Rubrika
HomiliePodobenství o bohatém muži
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.10.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
Bratři a sestry, to dnešní evangelium má jednu hlavní myšlenku a ta je jiná, než by se zdálo na první pohled. Většina lidí, když si to přečte, tak řeknou: „No, to je o penězích, to je o bohatství.“ Ono je to taky o penězích a taky o bohatství, ale to hlavní, ta hlavní myšlenka je úplně o něčem jiném. Ta hlavní myšlenka je o následování Pána Ježíše.
To dnešní evangelium má tři části. První je dotaz bohatého mladíka, druhou částí je Ježíšova odpověď a třetí částí je reakce apoštolů, za které mluví apoštol Petr, jak se k tomu staví apoštolové, tady k té situaci, která nastala.
Takže tedy zkusme si to představit. Před Ježíše, který se vydává na cestu, přichází nějaký mladý člověk. Už to je tam symbol: „Když se Ježíš vydával na cestu.“ Tenhle mladík je totiž povolán, pozván, k tomu, aby skutečně šel s Ježíšem. To, kam Ježíš se vydával, tam měl jít on s ním. My se máme také vydat s Ježíšem na cestu. Na cestu svého života. Máme počítat s tím, že Ježíš je s námi nebo řečeno naopak, že my chceme jít s ním. Tento mladý člověk byl neobyčejně vnímavý. Přemýšlel o svém životě, o tom, co by asi měl dělat, i o tom, co by dělat neměl. Byl velice uctivý. Přišel a kleknul si před Ježíšem. Tedy přiznává: „Rabi, mistře, já si tě moc a moc vážím a proto k tobě přicházím a ptám se tě na radu. Dává Ježíšovi titul „mistře dobrý“. Podle židovského podání byl dobrý jenom Bůh. Dokonce ani ne andělé a o lidech už se vůbec nedá říct, že by byli dobří. Ježíš tenhle titul nepřijímá. Nepřijímá ho proto, že ten mladík, který za ním přichází, v něm vidí učitele, tedy pouze člověka. A proto Ježíš říká: „Ty za mnou přicházíš jako za učitelem, jako za moudrým člověkem, a proto mi nedávej titul, který by patřil Bohu. Ale dál už odpovídá na jeho otázku. Říká mu: „Vždyť znáš Mojžíšův zákon, přikázání, a teď je vyjmenovává, ta hlavní a končí tím, že říká poslední dvě přikázání, která se týkají majetku: „Nebudeš podvádět a cti svého otce i svou matku.“
Je zapotřebí si uvědomit, že v té době nebylo žádné sociální pojištění, žádné důchody, a tudíž děti měly povinnost zabezpečit svoje staré rodiče. A jak asi všichni víme, tak ne vždycky tomu tak bylo a dost dětí se bohužel snažilo na svých starých rodičích ušetřit a byl to problém, který byl dost rozšířen i v Palestině za časů Pána Ježíše. A tenhle mladý člověk, protože byl vnímavý, měl dobré srdce, tak říká: „Ale to jsem dělal, ale já cítím, že mi ještě něco chybí, ještě by to něco chtělo Pane, ale já nevím co.“ A teď Ježíš dělá krásnou věc. On mu sice bude vytýkat jeho hlavní chybu, ale on na něj pohleděl s láskou. Než mu řekl, co dělá špatně, tak na něj pohleděl s láskou. Jak je to s námi, když my druhým vytýkáme jejich chyby? Tak to zpravidla právě bývá bez lásky. Často to bývá v nějakém afektu, často přitom křičíme, často přitom myslíme na sebe a ne na toho druhého a láska tam rozhodně chybí. Vůbec když mluvíme o chybách druhých, tak v tom bývá často škodolibost: „Jé, ona má taky chyby.“ Nebo: „On to taky udělal špatně. No podívejte se na něho. To je hlupák, jak on se nemožně chová.“ Často jsme škodolibí, často z toho máme radost, často si na tom vylepšujeme sami svoje sebevědomí a říkáme si: „Tak na to ještě nejsem tak špatně. Když se podívám kolem sebe, tak se musím pochválit.“ Ježíš na něj pohleděl s láskou a právě proto, že na něj pohleděl s láskou, tak mu potom mohl říct, co je tam špatně. V životě tohohle mladého člověka bylo špatně to, že měl příliš rád peníze a bohatství. Důraz je na tom slovíčku „příliš“.
Bratři a sestry, tady tato přílišná láska byla pro toho člověka takovou jakousi brzdou, jakési závaží, které on táhnul svým životem, byla to věc, která ho činila nesvobodným a on nemohl jít za Ježíšem.
Bratři a sestry, v životě každého z nás je takováhle nějaká slabost, která nás táhne jako závaží. Těch slabostí může být celá řada. Někdo se třeba jenom stydí. Říká si: „No co by řekli ti druzí. Řekli by, že jsem fanatik, že to moc žeru.“ Někdo třeba dává příliš mnoho energie a mnoho času na to, aby vybudoval nějakou svou pozici. Ať už v zaměstnání nebo mezi lidmi. Někdo má skutečně příliš rád peníze a bohatství. Ten příběh o bohatém mladíkovi zůstal otevřený. Už se o něm v evangeliu nemluví – jestli šel za Ježíšem nebo jestli se vrátil domů, jestli se stal jeho učedníkem nebo ne. Ten příběh je otevřený, protože je to příběh každého z nás a je na každém z nás, abychom ho nějak uzavřeli. Skutečně, měli bychom se dneska udělat takových pět minut a popřemýšlet o svém životě, jestli v mém životě také není takové nějaké závaží, brzda, která mě zneschopňuje jít za Ježíšem, která mi znemožňuje být jeho učedníkem.
Bratři a sestry, Ježíš se na nás dívá s láskou a s láskou nám nabízí svou pomoc. Nenabízí nám jenom to, že by nám ukázal naši chybu, naši slabost, ale říká taky co dělat dál. To je v té třetí části dnešního evangelia, v reakci apoštolů, kterou přednesl Petr. Ježíš tam používá přísloví: „Spíš projde velbloud uchem jehly, než se bohatý dostane do Božího království. Apoštolové žasnou. Proč? Protože v té době platilo takové přesvědčení, že člověk bohatý samozřejmě se rovná člověk zbožný. Jinými slovy, že ti bohatí určitě přijdou do nebe. A Ježíš říká: „Ne, nikdo to nemá předplacené. Nikde není řečeno, že bohatý rovná se zbožný a chudý rovná se bezbožný.“ Všichni víme ze svého života, že velice často to bývá právě naopak. Jinými slovy, nikdo nemůže podle svého postavení zde na zemi usuzovat, jestli bude spasen nebo ne. Spásu si není možné nějak odpracovat, spásu je možné přijmout.
Když mluví Ježíš o velbloudovi, který projde nebo neprojde uchem jehly, to je přísloví a je třeba k tomuto takhle přistupovat. Ježíš vícekrát použil přísloví podobného druhu. Třeba když říkal, že cedí komáry a polykají velbloudy nebo když říká, že vidíme třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nevidíme. To byl způsob vyjadřování té doby. V Babylóně mezi Židy bylo rozšířené přísloví, když někdo chtěl vyjádřit, že něco se nestane nebo že se to může stát jenom obtížně, tak říkal, že by bylo snadnější prostrčit slona uchem jehly, než aby se stalo to a to. Ježíš na závěr tady té řeči cituje Starý zákon, když říká: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno. To jsou slova, která můžeme číst ve Starém zákoně, která řekl anděl k Abrahámově manželce Sáře, když Sáře řekli, že bude mít syna, tak ona říká: „To není možné, já jsem stará.“ A anděl právě řekl to, co Ježíš opakoval: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“
Bratři a sestry, co si tedy dnes odnést, co nám nabízí dnešní Boží slovo. Ježíš ví o našich slabých stránkách, ví o našich chybách, ale přesto se na nás dívá s láskou, přesto nám podává ruku a říká: „Přijmi můj dar, moji, spásu, můj věčný život.“ Příběh o bohatém mladíkovi, který se ptá Ježíše, je otevřený. Je otevřený proto, že má být dokončen v životě každého z nás. Je to o každém z nás a každý z nás se k tomuto příběhu, k této otázce, musí nějakým způsobem postavit. Mějme k tomu odvahu, protože Ježíš nám nabízí svůj pomocný pohled a svou pomocnou ruku.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
Chtěl bych něco málo říct k tomu dnešnímu evangeliu. Jak už jsem to říkal na začátku mše svaté, svatý Marek nám tady předkládá systematickou katechezi Pána Ježíše. Ono to není tak úplně poznat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.10.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
Chtěl bych se zastavit u dnešního evangelia. Pokud by si to někdo z vás chtěl doma najít, tak pohybujeme se v Markově evangeliu v desáté kapitole. My jsme z desáté kapitoly četli už minule. Tam bylo o manželské rozluce, a pak tam byl takový odstaveček o tom, jak ty matky přinášely děti k Ježíšovi a učedníci jim to zakazovali. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
První čtení nám přibližovalo modlitbu, která je připisována králi Šalamounovi, když nastoupil vládu. Prosí o moudrost. Každý z nás, když něco začíná, tak plánuje: jak to udělám, co kde koupím, jak to zařídím, co napřed, co podruhé, co zatřetí a podobně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
V prvním čtení se setkáváme s knihou Moudrosti. V komentáři jsme slyšeli, že mladý král Šalamoun prosí o ducha moudrosti. Ve většině sbírek Písma svatého, v těch starých sbírkách, je tato kniha označena jako kniha Moudrosti. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
My se, bratři a sestry, vrátíme k druhému čtení, ale na úvod bych chtěl něco málo k evangeliu. A sice, dostáváme na faru katechetický věstník a poslední rubrikou tady toho věstníku je taková kolonka, která se jmenuje „Poslední slovo mají děti“. Více...