Pátek 12.07.2024, sv. Jan Qualbert, Bořek
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Zachee, pojď rychle dolů

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.11.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 11,22-12,2; ž. Žl 145; 2. čt. 2 Sol 1,11-2,2; evang. Lk 19,1-10;

Zachee, pojď rychle dolů10:29
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.34 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty, myslím první čtení ze Starého zákona z knihy Moudrosti a evangelium, nám předkládají vlastně totožnou látku. Téma je stejné, akorát prostředky, kterými je to téma vysvětleno, jsou různé.

V knize Moudrosti, která je mimochodem nejmladší kniha Starého zákona a vznikla nějakých šedesát let před narozením Pána Ježíše. Tedy je to kniha, která má velmi blízko k Novému zákonu, myslím, co se týče chápání, myšlení a tak. Tak v tom úryvku, který jsme dnes vyslechli, je, řekněme, teoreticky vlastně popsán vztah Boha ke zlu. Bůh zlo netvoří, nepůsobí, nemá v něm radost, ale odpouští a pomáhá člověku, aby se z toho dostal. Bylo tady jasně řečeno: „Nic si neošklivíš z toho, co jsi stvořil.“ Tedy přesto, že člověk ve své svobodě řekne Bohu: „Ne,“ Bůh se neobrací k člověku zády. Je to člověk, který se obrací k Bohu zády. Je to člověk, který si oškliví, ať už něco udělá, pak se mu to znelíbí. Nebo je to člověk, který si oškliví druhého člověka.

„Když to slyšeli, že jde k Zacheovi, reptali.“ Ošklivili si to. A naopak v tom vztahu k Zacheovi se ukazuje další „ponenáhlu jednáš s tím hříšníkem“, ponenáhlu mu pomáháš, vedeš ho k tomu, aby se obrátil, aby se změnil.

Mohli bychom takto porovnávat větu za větou a bylo by to asi poučné, ale bylo by to velmi dlouhé, takže se přidržíme evangelia a já se pokusím z toho vystihnout ty nejdůležitější myšlenky.

Ježíš není v Jerichu poprvé. Při své předchozí návštěvě uzdravil slepého. Tomu slepému lidé říkali: „Buď zticha,“ a on o to víc křičel. O to víc křičel: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ Možná si to Zacheus pamatoval a možná si uvědomil, že když tedy se bude snažit, tak se s Ježíšem setká.

Musíme si uvědomit, že toto je skutečný příběh. Toto není podobenství. Má to velmi blízko k podobenství O milosrdném Samaritánovi a jak my říkáme, O marnotratném synovi, nebo správně se to podobenství jmenuje O milosrdném otci a dvou synech. Tedy nesmíme podceňovat žádnou ani maličkost. Proto Lukáš připomíná a říká, že tedy Zacheus by rád viděl Ježíše, jak vypadá.

Nejde jenom o to „chci to vidět“, ale chci vidět, jak vypadá. To znamená, chci si ho zapamatovat. Kdybych se s ním setkal v budoucnu, abych věděl, to je on. Chci znát, jak vypadá jeho tvář. Ale v tom řeckém originálu vlastně to může také znamenat: „Chci vědět, jak ten člověk smýšlí, jaké jsou jeho postoje, jak vypadá vnitřně.“ Toto všechno chce Zacheus.

To jméno Zacheus – jsou dva výklady. První je, že je to zkrácenina jména Zachariáš, a Zachariáš znamená „Bůh nezapomíná“ nebo „Bůh si vzpomněl, vzpomíná“. Zacheus, tady to krátké jméno, znamená Čistý. Byl to pan Čistý, který byl zapletený do mnoha finančních machinací, do mnoha podvodů, skandálů a takhle. Byl velmi bohatý. Byl velmi bohatý, ale byl vyloučený ze společenství. Pro to, co dělal, protože vybíral ty peníze pro Římany, nesměl do synagogy, nesměl do bohoslužebného shromáždění, a tam to bylo úzce spojeno, řekněme bohoslužba, náboženství, společenský život, takže vlastně nesměl nikam.

Jestli měl přátele? Těžko říct. Tady už se pouštím do spekulací. Ale všichni to známe, že lidé, kteří jsou na takto exponovaných místech – vrchní celník – tak lidé, kteří jsou na takovýchto místech, nemívají přátele. Mívají nějaké kamarády, ale tito lidé si musí dávat velký pozor, a taky si ho dávají, aby někdo z těch kamarádů je takzvaně nevyšoupnul a nezaujal jejich místo, protože tam jde o velký zisk. Ale jinak Zacheus ztrácel. Ztrácel, neměl. Měl zisk finanční, ale jinak byl velmi osamocený.

A v něm se tady projevuje i něco dobrého. Jsme velmi blízko té myšlence, o které jsme uvažovali včera, jak se to v člověku míchá, někdy i pere. Zacheus se chce setkat s Ježíšem. Není to až tak jednoduché. On musí vymyslet, jak překonat svoji malou postavu, velké množství lidí, ale nejde o to vylézt na nějaký fíkovník nebo někam vylézt. Jde o to, že Zacheus musí vylézt někam, kudy Ježíš bude procházet. To žádný výklad neřeší, jak to bylo plánováno, jestli Ježíš šel někoho navštívit nebo jak se Zacheus dozvěděl, kudy Ježíš půjde. Faktem je, že se to dozvěděl. Dal si tu práci a byl na tom správném fíkovníku, kudy Ježíš procházel.

Ježíš prochází, a tady v tuto chvíli ten příběh mění naprosto optiku, jak my to vnímáme. Jak vnímáme Boha? No, že je někde tam nahoře a dívá se na nás dolů. Tak se to i maluje na spoustě obrazů. Dívá se na nás dolů, většinou přísně. Napomíná, hrozí, někdy i trestá. Takhle si to myslí spousta lidí. Ale tady je to předně naopak. Ježíš je dole a dívá se nahoru na Zachea. To není náhodou. Tento příběh o Zacheovi je uskutečněním podobenství O milosrdném Samaritánovi a O tom dobrotivém otci. Nejdřív to Ježíš vyprávěl jako podobenství, tedy jako něco, co by mohlo být, co by se mohlo stát. Ale teď se to stává. Teď se to stává a Ježíš to uskutečňuje.

Ježíš by mohl projít pod tím fíkovníkem a dělat, že Zachea nevidí. Mohl by čekat, až promluví Zacheus, až on se ozve. Ale to Zacheus už neměl v plánu, tak daleko jeho odvaha nesahala. Ježíš to ví, a proto Ježíš začíná a oslovuje ho Zachee, pane Čistý. To oslovení jménem znamená „jsi můj přítel“. Pouze svým přátelům říkáme jménem. Ne příjmením, ale jménem. Pro Ježíše je Zacheus, který je zapletený v tolika skandálech, který okradl spoustu lidí, je přítelem. Protože Ježíš si na něho vzpomněl. On na něho nikdy nezapomněl. A Ježíš chce, aby byl opravdu čistý. Ne jenom podle jména ale také ve svém svědomí.

„Pojď rychle dolů.“ Ježíš dělá první krok, a teď čeká.

Bratři a sestry, platí to, co bylo v tom prvním čtení. Ponenáhlu Ježíš postupuje krok za krokem, ale je potřeba, aby člověk odpovídal, aby člověk byl v kontaktu. Nejde o to jenom něco říkat. V tuto chvíli jde o to něco udělat: „Rychle slez.“ A potom následuje další krok a vrcholí to tím: „Dnes přišla do tohoto domu spása.“

Tam je ještě potom taková velmi krásná slovní hříčka, která vynikne pouze v řeckém originále. Česky je to přeloženo „dnes musím zůstat v tvém domě“. Doslova by to bylo hostovat. A to slovíčko hostovat, katalimein, je velmi příbuzné slovu katalima. Katalima jsou ty jesle, do kterých byl Ježíš položen.

Lukáš používá ty výrazy schválně, aby připomněl ten okamžik, kdy Ježíš přichází jako dítě, jako tvor, který nemá žádnou zbraň. Dítě nechce nikoho trestat. Dítě chce být milováno a chce milovat. A toto zdůrazňuje Lukáš a říká: „Tuto tvář uvidíme, objevíme, znovu objevíme v okamžiku, kdy budeme s Bohem právě v kontaktu.“ Bůh začne. On nás osloví, dodá nám odvahu, ale pak touží a čeká na to, abychom my odpověděli. A touží po tom, aby to byl začátek. Protože Bůh, Ježíš, postoupí zase o kus dál a zase bude čekat na naši odpověď. A jestliže to takhle bude fungovat, tak potom náš život bude opravdu šťastný a naplněný.

V tom příběhu Zachea to došlo k tomu zdárnému konci, k tomu naplnění. Kéž to takhle dojde k zdárnému konci a naplnění v životě každého z nás.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Zprostředkovávat odpuštění

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.10.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 11,22-12,2; ž. Žl 145; 2. čt. 2 Sol 1,11-2,2; evang. Lk 19,1-10;

Zprostředkovávat odpuštění11:02


Co vedlo Zachea k tomu, že lezl po stromech?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.10.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 11,22-12,2; ž. Žl 145; 2. čt. 2 Sol 1,11-2,2; evang. Lk 19,1-10;

Co vedlo Zachea k tomu, že lezl po stromech?13:26
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.00 MB]

Bratři a sestry, položme si na začátek našeho dnešního zamyšlení otázku, co vedlo Zachea k tomu, že lezl po stromech? Co ho vedlo k tomu, že se rozhodl odložit svoji vážnost vrchního celníka, dnes bychom řekli ředitele finančního úřadu, a riskovat to, že se budou smát? A určitě ti, kdo byli kolem, tak se smáli.    Více...


Zachee, já tě potřebuji

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.11.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 11,22-12,2; ž. Žl 145; 2. čt. 2 Sol 1,11-2,2; evang. Lk 19,1-10;

Zachee, já tě potřebuji16:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.16 MB]

Bratři a sestry, v evangeliu jsme slyšeli příběh člověka, který se obrátil, napravil. V prvním čtení jsme slyšeli o tom, jak Bůh podporuje tady tuto, řekněme, cestu, když se člověk navrací, jak Bůh nahrává, vytváří podmínky člověku pro ten návrat.    Více...


Vyznání víry jako plod modlitby i zážitek okamžiku

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.10.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 11,22-12,2; ž. Žl 145; 2. čt. 2 Sol 1,11-2,2; evang. Lk 19,1-10;

Vyznání víry jako plod modlitby i zážitek okamžiku13:50
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.56 MB]

Bratři a sestry, jak jsme slyšeli v komentáři, dnešní první čtení bylo z knihy Moudrosti, a to je nejmladší kniha Starého zákona. Vznikla někdy mezi lety 40 až 50 před narozením Pána Ježíše.    Více...


Pracovat pro příchod Ježíše Krista

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.11.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 11,22-12,2; ž. Žl 145; 2. čt. 2 Sol 1,11-2,2; evang. Lk 19,1-10;

Pracovat pro příchod Ježíše Krista9:00
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.93 MB]

Bratři a sestry, budeme se věnovat druhému listu apoštola Pavla Soluňanům.

První list Soluňanům je nejstarší Pavlův list a byl napsán buď v roce 50, maximálně 51 po Kristu. S tím druhým listem Soluňanům je trošku taková obtíž.    Více...


Pán nás zavolá jménem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.10.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 11,22-12,2; ž. Žl 145; 2. čt. 2 Sol 1,11-2,2; evang. Lk 19,1-10;

Pán nás zavolá jménem16:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 3.12 MB]

Bratři a sestry, v několika minulých nedělích jsme četli z Lukášova evangelia podobenství, třeba minulou neděli podobenství o dvou lidech, kteří se přišli modlit do chrámu – o farizeji a celníkovi. Podobenství je příběh, který si Ježíš vymyslel, aby těm, kteří ho poslouchali, něco vysvětlil, ale to, co jsme slyšeli teď, to se skutečně stalo a v tom je síla toho, co jsme teď slyšeli, že to si nikdo nevymyslel, to se odehrálo.    Více...


Milosrdenství Boží

Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
04.11.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mdr 11,22-12,2; ž. Žl 145; 2. čt. 2 Sol 1,11-2,2; evang. Lk 19,1-10;

Drazí v Kristu, jestli jste dobře naslouchali a dávali pozor, tak jste si jistě všimli, že první čtení z knihy Moudrosti, které jsme slyšeli, byla taková krásná modlitba: „Bože, ty jsi tak nekonečně mocný a ty svou všemohoucnost ukazuješ právě tím, že se slitováváš, že máš milosrdné srdce, že nás zachováváš, i když hřešíme.“ Tak takhle velebí ten starozákonní prorok milosrdenství Boží. Pán Ježíš je obrazem nebeského Otce, je obrazem Božím a tak také v něm se projevuje tato Boží vlastnost – milosrdenství, kterou Bůh odpouští hříchy každému, kdo činí pokání.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.