Čtvrtek 19.05.2022, sv. Petr Celestýn, Ivo
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Bůh je náš Otec

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;

Bratři a sestry, možná vás někdy napadla takováto otázka: musel Pán Ježíš umřít na kříži, abychom byli zachráněni? Bylo to nezbytně nutné? Ježíš říká Nikodémovi, že musí být vyvýšen syn člověka. Takže na první pohled by se zdálo, že to bylo nezbytně nutné. Ale když budeme dál zkoumat Písma, a potom hlavně celou dogmatiku, tak zjistíme, že to nutné nebylo. Úplně by stačilo to, že se Pán Ježíš narodil jako člověk, protože tím se připodobnil nám lidem. On se tím vlastně skutečně velice ponížil. Ke své božské důstojnosti přijal důstojnost lidskou, ale tím šel dolů. A to by úplně stačilo pro to, abychom byli zachráněni. Ale: on nechtěl zůstat u toho minima, u toho nejmenšího, on chtěl dát, dát úplně všechno. V těchto dnech se konávají v kostelích pobožnosti křížové cesty. A ta pobožnost nám dobře ukazuje, čeho všeho se Ježíš vzdal, a zjistíme, že na konci té křížové cesty se vzdal úplně všeho. Napřed se vzdal své svobody, nechal se nespravedlivě odsoudit, nechal se ztlouct, zpolíčkovat, poplivovali ho, zbičovali ho, doslova mu rozbili tělo, vzdal se svých šatů, a dokonce, dokonce se vzdal i toho, že neměl ani místo na zemi, kde by zemřel, visel mezi nebem a zemí. Bratři a sestry, pro nás to má být taková pobídka, když my máme něco dát. Abychom si na toto vzpomněli a potom uvážili, jak budeme dávat. Ono je to s námi často totiž tak, že když dáváme, tak říkáme: „Tohle dám, ale tohle si nechám.“ To, co dám, bývá často jenom malá část, a to, co si chci nechat, bývá ten velký zbytek. Ježíš dal úplně všechno a my teď stojíme před další otázkou: proč? Proč to udělal? Nad tímhle už přemýšlelo spustu lidí. Odpověď je velice krátká, ale ne jednoduchá. Krátká v tom, že se může říct: protože nás miloval. Už jsme to slyšeli mnohokrát, a často nám to zní jako fráze a říkáme si: „Vždyť to znám.“ Ale zamysleme se nad tím, jak nás miloval a jak nás miluje. Boží syn přišel proto, aby ti, kdo v něho uvěří, byli zachráněni, spaseni. Aby jim dal všechny možnosti, všechny prostředky, aby ukázal, jak to udělat, aby řekl, že Bůh je naším Otcem. A to je to. Teď už se dostáváme do toho vztahu, už se nám osvětluje, odkud se bere tady ta jeho láska. Papež Pavel VI. dokonce říká, že Bůh je nám zároveň otcem i matkou. Tady už to můžeme pochopit zase o něco víc. Uveďme si takový příklad, který se stává velice často. Dítě, třeba i dospělé, něco provede. Všichni ho odsuzují a říkají: „To je darebák, on se fláká, nepracuje pořádně, nestará se pořádně o sebe, o svou rodinu.“ Ale když takové dospělé dítě, dospělý syn třeba, přijde za svou matkou a poprosí ji, aby ho nějak podržela, podpořila, ona to udělá, protože je to její dítě. A udělá to ne jednou, ale udělá to vždycky, protože je to její syn. Ona ho nemůže zavrhnout.

Bratři a sestry, a stejně tak s námi jedná Bůh. On nás nechce zavrhnout. Jestli někdo někoho zavrhuje, tak jsme to my lidé, a říkáme: „To je špatný člověk, toho jsem odepsal, odepsala, s tím už nechci mít nic společného.“ Ale ne Bůh. V nás pořád je taková představa, že Bůh někoho odhání, posílá pryč. Ale jsme to my lidé, kteří jdeme pryč, jsme to my lidé, kteří se otáčíme k Bohu zády. Bratři a sestry, jak se budou blížit Velikonoce, tak bude před námi čím dál tím zřetelněji vystupovat Kristův kříž. Nejvíc to potom bude na Velký pátek. V každé rodině se najde kříž, každá křesťanská rodina, ne-li každý den, tak aspoň čas od času se schází u kříže k modlitbě. A ten kříž nám připomíná to, co jsme dnes četli. Že Boží syn nemohl být nikým a ničím donucen, aby byl na ten kříž přibit, ale on to udělal, protože chtěl, protože mu na nás záleželo. Není v tom žádná matematická logika, není v tom počítání stylu: „Co z toho budu mít? Vyplatí se mi to? Budou mi za to vděčni? Budou mě za to oslavovat?“ Nic takového tam není. Je tam jedině ta logika, že nás má rád, že mě má rád, že mu na mně záleží. Když se na to budeme takto dívat, tak to aspoň trochu pochopíme. Když se na to budeme takto dívat, tak nalezneme aspoň trochu sílu k následování, k následování toho Ježíše, který přišel ne aby soudil, ale aby pomáhal, toho Ježíše, který nepřišel, aby rozkazoval, ale aby zval, toho Ježíše, který přišel nám říct, že Bůh je náš Otec.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Vydejme se na cestu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;

Vydejme se na cestu12:16

Bratři a sestry, dnešní první čtení, to je vlastně kapitola Knihy kronik, někdy se taky říká Knihy letopisů. A tato poslední kapitola nejdříve popisuje, řekli bychom, takový ten chmurný obraz toho, co přivedlo Izraelity do Babylónského zajetí. Ale končí právě velmi optimistickým výhledem do budoucna.    Více...


Bůh zasahuje proto, aby bylo možné začít znovu a lépe

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;

Bůh zasahuje proto, aby bylo možné začít znovu a lépe11:42
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.56 MB]

Bratři a sestry, všechna čtení letošního cyklu nás odkazují ke Smlouvě a k obnově Smlouvy. První čtení, které jsme vyslechli, je jakousi zpětnou reflexí, proč byli odvedeni do Babylóna, co k tomu vedlo a jak by měli jednat dál v budoucnosti, aby už se to neopakovalo.    Více...


Těmi dary, co máte, jste bohatí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;

Těmi dary, co máte, jste bohatí12:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.51 MB]

Bratři a sestry, tématem všech textů, které jsme před chvílí slyšeli, je obnova Smlouvy. Tato myšlenka se prolíná všemi texty, které jsme vyslechli, ať už starozákonním čtením, žalmem nebo novozákonními čteními.    Více...


Já ti dám možnost nového začátku

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;

Já ti dám možnost nového začátku13:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.71 MB]

Bratři a sestry, jak už jsem říkal na začátku mše svaté, Nikodém byl člověk, který měl otázky. Mnoho lidí, když se dívalo na Ježíšovo působení, na to, co dělá, jak učí, uzdravuje, dělá další zázraky, tak mnoho lidí zůstalo u tohoto prvního pohledu.    Více...


Bůh to podniká, aby nás léčil

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;

Bůh to podniká, aby nás léčil4:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 0.69 MB]

První čtení vzniklo někdy kolem roku 250 před Kristem. Byla napsána Kniha kronik. Vůbec nevíme, kdo to napsal, proto se tomu člověku říká kronikář. Tento člověk bere dějiny Izraele, jak se říká, od Adama, a nepíše z hlediska dějepisu, ale píše z hlediska náboženství.    Více...


Odkud jsme přišli, co děláme a kam půjdeme

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;

Odkud jsme přišli, co děláme a kam půjdeme13:08
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 25 kb/s, 2.44 MB]

Bratři a sestry, my se dnes poprvé setkáváme s listem apoštola Pavla Efezanům, myslím poprvé v tom období, kdy se zamýšlíme nad druhým čtením. Ten starý Efez byl v dnešním Turecku, v Malé Asii, město zase velmi bohaté.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.