Rubrika
HomilieJeremiáš zvěstuje novou smlouvu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, v evangeliu už jsme slyšeli takový první náznak blížících se svátků. Mluví se tam o lidech, kteří, ačkoliv nebyli příslušníci izraelského národa, sdíleli nějakým způsobem víru nebo aspoň část víry v jednoho Boha. A tito lidé nesměle stáli na okraji a přemýšleli a hledali, jak se zapojit, jak jít jaksi blíž. A vidíme, že i vlastně samotní apoštolové v tom nemají úplně jasno a že jeden hledá radu u druhého, než si troufnou jít za Ježíšem. Je to pro nás takové jakési připomenutí, že i v našem okolí mohou být lidé, kteří si netroufají, kteří nevědí, a my máme být těmi, kteří jim zprostředkovávají cestu za Ježíšem. A otázka zní: My máme v tom jasno? My víme, co máme udělat? Anebo budeme hledat podobně jako Filip a Ondřej? Zahrňme i toto do těch myšlenek, o čem uvažujeme před svátky.
A co nám říká prorok Jeremiáš? Prorok Jeremiáš předkládá docela zásadní vizi. Jsou to výroky, kterým se říká výroky útěchy. Ale pokud se blíže seznámíme s tím, co Jeremiáš prožíval, tak on nebyl zrovna v záviděníhodné situaci. On sám byl vězněm.
Pohybujeme se někdy kolem roku 590 před narozením Pána Ježíše, vládne král Sidkiáš a prorok je poslán, aby pořád varoval. Aby varoval, upozorňoval na špatnost. Toto samozřejmě vyvolává reakci. Prorok Jeremiáš především připomíná, že je to šlechta a ti vedoucí v národě, kteří ten národ vedou špatným směrem, dávají mu špatný příklad. A tak právě byla to šlechta, lidé na královském dvoře, kteří chtěli Jeremiáše umlčet a vyloženě tlačili na krále, aby se ho jednou provždy zbavil. Třeba, aby ho i zabil. Král cítí, že to není v pořádku, ale nemá odvahu se postavit svým dvořanům a říct ne. Nemá odvahu říct jim: „Jeremiáš má pravdu.“ A tak řeší to takovým zase polovičatým způsobem. Jeremiáše nechá zavřít. On je v jakési vazbě, která není úplně taková přísná, ale nemá svobodu pohybu. Ale na druhé straně je zase chráněn před útoky svých nepřátel. Je to takový velmi zvláštní stav. A tady vidíme velikost toho proroka, který veden Duchem svatým, kdy on sám vlastně není přijat, je ve vězení, a pronáší slova útěchy. Slibuje do budoucna něco nového, krásného.
Ten text, který jsme dnes četli, je naprosto zásadní. Je to jeden z nejdůležitějších textů Starého zákona. Pamatuje se to docela dobře, kde to je. Je to kniha Jeremiáš, kapitola 31, verš 31 – Nová smlouva. Je to poprvé, kdy se ve Starém zákoně mluví o nové smlouvě.
Když si to přečetli Izraelité nebo když to slyšeli poprvé, tak si řekli: „To známe!“ Ta smlouva má strukturu, řazení, jak bylo běžné v té době, a bylo to tak běžné u smluv, kterým se říká smlouvy vazalské. To znamená, že třeba dva králové spolu bojovali, jeden prohrál a ten vítězný král vnutil tomu poraženému smlouvu. On to spíš byl takový diktát. A co se v té smlouvě říkalo? No, kolik toho ten poražený bude platit, co musí poslat na usmířenou a hlavně sliboval, že bude poslouchat. Tedy většina závazků šla k tíži toho poraženého. Tohle je stejná struktura, ale obsah je úplně jiný, protože když to budeme číst pozorně, tak zjistíme, že většina závazků se týká Boha. V této nové smlouvě je to Bůh, který na sebe bere většinu předpisů, požadavků, závazků. Jinak se to říct nedá. Bůh, který je vítězem, zachráncem, spasitelem, zavazuje sám sebe.
Ta smlouva má celkem čtyři body. V prvním bodě se připomíná a říká, že ta smlouva bude tak pevná, tak trvalá, že žádná lidská chyba, žádné lidské pochybení nebude moci tu smlouvu ohrozit. První smlouvu uzavřel Hospodin s Adamem. Adam se měl starat o zahradu. Nezvládl to, smlouva byla porušena. Druhou smlouvu uzavřel Bůh s Noemem o stavbě lodi, o záchraně jeho rodiny. Noemovi synové smlouvu porušili, bylo nutné uzavřít novou s Abrahámem, s Izákem, s Jakubem a tak bychom mohli pokračovat až vlastně do Sinajské smlouvy, jejímž znamením bylo Desatero. Když bychom si dali tu práci a procházeli bychom Starý zákon, tak těch smluv, které Hospodin uzavírá ať už s jednotlivým člověkem, nebo s celým národem, je tam několik desítek. Vlastně vždycky je nutné tu smlouvu obnovit, protože je to člověk, který tu smlouvu poruší. A prorok říká: „Tahle bude nová. Tahle bude jiná. Tady člověk svými chybami nebude mít na to vliv. Ta smlouva bude platit stále.“ V té době nikdo netušil nic o Pánu Ježíši, o tom, jak to proběhne. Byl to příslib. My už víme, jak se to stalo, jak to bylo naplněno.
Druhým tím bodem bude to, že Jeremiáš říká Boží záměr, že to bude smlouva, která pronikne k člověku. Nebude to jenom nějaká proklamace na papíře, ale bude to něco, co se dotkne každého člověka. Jak? Vstoupí jim to do srdce.
Tady musím znovu připomenout, že ve starověku rozdělení nebo úloha srdce – hlava byla přesně opačná, než je to teď v našem chápání. Pro nás srdce je místem citu, hlava je místem rozumu a vůle. Přesně naopak. Ve starozákonním pojetí a vůbec v pojetí celé té doby srdce bylo místem rozumu a svobodné vůle a hlava byla místem citu. Může nám to připadat zvláštní, ale tak to bylo, musíme to takhle vzít. A svatopisec taky mluví v těchto rozměrech, v těchto intencích.
Takže bylo by chybou domnívat se, že ta nová smlouva bude záležitostí nějakého rozechvění, toho, že člověk v nějakém citovém pohnutí se k té smlouvě připojí. Prorok říká přesný opak: člověk si to má rozmyslet, má si uvědomit a říct si: „Tohle je pro mě užitečné. Vždyť tohle je k mému prospěchu. Tady se mi nabízí cesta, tady se mi nabízí návod pro život. Je to pro mě výhodné, proto se k tomu přidám, proto se k tomu přihlásím. Tedy rozumová úvaha, a potom ji následuje vůle.
Třetím bodem té smlouvy je to, že Bůh říká, jakým způsobem se ta smlouva rozšíří: „Nebude už učit druh druha, bratr bratra: ‚Poznej Hospodina,‘ neboť mě poznají všichni, od nejmenšího do největšího,“ praví Hospodin. Bůh tady oznamuje svůj plán, že on sám se zasadí o to, aby se ta smlouva rozšířila, aby ji poznalo co nejvíc lidí. Zase je zde myšlena osoba Ježíše Krista. V tu chvíli to nikdo nevěděl, nikoho by to nenapadlo. My už máme to štěstí, že víme, jak to dál pokračovalo a měli bychom za to být vděční.
Takovým posledním bodem, čtvrtým bodem, je oznámení o odpuštění. Vždycky každá ta smlouva má nějaký takový ten hlavní bod, a tady je to právě ten bod číslo čtyři, jak se říká, ten zlatý hřeb, a tady Bůh oznamuje, že odpustí: „Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.“ To je poslední, pro nás nejdůležitější oznámení – oznámení, ze kterého vlastně žijeme.
Bratři a sestry, asi si to neuvědomujeme, ale začínáme každou mši svatou tím, že prosíme za odpuštění. Mnoho lidí, kteří stojí mimo církev, říkají a ptají se: „Že by to bylo tak snadné? Přijdu, řeknu, a že by to bylo vyřízené?“ Nechce se jim věřit, že by to bylo tak snadné. My zase k tomu často přistupujeme automaticky, mechanicky a ani si neuvědomujeme, co se nám tady v tu chvíli nabízí. Ano, je to snadné, ale od nás se očekává v první řadě upřímnost, to, že chceme, a že toho litujeme.
Bratři a sestry, tady, když člověk si toto všechno přečte, tak jediný takový správný pocit, který by v nás měl převládnout, je pocit vděčnosti: Bože děkuji ti za to. Děkuji ti za to, že nám tu cestu usnadňuješ. Děkuji ti za to a nechci na to nikdy zapomenout. Chci si toho být vědom a chci tady té tvé nabídky využít.
Ať se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek je z 12. kapitoly Janova evangelia, a na první pohled to působí nesourodě, nesouvisle. Říkáme si, co tím Pán Ježíš, nebo řekněme třeba i evangelista, co nám chtějí říci?
Bude dobré si připomenout, že tady tento rozhovor nebo i ta událost, setkání s těmi řeckými poutníky proběhlo z našeho pohledu na Květnou neděli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelium a dnešní první čtení do sebe velmi dobře zapadají, i když to tak na první pohled třeba nevypadá. V prvním čtení jsme slyšeli proroctví Jeremiáše – proroctví pronesené v okamžiku, kdy už kolem Jeruzaléma se nacházejí babylónští vojáci, kdy to s tím národem vůbec, ale vůbec nevypadá dobře a kdy jim ještě ti Babylóňané nabízejí mírovou smlouvu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, i když to na první pohled tak nevypadá, tak první čtení a evangelium spolu velmi úzce souvisí. V prvním čtení vlastně téměř šest set let před tím, než Ježíš řekne: „Přišel jsem kvůli této hodině,“ tak prorok Jeremiáš už oznamuje, ohlašuje tento Boží záměr. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, my se zastavíme dnes u osoby proroka Jeremiáše a u toho pojmu Nová smlouva.
Prorok Jeremiáš je velmi významná postava Starého zákona, ale je tak trošičku ve stínu Mojžíše, Abraháma . Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, jestli si vzpomínáte, tak na začátku postní doby jsem říkal, že hlavní myšlenkou textů, které budeme letos číst, je obnova smlouvy, smlouvy mezi Bohem a člověkem. Aby to nebylo jenom nějaké prázdné ujednání, ale aby to bylo ujednání, které bude živé. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením, kdy prorok Jeremiáš z pověření Božího říká, že se blíží dny, kdy sjedná s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Že to bude smlouva, která nebude vepsána do nějakého kamene nebo na nějaký papír, ale bude vepsána do srdcí. Ten text, který jsme slyšeli, působí takovým útěšným dojmem, také je tato pasáž vykladateli nazývána jako kniha útěchy. Jsou to dvě kapitoly z Knihy proroka Jeremiáše, 30. a 31. Ale jinak je ta kniha plná proroctví, které vpodstatě ohlašuje zkázu. Více...