Rubrika
HomilieŽivot je o tom právě říct ano
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.10.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
Chtěl bych se zastavit u dnešního evangelia. Pokud by si to někdo z vás chtěl doma najít, tak pohybujeme se v Markově evangeliu v desáté kapitole. My jsme z desáté kapitoly četli už minule. Tam bylo o manželské rozluce, a pak tam byl takový odstaveček o tom, jak ty matky přinášely děti k Ježíšovi a učedníci jim to zakazovali. A Ježíš říká: „Nebudete-li jako děti, do Božího království vůbec nevejdete.“
A právě vykladatelé Písma, vykladatelé Markova evangelia říkají, že tady tento odstaveček o dětech, matkách, učednících úzce souvisí s tím, co jsme slyšeli v dnešním evangeliu. Že ty děti a ten bohatý mladík, že to tvoří dva protipóly, dva protiklady, a na těchto dvou protikladech Ježíš opět vyučuje.
Co se snaží Ježíš vysvětlit? První věc je ta, že každý z nás je bohatý mladík, každý člověk je bohatý mladík, protože každý z nás si na něčem zakládá a něco považuje za jistotu. U toho člověka to byly peníze, majetek. Ale ono to může být i něco jiného. V dnešní době takovou jistotou nebo tím, na co člověk spoléhá a do čeho hodně investuje, je třeba zdraví. Ten ideál krásy a ideál zdraví.
Ale vezměme to od začátku. Ten člověk přichází a říká, co musím udělat, abych dostal věčný život. Je tam v podtextu, kolik musím zaplatit, abych se dostal do nebe. On myslí možná opravdu peníze. Ale taky by se to mohlo říct, kolik musím rozdat, abych se dostal do nebe. Anebo kolik musím odříkat modliteb, abys mě tam, Pane, přijal? Kolikrát musím někam přijít, kolikrát se musím postit a podobně, abych se dostal k tobě? A Ježíš bourá tuto, řekli bychom, téměř tržní ekonomiku a říká: „Je to záležitost přijetí daru.“ To dítě. Jestli nebudete jako dítě a nepřijmete ten dar, tak do toho království nevejdete. Protože to není o tom, co musím, ale co můžu. Co musím, do toho se zpravidla dostáváme my, lidé. My si stanovujeme, co musíme. A Ježíš říká: „Nemusíš vůbec nic, ale můžeš přijít. Můžeš se mnou mluvit a já budu rád. Já tady na tebe čekám. Já budu rád, když budeme spolu, když si na mě uděláš čas. Ale je to o tvé svobodné vůli. Ty můžeš. Jsi pozván a záleží na tom, jestli to přijmeš.“
Jak je to, když dostane dítě dar? Dítě neřeší peníze a tady toto. To je mu všechno vzdálené, to nechápe. Ale dítě vidí toho dárce, maminku, tatínka, babičku, dědečka, kohokoliv dalšího, jak mu něco dává, tomu dítěti zasvítí oči, usměje se, a pokud už je to dítě způsobně vychované, poděkuje. Pokud je to dítě spontánní, tak uteče a jde si hrát s tou věcí. Ale přijme ji, považuje ji za svou a je šťastné. A toto by chtěl Ježíš pro každého z nás.
To o tom bohatém mladíkovi vypráví právě o vnitřních pnutích, o vnitřních bojích, soubojích, které se odehrávají v nás kvůli různým věcem. To napětí má právě různé motivy, ale zpravidla je to tak, že člověk v něčem nebo něco považuje za svoji jistotu. A teď je potřeba posoudit, jestli je ta jistota správná nebo falešná. Správná jistota, to bude taková jistota, která člověku přináší pokoj, radost, vyrovnanost, štěstí, harmonii. A ono je to v podstatě vždycky nějak blíž nebo dál k tomu Ježíšovi. Ty falešné jistoty přinášejí to rozdělení, neklid, ty vnitřní boje a to, že člověk je takový rozdělený. A podle toho se pozná, že to je ta jistota nějakým způsobem falešná, nepravá.
„Ježíš na toho člověka pohlédl s láskou.“ Ježíš vlastně mu říká nebo vyjmenovává přikázání a říká: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš. Nebudeš podvádět. Ne. Všechno je tam „ne“. Mimo toho cti svého otce a svou matku je to všechno negativní. Jestliže člověk zachovává takto přikázání s tím, že tohle nedělám, tohohle se varuji, tohle nesmím, tohle mám zakázané a tak, tak se těší, až to zakázané mít nebude. Svazuje ho to, štve ho to. A i tady toho člověka to zřejmě nějakým způsobem svazovalo. Proto Ježíš mu říká: „Něco ti chybí. Tobě chybí ten pozitivní náboj, to ano. Ty tam máš pořád nějaké ne, ale život není o tom ne. Život je o tom právě říct ano.“ Říct: „Ano, Ježíši, já tě přijímám. Já to beru, to co tady všechno je kolem mě. Já se z toho raduji.“ A toto ten člověk nedokázal, měl v sobě blok. A Ježíš na něho pohlíží s láskou a neodsuzuje ho za to, že ten člověk není v tu chvíli schopen ten blok odstranit, překročit, ale Ježíš mu dává čas.
Ten příběh je otevřený a nás samozřejmě zajímá, kdo to byl. Kdo byl tento člověk, o kterém tady Marek říká: „Přišel nějaký člověk.“ Matouš říká „mladý člověk“. Lukáš dokonce říká „bohatý“. Lukáš ho popisuje jako člověka, který je takzvaně orientovaný, rozvinutý, má vychování a tady všechno toto, a přesto jsou v něm tady ty vnitřní souboje, ten vnitřní neklid. Kdo to asi je? Z toho, jak je to tady napsáno, tady je „nějaký člověk“. To je z té vnější strany. Ale ta věta: „Ježíš na něho pohlédl s láskou,“ tu větu je možné číst ještě jinak: „Ježíš, který do něho viděl zevnitř.“ A takhle to napíše už jenom někdo, kdo ví, co tam bylo vevnitř, jaký ten konkrétní zápas tam v tom vnitřku byl. Takže mnozí vykladatelé Markova evangelia se přiklánějí k názoru, že je to sám Marek, jehož rodina byla velmi bohatá. Jeho rodině patřilo Večeřadlo, a tedy měli toho hodně. A Marek se jako mladík doslova motal kolem Ježíše a kolem učedníků. A objevuje se tato postava podruhé v evangeliu. Objevuje se tam na Zelený čtvrtek v Getsemanské zahradě, kdy velekněží nebo sluhové velekněžích a jejich vojáci odvádějí Ježíše právě k výslechu u velekněze a Marek, který už spal, vstal zamotaný do látky, ve které spal, a díval se, co se děje. A ti vojáci začali honit i jeho a on jim tam to plátno nechá a uteče nahý. Právě ti vykladatelé říkají, v tu chvíli ten Marek dokázal překonat ten blok. V tu chvíli ten Marek nechal všechno to, co ho od Ježíše oddělovalo a v tu chvíli se stal Ježíšovým učedníkem.
Pro nás má být ten příběh povzbuzením, že Ježíš přes naše chyby a nedokonalosti se na nás dívá s láskou, že dokud žijeme na této zemi, pořád máme čas na tom zapracovat a že Ježíš je ten, který vidí ty naše bloky, ty naše vnitřní zápasy, moc a moc nám fandí a přál by si, abychom byli šťastní, abychom byli spokojení a abychom dokázali ty vnitřní zápasy nějakým způsobem rozřešit tak, aby se v nás nic nehádalo, abychom nekřičeli: „Ne,“ ale abychom řekli ano ke všemu, co nám Ježíš nabízí.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
Chtěl bych něco málo říct k tomu dnešnímu evangeliu. Jak už jsem to říkal na začátku mše svaté, svatý Marek nám tady předkládá systematickou katechezi Pána Ježíše. Ono to není tak úplně poznat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
První čtení nám přibližovalo modlitbu, která je připisována králi Šalamounovi, když nastoupil vládu. Prosí o moudrost. Každý z nás, když něco začíná, tak plánuje: jak to udělám, co kde koupím, jak to zařídím, co napřed, co podruhé, co zatřetí a podobně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
V prvním čtení se setkáváme s knihou Moudrosti. V komentáři jsme slyšeli, že mladý král Šalamoun prosí o ducha moudrosti. Ve většině sbírek Písma svatého, v těch starých sbírkách, je tato kniha označena jako kniha Moudrosti. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
My se, bratři a sestry, vrátíme k druhému čtení, ale na úvod bych chtěl něco málo k evangeliu. A sice, dostáváme na faru katechetický věstník a poslední rubrikou tady toho věstníku je taková kolonka, která se jmenuje „Poslední slovo mají děti“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.10.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
28. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 7,7-11; 2. čtení Žid 4,12-13; evangelium Mk 10,17-30;
Bratři a sestry, to dnešní evangelium má jednu hlavní myšlenku a ta je jiná, než by se zdálo na první pohled. Většina lidí, když si to přečte, tak řeknou: „No, to je o penězích, to je o bohatství.“ Ono je to taky o penězích a taky o bohatství, ale to hlavní, ta hlavní myšlenka je úplně o něčem jiném. Více...