Rubrika
HomilieBůh je host, který k nám přichází
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.07.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;
Bratři a sestry, jak už jsem zmínil na začátku mše svaté, dnešní texty nám předkládají dvě návštěvy. My prožíváme období návštěv. To není náhodou, že ty texty slyšíme právě teď, v období prázdnin, volna, kdy se víc než kdy jindy setkáváme mezi sebou. Oba ty texty pro nás mohou být jakýmsi povzbuzením, návodem, inspirací. Víc bych se chtěl zdržet u prvního čtení z první knihy Mojžíšovy.
Kde se to stalo, kde se Abrahám setkal se třemi muži? Říká se tam, že to byla doubrava Mamre. Co to je doubrava? To je malý lesík, v našich lesích zpravidla jehličnatý, ale na Středním východě vždycky listnatý. Les nebo i lesík, pár stromů tady v těch krajinách Izraele, to je velká vzácnost. Stromy byly neobyčejně ceněny. Proč? No, protože poskytovaly stín. V jejich stínu si člověk mohl odpočnout, v jejich stínu rostla tráva, v jejich stínu bylo dobře. A tak nejenom že lidé na kraji nebo tady v těchto lesících bydleli, ale v nich budovali oltáře. A taky Abrahám tady v té doubravě Mamre postavil Hospodinu oltář. Proto to nebyl jenom obyčejný les, ale pro Abraháma a jeho rodinu to byla svatyně, mohli bychom říci kostel. Místo, kam chodil obětovat, místo, kde se modlil k Hospodinu on i celá jeho rodina. A teď slyšíme, jak na kraji toho místa si Abrahám postavil stany a žil tam.
Slyšeli jsme také o tom, jaké bylo počasí, což pro to vyprávění je hodně důležité. Bylo to asi takové počasí, které jsme až do dnešní noci zažívali také my – velké vedro, kdy jakákoliv činnost, i když měl člověk jenom dojít, tak se zpotil, bylo to obtížné a člověk už nevěděl, co má dělat. A tak Abrahám i všichni z jeho domu vlastně jen tak sedí a čekají, až to největší vedro přejde.
Abrahám sedí ve dveřích svého stanu a dívá se. Co se děje? Přicházejí tři lidé a je jasné, že to nejsou obyčejní poutníci. Proč? No, protože v tom vedru by nikdo nikam nešel. V podstatě jsou tu dvě možnosti. Buď jsou to lidé, kteří jsou v nějaké tísni, to znamená utíkají před něčím, před někým, anebo jejich návštěva má hlubší, nějaký jiný význam. Každopádně Abrahám z těch okolností poznává, že nejde o obyčejnou cestu, protože na obyčejnou cestu by se všichni vydali brzy ráno, anebo naopak večer, pozdě večer a šli by přes noc.
Abrahám tedy poznává, že je to nějaká zvláštní návštěva a podle toho také jedná. Běží vstříc a zve je. Chápe, že je to někdo, kdo k němu přichází s nějakým zvláštním posláním a ví, že by je mohl minout, nebo že oni by ho mohli minout. Je to obraz, který známe i ze života Ježíše Krista. Ježíš Kristus se nehrnul k nikomu dovnitř, do domu. Když ho někdo pozval, Ježíš vstoupil, vešel a byl s těmi lidmi, ale nebylo to tak, že by se Ježíš zval sám. Ježíš čekal, až ho někdo pozve, a bylo jedno, jestli to byl farizeus, celník a nebo kdokoliv jiný. Jestliže byl Ježíš pozván, vstoupil.
Je to obraz, který nás upozorňuje na hlubokou skutečnost našeho duchovního života. Bůh přichází, ale protože nám dal svobodu, čeká na naše pozvání. Jestliže ho nepozveme, nevstoupí, zůstane přede dveřmi.
Abrahám tedy zve ty hosty, aby vstoupili dovnitř, a teď dělá to, co bylo v orientě zvykem, co bylo normální – umývá jim nohy. Na jedné straně šlo o gesto, které bylo nutné. Pocestní byli zaprášení, špinaví z té cesty. Na druhé straně to bylo gesto pokory a přijetí. Můžeme teď vzpomenout i na to, jak Ježíš při Poslední večeři umývá apoštolům nohy. Je to to stejné gesto. Tím, že ten hostitel buď sám umyl svým hostům nohy, anebo i že poslal služebníka, aby umyl těm hostům nohy, tak ten hostitel říká: „Nejste cizí, ale jste moji vlastní.“ Ježíš, když umyl apoštolům nohy, tak říká: „Už vás nenazývám učedníky nebo služebníky, ale přáteli. Přijal jsem vás za vlastní. Patříte ke mně, patříme k sobě.“
A potom dál Abrahám organizuje hostinu. Sáře říká: „Napeč,“ vybírá tele, posílá služebníka, aby ho upekl. Co je zvláštní, tak je to to, že Abrahám měl spousty služebníků. Mohl zapleskat, mohl si je zavolat a říct: „Ty udělej tohle, ty udělej tohle,“ zkrátka a dobře rozdělit práci. Ale Abrahám sám jde a část té práce sám udělá. Je to zase znamení toho, jak moc si té návštěvy váží, jak moc ví, že ta návštěva je důležitá.
Ty přípravy nebo celá ta hostina, to je něco velkého. Množství mouky, z které se napekly koláče nebo chleba, tele, to je velké množství pečeného masa. A oni tam na to byli tři plus Abrahám, tedy čtyři osoby. Bylo připraveno tolik jídla, že nebylo možné, aby čtyři lidé za jedno odpoledne toto snědli. Proč tak enormní přípravy? Proč tolik jídla nashromážděného a připraveného? Protože Abrahám chce ukázat, že na této návštěvě nebude šetřit. Že dává to nejlepší, ale že také dává hodně. Ne jenom trochu, ale to nejlepší, co mám, a vrchovatě.
Ale to není všechno. Abrahám nejen, že tuto návštěvu pohostil, ale, můžeme říci, on ji také přijal. On se s nimi posadil a byl s nimi. Nejenom, že by vedle sebe seděli, nebo naproti sobě, ale byli spolu, setkali se. Tady se dostáváme k evangeliu a k tomu, co Ježíš vytýká Martě. Marta Ježíše zahrnula množstvím věcí a tím to skončilo. Ona se s ním nesetkala. Ona ho opravdu obklopila vším možným, donesla třeba i to nejlepší, ale Ježíš dává najevo a říká: „To nestačí.“ Naopak Ježíš říká: „Kdybysme tady seděli bez ničeho, jak se říká „nasucho“, bez jídla, bez pití, ale byli bychom tady spolu, tak by to mělo větší význam.“ A to je důležitější, být spolu. To vnější – jídlo, pití – to napomáhá k tomu, aby se lidé setkali, aby se sjednotili, ale to není ten hlavní důvod. Hlavní důvod je být spolu, opravdu se setkat, sdílet jeden s druhým. Abrahámovi se to podařilo, podařilo se to Marii z dnešního evangelia, Martě ne.
A teď, jak to pokračuje? Nebo spíš bychom se měli zastavit u té osoby, kdo k Abrahámovi přišel. Byli tři. My, když si řekneme tři, tak nás hned napadne Boží Trojice. Také jedna z nejznámějších ikon ruského malíře Rubleva se jmenuje Nejsvětější Trojice a Trojice je tam znázorněna jako tři andělé, kteří přišli na návštěvu k Abrahámovi. Dnes vykladatelé Písma svatého říkají, že to není správný výklad, že tady nemáme myslet na Trojici, ale na něco jiného. Ve starověku, když přišel někdo k soudu a něco říkal, něco tvrdil, tak hledali další dva svědky, kteří by potvrdili, co ten člověk říká, a jestliže to ti dva lidé potvrdili, tak řekli: „Ano, tento člověk říká pravdu.“ Přišli tři proto, že chtějí Abrahámovi, a především jeho manželce Sáře, oznámit důležitou věc, důležitou zprávu, a to číslo tři je znamení pravdivosti, pravdivého svědectví.
„Budeš mít syna.“ Sára se tomu směje. Ona je ve stanu. Protože bylo vedro, tak ženy byly ve stanu, protože nebyly tak oblečené. Nebyly oblečené tak, aby mohly náležitě uvítat návštěvu. Proto zůstaly vevnitř. Tedy Sára tuto návštěvu nevidí, ale Hospodin vidí Sáru i přes stanové plátno a ví, že se Sára směje. Usmívá se tomu, co Hospodin říká. Je to smích, ve kterém je vyjádřena její nevíra. Nevěří, že se to může stát. Říká si: „Oba jsme staří, je pozdě na to mít děti,“ ale Bůh ji jakýmsi způsobem napomíná a říká: „Je to pravda. Za rok uvidíš. Budeš mít syna.“
Nad Boží nabídkou je možné se pousmát a říct: „Bože, podle lidských měřítek je tvoje nabídka jakýmsi způsobem už nerealizovatelná,“ ale je nutné s touto nabídkou počítat a brát ji vážně.
Bratři a sestry, prožíváme období dovolených, ale tento text je ještě hlubší. Tento text nám nabízí jeden velmi pěkný obraz, který může provázet celý náš život, myslím hlavně ten život duchovní. Tady jsme slyšeli o tom, jak Bůh přichází k člověku. Bůh, který je na jedné straně nepochopitelný, přesahuje naše možnosti chápání, tak přichází a bere na sebe naše lidské potřeby. Ti poutníci byli unavení, špinaví, měli žízeň, měli hlad. Bůh se snižuje k nám, aby nám dal najevo, jak je nám blízko. Bůh přichází jako návštěva ke každému z nás. Mnoho lidí se ptá a říká si: „Jak si mám toho Boha představit? Jako kdo vypadá, jako kdo nějakým způsobem se projevuje?“ a mnozí lidé si ho představují jako nějakého strážníka, který na nějaké křižovatce hlídá dopravní předpisy a pokutuje ty, kteří udělají nějaký přestupek. Mnozí si ho představují jako ředitele nějaké továrny, ústavu, školy, který napomíná neposlušné žáčky nebo nespolehlivé zaměstnance, a mnozí si ho představují jako soudce, který má moc rozdávat tresty anebo naopak udělit milost. Ale Písmo svaté nám dnes nabízí jiný obraz: Bůh je návštěva, Bůh je host, který přichází ke každému z nás. Možná někdy přichází nevhod, nečekán, nezván tak, jak to bylo u Abraháma. Ale Abrahám ho nepřehlédl, nenechal ho přejít, naopak, i když to bylo nečekané, Abrahám nabídl to nejlepší a to nejvíc, co měl.
Bůh je tedy host, který k nám přichází. A my? Nejsme žádní provinilci v tomto obraze, ale jsme hostitelé. Máme co nabídnout. Každý z nás dostal, hodně, a Bůh se spokojí s tím, co mu každý z nás nabídne. Je to pro něho dobré. On tím nepohrdá, ale naopak váží si toho a přijímá to.
A nakonec? Nakonec v tom obrazu, který jsme slyšeli z Písma svatého, se to proměnilo. Abrahám, který dal to nejlepší, co měl, za to dostal to, co neměl – syna, dědice, to, po čem toužil, co mu chybělo, co si moc a moc přál.
Bratři a sestry, Bůh přichází, aby s námi byl, aby se s námi sdílel a aby nás obdaroval. Nezapomeňme na to a děkujme mu za to.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;
Bratři a sestry, obě setkání, které popisuje jak první čtení, tak i evangelium, jsou víceméně stejné. Ale nám připadá, jako že Ježíš to pohoštění, které tam připravuje Marta, že ho nechce přijmout. Ale to není pravda. První věc je, že tedy jak nabízené pohoštění ve Starém zákoně, tak i v Novém zákoně bylo přijato. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.07.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;
Bratři a sestry, když se podíváme na setkání v evangeliu, tak jsou tam dvě výrazné postavy. Jedna sestra, která je, řekli bychom, činná, a druhá, která rozjímá, naslouchá. Někdy se říká, že kontempluje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;
Bratři a sestry, to co jsme teď vyslechli, tedy tuto, řekli bychom, kratičkou epizodu v Lukášově evangeliu, tak když to člověk vyslechne a neví, co bylo předtím, a neví, co je potom, tak se domnívá, že to je taková epizoda, kdy Ježíš udělil jakési ponaučení tady těm dvěma sestrám, nebo hlavně té Martě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.07.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;
Bratři a sestry, prožíváme dobu prázdnin, dobu dovolených a často jsme na cestách a slyšeli jsme také dnes dva příběhy o tom, jak někdo cestuje. A vždycky, když někdo cestuje, tak to má nějaký cíl a na konci té cesty má následovat něco, čemu se říká přijetí. Více...