naše víra vždycky bude hledání, hledání Pána. Nikdy to nebudeme mít předložené na zlatém talíři, nakousané a naservírované. Vždycky budeme muset hledat.
A nakonec? Uvěřili. Bratři a sestry, my si můžeme říct „měli to lehčí“, ale na základě čeho uvěřili? Bylo to v poslední větě: „Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil,“ a teď: „ještě totiž nerozuměli písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.“ My bychom čekali, že oni uvěří na základě nějakého zjevení, že se jim ukázal anděl. Ne, oni uvěřili na základě Písma. Čili to stejné máme my, nemysleme si, že ti apoštolové to měli jednoduší, nemysleme si a neříkejme si: „Tenkrát to bylo všechno lepší, krásnější, snadnější.“ Bylo to úplně stejné, oni měli k dispozici to, co máme my a na základě toho uvěřili.
Bratři a sestry, zkusme si o letošních Velikonocích položit otázku, kam bych byl ochotný běžet, kam bych byl ochotný jít. Anebo za jakých podmínek jsem ochotný jít za Pánem na bohoslužbu, za jakých podmínek jsem ochotný pracovat v Jeho církvi, kde jsou lidé dobří, ale i lidé chybující, kde jsou lidé, kteří podle mě jsou třeba zbrklí anebo jsou tam lidé, kteří jsou naopak podle mě pomalí? Bratři a sestry, zkusme se zamyslet nad tím, nakolik se nám daří s těmi lidmi vycházet. Nakolik jsme sólo jezdci anebo nakolik jsme ochotni počkat a táhnout za sebou ty druhé, nakolik jsme ochotni být s nimi, nakolik Pána hledáme. On nám dává ukazatele, ale potom už je to jenom a jenom na nás, abychom my se zvedli a šli ho hledat. Kéž nepromarníme letošní Velikonoce, byla by to velká škoda.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.04.2020 - neděle , Veverská Bítýška
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, když čteme jednotlivá evangelia a zprávy o Ježíšově zmrtvýchvstání nebo, lépe řečeno, s kým se zmrtvýchvstalý Ježíš setkává a za jakých okolností, tak zjišťujeme, že jsou tam některé věci společné, třeba to je ten prázdný hrob, třetí den a takhle, ale potom dál vlastně se to liší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, svatý Jan napsal svoje evangelium jako poslední. Můžeme říci, mezi Janem a Markem je odstup nějakých skoro víc než třicet let. Mezi Matoušem a Lukášem a Janem je to o něco méně. A tak svatý Jan už má tu zkušenost první církve, čili zná otázky těch, kteří se hlásí k Ježíšovi, kteří se třeba informují nebo vůbec chtějí o tom něco vědět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.04.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, už v noci ze soboty na neděli jsme začali slavit Ježíšovo zmrtvýchvstání. Je to příběh, ale je to příběh těžko uchopitelný. Proč? Protože nás by zajímalo, jak se to stalo. Zajímalo to vždycky lidi všech generací, ale člověka 20. Více...
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
24.04.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Moji drazí bratři a sestry, náš drahý otec biskup na začátku té postní doby poslal list, ve kterém nás všechny vyzývá k tomu, abychom postní dobu prožili velice dobře, plodně, abychom se připravovali opravdu na tu slavnost Velikonoc, abychom si během té doby připomněli svůj křest. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, my jsme od Květné neděle probírali to, čemu se říká „sedm posledních slov Ježíše Krista“. Jsou to někdy jenom slova, někdy věty, které Ježíš pronesl na kříži, a uvažovali jsme o tom, co to znamená, především co to znamená pro nás. Více...