Kristus se vydává

Drazí bratři a sestry. Slyšeli jsme pašije, které hovoří o utrpení Pána a o jeho smrti. A začali jsme tuto Květnou neděli tím vstupem Ježíše do Jeruzaléma. Oslavovali jsme našeho Krále. A jsou to takové tři momenty, tři symboly Květné neděle. První je cesta Ježíše do Jeruzaléma, kde ho čeká smrt, odsouzení. Druhým symbolem je vítání tohoto krále, to je to Hosana, to jsou ratolesti, to jsou prostřené šaty na té cestě do Jeruzaléma. A třetím tím momentem, tím obrazem této Květné neděle je Ježíš, Král, Boží Syn, Syn poslušný nebeskému Otci, který jede jako pokorný služebník na oslátku.    Více...

Spojení mezi rozumem a nitrem

Dnes je pátá neděle postní a je poslední postní kázání. Tentokrát má téma: Vzdělávání ve víře. Se vzděláváním je to kolikrát potíž. Člověku se nechce číst, a když tak se dívá na takové ty biblické příběhy pro děti v televizi apod. Číst Písmo svaté nebo nějakou náboženskou knihu je něco, do čeho se musí člověk nutit, ale přesto je to důležitá věc. Jsou lidé, kteří mají schopnost něco se naučit, přijmout rozumem, velkou. Jsou lidé, kteří tuto schopnost tak velkou nemají. Každý by měl načerpat tolik vědomostí, co mu umožňuje jeho kapacita mozku.    Více...

Křesťanská almužna

Tak jsme měli témata půst, modlitba, pouť a dnešním tématem je almužna. Když jsem se připravoval na dnešní kázání, tak jsem hledal v různých knihách a encyklopediích a na internetu a já nevím, kde všude, v Diderotu, výraz almužna. A většina těchto pramenů udává, že almužna je milodar, tedy nepatrná částka daná chudákovi. Kdybychom to řekli obrazně, prostě bohatý nechá chudákovi dokousat kost. Almužna v křesťanském slova smyslu je však úplně něco jiného. Dobře to vystihuje modlitba, kterou jsme se modlili minulou neděli na začátku mše svaté: „Bože, děkujeme Ti, že nám dopřáváš, abychom svoji hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí.    Více...

Poutní putování

Bratři a sestry, dnešní postní kázání má téma pouť. Podívejme se na toto téma ze tří úhlů. Kam putovat, jak putovat a proč putovat. Nejprve kam putovat. Muslimové mají za povinnost jednou za život putovat do Mekky. Židé od dvanácti let měli za povinnost každý rok putovat do jeruzalémského chrámu. Žádnou takovou povinnost církev nežádá po svých věřících, ale přesto pouť je něco, co je vysoce ceněno. Myslím si, že každý věřící, pokud je to jenom možné, by měl aspoň jednou za život se jet podívat na pouť do Říma.    Více...

Půst pasivní, půst aktivní

Bratři a sestry, milé děti, církev je často přirovnávána nebo označována jako tělo Kristovo. Kristus je hlava a my jsme části. A jsme svědky toho, že každé tělo bývá během svého života nemocné. Asi nikdo z nás tady nebyl celý život zdravý, určitě aspoň jednou nás schvátila nějaká ta choroba. Některé nemoci – s těmi si poradí tělo samo, některé je třeba intenzivně léčit. Jak však léčit slabou víru, jak léčit to, že jsem se odklonil od cesty pravdy, od cesty svatosti, od cesty vedoucí k Bohu? Církev odedávna hlásá pět takových prostředků: půst, modlitba, almužna, pouť a vzdělávání ve víře.    Více...

Roztrhnout svá srdce

Sestry a bratři, Boží přátelé, dnešním dnem vstupujeme do doby svatopostní, do doby, která je přípravou na Velikonoce, ale nejenom na ty Velikonoce za 7 týdnů, ale na ty Velikonoce, které jednou budeme slavit u Pána. Aby ty Velikonoce pro mě, pro tebe byly šťastné. Proto každý rok se opakuje ta doba postní a je to skutečně doba milosti a doba příhodná, ve které já mohu napřímit ty svoje životní kroky, cesty k Pánu. Kdy se víc dívám do sebe, do svého zrcadla, ne na ten svět kolem, jak je hříšnej nebo jak jsou lidi kolem mě špatní, ale kdy já se podívám do sebe, do svýho nitra a zjistím, že já jsem ten hříšník, že já potřebuji pokání, že potřebuji nápravu.    Více...

Světlo a sůl

Sestry a bratři, Boží přátelé. Pán Ježíš nás vyzývá, že máme být světlem a solí. Ale jakým tím světlem vlastně máme být, jakou solí? Může být světlo, které k sobě lidi vábí, které k sobě lidi přitahuje, které svítí třeba na bezpečnou plavbu lodi na moři – takový maják, a nebo doma, rozžaté světlo svíce, třeba na nedělním stole, které dodává atmosféru té události, nebo světlo, které se schová pod kbelík, takže to světlo není vůbec vidět, jak říká Pán Ježíš v evangeliu, a nebo světlo nějakého reflektoru, které osvětluje, oslepuje ty ostatní, a to světlo je nepříjemné.    Více...

Při bohoslužbě je nejdůležitější Bůh a Boží lid

... Kdo je nejdůležitější při bohoslužbě? Mnoho lidí odpoví: „No přece důstojnej pán, bez toho by to nezačalo.“ Ale nejdůležitější při bohoslužbě je Kristus, Bůh a shromážděný lid. „Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ A křesťané přichází na bohoslužbu, aby se společně modlili. Takže nejdůležitější je Bůh a lid. A k tomu, aby ta modlitba důstojným způsobem probíhala, aby všechno bylo správně zorganizováno, tak jak je to v celé církvi, tak k tomu jsou určití služebníci.    Více...

„Modleme se“ je výzva věřícím

Tak dnes zase pokračujeme ve vzdělávání. Co udělat proto, aby naše vzdělávání bylo účinné. Je to, jako kdyby nějaký cizinec přijel do Veverské Bítýšky a ptal se někoho na cestu, jak se jede do Chudčic. A jistě každý občan Veverské Bítýšky by mu ukázal rád cestu, řekl by, že tam může jet buď zkratkou nebo kolem dokola po pěkné silnici, a všechno by mu pěkně vysvětlil. A když by on se vydal po té cestě, tak by dojel k cíli. To, co je důležité na vzdělávání, je, aby tam byla touha dojet k cíli. Abych chtěl jet do Chudčic.    Více...

Úkon kajícnosti nás směřuje k Bohu

Na začátku roku jsem slíbil farníkům v Lažánkách a v Čebíně, že se budeme tak trošičku věnovat vzdělávání. A tak to můžu slíbit i vám. A jako téma na začátek, do postní doby, jsem vybral liturgii mše svaté. Budeme probírat jednotlivé úseky a dnešní téma, takové to velké, by bylo: Mše svatá jako prostředek mého znovunasměrování k Bohu. A tu část, kterou budeme probírat, je úkon kajícnosti.

Přijde člověk do kostela, je klid, potom zazní hudba, kříž, pozdrav, a potom je úkon kajícnosti.    Více...

Křest je veliký dar

Bratři a sestry, svátek Křtu Páně uzavírá čas dětství a dospívání Ježíše Krista. Pokusme se přehlédnout ty události. Ježíš se narodil v Betlémě, na to přicházejí mudrci z východu, útěk do Egypta, vrací se z Egypta, a potom je vyprávění o křtu dospělého, asi třicetiletého, Ježíše. Lukáš sice má zmínku o dvanáctiletém Ježíši v chrámě, ale přesto i od této události do veřejného vystoupení je to dost dlouhá doba, aby lidé na podivuhodné události, které se staly při Ježíšově narození, zapomněli. Dnes vidíme Ježíše v zástupu čekajících na Janův křest v Jordánu.    Více...

Být hvězdou pohanům

Bratři a sestry, Zjevení Páně, to není jenom jedna událost v lidských dějinách, Bůh se chce zjevovat světu stále. A v dnešní době to dělá skrze ty, kteří v něho uvěřili. Takovou tou hvězdou pohanům máme být my všichni. V Písmu čteme: „Tak, ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili Boha, který je v nebesích.“

Přišli za knězem snoubenci. Ženich katolík, ona bez vyznání. Chtějí se brát a ona se chce nechat pokřtít, chce se stát katoličkou. Kněz se ptá:
„Víte už něco o křesťanství?“
„Pane faráři, já mám tuhle Jirku ráda, a on je fajn.    Více...

Ježíšův pokoj

Moji drazí bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu, začínáme tento nový rok, rok 2002, právě s Matkou Boží. Tak si to přeje naše církev, abychom spolu s ní vykročili. Ale tento den je také dnem míru, dnem pokoje. Svatý otec vyzval, zvláště v tomto roce, o takovou důvěrnou modlitbu k Pánu o mír ve světě. Vždyť ten první rok, který uplynul před pár hodinami, byl plný válek, plný rozbrojů. Nebyl to rok jednoduchý. Ještě když jsem byl v Římě, tak papež vyhlásil v době adventní jeden den takového přísného postu.    Více...

Duchovní radost

Moji drazí bratři a sestry, když dnes stojíme na konci občanského roku, tak je to pro nás chvíle, kdy můžeme také zpytovat svědomí, poohlédnout se nazpět, na ten uplynulý rok, a zároveň se podívat dopředu, to, co nás čeká. Ano, když se díváme zpět, vidíme, kolik jsme třeba milostí, darů od Boha promarnili, kolikrát jsme neodpověděli adekvátně na Boží milost, co všechno jsme měli udělat, vykonat a nevykonali jsme, jak říkáme na začátku mše svaté ve vyznání. Na druhou stranu, když se podíváme do budoucnosti, tak si můžeme pomyslet, co Bůh od nás všechno očekává tento další, nový rok.    Více...

Kolik prstů je potřeba pro manželství?

Tak, moji drazí bratři a sestry, tato mše svatá je vlastně taková dvojí, protože má být pro děti a zároveň pro vás, pro manžele. A tak jsem přemýšlel, jak to udělám s promluvou. Tak jsem si řekl: „Já řeknu dětem jeden takový malý příběh, který možná už znají, nebo doufám, že ho někdy slyšely ve škole, oni o něm budou přemýšlet a pak budu promlouvat k vám. Takže nejprve k vám, děti. Představte si jednu takovou událost:

Ženy chodí k jedné studni nabírat si vodu. Je poledne, svítí velmi silně slunce, a tak ženy jsou unavené.    Více...

Boží moudrost

Moji drazí bratři a sestry, jak jsem už řekl na úvodu mše svaté, oslavujeme dnes svatého Štěpána. Včera jsme oslavovali Ježíše, Ježíše, který se narodil z Marie Panny, který přišel na tento svět. Dnes oslavujeme Štěpána, který povstal ze země a vešel do nebe. Včera jsme oslavovali Ježíše, který se nám narodil zde na zemi, dnes oslavujeme Štěpána, který se narodil pro nebe. Jak tyto dva svátky, dvě slavnosti, spolu souvisejí? Proč dnes hledíme na umučení, proč jsme slyšeli v tom prvním čtení všechnu tu událost, která se stala svatému Štěpánovi? Když on vydával svědectví pro Krista, jako jeden z prvních jáhnů církve a byl plný Ducha svatého, takže jeho slovům nemohl nikdo odolat, ani velmi chytří Židé.    Více...

Pastýři a ovečky

Milovaní bratři a sestry, dovolte, abych vás také přivítal a oslovil na tento hlavní vánoční svátek, Boží Hod. O půlnoci jsme slyšeli zpívat anděly, jak volají: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“ Bylo to vánoční přání pokoje z úst andělů. A teď máme druhou mši svatou, takzvanou pastýřskou. Naše zraky jsou zaměřeny do Betléma, a sice na pastýře betlémské. Oni jsou první, kteří slavili Vánoce. První, ke kterým anděl mluví o narození Páně. Pastýři a ovečky. To je symbol této druhé mše svaté.    Více...

O Kristu jenom nemluvme, ale buďme s ním

Moji drazí, bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu mše svaté, všechny vás tady srdečně vítám. Vás, kteří chodíte pravidelně do kostela, kteří zde znáte všechny části tohoto kostela důvěrně, i vás, kteří sem přicházíte třeba jenom občas. Všechny vás tady srdečně vítám. Co jsme slyšeli v evangeliu? Co bylo dnes pro nás radostnou zvěstí? Zazářilo nám veliké světlo. Veliké světlo v temnotách. Jaké to světlo zazářilo? Je to nové světlo. Jako nejprve, úplně na počátku, Bůh, když tvořil zemi, utvořil světlo a rozešly se temnoty, tak nyní přichází nové světlo do těchto temnot.    Více...

Následujme Ježíše Krista, který se stal člověkem

Moji drazí, bratři a sestry; také milé děti – vás bych chtěl nejprve oslovit. Vy tady stavíte, když jsem přišel do kostela, tak jsem si toho všiml, vy tady stavíte nějaké domy. Copak ty domy znamenají?

Otec Karel zde přistoupil k dětem a povídal si s nimi o adventní hře, kdy děti postavily stylizované domy a rozsvítily v nich svíčky; toto světlo pak symbolizuje Kristovu lásku, které se má rozzářit v každém z nás. Otec Karel zdůraznil dětem význam okamžiku, kdy se svatý Josef postaral o Pannu Marii po snu, ve kterém se mu zjevil anděl. Poté se znovu obrátil ke všem věřícím:

Zpověď musí být opravdová, upřímná

„Radujte se, opět pravím, radujte se, vaše vlídnost ať je známa všem lidem, Pán je blízko.“ Těmi slovy začínala dnešní vstupní antifona, výzvou svatého apoštola Pavla k takové křesťanské radosti. Máme se radovat z toho, že advent už bude končit, že se blíží svátky radosti, svátky vánoční. Máme se na ně tak dobře připravit, aby se radovalo naše srdce. Překážkou radosti jsou v lidském srdci hříchy, vědomí, že jsme nějak urazili Pána Boha, že jsme nechodili v jeho přikázáních, že jsme třeba urazili a zarmoutili své bližní, že jsme si způsobili snad nějakou vlastní zkázu.    Více...