Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Ježíš povolává Martu doma mezi svými hrnci

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Ježíš povolává Martu doma mezi svými hrnci12:39
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.85 MB]

Bratři a sestry, to co jsme teď vyslechli, tedy tuto, řekli bychom, kratičkou epizodu v Lukášově evangeliu, tak když to člověk vyslechne a neví, co bylo předtím, a neví, co je potom, tak se domnívá, že to je taková epizoda, kdy Ježíš udělil jakési ponaučení tady těm dvěma sestrám, nebo hlavně té Martě. Ale v evangeliích je důležité číst je v souvislostech, dívat se, co je předtím, co následuje. Pro nás je důležité, co předcházelo, a to je podobenství o milosrdném Samaritánovi, o milosrdném Samařanovi, které jsme slyšeli minulou neděli.

Podobenství, jak už jsem tady zmiňoval, je příběh, který si Ježíš vymyslel, ale ten příběh by se klidně mohl stát, úplně doslova, anebo s nějakou malou obměnou. A ačkoliv to zní zvláštně, tak dnes jsme slyšeli, jak se to podobenství uskutečnilo. Už to nebyl příběh, co by Ježíš vyprávěl, ale stalo se to, byla to událost.

S tím podobenstvím to má několik spojovacích prvků. Jedním z těch spojovacích prvků je to, že nakonec Ježíš říká tomu znalci Zákona, který se ho ptá, tak mu říká: „Jdi a jednej také tak.“ Navíc jsme si řekli minulou neděli, že Ježíš tady v tom podobenství sám sebe přirovnal k tomu Samařanovi. Jako nebylo zvykem, aby Samařan pomáhal Izraelitovi, a taky naopak, tak Ježíš překročil zvyklosti. Udělal něco, co bylo naprosto nečekané. Zachránil nás, vykoupil nás způsobem, který nikdo nečekal. A navíc Ježíš mluví v tom podobenství o přijetí, o bezvýhradném přijetí, o bezvýhradné pomoci jednoho druhému. A toto vlastně on tady potom provádí v praxi.

Svatý Lukáš říká, že byly dvě sestry - Marie, Marta. Svatý Jan k tomu dodává, že se to stalo v Betánii nebo že ty sestry bydlely v Betánii a že měli bratra Lazara. V tehdejší době, aby do některého domu mohli přijmout poutníka, pocestného, bylo potřeba, aby v tom domě byl muž, jinak by to odporovalo dobrým mravům a nebylo by to v pořádku. A že tedy obě sestry, hlavně Marta se snažila vyhovět těm „zvyklostem“, to všichni asi z toho cítíme. Nicméně tedy ten Lazar tam není důležitý v tom příběhu, možná že tam skutečně třeba i ten den nebyl.

Marta chce Ježíše přijmout podle všech pravidel – podle pravidel, která najdeme v Mojžíšově zákoně, podle pravidel, která stanovili lidé. Podle toho, čemu se říká slušné chování, zvyklosti a podobně. A snaží se to všechno splnit, řekli bychom, na jedničku, na jedničku s hvězdičkou. A má tedy plno práce a má z toho, jak se říká, zamotanou hlavu a dnes bychom řekli, že je z toho ve stresu, ve velkém stresu. A tak to, že se stará, ji nenaplňuje nějakou radostí, nějakým, řekli bychom zadostiučiněním, ale naopak jí to bere klid. Bere jí to klid a je z toho nervózní: „Řekni mé sestře, ať… v tuto chvíli.“ Ona žádá, aby jí šla pomoci v tuto chvíli. A Ježíš reaguje možná pro nás překvapivě.

Musíme si uvědomit na jedné straně, že Ježíš pohostinství Marty přijímá. Neříká: „Já to nepotřebuju.“ Nedělá někoho, kdo by nad tím ohrnoval nos. Neříká: „Je to přehnané.“ V žádném případě. Ale dává za vzor Marii, která si sedla a poslouchá. Ony obě ty sestry Ježíše přijmuly, ale otázka je, jak. A to je otázka právě pro nás. Ony ty sestry každá přijmula Ježíše svým způsobem. Marta se snaží ho přijmout především po té vnější stránce, aby to všechno bylo tak, jak to být má. Tu laťku si dala hodně vysoko a teď se pod tíhou toho, jak si to stanovila, víceméně bortí. Marie si nestanovila laťku, že by musely být vykonány vnější věci. Ona má pro Pána čas. Ona ho přijímá, ale úplně jinak, než ho přijímá Marta.

Stalo se, opravdu se to stalo, asi před nějakými třiceti, čtyřiceti lety. Do jedné latinskoamerické země na vyslanectví nastoupil mladý diplomat. Neuměl ještě dobře ten jazyk a na tom vyslanectví byl takový zvyk, že chodili navštěvovat jednu starší paní. Já už nevím proč, ale prostě tam chodili. A byla to taková zdvořilostní návštěva, ten diplomatický protokol a takhle. A teď to vycházelo, že tam bude muset jít tento mladý diplomat, který neuměl dobře jazyk. Všichni se báli, co bude, jak to dopadne. Když se vrátil, tak mu říkají: „Co? Jak?“ A on říká: „No, tak já myslím, že dobrý.“ Asi za dva dni paní volala naprosto nadšená a říká: „A od teď posílejte vždycky toho mladýho.“ Tak šli za ním znovu a říkají: „Cos tam dělal, žes tak zapůsobil?“ A teď to probírali a on říká: „Dostal jsem čaj, dostal jsem nějaký zákusky, paní povídala, já jsem občas přitakal, občas jsem něco prohodil. Však víte, že s tím jazykem na tom nejsem dobře.“ A teď jim to došlo. Paní se cítila přijata. Měl pro ni někdo čas, vyslechnul ji, nepřerušoval ji. Věnoval jí svou pozornost.

A toto je také přijetí, jak my máme přijímat Ježíše. Nejde o to, abychom splnili jenom to vnější, ale jde o to, abychom se s Ježíšem skutečně setkali. Jde o to, abychom my nezahltili Ježíše svými požadavky, svými záležitostmi, ale abychom my přijali jeho.

Navíc v té scéně, jak ji Lukáš líčí, kdy říká, že tedy Marie si sedla Ježíšovi k nohám, tak ji líčí jako skutečnou učednici. Mimochodem, ony jsou obě dvě Ježíšovy učednice, Marie i Marta. Nám to nepřipadne nějak zvláštní, ale v době, kdy žil Pán Ježíš, rabíni vyučovali pouze muže, pouze chlapce. Takže to byla naprosto převratná věc, převratná skutečnost, že Ježíš se věnuje všem, bez výjimky. Má čas, má prostor, má místo pro každého, kdo chce přijít.

Ježíš oslovuje Martu a dvakrát opakuje její jméno. Na první pohled to vypadá jako výtka. Ale ona to není výtka. Ono je to povolání. Když takhle v Písmu svatém je jméno zopakováno dvakrát, je tím naznačeno, že se jedná o zcela výjimečnou situaci, že se jedná o okamžik, který bude v něčem zásadní. Bůh takhle dvakrát opakuje Mojžíšovo jméno ve zjevení v hořícím keři: „Mojžíši, Mojžíši, zuj si opánky. Půda, na které stojíš, je místo svaté.“ Dvakrát Ježíš volá Šavla na cestě do Damašku: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ A takhle dvakrát Ježíš oslovuje Martu, aby ji povolal, aby se stala jeho učednicí. Ona je povolána doma ve své kuchyni mezi svými hrnci.

Ježíš, znovu říkám, nekritizuje to, co udělala, ale říká: „Něco tomu schází.“ On, řekli bychom, analyzuje tu situaci, otevírá to. On říká: „Já dobře vím, že ta tvoje péče, ta tvoje snaha ti bere klid, bere ti pokoj. Ty z toho máš, jak se lidově říká, nervy, a to bych nechtěl. Já ti nabízím ještě něco jiného, aby při tom všem, co budeš dělat, aby měla ve svém srdci pokoj. Na toto se dívej.“

Ježíš nestaví nikdy do protikladu činnost a modlitbu. To se dává do protikladu, protože si říkáme: „Přece když něco dělám, tak se u toho těžko modlí, a když se modlím, tak zase těžko co u toho udělám.“ Takže řády, které jsou takzvaně činné, jsou v určitém protikladu k řádům, které jsou kontemplativní. Ale Ježíš tady v tomto úryvku nás vybízí, abychom než začneme něco dělat, abychom to s ním probrali v modlitbě, potom abychom to udělali a nakonec ten cíl, aby byl zase v modlitbě, v setkání s ním.

No, a nakonec tam Ježíš vlastně říká Martě takové ponaučení a říká: „Marie si vybrala nejlepší úděl.“ Úděl je staročeské slovo a do toho kontextu by se lépe hodilo slovo dědictví. Dědictví je něco, co člověk získá od někoho. Na dědictví zpravidla nepracujeme, to k nám přijde jako nějaký dar. Někdo nám to odkáže. A Ježíš tady říká: „Já vám nabízím různé věci, ale je na vás, co vy si z toho vyberete. A já vás vybízím, vyzývám, abyste přicházeli opakovaně a opakovaně si vybírali, opakovaně doplňovali zásoby klidu, pokoje, to co je pro váš život důležité a potřebné.“

Nakonec jsem si nechal ještě jeden spojovací článek právě s tím podobenstvím o milosrdném Samařanovi. Ježíš tam říká, že ten Samařan vzal toho zbitého chudáka, okradeného a dopravil ho do hostince. Řecký výraz pro hostinec znamená nebo se překládá jako místo, kam mohou přijít všichni. My když se řekne hostinec, hotel nebo něco takového, tak s tím máme spojeno, že tam sice může přijít každý, ale musí mít peníze, musí mít čím vyrovnat ten účet. Kdežto Ježíš v tom podobenství schválně použil tady ten pojem „kam může přijít každý“, bezpodmínečně, bez toho, že by cokoliv měl, bez toho, že by se cítil nějakým dlužníkem, může přijít úplně každý a od Ježíše brát.

Bratři a sestry, ten evangelní úryvek, ten dnešní, je takový pěkný pro toto období, řekněme cest a podobně. Ale měli bychom si ho zapamatovat i pro to období, kdy začnou dny pracovní, kdy se na nás budou hrnout různé povinnosti a my si třeba budeme říkat, jak to zvládnu, jak to všechno udělám. Vzpomeňme na Marii, vzpomeňme na Martu, že Ježíš je obě povolal a oběma vlastně přinesl do toho jejich domku v Betánii pokoj. A prosme Ježíše, aby i nám do našeho života přinesl co nejvíc pokoje.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Ježíš boří konvence

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Ježíš boří konvence9:46

Bratři a sestry, obě setkání, které popisuje jak první čtení, tak i evangelium, jsou víceméně stejné. Ale nám připadá, jako že Ježíš to pohoštění, které tam připravuje Marta, že ho nechce přijmout. Ale to není pravda. První věc je, že tedy jak nabízené pohoštění ve Starém zákoně, tak i v Novém zákoně bylo přijato.    Více...


Bůh přijímá naše pohostinství a stává se hostitelem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.07.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Bůh přijímá naše pohostinství a stává se hostitelem7:20
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.64 MB]

Bratři a sestry, když se podíváme na setkání v evangeliu, tak jsou tam dvě výrazné postavy. Jedna sestra, která je, řekli bychom, činná, a druhá, která rozjímá, naslouchá. Někdy se říká, že kontempluje.    Více...


Znepokojuješ se pro mnoho věcí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.07.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Znepokojuješ se pro mnoho věcí11:01
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.33 MB]

Bratři a sestry, prožíváme dobu prázdnin, dobu dovolených a často jsme na cestách a slyšeli jsme také dnes dva příběhy o tom, jak někdo cestuje. A vždycky, když někdo cestuje, tak to má nějaký cíl a na konci té cesty má následovat něco, čemu se říká přijetí.    Více...


Bůh je host, který k nám přichází

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.07.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Bůh je host, který k nám přichází14:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.45 MB]

Bratři a sestry, jak už jsem zmínil na začátku mše svaté, dnešní texty nám předkládají dvě návštěvy. My prožíváme období návštěv. To není náhodou, že ty texty slyšíme právě teď, v období prázdnin, volna, kdy se víc než kdy jindy setkáváme mezi sebou.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.