Rubrika
HomilieJeremiáš zvěstuje novou smlouvu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, my se zastavíme dnes u osoby proroka Jeremiáše a u toho pojmu Nová smlouva.
Prorok Jeremiáš je velmi významná postava Starého zákona, ale je tak trošičku ve stínu Mojžíše, Abraháma ..., ale i on vykonal velké věci a přednesl důležité poselství. I jeho velmi trápilo, že to poselství mělo nádech negativní. Bylo to většinou varování, bylo to upozornění na to, že se stane něco špatného, pokud Izraelité nezmění svoje chování. Ale i v tomto negativním poselství je obsažena velmi důležitá zpráva o Nové smlouvě, o Novém zákoně.
Ale kdo to byl prorok Jeremiáš? Pokud jde o proroky, tak o Jeremiášovi toho víme nejvíc ze všech proroků. Víme, že se narodil někdy kolem roku 645 před Kristem v rodině kněze z Jeruzalémského chrámu, a že bydleli někde poblíž Jeruzaléma, to nevíme přesně kde. Víme, že když mu bylo devatenáct let, tak byl povolán za proroka. I to bylo velmi brzo, byl velmi mladý.
Uvědomme si, že všechny národy starého Orientu kladly důraz na věk. Někdo něco říká, a první co bylo z jejich strany, tak oni uvažovali: „Je ten člověk natolik starý, aby tomu mohl rozumět? Anebo je příliš mladý, než aby nám tady mohl něco povídat?“
Tedy i toto bylo pro Jeremiáše na začátku jeho působení velmi těžké. Pro mnoho z nich byl příliš mladý. My samozřejmě víme, že Jeremiáš říká to, co po něm žádá Bůh. Jeremiáš tedy neříká něco ze sebe, svoje výmysly, ale poselství Boží.
Jeremiáš začal svoje působení za vlády krále Joziáše. Tento král měl snahu reformovat celý jeruzalémský chrám a náboženství Izraele. Tato reforma skončila předčasně královou smrtí, kdy on zahynul v bitvě u města Megida. A potom už to šlo s Judskem a Judským královstvím z kopce. Po Joziášovi se střídalo několik králů, které bychom mohli označit jednak za neschopné, ale hlavně za lidi, kteří hledali svůj prospěch. Nezáleželo jim na národu, ale hledali svůj prospěch, věci, které se hodily jim. A v tuto chvíli vstupuje tady do tohoto prostoru Předního východu nová říše – Babylón, a ten král, kterého známe všichni. Bible ho jmenuje jako Nebukadnezar, my mu říkáme postaru Nabuchonodozor, a tento král a Babylónská říše si podrobuje postupně všechny sousedy. Podrobuje si také Judské království, Judsko mu odvádí daně.
Ale je tu jakýsi soupeř, rival této nové říše, toho Babylóna, a to je Egypt, který to nese těžce, že v jeho sousedství se usazuje nějaká velká říše, a jsou to faraónové z Egypta, kteří podněcují Judsko, aby se vzbouřilo proti Babylónské říši. Egypt to vnímá jako politickou hru, ale prorok upozorňuje, že tato politická hra může mít pro Judsko a jeho obyvatele tragické následky. A prorok říká: „Vy jste vyvolený lid Boží. Bůh s vámi uzavřel smlouvu na Sinaji, ve které se zavázal, že vás bude chránit, když vy ho budete poslouchat, když vy se budete hlásit k němu. Vy nemáte zapotřebí vést nějaké intriky, vy nemáte zapotřebí se účastnit tohoto mocenského boje. Rozhodně si nezasloužíte, aby vás někdo používal jako svůj nástroj (tak jak ten Egypt to viděl, že oni za něho udělají tu špinavou práci).“ Ale Jeremiáše téměř nikdo neslyšel, a tak vlastně v roce 598 před Kristem poprvé dobyli Babylóňané Jeruzalém. Ono tam spíš šlo o to, že jeruzalémský král Jojakím se vzdal. Král byl odveden do zajetí, s ním byli odvedeni šlechtici, všichni lidé, kteří něco uměli, všichni řemeslníci, ale většina národa zůstala na místě.
Přesně po deseti letech došlo k novému povstání a toto povstání už skončilo tragicky. Tragicky v tom, že Jeruzalém byl rozbořen a většina obyvatelstva z celého Judska byla odvedena do Babylóna do zajetí.
Tady v této době mezi těmi dvěma vpády Babylóňanů do Palestiny prorok prožívá takové velmi těžké období. Právě v té době král naslouchá generálům, vojákům, a ti ho přesvědčují o svých nějakých důvodech, o svých cílech, a Jeremiáš přesvědčuje krále, aby zůstal věrný Bohu, Smlouvě. Dostane se kvůli tomu do vězení, několikrát mu jde o život, oni se ho pokusí zabít.
Paradoxně právě když podruhé Babylóňané ovládnou Jeruzalém, tak prorok je osvobozen. Je osvobozen a mohl by odejít do vyhnanství, protože on vidí pokračování národa v těch vyhnancích. Ale zůstává. Zůstává v Jeruzalémě, volí to těžší. Zůstává tam s hrstkou lidí, kteří zůstali v Judsku. A zase tahle hrstka lidí, kteří tam zůstali, se nepoučila z celé té tragédie, která byla, ale neměli nic pilnějšího na práci, než že zabili místodržícího Gedaljáha, kterého tam nechal král Nabuchonodozor. Samozřejmě potom tito lidé dostali strach z odplaty babylónského krále a rozhodli se utéct do Egypta a vzali s sebou i Jeremiáše, a Jeremiáš umírá v Egyptě.
Jeremiáš byl člověk, který byl velmi vnímavý. Byl to člověk velmi citlivý, člověk, který rád přemýšlel, rád zůstával o samotě. Byl to člověk, který nerad mluvil před druhými. Mohli bychom ho označit, že to byl člověk takové plaché povahy, člověk, který chtěl prožít obyčejný život. On se chtěl oženit, chtěl mít s manželkou děti, chtěl prožít nějaký šťastný lidský život. Ale byl povolán Bohem k tomu, aby napomínal, aby varoval, aby upozorňoval.
Nestalo se vlastně nic z toho, co on si přál. Dokonce jeho poselství nebylo přijato v té době. Mohli bychom říci, že Jeremiáš prožil zbytečný život. Ne! Rozhodně ne. I když po lidsku to dopadlo jinak, Jeremiáš a jeho věrnost tomu úkolu, věrnost slovu, které měl zvěstovat, je obdivuhodná a je inspirující i v dnešní době.
Jednou z těch důležitých, troufám si říct, snad nejdůležitější zvěstí, kterou Jeremiáš pronesl za svého života, je oznámení toho, že začíná čas nové smlouvy, my říkáme, Nového zákona. Prorok říká tuto zvěst předtím, než došlo k tomu zničení Jeruzaléma, předtím, než byli deportováni. Tady z tohoto jasně vidíme, že Bůh nechtěl Izraelity potrestat, ale že je chtěl zachránit, a dopředu už tedy oznamuje, jak to bude pokračovat.
Ta Nová smlouva má čtyři takové aspekty. První je to, že ji nepůjde zrušit. I když ji lidé poruší, Bůh si to zařídí tak, že ta smlouva bude svým způsobem neporušitelná. Je to proto, že ji za nás, za lidi, uzavřel bohočlověk Ježíš Kristus.
Bude to smlouva, kterou jim vepíše do srdcí. Ta Stará smlouva byla vepsána na kamenných deskách. Kamenné desky, to je něco, co je mimo člověka, něco, co bylo vedle nich. Vezměme si to, když je nějaká smlouva napsaná v knize. Knihu je možné zavřít, je možné ji odložit, odnést. Když se mi to bude hodit, tak je možné ji vytáhnout. A takhle nějak podobně se Izraelité chovali k té Staré smlouvě. Když se to hodilo, tak si ji připomněli, tak ji oprášili. Když se to nehodilo, tak ji zase někam zasunuli, schovali a takhle.
Pro člověka starého Orientu srdce je místo vůle, místo rozhodnutí. My dneska víme, že to je jinak, že to funguje jinak, ale i my dneska pořád říkáme, že někdo má třeba dobré srdce, nebo zase naopak říkáme tvrdé srdce, a takhle, i když víme, že to rozhodnutí v člověku už probíhá někde jinde. Ale tady, když prorok mluví o tom srdci, tak chce říct: „Bude to něco, co bude ve vás, co má být ve vás, ne mimo vás. Ne něco, k čemu se občas budete hlásit a občas ne, ale něco, co bude vaší součástí, z čeho máte žít.“
Třetí aspekt této nové smlouvy, který je oznámen už dopředu, je to, že sám Bůh bude učit svůj lid. To se splnilo v Ježíši Kristu, který tady chodil tři a půl roku a učil.
A čtvrtý moment je to, že obsahem této smlouvy právě nebudou tresty, ale odpuštění a milosrdenství.
Bratři a sestry, Bůh začal tuto novou smlouvu připravovat téměř šest set let před narozením Ježíše Krista. Trvalo to dlouho. Bůh dal Izraelitům čas, dává ho i nám. Ta smlouva tu je. Je věčně platná, je nezrušitelná, ale záleží na každém z nás, jestli my budeme chtít být její částí, jestli do této smlouvy budeme chtít patřit.
Texty celé doby postní nás letos nabádají k tomu, abychom obnovili smlouvu s Bohem. Teďka, můžeme říct, je to takové poslední vybídnutí. Příští neděle už bude Květná, Pašijová. Snažme se, aby toto vybídnutí nepadlo někde do prázdna, ale aby v nás skutečně našlo úrodnou půdu, abychom obnovili svoje rozhodnutí: „Ano, Pane. Já chci patřit k této nové a věčné smlouvě. Chci přijmout nabídku tvého odpuštění a milosrdenství.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek je z 12. kapitoly Janova evangelia, a na první pohled to působí nesourodě, nesouvisle. Říkáme si, co tím Pán Ježíš, nebo řekněme třeba i evangelista, co nám chtějí říci?
Bude dobré si připomenout, že tady tento rozhovor nebo i ta událost, setkání s těmi řeckými poutníky proběhlo z našeho pohledu na Květnou neděli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelium a dnešní první čtení do sebe velmi dobře zapadají, i když to tak na první pohled třeba nevypadá. V prvním čtení jsme slyšeli proroctví Jeremiáše – proroctví pronesené v okamžiku, kdy už kolem Jeruzaléma se nacházejí babylónští vojáci, kdy to s tím národem vůbec, ale vůbec nevypadá dobře a kdy jim ještě ti Babylóňané nabízejí mírovou smlouvu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, i když to na první pohled tak nevypadá, tak první čtení a evangelium spolu velmi úzce souvisí. V prvním čtení vlastně téměř šest set let před tím, než Ježíš řekne: „Přišel jsem kvůli této hodině,“ tak prorok Jeremiáš už oznamuje, ohlašuje tento Boží záměr. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, v evangeliu už jsme slyšeli takový první náznak blížících se svátků. Mluví se tam o lidech, kteří, ačkoliv nebyli příslušníci izraelského národa, sdíleli nějakým způsobem víru nebo aspoň část víry v jednoho Boha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, jestli si vzpomínáte, tak na začátku postní doby jsem říkal, že hlavní myšlenkou textů, které budeme letos číst, je obnova smlouvy, smlouvy mezi Bohem a člověkem. Aby to nebylo jenom nějaké prázdné ujednání, ale aby to bylo ujednání, které bude živé. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením, kdy prorok Jeremiáš z pověření Božího říká, že se blíží dny, kdy sjedná s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Že to bude smlouva, která nebude vepsána do nějakého kamene nebo na nějaký papír, ale bude vepsána do srdcí. Ten text, který jsme slyšeli, působí takovým útěšným dojmem, také je tato pasáž vykladateli nazývána jako kniha útěchy. Jsou to dvě kapitoly z Knihy proroka Jeremiáše, 30. a 31. Ale jinak je ta kniha plná proroctví, které vpodstatě ohlašuje zkázu. Více...