O svědomí se musíme starat

	O svědomí se musíme starat	6:41
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.32 MB]

Já bych se chtěl vrátit zase k dnešnímu druhému čtení, a to hnedka k té úvodní větě: „Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!“

Hlavní myšlenkou celého toho Janova listu je to, že Bůh nás má rád a že mu na nás záleží. A dneska jsme se dostali k pasáži, která pojednává o tom, jak my na to odpovíme, co my s tím. Podle toho, co tady svatý Jan píše, tak vidíme, že i v jeho době byli lidé, kteří měli, jak se říká, plná ústa lásky k druhým lidem, ale skutek utek. Je to asi takový problém každé doby, že vždycky se najdou lidé, kteří o tom hodně mluví, ale o to méně dělají. A svatý Jan tady chce říct asi tolik: „My nemůžeme pro Pána Boha udělat nic přímo, pro něho, pro jeho osobu. On od nás nic nepotřebuje. Ale to, že o něm víme, to, že ho máme rádi, to můžeme ukázat prostřednictvím druhých lidí.“ A to už není vůbec jednoduché.

Je jednoduché mluvit o lásce k Bohu, ale není jednoduché milovat bližního. Bližním je každý náš člověk, každý, kterého potkáváme, tak, jak to říká podobenství o milosrdném Samaritánovi. Každý ten bližní má nějakou chybu nebo nějaké chyby. Konec konců každý z nás je má. A při vědomí tady tohoto bychom se o to měli aspoň pokusit – mít rád toho, který je vedle mě. Ne jenom o tom mluvit, že mi ho do cesty posílá Pán Bůh, ale skutečně toho člověka takhle přijímat. Svatý Jan říká: „Takovou jakousi mírou, takovým pomocníkem v tomhle vám bude vaše svědomí.“

Když se bavíme s dětmi v náboženství o svědomí, tak se jim říká vždycky to, že svědomí je takový hlásek, který se ozývá v našem nitru a říká: „Tos udělal dobře, to bylo pěkné,“ anebo zase naopak: „Tohle se ti vůbec ale vůbec nepovedlo, to mělo být jinak.“ To svědomí není ale norma absolutní, o svědomí se musíme starat, protože svědomí je možné pokřivit. Svědomí taky může zmlknout. Když někdo neposlouchá tenhle svůj hlásek, tak on za chvíli je zticha, protože jakoby si řekne: „Ty mě stejně neposloucháš, nedáš na mé rady, tak co já bych se namáhal.“ A ztichne.

Svědomí je možné pokřivit dvěma způsoby. A sice buď že si člověk myslí, že všechno je hřích, že člověk začne být takzvaně úzkostlivý. Takových lidí je celkem dost. Ale druhý problém, opačná krajnost, a to, že člověk má „svědomí jak formanskou plachtu“, tak to je problém naší doby.

Bratři a sestry, nevím, kdy třeba jsme naposledy slyšeli o svědomí z úst našich představitelů. Protože záležitost svědomí, to není jenom záležitost křesťanství, kostela. Svědomí má každý člověk a každý člověk by měl mít to „vychované svědomí“. A když jsem tak přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že už je to hodně dlouho, co jsem slyšel na toto téma někoho promluvit a je to škoda. Je to škoda a je to jeden z důvodů, proč se lidé v naší zemi k sobě chovají tak, jak se chovají. Protože, jak se lidově říká: nemají svědomí. Ztratili tenhle pojem.

No, a Jan pokračuje. Mluví o tom, že nás svědomí může obviňovat, ale taky říká, co vlastně my máme udělat v tu chvíli.

Bratři a sestry, každý z nás určitě zná ten pocit, když si večer lehne a jeho svědomí mu nic nevyčítá a, jak se říká, „s klidným svědomím může zavřít oči“. Ale taky určitě jsme zažili to, že jsme si lehli, ty oči jsme zavřeli a to svědomí říkalo: „Tak dneska se ti to vůbec nepovedlo. Dneska to bylo špatný: to a to.“ A jak rádi bychom to třeba nějak změnili, jak rádi bychom tady to svědomí uklidnili.

Co dělat pro to, aby nám svědomí nic nevyčítalo? Říká to Jan. Říká: „Tou mírou, podle které máte upravovat svůj život, je Ježíš, evangelium.“ To není nic složitého. To je taková ta úvaha: „Co by asi udělal Ježíš, co by asi řekl. Řekl by vůbec něco? Šel by tam, nešel by tam? Pomohl by? Co by udělal?“ Takovéhleto srovnávání s evangeliem, to je výchova svědomí. Na to je potřeba čas. To je vlastně jedna jediná podmínka – dopřát si čas a uvědomit si, že jako se potřebuji najíst, napít, jako si musím odpočnout, jako se musím vyspat, tak potřebuji také vychovávat svoje svědomí. Potřebuji ho pořád srovnávat s Ježíšem, s evangeliem, s tím, co Ježíš udělal a říkat si: „Tohle bylo dobře, tohle ne.“

Bratři a sestry, v závěru toho úryvku, který jsme my teď četli, Jan adresátům toho listu přeje, aby jim svědomí nic nevyčítalo. A to je takové přání, které mám já pro vás, ale i pro sebe - abychom opravdu mohli každý večer s klidným svědomím zavřít oči a usnout, a ráno s klidným svědomím se probudit a začít nový den. Abychom mohli říct: „Pane, děkuji Ti za to. Děkuji Ti za to, že jsi se mnou a že mi moje svědomí nic nevyčítá.“

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Barnabáš stojí v druhé řadě a ujímá se těch, kteří to potřebují

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.05.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;

Barnabáš stojí v druhé řadě a ujímá se těch, kteří to potřebují

13:03

Bratři a sestry, události, o kterých jsme slyšeli v prvním čtení ze Skutků apoštolů, tak se udály, řekli bychom, ještě v těsné blízkosti Seslání Ducha svatého. Šavel je vyslán do Damašku, aby tam zatýkal. Zatýkal ty, kteří se hlásí k Pánu Ježíši.    Více...

---

Barnabáš co začal, to taky dokončil

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.04.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;

	Barnabáš co začal, to taky dokončil	13:10
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.97 MB]

Bratři a sestry, v prvním čtení ze Skutků apoštolů jsme slyšeli o jedné epizodě, která by se mohla označit jako okrajová, pokud by v té epizodě nebyl takovým aktérem Šavel, nebo pozdější Pavel.

Svatý Lukáš líčí v první části Skutků apoštolů život komunity v Jeruzalémě.    Více...

---

Bůh nám dává to, co potřebujeme, ale taky něco navíc

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;

	Bůh nám dává to, co potřebujeme, ale taky něco navíc	11:29
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.44 MB]

Bratři a sestry, to přirovnání, ten příměr, který jsme slyšeli: „Já jsem pravý vinný kmen,“ je víceméně poslední v celé řadě těch výpovědí, kdy Ježíš o sobě říká: „Já jsem.“ Minulou neděli jsme rozjímali nad tím, že Ježíš se tím vědomě přiřazuje k Bohu a chce, aby ti, kdo to uslyší, aby si vzpomněli na tu scénu, kdy se Bůh zjevuje Mojžíšovi v hořícím keři, Mojžíš se ptá na jeho jméno a on říká: „Já jsem, který jsem.    Více...

---

Šavel jako konvertita

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;

	Šavel jako konvertita	13:05
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.90 MB]

My se, bratři a sestry, vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. První čtení krásně ukazuje, že v církvi se setkávají dva prvky: Božské dílo a lidské vlastnosti. Ten úryvek nám ukazuje, že Duch svatý, který dává svou milost, ponechává člověku svobodu.    Více...