Eucharistie je to dar, který nám pomáhá prát se se zlem

	Eucharistie je to dar, který nám pomáhá prát se se zlem	8:31
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.88 MB]

Bratři a sestry, v evangeliu čteme teď ze svatého Jana a čteme z šesté kapitoly, kde Ježíš vysvětluje těm, kteří jsou kolem něho, proč udělal ten velký zázrak, to nasycení z pěti chlebů a dvou ryb, proč nasytil víc než pět tisíc lidí, co to má znamenat. Pořád jsme tady v této otázce, proč to Ježíš udělal, a on to teď vysvětluje.

Abychom to i my, řekněme, více pochopili, tak nám církev předkládá texty, které s tím souvisí, protože víme, že Bůh svůj plán záchrany lidstva připravoval velmi dlouho, a jedním, řekli bychom, z předobrazů toho, co Ježíš udělal, je i ta událost, která se stala Eliášovi.

Co z toho má vyplynout? Ten závěr prozradím už teď, dopředu. Máme i uvědomit, že eucharistie, ten chléb, a Ježíšova krev, aby to začlo fungovat, tak Ježíš kvůli tomu musel trpět. „Vezměte a jezte, to je moje tělo, které se vydává, to je moje krev, která se prolévá“, to řekl na Zelený čtvrtek a na Velký pátek se to stalo. Tedy eucharistie, ten chléb, který my přijímáme, ke kterému chodíme tak rádi, je spojena s utrpením. Především s utrpením Ježíšovým. On kvůli tomu zemřel. A udělal to proto, abychom si uvědomili, že ta eucharistie je taky posilou.

Můžeme se na ni dívat z vícero úhlů, z vícero směrů, ale že je především také posilou ve chvílích, kdy nevíme, kudy kam. A to se stalo Eliášovi. Eliáš před několika málo dny zažil velké vítězství. Na hoře Karmel byl takový ten, řekli bychom, ne přímo souboj, ale šlo o to rozhodnout, který Bůh je pravý, jestli Baal nebo Hospodin. A Eliáš, můžeme říci, obstál a cítil takové zadostiučinění, že všechny ty trampoty, všechno jeho strádání – teď on dokázal, že Hospodin je jediný pravý Bůh. A čekal asi, že to bude pokračovat, že tahle vlna, na které se poveze, že to půjde i dál. Ale musí utíkat.

Když to oznámili Jezábele, královně, tak ta se tak rozčílila, že některé ty texty říkají, že mu vzkázala: „Ty jsi Eliáš, já jsem Jezábela a do zítřka budeš i ty mrtvý.“

A tak utíká. Utíká na jih. Utíká až úplně na samý konec Mrtvého moře, a tam se nezastaví, ale vlastně odejde i z území Judského království, protože judský král byl příbuzný toho izraelského. Nechtěl tam zůstat a jde proto směru té cesty, kterou podnikli Izraelité, když šli z Egypta. Ale cítí se takový, řekli bychom, vyčerpaný, zrazený a říká si: „Nebylo to k ničemu.“

V posledním městě Judského království, v Beršebě, nechá svého služebníka a teď to pokračuje: „Šel na poušť den cesty.“ Nechce, aby hněv té královny Jezábely zasáhl i lidi kolem něho, proto jde sám. A taky se cítí sám, úplně sám, opuštěný a říká si: „Už je toho dost, Hospodine! Vem si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové.“

Tady z této věty poznáváme, že i prorok Eliáš, jakkoliv byl velký, tak to byl jenom člověk a chybující člověk, neboť „nejsem lepší než moji otcové“. Právě to, jak zažil ten okamžik, kdy dokázal, že Hospodin je pravý Bůh, tak že lidově řečeno mu to trošku stouplo do hlavy a přičítal to i sobě, že si říkal: „Já jsem k tomu přispěl, že se to tedy takhle ukázalo.“ A teďka vidí, že k tomu vůbec nepřispěl nebo že to nebylo jeho zásluhou, že si to nemůže přičítat. Že nemůže říkat: „Pane Bože, já jsem dobrej.“

„Už je toho dost, vem si mě.“ Ale Bůh si ho nevezme a Bůh tady říká, to známe právě z eucharistie, eucharistie je dar. Eucharistii není možné si zasloužit, není možné si ji odpracovat, ale je možné ji přijmout jako dar. To je to správné. Není možné si ji vynutit, ale máme ji přijímat s velikou vděčností.

„Jez.“ Lehl si, usnul. Je vyčerpaný. Ale dostává pokrm, který je, řekli bychom, nějak napůl mezi manou a eucharistií. Je předobrazem eucharistie. Jeho to nasytilo tělesně, ale dodalo mu to především síly duchovní. Celé se to opakuje. Eucharistii také přijímáme opakovaně. Eucharistie není za odměnu. Eucharistie je něco, co potřebujeme pro náš život. Měli bychom ji přijímat vždycky s velkou pokorou a s velkou vděčností, protože eucharistie je to, co nám doplňuje především ty síly duchovní. Je to dar, který nám pomáhá prát se se zlem, které je v nás a které je kolem nás. Eucharistie je síla, kterou dostáváme od Boha, která nám pomáhá, abychom přes všechny těžkosti, přes všechno to, co se zbořilo, abychom neztráceli smysl života, protože Eliáš v tu chvíli ztratil smysl života.

A Bůh ho posílá a říká mu: „Půjdeš k tomu Chorebu,“ protože to je to místo, které je spojeno se Smlouvou. Tam dostal Mojžíš Desatero, tam to, řekněme, jakýmsi způsobem začalo. A Eliáš se má vrátit k těm kořenům, aby z těch kořenů načerpal sílu, aby potom byl schopen jít dál a aby byl schopen ukazovat, že Hospodin je Bůh. Jednak to znamená to jméno „Hospodin je Bůh“, to znamená Eliáš, a on to má ukazovat nejenom svým jménem, ale taky svým životem, svým postojem.

A tak, bratři a sestry, když na nás dolehnou různé těžkosti a i třeba nějaká únava ze života nebo takhle, vzpomeňme, že i lidé, kteří byli velmi blízko Bohu a zažili veliké věci, nebyli od toho uchráněni. I oni zápasili stejným způsobem jako my. A v tom, jak s tím zápasili, i my hledejme inspiraci, protože oni obstáli a jde o to stejné v našem životě. Jde o to, abychom se vždycky, když nám bude zle, když nám bude těžko, abychom se vrátili k těm kořenům a abychom si uvědomili, kolik Ježíš toho musel vytrpět, aby nám mohl zanechat eucharistii. Přijímejme ji vždycky s velkou vděčností.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Eucharistie je prostředek, abyste dosáhli cíle

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.08.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,4-8; 2. čtení Ef 4,30-5,2; evangelium Jan 6,41-51;

Eucharistie je prostředek, abyste dosáhli cíle

9:49

Bratři a sestry, v našem životě se střídají období úspěchů a neúspěchů, situace, kdy je nám dobře, a zase naopak situace, kdy se cítíme, že jsme, jak se říká, sraženi úplně k zemi. Jede to v takových těch periodách, v těch sinusových křivkách, akorát někdy to jde rychleji nebo někdy to jde pomaleji, myslím to střídání.    Více...

---

Každá generace, každý člověk se musí vydat na svůj exodus

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.08.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,4-8; 2. čtení Ef 4,30-5,2; evangelium Jan 6,41-51;

	Každá generace, každý člověk se musí vydat na svůj exodus	10:28
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.24 MB]

Bratři a sestry, když jsem si před několika dny přečetl dnešní nedělní texty a spojil jsem si to s tím vedrem, které nás obklopuje a docela i trápí, tak jsem si říkal: „To máme teda těžký úkol.    Více...