Rubrika
HomilieAno, Bože, já chci k tobě patřit
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, i když to na první pohled tak nevypadá, tak první čtení a evangelium spolu velmi úzce souvisí. V prvním čtení vlastně téměř šest set let před tím, než Ježíš řekne: „Přišel jsem kvůli této hodině,“ tak prorok Jeremiáš už oznamuje, ohlašuje tento Boží záměr.
Chvilečku zůstaňme u toho okamžiku, kdy Ježíš říká: „Kvůli té hodině jsem přišel.“ Ví, že to bude těžké, a tak říká: „Co mám říct, Otče, vysvoboď mě od této hodiny? Ale kvůli tomu jsem přišel.“ Ježíš ví, co je jeho posláním, můžeme říci i úkolem. To slovo poslání zní nějak tak lépe a jsou v tom jak ty, řekli bychom, těžkosti, ale i radosti. Velikonoce, to nejsou jenom Velký pátek, ale především nedělní Vzkříšení. Ježíš ví, že ta hodina, ten úkol, aby nás zachránil, že to bude těžké, má z toho obavy, ale neuhýbá tomu, to je to důležité, a proto je nám příkladem.
Doba postní nás vede k tomu, abychom se zamysleli nad svým životem, a máme třeba taky přemýšlet o tom, jaký životní úkol sledujeme. Vůbec, objevili jsme ho? Poznali jsme ho nebo snažím se ho poznat? Tady tu otázku, proč jsme tady na světě, už si kladla stará řecká filozofie a není to tak jednoduché. Někteří lidé jsou tady proto, aby toho co nejvíc vlastnili, aby toho co nejvíc nashromáždili.
Ale já si vzpomínám na to, když mi bylo nějakých těch patnáct, šestnáct, tak jsem chodil do jednoho společenství, tam byl kněz a on se tak na nás díval, všichni jsme byli přibližně stejně staří, na ty naše názory a povídá: „Neví, co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane.“ To je asi úplně to nejhorší, to je asi to nejhorší, co se člověku může stát. Doba postní nás tedy má vést k tomu, abychom věděli, co chceme, a potom, abychom o to usilovali.
Doba postní v letošní době, všechny ty texty jsou zaměřeny na obnovu smlouvy. A dneska je to takový klíčový text, právě v tom prvním starozákonním čtení, kde prorok Jeremiáš ohlašuje obnovu smlouvy. Kdy, kdy to ohlašuje? Ten text nás zavádí někdy do roku asi 570 před Kristem do okamžiku, kdy Babylóňané zničí Jeruzalém, město, chrám, všechno je to v ruinách, a odvádějí většinu národa do zajetí. Většina těch lidí, těch, kteří tam zůstávají i těch, kteří odcházejí, tak se ptají a říkají: „Je to konec Smlouvy? Je to konec toho, co s námi Bůh uzavřel? Vždyť jsou tady z toho jenom trosky, i my se podobáme těm troskám a Bůh už se rozhodl nějakým způsobem to skončit s námi?“ Částečně cítí tu vinu a přiznávají: „Je to pro nás, pro naši nevěrnost té smlouvě.“ A do tohoto vstupuje prorok a říká: „Ale kdepak. Bůh tady na těchto troskách postaví něco nového. Je to nový začátek.“ Říká: „‘Hle, přicházejí dni‘, praví Hospodin.“ Ten den přišel za šest set let.
My žijeme v době, která hodně, hodně spěchá. A tady, když slyšíme tento výrok a víme, kdy se naplnil, tak si máme uvědomit, že všechno má svůj čas. Bůh má svůj plán a uskutečňuje jej v okamžicích, naplňuje ho, tento plán, tenkrát, když je ta nejlepší doba, ta nejpříhodnější doba. My tedy jsme pořád vyzýváni a vybízeni, abychom konali dobro, ale také ho máme konat správným způsobem a ve správný čas. Zní to trošku složitě, ale je to tak. Dobro musí být vykonáno dobrým způsobem a v ten správný okamžik. Potom to přinese to správné ovoce, to dobré ovoce.
Takže prorok tedy říká: „Bude tady nová smlouva.“ Ta první smlouva, kterou uzavřeli Izraelité s Bohem nebo spíš Bůh s nimi na Sinaji, tak známe podobné smlouvy z tehdejší doby. Zpravidla to byla smlouva, kdy nějaký král porazil druhého krále a vnutil mu takzvanou vazalskou smlouvu, prostě řekl: „Budeš mi platit daně, odvádět peníze,“ a podobně. Ale ta smlouva na Sinaji byla smlouva, kdy vysvoboditel, ten který se zasloužil o to, že ti lidé mohou o sobě svobodně rozhodovat, jim říká: „Já budu váš Bůh a vy budete můj lid. Já vás budu chránit a vy ve mě budete věřit a budete mě poslouchat.“ To je ve stručnosti obsahem té první starozákonní smlouvy.
Obsahem každé smlouvy je věrnost, říkáme zachovávání. My známe různé zákony a takhle, a víme, že zpravidla u každého zákona bývá na konci uvedena sankce, co se stane, když to nebude člověk dodržovat. A sami ti zákonodárci říkají: „No, když tam není uvedena sankce, tak někteří se pousmějí, někteří pokrčí rameny a téměř nikdo si z toho nic nedělá.“ Tady není uvedena žádná sankce, ale je vyžadována věrnost. V té smlouvě Bůh na sebe bere víc povinností než práv: „Já se o vás budu starat, já budu váš Bůh, já vás budu chránit, já vás dovedu do té země, kterou jsem vám slíbil a usídlím vás v ní.“ Tam je to přímo takhle konkrétně. Po Izraelitech se očekává, oni se ptali: „Jak máme zachovávat tu smlouvu, jak máme poslouchat, jak máme věřit?“ Odpovědí je jim Zákon. A zase tím jádrem Zákona je Desatero. A od nich právě už se Bůh nedočkal tady té věrnosti.
Mluvíme o smlouvě. Smlouva je vždycky dobrovolná, je nabídnuta. Když to není dobrovolné, tak je to nějaké nařízení, nějaký diktát. Chybí tam zkrátka a dobře to svobodné rozhodnutí, to že ten člověk řekne: „Já chci.“
V tom okamžiku, kdy Jeremiáš prorokoval, pronesl tento výrok, tak tam byl ještě jeden takový zajímavý paradox. Všichni ti, kteří tam byli, kteří přežili válku s těmi Babylóňany, tak říkali: „Ti, co tady zbyli, tak oni to tady musí znovu postavit. Oni jsou takovou novou nadějí.“ A Jeremiáš říká: „Ne. Ta záchrana přijde od těch, kteří teď jsou odváděni, od těch, kterým se říká vyhnanci. Tak oni se vrátí a oni to postaví znovu.“ Všichni mu na to říkali: „Ale tak to mezi lidima nefunguje!“ A on říká: „Právě. To je dílo Boží. To Boží dílo funguje nějak jinak.“ Ještě se k tomu vrátíme. A říká: „Bůh uzavře novou smlouvu. V čem bude nová? Ne v obsahu. Obsah zůstane stejný: „Já budu váš Bůh, já vás budu chránit a od vás očekávám, že mně budete důvěřovat.“ Ale nová v přístupu, ve vašem. Bůh svůj přístup změnit nemůže, protože on k tomu přistupuje vážně naplno, ale my k tomu máme změnit svůj přístup. Říká: „Ta smlouva bude nová,“ my říkáme: „kvalitativně.“ Ta první byla na deskách. Dneska by byla na papíře. Desky se někde postaví, papír se někde založí nebo vyvěsí na nějakou úřední desku, ale je to pořád něco, co je mimo člověka. „Já si to teda přečtu a zajímá mě, co z toho plyne pro mě, a když tam teda není ta sankce, no tak dobrý, bylo to pěkný, ale už mě to nějak dál nezajímá.“ A tady Bůh říká: „Bude to uvnitř, v tom člověku, prostoupí ho to. Nebude muset si to chodit někde číst, protože to bude mít v sobě, ve svém srdci.“ Když to má vstoupit do nitra člověka, tak to znamená, že k tomu člověk musí dát souhlas, protože Bůh nám dal svobodu a on nám ji nevezme, a je to smlouva. To znamená, Bůh se ptá a říká: „Chceš moji smlouvu? Chceš moji pomoc?“ A čeká na naše ano. A když někdo řekne ne, tak Bůh to respektuje.
„Do srdce.“ My chápeme srdce jako místo citu, místo lásky. V době, kdy žil Jeremiáš a pronesl tento výrok, srdce bylo chápáno jako místo rozumu, tedy úvahy. Bůh vlastně říká: „Já nechci, aby ses rozhodoval pod vlivem nějakého citového pohnutí.“ To citové pohnutí přináší třeba velká radost, že je člověk nadšený, ale citové pohnutí také přináší velký strach, velký smutek a podobně. Bůh říká: „Nechci, aby ses rozhodoval v takto vypjatých chvílích, vypjatých situacích, ale chci, abys to promyslel. Aby ses zamyslel tím rozumem, uvědomil si, kdo ti pomáhal, kdo se o tebe staral a že by to takhle mohlo být i dál. A z toho, abys vyvodil tento závěr: ‚Ano, Bůh se o mě staral. Věřím, že se o mě bude starat i nadále, že to bude pokračovat.‘“
Bratři a sestry, ta nová smlouva byla potvrzena, uzavřena na kříži, ale už těch šest set let vlastně to směřuje k této hodině, k tomuto okamžiku. Je tady několik takových paradoxů. Jeremiáš, který cítil, že by mohl být prospěšný těm, kteří zůstali v Jeruzalémě, tak je vyzýval ke klidu, aby už nepodnikali žádné akce proti Babylóňanům, že už tam budou moci zůstat a žít v klidu. Neposlechli ho. Zabili místodržitele a potom museli tady tito lidé utéct do Egypta. Proti Jeremiášově vůli ho vzali s sebou a on zřejmě zemřel v Egyptě. Neposlechli ho.
Ježíš Kristus, jak jsme to slyšeli v dnešním evangeliu, říká: „Bude to těžké.“ Bude to těžké, protože ta smlouva bude uzavřena v okamžiku Ježíšovy smrti na kříži, v okamžiku, kdy apoštolové a ti, kteří budou kolem, Ježíšovi nejbližší, se budou domnívat, že je to zánik, že je to konec, v okamžiku, kdy Ježíšovi nepřátelé naopak se budou domnívat, že zvítězili. A takovýchto paradoxů tam můžeme najít víc. A je to smlouva, která je nám nabídnuta. Je nám nabídnuta jako možnost, jako takový, řekli bychom, bod našeho života, o který se můžeme opřít a můžeme vědět: „Ano, nejsem tady na to všechno sám.“ A to, že třeba Bůh nespěchá, že ta smlouva je doprovázena takovýmito paradoxy, prostě že Bůh jedná jinak, než jak reagují lidé, na to si musíme zvyknout. Ale to hlavní, o co tady jde a k čemu nás vybízí všechny ty texty a letošní postní doba je, abychom obnovili svoji smlouvu s Bohem, protože je to smlouva pro všechny lidi, ale přidává se k ní každý z nás jednotlivě tím, že řekne: „Ano, Bože, já chci k tobě patřit, já chci s tebou tuto novou smlouvu uzavřít nebo obnovit.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek je z 12. kapitoly Janova evangelia, a na první pohled to působí nesourodě, nesouvisle. Říkáme si, co tím Pán Ježíš, nebo řekněme třeba i evangelista, co nám chtějí říci?
Bude dobré si připomenout, že tady tento rozhovor nebo i ta událost, setkání s těmi řeckými poutníky proběhlo z našeho pohledu na Květnou neděli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelium a dnešní první čtení do sebe velmi dobře zapadají, i když to tak na první pohled třeba nevypadá. V prvním čtení jsme slyšeli proroctví Jeremiáše – proroctví pronesené v okamžiku, kdy už kolem Jeruzaléma se nacházejí babylónští vojáci, kdy to s tím národem vůbec, ale vůbec nevypadá dobře a kdy jim ještě ti Babylóňané nabízejí mírovou smlouvu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, v evangeliu už jsme slyšeli takový první náznak blížících se svátků. Mluví se tam o lidech, kteří, ačkoliv nebyli příslušníci izraelského národa, sdíleli nějakým způsobem víru nebo aspoň část víry v jednoho Boha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, my se zastavíme dnes u osoby proroka Jeremiáše a u toho pojmu Nová smlouva.
Prorok Jeremiáš je velmi významná postava Starého zákona, ale je tak trošičku ve stínu Mojžíše, Abraháma . Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, jestli si vzpomínáte, tak na začátku postní doby jsem říkal, že hlavní myšlenkou textů, které budeme letos číst, je obnova smlouvy, smlouvy mezi Bohem a člověkem. Aby to nebylo jenom nějaké prázdné ujednání, ale aby to bylo ujednání, které bude živé. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením, kdy prorok Jeremiáš z pověření Božího říká, že se blíží dny, kdy sjedná s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Že to bude smlouva, která nebude vepsána do nějakého kamene nebo na nějaký papír, ale bude vepsána do srdcí. Ten text, který jsme slyšeli, působí takovým útěšným dojmem, také je tato pasáž vykladateli nazývána jako kniha útěchy. Jsou to dvě kapitoly z Knihy proroka Jeremiáše, 30. a 31. Ale jinak je ta kniha plná proroctví, které vpodstatě ohlašuje zkázu. Více...