Čtvrtek 20.06.2024, sv. Silverius, Květa
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Ježíš boří konvence

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Ježíš boří konvence9:46

Bratři a sestry, obě setkání, které popisuje jak první čtení, tak i evangelium, jsou víceméně stejné. Ale nám připadá, jako že Ježíš to pohoštění, které tam připravuje Marta, že ho nechce přijmout. Ale to není pravda. První věc je, že tedy jak nabízené pohoštění ve Starém zákoně, tak i v Novém zákoně bylo přijato.

Když to vezmeme od začátku. Hospodin přichází k Abrahámovi blízko města Hebronu. Mamreova doubrava, tedy dubový lesík, byl v blízkosti Hebronu, a Abrahám zde vybudoval oltář, který byl zasvěcen právě Hospodinu. A přichází Bůh. Přichází v tom společenství tří osob. To pro Starý zákon dělalo docela problémy, protože Starý zákon hájí jednoznačně, že je jenom jeden Bůh. A tady by to mohlo vypadat, že jsou nějací tři bohové. Ne. Proto vždycky mluví jenom jedna osoba, mluví v jednotném čísle a mluví za všechny. Tedy aby bylo jasné, že je to Bůh, který do svého společenství chce zahrnout i člověka.

Přichází, řekli bychom, v nevhodnou dobu. Žádný člověk totiž v tom vedru necestoval, nikam nešel. A bylo to bráno tak, že tedy návštěvy se konaly buď brzo ráno, anebo pozdě večer. Ale ne v době toho největšího parna, kdy si každý chtěl udělat pohodlí a nechtěl být rušen. Ale protože ta návštěva přichází v neobvyklý čas, je Abrahámovi jasné, že to nebude obyčejná návštěva.

A tak Abrahám jedná podle tehdejších pravidel. Nabídne vodu na umytí nohou, posezení ve stínu pod stromem a začne se připravovat občerstvení. V tom textu to vypadá, že to všechno šlo rychle. To byla záležitost několika hodin. Ono také upéct tele nebo aspoň nějakou jeho část, to trvalo velmi dlouho. Tedy chce tím svatopisec říct to, že ten Abrahám jedná bez zbytečného prodlení, ale trvalo to dlouho.

Ta návštěva přichází, aby odměnila Abrahámovu víru, ochotu přestěhovat se do cizí země. A přichází, aby oznámila dar. Bůh zpravidla, když někoho navštěvuje, tak mu oznamuje nějaký dar. Dar, v tomto případě syna, na který vlastně Abrahám i Sára čekali velmi dlouho.

Ten úryvek potom pokračuje takovým odstavcem, který není příliš lichotivý pro Sáru, protože ona tomu nevěří a směje se tomu. A Bůh říká: „Smála ses.“ Sára zalže a řekne: „Nesmála.“ Řekne: „A přece ses smála.“ Bůh tedy tu nevěru, nevíru vidí, ale netrestá ji. Můžeme říci, že ta nevíra Sáry je doplněna vírou Abraháma.

Vidíme tady vlastně skutečnost, kdy můžeme jeden druhého podporovat ve své víře nebo v naší víře, aby společně ta víra byla co nejhlubší.

No, a jak je to v tom novozákonním příběhu? V tom novozákonním příběhu, který je takový skromnější. Do jedné vesnice, kde ho přijala do svého domu žena jménem Marta. Ty přípravy nejsou tak veliké, nebo aspoň to tak nevypadá. A přesto se nám zdá, jak už jsem zmínil, jako by to Ježíš nechtěl přijmout. Ale není to tak.

První věc, kterou Ježíš vlastně udělal, bylo to, že přijal to pohostinství. Proč to tak zdůrazňuje svatý Lukáš? No, protože nebylo obvyklé nebo víceméně konvence nedovolovaly, aby rabi přijal pohostinství v domě, kde je jenom jedna nebo dvě ženy, kde jsou jenom ženy. Ježíš ty konvence boří, ruší a přijímá to pohostinství, nebo v tu chvíli spíš to pozvání. A Marie a Marta z toho mají obrovskou radost, že Ježíš není svázán nějakými lidskými zvyklostmi, ale jedná naprosto svobodně. A každá z nich se snaží vyjádřit to nadšení z toho, že Ježíš je u nich hostem.

Marta to udělá tím, že se snaží, aby stůl, pohoštění, aby to bylo co nejbohatší, aby to bylo, pokud možno, perfektní. A v tuto chvíli vidí vlastně tady toto. Uvědomme si, že to myslí upřímně, jak se říká, z čistého srdce, a je nadšená, že rabi z Nazareta je hostem právě u nich doma.

Marie, ta je z toho taky unešená, ale udělá něco jiného. Sedne si k nohám. Zase, proč to Lukáš zdůrazňuje? Sednout si k nohám rabimu byl postoj učedníků. Ale rabíni v té době měli za učedníky pouze chlapce, pouze muže. A Ježíš má řeč. Tedy Ježíš Marii učí. Je to další konvence, která je porušená, a Ježíš tím říká všem svým apoštolům: Budete učit všechny. Nebudete si vybírat. Nepůjde o to, jestli je to muž nebo žena, jestli je z izraelského národa nebo z jiného národa, ale budete učit všechny. To je tedy to hlavní poselství tady tohoto textu.

Marta přehlédla tady tuto věc. Přehlédla tento moment, jak byla tak soustředěná právě na přípravu toho občerstvení, toho pohoštění, že si neuvědomila, že Ježíš dal ještě větší dar než jenom to, že přišel. Ale že tedy si je vybral za svoje učednice.

Ježíš ji vrací zpět do hry těmi známými slovy: „Marto, Marto…“ Nám to připadá jako takové pokárání. Ale je potřeba, abychom se na to podívali blíž. Autorem je svatý Lukáš. Lukáš takovýto obrat používá ve svém díle vícekrát. My se podíváme ještě na jedno místo. Není to v evangeliu, ale je to ve Skutcích, kdy u Damašku padá z koně Šavel a slyší hlas: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ Je to stejná dikce, je to stejné sdělení. Tady tímto oslovením je Šavel povolán za apoštola, za hlasatele evangelia.

Tím „Marto, Marto…“ je Marta povolána k tomu, aby se přidala ke své sestře Marii, aby i ona se stala učednicí. Je to tedy jakési popostrčení, ale je to hlavně jednoznačné ujištění o tom jako „děkuji vám za vaše pohoštění, za vaše přijetí tady u vás doma, ale chci, aby to společenství pokračovalo, a proto si vás beru jako své učednice, jako své učedníky“.

Bratři a sestry, závěrem Ježíš připomíná a říká, že je potřeba si vybrat ten nejlepší úděl, to, co nám nikdo nevezme. Je dobré, když se člověk čas od času zastaví, podívá se dozadu, co dělal, hlavně jak to dělal, a pokud možno se pokusí zhodnotit, jestli to dělal dobře. A podívá se dopředu, aby promyslel svoje plány, svoje další kroky. Jde právě o to, že se na nás valí spousta, spousta povinností, spousta starostí. A toto všechno nám může zastínit ten nejlepší úděl.

Ten nejlepší úděl je u Pána. Když se u něho takhle zastavíme a ztišíme, tak potom také s jeho pomocí budeme schopni zvládat všechno to, co přijde, nebo všechno to, co zvládat máme nebo musíme. Ale je důležité právě, abychom nikdy neztratili ze zřetele to společenství s Pánem. Protože to je ten nejlepší úděl, který máme.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Bůh přijímá naše pohostinství a stává se hostitelem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.07.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Bůh přijímá naše pohostinství a stává se hostitelem7:20
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.64 MB]

Bratři a sestry, když se podíváme na setkání v evangeliu, tak jsou tam dvě výrazné postavy. Jedna sestra, která je, řekli bychom, činná, a druhá, která rozjímá, naslouchá. Někdy se říká, že kontempluje.    Více...


Ježíš povolává Martu doma mezi svými hrnci

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Ježíš povolává Martu doma mezi svými hrnci12:39
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.85 MB]

Bratři a sestry, to co jsme teď vyslechli, tedy tuto, řekli bychom, kratičkou epizodu v Lukášově evangeliu, tak když to člověk vyslechne a neví, co bylo předtím, a neví, co je potom, tak se domnívá, že to je taková epizoda, kdy Ježíš udělil jakési ponaučení tady těm dvěma sestrám, nebo hlavně té Martě.    Více...


Znepokojuješ se pro mnoho věcí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.07.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Znepokojuješ se pro mnoho věcí11:01
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.33 MB]

Bratři a sestry, prožíváme dobu prázdnin, dobu dovolených a často jsme na cestách a slyšeli jsme také dnes dva příběhy o tom, jak někdo cestuje. A vždycky, když někdo cestuje, tak to má nějaký cíl a na konci té cesty má následovat něco, čemu se říká přijetí.    Více...


Bůh je host, který k nám přichází

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.07.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Bůh je host, který k nám přichází14:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.45 MB]

Bratři a sestry, jak už jsem zmínil na začátku mše svaté, dnešní texty nám předkládají dvě návštěvy. My prožíváme období návštěv. To není náhodou, že ty texty slyšíme právě teď, v období prázdnin, volna, kdy se víc než kdy jindy setkáváme mezi sebou.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.