Rubrika
HomilieBůh se s námi chce o moudrost rozdělit
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
V prvním čtení se setkáváme s knihou Moudrosti. V komentáři jsme slyšeli, že mladý král Šalamoun prosí o ducha moudrosti. Ve většině sbírek Písma svatého, v těch starých sbírkách, je tato kniha označena jako kniha Moudrosti. V některých je označena jako kniha Šalamounovy moudrosti.
Co se tady děje nebo co se tady stalo? Jak se na to přišlo? Víme totiž celkem spolehlivě, že tato kniha Moudrosti, tento spis je zřejmě nejmladší knihou Starého zákona. Byl napsán asi padesát let před narozením Pána Ježíše, tedy v době, kdy král Šalamoun už byl dávno, dávno mrtvý. Ale je to krásná věc, zvlášť s tím, když srovnáme to, co jsme slyšeli třeba minulý týden o tom, jak na jedné universitě, radši nejmenované, se opisuje. Jak tedy někdo, aniž by něco vytvořil, tak si to někde najde a podepíše se pod to. Svatopisec udělal přesný opak. Pod vedením Ducha svatého vytvořil dílo, spis, ale nepodepsal se pod něj. My víme, že žil v Alexandrii, že to byl Izraelita, vůbec netušíme, jak se jmenoval. Řekněme, možná se mohl jmenovat Izák. Nenapsal jako podpis „Izák z Alexandrie“, ale připsal to dílo králi Šalamounovi.
Udělal to zřejmě ze dvou důvodů. Jednak proto, aby se to dílo snadněji šířilo, v té době to bylo zvykem, ale udělal to také proto, aby jakýmsi způsobem poděkoval králi Šalamounovi. Král Šalamoun je stavitel jeruzalémského chrámu, král Šalamoun se svým otcem Davidem jsou považováni za dva největší izraelské krále. Mělo to být tedy jakési poděkování, jakýsi, řekli bychom, hold tomuto králi.
Svatopisec napsal tuto knihu pro Izraelity, řekli bychom pro svoje okolí, pro Židy, kteří žili obklopeni pohany. Alexandrie byl a je přístav. V každém přístavu to žije. Přijde tam spoustu lidí, každým přístavem proteče mimo spousty vody také spousty peněz a dá se tam vydělat, dá se tam zbohatnout. Ale svatopisec vidí, řekli bychom, různá nebezpečí, vidí to, co ohrožuje víru, a všímá si toho, že víra u jeho současníků jde dolů, prožívání víry, nadšení pro víru, že to jde dolů. Z několika důvodů. Někteří jsou uchváceni, očarováni technickým pokrokem. Už v prvním století před Kristem se mluvilo o technickém pokroku, o nových věcech, o nových strojích, které vynalezli, o nové konstrukci lodí, o novém vybavení domácností a byli lidé, kteří se honili za tímhle: „Tohle musím mít. Má to soused, já to musím mít taky.“
Další věc, která tu dobu velmi sužovala v Egyptě, byl pohanský kult zvířat, zbožštění zvířat. Můžeme se tomu usmát, ale podle mých zkušeností, hlavně teda ve městech, ve velkých městech i dneska je toto problém. Ne, že by si někdo pořídil psa nebo kočku a říkal: „To je můj bůh,“ ale chová se tak. Kolem toho psa nebo té kočky se to tak točí, tak se kolem toho běhá, že i když se to neřekne, tak je to takový bůžek.
Co dál? Filosofické školy. Alexandrie byla proslulá svými filosofickými školami. Izraelité toto těžko nesli. Biblické vyjadřování zdaleka nedosahuje krásy vybroušené řečtiny, krásy spisů, které vycházely z těchto filosofických škol. Biblické vyjadřování je takové mnohem jednodušší, prostší a pro některé lidi nezajímavé, fádní. A proto si řekli: „Je to nezajímavé, tak to nebudu číst. Nebudu se o to starat, nebudu se tím zabývat.“ A svatopisec říká: „Nejde přece o to, jestli je něco zajímavé, ale jde o to, jestli je to pravdivé a jde o to, k čemu to je.“
Svatopisec toto všechno shrnuje a v celé té knize porovnává život lidí věřících, které označuje za zbožné, a lidí nevěřících, které označuje za bezbožné. Porovnává jejich život na této zemi a život po smrti, úděl, který vlastně si vyberou už za tohoto života, co se s nimi stane potom. A dochází k tomu, že aby člověk získal věčný život, musí mít moudrost.
Co to je ta moudrost? To je taková hodnota, která se nedá změřit, zvážit, nedá se na to šáhnout, a hlavně se tím nedá pochlubit. To je ten kámen úrazu! To všechno, co tam bylo jmenováno potom, tím se dá pochlubit. Dá se pochlubit velikostí konta, dá se pochlubit domem, bytem a já nevím co, ale tímhle ne. A zase je to takové nezajímavé. A přesto ten svatopisec říká: „Uvědomme si, je to Boží vlastnost.“ V náboženství se probírá, že Bůh je všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný, ale že je taky moudrý, to je dost v pozadí a je to škoda, protože právě o tuto vlastnost se Bůh s námi chce rozdělit. Nabízí nám: „Můžeš, jestli chceš člověče, z tohoto získat. Toto ti nabízím. První věc je: musíš chtít.“
To první čtení začínalo: Modlil jsem se a byl mi dán rozum. Prosil jsem a ducha moudrosti v úděl jsem dostal. Tedy člověk musí chtít, musí mít zájem. Protože člověk dostal svobodnou vůli, jestli nemá ten zájem, Bůh to nebude tlačit na sílu.
Druhá věc, jak to člověk získá. Neodpracuje to, ale vyprosí si tuto moudrost. Samozřejmě člověk ze své strany musí splnit některé podmínky, musí se snažit a takhle, ale potom tady ta životní moudrost je dar. A co je zvláštní, tak když označíme nějakého člověka, řekneme: „Tenhle člověk je opravdu moudrý, v životě už něco dokázal, ta moudrost je na něm vidět,“ tak takový člověk je vždycky pokorný. To jde ruku v ruce. Člověk, který je pyšný, nikdy nebude označen za člověka moudrého. Možná bude označen za člověka vychytralého, chytrého člověka, který si to umí zařídit, ale nebude označen za člověka moudrého.
A o co v té životní moudrosti jde? Jde o poznání dobra a zla a o rozlišování těchto skutečností. Všichni víme, jak to bývá těžké. Když je něco očividná lež, to člověk ještě dokáže odhadnout a řekne: „To je lež,“ ale jestliže jsou to takzvané polopravdy, to znamená, že je tam to zrníčko té pravdy schované a je to obalené vším možným, tak v tom momentě dobrat se té pravdy a odlišit jedno od druhého bývá někdy velmi těžké. A to je další věc, o kterou máme prosit, o kterou máme usilovat.
Není to jedno. Žijeme v době, která je velmi podobná té době, ve které žili Židé v Alexandrii. Jsme obklopeni velkým množstvím nevěřících lidí. Často nám učarují nějaká východní náboženství, něco, co je exotické, kde jsou jiné praktiky, které v kostele nejsou. Často nám učaruje třeba touha mít nějaké věci, něco vlastnit. Ale máme se vrátit k těm kořenům, z kterých jsme vyšli. Máme se vrátit k tomu, co nám skutečně dává život a co nás vede k moudrosti.
Svatopisec v té knize Moudrosti dokázal zapracovat některé výroky pohanských filosofů a tam je schovaný takový jeden výrok, v kterém se říká: Člověče, pamatuj na to, že na všech věcech leží stín slz. Co se tím chce říct? Že člověk má myslet na to, že s každou věcí se jednou bude muset rozloučit, že to, co vydrží, je život. Život, který jsme dostali a který, až jednou skončí na této zemi, tak bude pokračovat na věčnosti. S tímto se loučit nikdy nebudeme muset.
Žijme tak, abychom byli označeni za lidi moudré, prozíravé a za lidi, kteří se snaží žít podle Božího slova. Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
Chtěl bych něco málo říct k tomu dnešnímu evangeliu. Jak už jsem to říkal na začátku mše svaté, svatý Marek nám tady předkládá systematickou katechezi Pána Ježíše. Ono to není tak úplně poznat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.10.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
Chtěl bych se zastavit u dnešního evangelia. Pokud by si to někdo z vás chtěl doma najít, tak pohybujeme se v Markově evangeliu v desáté kapitole. My jsme z desáté kapitoly četli už minule. Tam bylo o manželské rozluce, a pak tam byl takový odstaveček o tom, jak ty matky přinášely děti k Ježíšovi a učedníci jim to zakazovali. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
První čtení nám přibližovalo modlitbu, která je připisována králi Šalamounovi, když nastoupil vládu. Prosí o moudrost. Každý z nás, když něco začíná, tak plánuje: jak to udělám, co kde koupím, jak to zařídím, co napřed, co podruhé, co zatřetí a podobně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
My se, bratři a sestry, vrátíme k druhému čtení, ale na úvod bych chtěl něco málo k evangeliu. A sice, dostáváme na faru katechetický věstník a poslední rubrikou tady toho věstníku je taková kolonka, která se jmenuje „Poslední slovo mají děti“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.10.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
Bratři a sestry, to dnešní evangelium má jednu hlavní myšlenku a ta je jiná, než by se zdálo na první pohled. Většina lidí, když si to přečte, tak řeknou: „No, to je o penězích, to je o bohatství.“ Ono je to taky o penězích a taky o bohatství, ale to hlavní, ta hlavní myšlenka je úplně o něčem jiném. Více...