Rubrika
HomiliePřijmout vzkříšení
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.04.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, už v noci ze soboty na neděli jsme začali slavit Ježíšovo zmrtvýchvstání. Je to příběh, ale je to příběh těžko uchopitelný. Proč? Protože nás by zajímalo, jak se to stalo. Zajímalo to vždycky lidi všech generací, ale člověka 20. a 21. století zvlášť zajímá, jak věci fungují, ten způsob provedení. Ale toto nám evangelisté nepodávají. Musíme si uvědomit, že u toho samotného okamžiku nebyl žádný člověk, tam byl pouze anděl, a lidé potom přicházejí. Ti vojáci, kteří hrob hlídali, byli venku, nebyli vevnitř.
A evangelisté nám chtějí říct něco jiného. Nepodávají popis události v tom technickém slova smyslu, ale chtějí říct, co ta událost znamená, co znamená pro mě. Jestli jste dobře poslouchali, tak ten vstupní zpěv už byl právě tady v tomto slova smyslu: Já musím přijmout vzkříšení. Jak to mám udělat, jak se k tomu mám postavit? Je to těžké, ale jako jsme se připravovali čtyřicet dnů na Velikonoce, tak teď budeme mít čtyřicet dnů na to, abychom nějakým způsobem vstřebali, přijali a žili z toho okamžiku, z té skutečnosti zmrtvýchvstání Ježíše.
Slyšeli jsme o tom, jak přichází ke hrobu Marie Magdaléna, ještě za tmy, potom jak běží pro Petra, běží pro Jana a všichni běží zpátky. A třikrát jsme slyšeli sloveso vidět. Marie Magdaléna „viděla“, že je kámen odvalený a způsobilo to v ní zmatek, toto že viděla tuto skutečnost. Potom jsme slyšeli o tom, jak Jan přiběhl ke hrobu první, naklonil se a viděl pruhy plátna. V řeckém originále je použito jiné sloveso, které znamená teoretizovat, přemýšlet, uvažovat, co to může znamenat.
Na začátku tedy zmatek, potom přemýšlení a nakonec vstoupí i Petr a znovu vidí a končí to tím, že uvěřil. Svatý Matouš nám tedy chce říct, že i ti nejbližší, kteří byli s Ježíšem, se s tím srovnávali postupně, nešlo jim to hned a že tedy my se nemáme znepokojovat, když třeba sami nebudeme vědět, jak tu událost uchopit, jak se k tomu postavit.
Aby to bylo zase trošku pochopitelnější a snadnější, tak ve druhém čtení jsme slyšeli kratičký úryvek z listu apoštola Pavla Korinťanům. Je to zajímavé. Ti korinští křesťané byli většinou Řekové a Římané, většinou ta první obec byla z pohanokřesťanů, ale svatý Pavel jim tady připomíná židovské svátky – svátky Nekvašených chlebů a svátky Beránka. Izraelité na počátku, než začnou slavit svátek nekvašeného chleba, odstraní ze svých domů všechno kvašené. Berou to tak, že to kvašené je nějakým způsobem porušené a že ten kvas tam přináší v duchovním slova smyslu určitý nepořádek. Tady o tomto symbolu bychom mohli třeba déle uvažovat, ale svatý Pavel ho převádí, používá ho v jiném smyslu. Říká, jako ty kvasinky promění to těsto v něco jiného, vypadá to jinak, chutná to jinak, tak, říká, to Kristovo zmrtvýchvstání má takhle proniknout váš život. Tedy zevnitř. Ty kvasnice působí zevnitř. Navenek se to ukáže až na konci, až je ten proces ukončen, ale ten proces začíná zevnitř.
A to stejné chce říct svatý Matouš, jak jsme to četli v noci, to stejné chce říct svatý Jan, jak jsme to slyšeli před chvílí. Kristus nemění okolnosti. V neděli ráno slunce vyšlo, v neděli večer slunce zapadlo. V pondělí vyšlo, zapadlo. Vnější okolnosti světa šly dál, ale přesto svět je jiný. V čem je jiný? Kristus mění člověka. Kterého člověka? Který se s ním setká. Jak jsme si říkali, těch setkání třeba musí být víc, třeba je na začátku člověk zmatený, protože kámen není na svém místě, třeba je to tak, že se člověk ulekne a neví v první chvíli, co má dělat, ale Kristus ho vede, pokud se člověk vést nechá.
Uvažovali jsme v noci o tom, co vedlo Marii Magdalénu a ostatní ženy k tomu, že ještě, jak jsme to slyšeli teď znovu, za tmy, tedy někdy po čtvrté hodině ranní vyrazily k hrobu, na hřbitov. A pořád se mi ta myšlenka vrací a napadla mě jedna vlastnost. Je to věrnost. Žijeme v době, kdy je hodně vědí relativních. Lidé často mění názory, dnes věří tomu a zítra něčemu jinému. Dnes chválím toho, zítra ho budu hanět. Dnes jsem nadšený pro něco, zítra zase naopak to úplně celé zavrhnu. Dnes miluji jednoho člověka a zítra budu milovat druhého a toho prvního někam odložím, zapomenu na něho. Věrnost je opakem tohoto. Věrnost v ideálech, věrnost v myšlenkách, věrnost ve vztazích. O to všechno šlo té Marii Magdaléně a těm ženám, které spěchají ke hrobu. Navíc jejich úmysly, jak už jsme to říkali, byli ryzí.
To Kristovo zmrtvýchvstání nás vede dovnitř do našeho myšlení, abychom uvažovali o tom ještě, co ani navenek třeba není vidět, a to jsou naše úmysly, aby byly naše úmysly tak opravdové, tak ryzí, jako těch kteří v neděli ráno utíkali ke hrobu.
Ještě se zastavme u úmyslů apoštola Petra. Petr byl starší než Jan, o dost, a tak velmi často se zdůvodňuje to, že tam doběhl Jan první tady tím stářím, že nebyl v takové fyzické kondici jako Jan. Ale exegeté říkají: „Asi tam šlo ještě o něco jiného.“ Petr si byl moc dobře vědom toho, že zapřel a že Jan stál pod křížem až do konce. Věděl, že Jan je v určité výhodě, a samozřejmě Petra při tom běhu napadlo: „A nepošle mě pryč? Co mu řeknu, až ho uvidím, a co mi řekne on? Určitě mě nepochválí, ale řekne mi, že mohu být dál jeho učedníkem?“ Všimněme si, že tato slabost, tyto chyby, toto selhání Petra nezastavilo a neřekl: „Já tam nepůjdu, já tam nemám co dělat.“ Běžel, možná pomaleji, ale běžel.
Naše chyby, naše nedostatky by nás v žádném případě neměly zastavit. Neměly by nás odradit od toho, abychom Krista hledali.
Bratři a sestry, v současné době se mluví o tom, že je potřeba vybudovat svět, aby měl lidskou tvář, aby byl přijatelnější pro člověka, snesitelnější a já nevím, ještě jak se to vyjadřuje. Ale často to znamená pouze snahu věci lépe organizovat. Kdežto Velikonoce, Kristovo zmrtvýchvstání nám říkají a připomínají: „Světu, člověku je potřeba připomínat, že má duši, že má ducha. Bez ducha, bez duše jakákoliv organizace nebude k ničemu. Všechno to bude možná fungovat v tom technickém slova smyslu, ale člověk rozhodně nebude šťastný.
Uvědomme si, že na konci toho běhání, toho všeho byla radost – radost ze setkání s Kristem. A to je to, co dneska si připomínáme a na čem chceme mít také účast, protože i my Krista hledáme, i my rychleji nebo pomaleji k němu směřujeme a věříme a doufáme, že budeme odměněni právě tou radostí. A tak dál při této mši svaté prosme za to, aby v nás byla skutečná radost, taková ta duchovní, abychom při všem našem snažení nemysleli jenom na tělo, ale taky na ducha. Jak už jsem říkal, budeme mít čtyřicet dnů na to, abychom do sebe ty velikonoční myšlenky nasávali, abychom se je snažili vstřebat a hlavně, abychom se je snažili uvádět do života. Ale dnes děkujme Pánu za to, že vstal z mrtvých a že říká: „Ten věčný život, ten život, který já teď žiji, nabízím také pro tebe. Pro tebe osobně ho mám nachystaný, připravený. Přijmi ho.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.04.2020 - neděle , Veverská Bítýška
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, když čteme jednotlivá evangelia a zprávy o Ježíšově zmrtvýchvstání nebo, lépe řečeno, s kým se zmrtvýchvstalý Ježíš setkává a za jakých okolností, tak zjišťujeme, že jsou tam některé věci společné, třeba to je ten prázdný hrob, třetí den a takhle, ale potom dál vlastně se to liší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, svatý Jan napsal svoje evangelium jako poslední. Můžeme říci, mezi Janem a Markem je odstup nějakých skoro víc než třicet let. Mezi Matoušem a Lukášem a Janem je to o něco méně. A tak svatý Jan už má tu zkušenost první církve, čili zná otázky těch, kteří se hlásí k Ježíšovi, kteří se třeba informují nebo vůbec chtějí o tom něco vědět. Více...
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
24.04.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Moji drazí bratři a sestry, náš drahý otec biskup na začátku té postní doby poslal list, ve kterém nás všechny vyzývá k tomu, abychom postní dobu prožili velice dobře, plodně, abychom se připravovali opravdu na tu slavnost Velikonoc, abychom si během té doby připomněli svůj křest. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, my jsme od Květné neděle probírali to, čemu se říká „sedm posledních slov Ježíše Krista“. Jsou to někdy jenom slova, někdy věty, které Ježíš pronesl na kříži, a uvažovali jsme o tom, co to znamená, především co to znamená pro nás. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, dnešní evangelium začínalo slovy, že prvního dne v týdnu ještě časně ráno za tmy přišla Marie Magdalská ke hrobu. Mě napadla taková myšlenka, kam bychom byli ochotni my jít časně ráno za tmy? Třeba já, kam bych byl já ochotný jít takhle mezi třetí a čtvrtou ráno? Asi bych si to dobře rozmyslel, než bych někam šel, a každý z nás. Více...