Středa 01.12.2021, sv. Edmund Kampián, Iva
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Eucharistie je prostředek, abyste dosáhli cíle

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.08.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,4-8; 2. čtení Ef 4,30-5,2; evangelium Jan 6,41-51;

Eucharistie je prostředek, abyste dosáhli cíle9:49

Bratři a sestry, v našem životě se střídají období úspěchů a neúspěchů, situace, kdy je nám dobře, a zase naopak situace, kdy se cítíme, že jsme, jak se říká, sraženi úplně k zemi. Jede to v takových těch periodách, v těch sinusových křivkách, akorát někdy to jde rychleji nebo někdy to jde pomaleji, myslím to střídání.

Zažil to prorok Eliáš, kdy na té hoře Karmel se zasadil za to, aby se prokázalo, že pravým Bohem je Hospodin, a čekali bychom, že když se to takto ukáže, takže Hospodinovi ctitelé nebo ti, kdo v Hospodina věří, že to budou mít snazší od této chvíle. Opak. Královna Jezábela se rozhodne, že je vyhubí, a vlastně vzkáže Eliášovi, že ho nechá zabít, a Eliáš utíká. Utíká vlastně až na samé hranice Izraele, zaslíbené země, a přeje si umřít. Myslel si, že situace těch, kdo věří v Hospodina, se zlepší, spraví, ale pravý opak nastal.

Pán Ježíš zažívá něco velmi podobného. My jsme zvyklí na to, že proti Ježíšovi vystupují nepřátelsky lidé, kteří jsou nějakým způsobem svázáni, spojeni s Jeruzalémským chrámem. Tedy žijí v Judsku, pocházejí z těch kněžských nebo zákonických rodin, ale v tuto chvíli je potřeba si uvědomit, že se nacházíme v Galileji, tedy v místě, kde Ježíš vyrostl, je nazýván Nazaretský, tedy vlastně je jeden z nich, a přesto tito lidé se vůči němu chovají nepřátelsky.

Nevím, jestli si pamatujete nebo jestli si vybavíte, jak začínalo minulou neděli první čtení. Bylo z Druhé knihy Mojžíšovy, a začínalo slovy: „Celé společenství Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Áronovi.“

Ten úryvek, který jsme dnes vyslechli, začíná slovy: „Židé reptali proti Ježíšovi.“ Ale jak říkám, jsme v Galileji, tedy evangelisté přísně rozlišují mezi Galilejci a Judejci. A tady toto jsou lidé, které můžeme označit jako Ježíšovy sousedy, Ježíšovy známé, ale nelíbí se jim. Nelíbí se jím, že Ježíš mluví. Jim se líbilo, když jim dal najíst, a přišli a chtěli, aby to Ježíš zopakoval. Ale nechtěli slyšet žádné vysvětlení, nechtěli slyšet žádný úvod nebo něco takového, a už vůbec nechtěli slyšet, že oni sami by měli taky něco udělat.

Ježíš připomíná, protože oni se taky odkazují pořád na tu poušť a na manu, tak Ježíš sám v tuto chvíli připomíná právě tu událost na té poušti, a vlastně snaží se jim vysvětlit, odstranit tu překážku, která jim vadí.

Co jim vadí? Když začneme od té události na poušti. Izraelité na poušti mají hlad. Před Bohem je zastupuje Mojžíš. Prosí Boha, aby nasytil svůj lid. Druhý den se vzbudí, a za táborem je něco drobného, šupinatého. Nikdy to neviděli. Jeden druhého se ptá: „Co je to?“ hebrejsky: „Man hú?“ A Mojžíš řekne: „To je chléb, který vám dává Hospodin.“

Ten chléb se objevil nečekaně, zázračně, nikdo u toho nebyl, tedy je to nějaký div. No, ale tady? Sice na začátku bylo pět chlebů a dvě ryby, Ježíš se pomodlil, začal to lámat, apoštolové to rozdávají a nají se všichni. Ale není tady u toho žádný kouř, žádný oheň, žádné hromy a blesky. Proběhne to vlastně velmi potichu.

Aby bylo jasné, že došlo k zázraku, Ježíš nechá sesbírat zbylé kousky. Jednak tedy aby nic nepřišlo nazmar, ale také když se sesbírá z pěti chlebíčků, z pěti placek dvanáct košů, které jsou plné kousků tohoto chleba nebo těchto chlebů, je jasné, že na konci je toho víc, než tomu bylo na začátku. A to nemluvíme o tom, že se najedlo dosyta víc než pět tisíc lidí. Ale pořád je to takové obyčejné, a to je to, co jim vadí.

Říkáme, je to i článek naší víry, že Ježíš se nám stal podobným úplně ve všem kromě hříchu. Stal se nám podobným také v tom, že vypadá stejně, jedná, řekli bychom, stejně, jedná velmi nenápadně a má tvář stejnou jako my. Vícekrát se o tom mluvilo právě třeba i v souvislosti s Ježíšovou návštěvou v Nazaretě, že tam jim vadilo, že ho příliš znali. A tady taky jim chybí, řekli bychom, ty efekty, které jsou okolo. Chybí jim něco zvláštního. Nechtějí se smířit s tím, že to proběhlo „takhle obyčejně“.

Ježíš využívá vlastně té situace, aby jim připomněl, řekli bychom, dvě skutečnosti z našeho života. Před námi je nějaký cíl, ať už na této zemi, anebo potom ten cíl získání života věčného. A potom jsou tady prostředky. Prostředky k tomu, abychom těch cílů dosáhli. Jednak lidé nemají jasno v tom, co je cíl a co jsou prostředky, a často ty prostředky zaměňují za ten cíl a domnívají se, že získání třeba i nějakých hmotných věcí, že to je ten cíl. Ne, to je prostředek.

Ježíš se znovu vrací na tu poušť k té maně a říká, ta mana byl prostředek, abyste došli do zaslíbené země. Bůh vám dal tento prostředek, abyste nezahynuli.

Oni tam také došli asi po půlročním putování. Poslali, řekli bychom, vyzvědače, jak to vypadá v té zemi, kterou jim Bůh slíbil, a vyzvědači se vrátili a začali říkat, tu zemi nikdy nemůžeme obsadit. Pouze dva, Jozue a Kaleb, říkali, s pomocí Boží to dokážeme. A vlastně tady tito zvědové přesvědčili celý ten národ, celé to společenství, aby se vrátilo zpátky na poušť. A tak se stalo, že mimo Jozue a Kaleba nikdo z těch lidí, kteří vyšli z Egypta, nevstoupil do té Zaslíbené země, protože neměli víru. Na tom se to zbortilo. Zase cíl – prostředky. Došlo k velké záměně a ztratili víru. A proto vlastně ten prostředek, který dostali, ta mana, který měl sloužit k tomu, aby vstoupili do té země, aby ji získali, tak nedošel svého naplnění. Nedošel svého cíle.

A Ježíš, který tady v této řeči vlastně už slibuje eucharistii, je to už taková, řekli bychom, úvodní hodina k tomu, co se potom stane na Zelený čtvrtek ve Večeřadle, tak připomíná a říká: „Eucharistie je taky prostředek. Je to prostředek, abyste dosáhli cíle.“

Víme vlastně všichni, že když člověk chce přijmout eucharistii, musí splnit nějaké podmínky. Je to navázáno na svátost smíření, vlastně na to, aby člověk zpytoval svědomí, aby se ptal sám sebe a tak dál, a tak dál. Toto všechno jsou vlastně prostředky, které mají člověku pomáhat v tom, aby dosáhl cíle. Naším cílem je žít tento život na této zemi v pokoji, a tím hlavním cílem je dosáhnout života věčného. Pán nám dává všechny prostředky pro to, abychom ten cíl dosáhli. Nezapomeňme na to a mysleme na to především v těch chvílích a v těch situacích třeba, kdy budeme vyčerpaní, kdy už nebudeme mít chuť pokračovat, kdy se nějakým způsobem budeme podobat tomu proroku Eliášovi.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Jak žít víru, když se neděje nic zvláštního?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.08.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;

Jak žít víru, když se neděje nic zvláštního?11:14
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.44 MB]

Bratři a sestry, prožíváme dobu prázdnin, dobu dovolených. Mohli bychom říci, že to je doba jakéhosi odpočinutí, občerstvení a podobně, ale v tom dnešním dusnu vidíme, že opravdu každý den má své nějaké starosti a každý den přináší něco radostného, a na druhou stranu i něco obtížného.    Více...


Každá generace, každý člověk se musí vydat na svůj exodus

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.08.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,4-8; 2. čtení Ef 4,30-5,2; evangelium Jan 6,41-51;

Každá generace, každý člověk se musí vydat na svůj exodus10:28
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.24 MB]

Bratři a sestry, když jsem si před několika dny přečetl dnešní nedělní texty a spojil jsem si to s tím vedrem, které nás obklopuje a docela i trápí, tak jsem si říkal: „To máme teda těžký úkol.    Více...


Dar víry

P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
11.08.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;

Dar víry15:51
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.44 MB]

Přátelé, včera odpoledne jsem mohl jako kněz posloužit při křtu svatém. Taková hezká rodinná slavnost. Od kamaráda jsem křtil malou holčičku, Barborku, a vlastně už jsou to druhé křtiny, kterýma jsem u nich mohl posloužit. Ale ve skutečnosti on má pět dětí.    Více...


Víru je třeba sytit

P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
10.08.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,4-8; 2. čtení Ef 4,30-5,2; evangelium Jan 6,41-51;

Sestry a bratři, už tradičně uprostřed prázdnin a dovolených a na druhé straně uprostřed těch žňových prací, kdy se staráme o zabezpečení toho chleba vezdejšího, nám Církev předkládá texty o eucharistii. V letošním roce v tom Janově podání. Patero nedělí – patero zamyšlení o eucharistii. Ježíš věnoval tomuto tématu velkou část svých promluv mezi učedníky a zamyšlení. Jedná se např. o ten zázrak, o kterém jsme slyšeli před čtrnácti dny, kdy Pán Ježíš nasytil ten velký zástup lidí, kteří se k němu sešli, aby slyšeli jeho slovo, aby uzdravil jejich nemocné, a kteří se u něho zdrželi.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.