Rubrika
HomilieŽivotní plán se realizuje v konkrétních chvílích
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelium a dnešní první čtení do sebe velmi dobře zapadají, i když to tak na první pohled třeba nevypadá. V prvním čtení jsme slyšeli proroctví Jeremiáše – proroctví pronesené v okamžiku, kdy už kolem Jeruzaléma se nacházejí babylónští vojáci, kdy to s tím národem vůbec, ale vůbec nevypadá dobře a kdy jim ještě ti Babylóňané nabízejí mírovou smlouvu. Ale spíš je to to, čemu se říká bezpodmínečná kapitulace. Prostě, dáte nám úplně všechno, ve všem se nám podrobíte a my vás možná necháme žít.
Oni to odmítli, protože to brali jako velké pokoření. A tady do tohoto momentu, který vypadá jako úplný zmar, úplný konec všeho, přichází prorok Jeremiáš, který jim jednak říká, aby to udělali. Že pokud tedy se vzdají těm Babylóňanům, že Bůh je neopustí. Oni to neudělali. A prorok říká: „Přesto, že teda neposloucháte Boží rady, tak Bůh je ochoten to s vámi zkusit znovu.“ A Jeremiáš oznamuje to, co bychom dnes označili jako nějaký restart, nový začátek. Ale hodně nový, hodně radikální. „Uzavřu s nimi novou smlouvu.“ My používáme pro ty části Písma svatého označení Starý zákon, Nový zákon, ale většina jazyků, většina národů používá označení Smlouva – Stará smlouva, Nová smlouva.
Právě v tom Jeremiášově proroctví je vidět ten protiklad toho, jak jednají lidé a jak jedná Bůh. Ten mocný král říká, dáte nám všechno, zaplatíte všechno a takhle, a pak možná já se nad vámi smiluji. Ale Bůh to říká přesně naopak. Bůh zavazuje sebe a Bůh sám sobě dává mnohem víc, řekněme, úkolů, než kolik toho žádá po lidech. Říká o nich: „Smlouvu, kterou zrušili, ačkoliv já jsem byl jejich Pánem,“ praví Hospodin. Tam je možný ještě jiný překlad: „Ačkoliv já jsem byl jejich manželem.“
Ten prorok to vede tady k tomuto svazku, který je jaksi pochopitelný, obecně známý a lidé si to umí představit. A Bůh říká vlastně: „Když Izrael opustil mě, tak je to stejné, jako když jeden z manželů opustí druhého a nechá ho být.“ Je to zrada, je to něco, co se velmi těžko hojí. A Bůh říká: „Přesto, že vy jste mě opustili, tak já začnu s vámi znovu. Dám vám novou smlouvu.“ Říká: „Dám vám ji do srdce.“
Tady si musíme uvědomit, že v této době, v době proroka Jeremiáše, srdce bylo považováno za sídlo rozumu a vůle. Tedy nejedná se o smlouvu založenou na citech, ale jedná se o smlouvu založenou na rozhodnutí, na vůli člověka a na vůli Boha.
Začínalo to celé: „Blíží se dni…“ My víme, že ta Nová smlouva byla naplněna, uskutečněna v Ježíši Kristu. A Ježíš se narodil plus mínus asi 580 let po tomto proroctví. Tedy někdo by mohl říct: „Jak si to Bůh může dovolit, říct, blíží se dni.“ Ano, s každým dnem se to blíží. Bůh plánuje. Bůh nejedná zbrkle a má svůj plán. A vybízí nás, abychom jednali podobně. Abychom i my měli plán, abychom byli trpěliví. To je jedno takové poselství, jedna z myšlenek těch dnešních textů – mít životní plán, vědět, kam se chci dostat.
Ti Izraelité, protože byli obklopeni těmi Babylóňany, v tu chvíli neměli plán, nebo jedinou myšlenku měli, ubránit se. Co bude dál, to se neví, ale teď… Měli ten krátkodobý plán. Ale prorok říká: „Je potřeba, abyste měli dlouhodobý plán.“
Aby prorok dokázal, že to Bůh s nimi myslí opravdově, tak ono pokračuje potom to proroctví tím, že Jeremiáš jde a koupí pole, aby ukázal, že Bůh chce, aby žili dál tady v této zemi. Že to nebude konec, že to tedy bude pohroma, pokud neposlechnou, ale že Bůh je neopustí.
Takže tedy Bůh jedná v dlouhodobých horizontech. Bůh není zbrklý, ale trpělivě uskutečňuje svůj plán a žádá od nás, abychom my jednali podobně.
Když se přesuneme do evangelia, tam je velmi zajímavá ta prosba těch pohanských Řeků. Je to žádost mluvit s Ježíšem. To byli sympatizanti s židovskou vírou, takzvaní proselyté. Přišli nebo spíš přijeli na Velikonoční svátky do Jeruzaléma. Z Řecka do Izraele to není úplně krátká cesta, tedy vynaložili nějaké úsilí, a v Jeruzalémě se setkávají s Ježíšem. Oni když šli do Jeruzaléma, nevěděli, že Ježíš tam bude, ale líbilo se jim, co říkal a chtěli s ním mluvit a hledají někoho, kdo jim to zprostředkuje.
Oslovili Filipa a Ondřeje. Proč asi? No, protože Filip a Ondřej jsou řecká jména, takže je tam jakási shoda, je tam něco, na čem se dá stavět, lidsky na čem se dá stavět. A tito dva to zprostředkují.
Mnohé čtenáře evangelia překvapuje, že neznáme Ježíšovu odpověď, neznáme Ježíšovu řeč tady k těmto poutníkům, kteří ho hledají. Ale je tam odpověď Filipovi a Ondřejovi: „Nyní přišla tato hodina, nyní bude Syn člověka oslaven.“ Proč zaznamenal Jan právě tady toto? Protože v této odpovědi Ježíš už říká, co bude úkolem jeho učedníků, jeho žáků, jeho následovníků – všímat si všech těch sympatizantů, přijímat všechny ty, kteří přicházejí, a snažit se jim zprostředkovat setkání s Ježíšem. Tady jsme sice ještě před Velikonocemi, ale Ježíš už dává povelikonoční úkol svým učedníkům.
Ale zastavme se u toho momentu „nyní přišla ta hodina“. To je právě to, v čem to zapadá do sebe s tím prvním čtením. Svatý Jan pojímá celé svoje evangelium, jako by Ježíš tady byl jeden den, a je to rozděleno do pomyslných hodin. Hodina je něco, co nebereme až tak moc vážně. Den ano, ale hodina uteče rychle. Zvlášť dětem, když si hrají, nebo dospělí když se dívají na televizi. Když sedíme někde v čekárně u lékaře, tak se ta hodina vleče, když děcka dělají doma úkoly, tak se to taky táhne jak smůla, už by to měly nějradši za sebou. Někdy nám utíká rychle, někdy se nám táhne.
Když Ježíš začíná svoje veřejné působení a je na svatbě v Káni Galilejské, došlo víno, jeho matka mu říká: „Nemají víno,“ říká jí: „Co po mně žádáš? Ještě nepřišla má hodina.“ A teď říká: „Teď je ta hodina tady.“ Ježíš tady celým tímto pojetím chce říct asi tolik: „Na jednu stranu je potřeba, abyste byli trpěliví, abyste měli plán svého života, ale abyste také věděli, že ten celý život, poměrně dlouhá doba, se skládá z krátkých okamžiků. To jsou třeba ty hodiny nebo dokážeme změřit dneska ještě kratší interval, ale jaký bude život, záleží, čím vyplníte ty hodiny, ty krátké úseky.
Ježíš se soustřeďuje potom v té své další řeči na toto, na povzbuzení učedníků, aby si uvědomili, že ten plán se potom realizuje v nějakých konkrétních chvílích, které jsou poměrně krátké, ale podle kterých se potom ten život dá hodnotit, podle kterých se potom dá říct, jestli člověk k tomu svému cíli došel nebo nedošel.
Bratři a sestry, děkujme za život, který máme. Děkujme za dlouhý čas, který nám Pán dává, ale nezapomínejme na to, že ten dlouhý čas se skládá z krátkých okamžiků a snažme se je s Ježíšovou pomocí využít co nejlépe.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek je z 12. kapitoly Janova evangelia, a na první pohled to působí nesourodě, nesouvisle. Říkáme si, co tím Pán Ježíš, nebo řekněme třeba i evangelista, co nám chtějí říci?
Bude dobré si připomenout, že tady tento rozhovor nebo i ta událost, setkání s těmi řeckými poutníky proběhlo z našeho pohledu na Květnou neděli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, i když to na první pohled tak nevypadá, tak první čtení a evangelium spolu velmi úzce souvisí. V prvním čtení vlastně téměř šest set let před tím, než Ježíš řekne: „Přišel jsem kvůli této hodině,“ tak prorok Jeremiáš už oznamuje, ohlašuje tento Boží záměr. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, v evangeliu už jsme slyšeli takový první náznak blížících se svátků. Mluví se tam o lidech, kteří, ačkoliv nebyli příslušníci izraelského národa, sdíleli nějakým způsobem víru nebo aspoň část víry v jednoho Boha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, my se zastavíme dnes u osoby proroka Jeremiáše a u toho pojmu Nová smlouva.
Prorok Jeremiáš je velmi významná postava Starého zákona, ale je tak trošičku ve stínu Mojžíše, Abraháma . Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, jestli si vzpomínáte, tak na začátku postní doby jsem říkal, že hlavní myšlenkou textů, které budeme letos číst, je obnova smlouvy, smlouvy mezi Bohem a člověkem. Aby to nebylo jenom nějaké prázdné ujednání, ale aby to bylo ujednání, které bude živé. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením, kdy prorok Jeremiáš z pověření Božího říká, že se blíží dny, kdy sjedná s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Že to bude smlouva, která nebude vepsána do nějakého kamene nebo na nějaký papír, ale bude vepsána do srdcí. Ten text, který jsme slyšeli, působí takovým útěšným dojmem, také je tato pasáž vykladateli nazývána jako kniha útěchy. Jsou to dvě kapitoly z Knihy proroka Jeremiáše, 30. a 31. Ale jinak je ta kniha plná proroctví, které vpodstatě ohlašuje zkázu. Více...