Rubrika Homilie

Každá generace, každý člověk se musí vydat na svůj exodus

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.08.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,4-8; 2. čtení Ef 4,30-5,2; evangelium Jan 6,41-51;

Každá generace, každý člověk se musí vydat na svůj exodus10:28
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.24 MB]

Bratři a sestry, když jsem si před několika dny přečetl dnešní nedělní texty a spojil jsem si to s tím vedrem, které nás obklopuje a docela i trápí, tak jsem si říkal: „To máme teda těžký úkol.“ Ale potom jsem si uvědomil, že se předpokládá nebo má se za to, že Ježíš to řekl sice na břehu Genezaretského jezera, ale řekli bychom v letním období, tedy v době veder. A jsme opět u toho, že Ježíš vychází ze situace lidí, kteří jsou kolem něho. Vychází z něčeho, co oni prožívají, něco co znají velmi důvěrně a jakýmsi způsobem je pomyslně chytá za ruku a vede. Ale záleží, jestli ti lidé, kteří jsou kolem Ježíše, se nechají takhle vést. Jestli přijmou tady tuto Ježíšovu nabídku, toto vedení.

Svatý Jan dnešní evangelní úryvek začíná slovy: „Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl.“ Když nalistuji zpátky první čtení z minulé neděle, tak první věta je: „Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Áronovi.“ Svatý Jan úmyslně se odvolává tady na tuto událost, na toto slovo, na to co se tam stalo, a chce říct, že Ježíš zažívá stejný odpor, stejné protivenství, nevíru těch, kteří jsou kolem něho. Ale oni by mu měli věřit, protože den předtím je nasytil. To co teď slyšíme, se stalo druhý den po tom zázračném nasycení. Není tam prodleva půl roku, rok. Není tam nic, že by se mohlo říct: „Zapomněli, měli starosti.“ Oni to mají v živé paměti, co se stalo. A z toho tedy jaksi vyplývá, že by si měli logicky říct: „Tak když on nám dal takhle najíst, on má takovou moc, a teď nám teda něco chce říct. Nezasloužil by si, abychom ho také poslouchali? Jako jsme věnovali pozornost tomu, když nám dával chleba a rybu, neměli bychom i teď mu věnovat pozornost, když nám chce něco vysvětlit?“ Někteří to přijali, někteří ne. Někteří, slyšíme, že reptali.

Tady ta věta o tom, že společenství Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a proti Áronovi, je na začátku toho, čemu se říká Exodus, cesta přes poušť do zaslíbené země. A svatý Jan vlastně tady říká takovou hlubokou pravdu, kterou všichni známe: Lidstvo je svým způsobem nepoučitelné. Bylo by krásné, kdyby vždycky nová generace se poučila z chyb těch předchozích generací a lidstvo by postupovalo kupředu rychleji. Ale ono by to znamenalo, že každý jedinec by byl ochoten se poučit z těch minulých chyb. Ale ono nám to tak nějak nejde. A tak Jan připomíná a říká: „Každá generace, každý člověk se musí vydat na jakýsi svůj exodus, na nějakou pouť do zaslíbené země.“ Do místa, kde je domov. V té zaslíbené zemi, to byl domov. A je na nás, abychom tříbili svoje názory, abychom se nechali vést, abychom nereptali proti tomu vedení, protože jakkoliv se nám to třeba zdá nepohodlné, tak to je naše štěstí, že jsme vedeni, že nás Bůh, že nás Ježíš vede, že se nás ujímá Duch svatý.

Proti čemu reptali? Že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Ježíš tady tímto vlastně říká: „Včera jsem vám dal najíst, aby neumřelo vaše tělo...,“ teď udělám takovou odbočku, závorku. Neměli bychom se na ty Ježíšovy posluchače dívat nějak z patra. Mnoho z nich mělo existenciální problémy. To znamená, že skutečně vydělali tolik, aby mohli nakoupit jídlo na jeden den. Jak se říká, žili z ruky do úst. Díky Bohu, že my toto nemusíme zažívat. Ale to nás neopravňuje k tomu, abychom je hodnotili nějak příkře. Ale tady ten problém, který oni měli, jim zavíral oči, dával jim takové klapky na oči, že oni už nechtěli slyšet o tom, že je tady další existence, věčná existence.

Žijeme v době, kdy mnoho lidí právě žije v dostatku a paradoxně ten dostatek nebo až přebytek jim zavírá oči před tou další existencí. Oni říkají: „Teď mám všechno. Já nic nepotřebuju víc. Dejte mi pokoj, mě nic víc nezajímá.“ Ten přebytek, ten dostatek vede k lenosti, k tomu že člověk je pohodlný a nechce nic řešit, nechce nic slyšet.

A Ježíš říká: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Tím vlastně říká: „Já jsem ten poslaný a očekávaný Zachránce.“ A tady nastal problém: „Vždyť my víme, odkud je.“ Oni si to mysleli. Mysleli si, že jeho otcem je Josef. Mysleli si, že se narodil v Nazaretu. Mysleli si to, měli svou pravdu a nenechali si ji vzít. Nenechali se poučit, že je to nějak jinak.

Mnoho lidí čeká na Zachránce. A jak si to představují? No, jako nějaké zjevení. Jako nějakého ducha, kolem bude spousty ohně, spousty dýmu, ohlušující nějaký rámus. Lidé by se samozřejmě báli a říkali by: „To je něco!“ Ale náš Spasitel přijal obvyklou cestu – narodil se, navíc jako dítě. A nebyl vůbec ničím nápadný. On neměl kolem hlavy svatozář. On se nevznášel pět centimetrů nad zemí. On prožíval to, co prožíváme my. Když svítilo slunko, Ježíšovi bylo vedro. Měl hlad, žízeň, bolely ho nohy, byl unavený a tak dále, a tak dále. A právě tady Ježíš říká: „Bůh se rozhodl vás zachránit, dát vám věčný život skrze moje lidství.“

Pro ně bylo kamenem úrazu uvěřit, že ten člověk, který tam před nimi stojí, který je celým člověkem, je zároveň Božím Synem. A na toto Ježíš právě říká: „Přijmout tuto skutečnost, uvěřit v to, že Ježíš je zároveň skutečný a celý člověk a zároveň Boží Syn, toto je dar Boží.“ Ježíš tomu obrazně říká, že ten, kdo to přijme, tuto skutečnost, že je vyučený od Boha. Vlastně říká, je to dar, je to Otcův dar. A dokonce říká, je to ten největší Otcův dar. Staví to nad celý okamžik, nad celý proces Stvoření.

Ježíš tady v tomto úryvku pokračuje a drží se té metafory chleba. Chleba je základní potravina, která nám dává život, umožňuje nám žít. A jak to funguje? Člověk chleba, jakékoliv jiné jídlo přijímá, a používá se pro to termín, že ho asimiluje. Prostě naše tělo, náš žaludek a další orgány si prostě z toho jídla vezmou všechno co je užitečné, všechno co je potřebné, všechno co je dobré. A tak jak jsem říkal na začátku, Ježíš vychází z té obvyklé situace – všichni jíme, i když je velké vedro, tak třeba nejíme tolik, ale jíme a pijeme, a Ježíš vychází z této skutečnosti a říká: „Jako chápete, že je to pro vás potřebné, dobré, nutné, tak pochopte a uznejte, že je pro vás potřebné, dobré, nutné, abyste slyšeli moje slovo, abyste ho přijali, asimilovali, abyste se jím řídili, aby ono vám pomohlo žít dobře na této zemi, ale aby vám také toto slovo pomohlo získat život věčný.

U jídla zpravidla hodnotíme, jak chutná. Jestli je dobré nebo jestli je nějakým způsobem zkažené, zkrátka a dobře, chuť rozhoduje. A Ježíš a jeho slovo není nějaké odporné, není nedobré. Naopak Ježíšovo slovo nás přitahuje a je pro nás tím nejlepším a nejchutnějším návodem pro náš život. Tak ho takhle, bratři a sestry, přijměme a buďme jistí, že je to ten nejlepší návod a buďme vděční za to, že Ježíš nám ho dal a že se o nás takto stará.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Eucharistie je prostředek, abyste dosáhli cíle

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.08.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,4-8; 2. čtení Ef 4,30-5,2; evangelium Jan 6,41-51;

Eucharistie je prostředek, abyste dosáhli cíle9:49

Bratři a sestry, v našem životě se střídají období úspěchů a neúspěchů, situace, kdy je nám dobře, a zase naopak situace, kdy se cítíme, že jsme, jak se říká, sraženi úplně k zemi. Jede to v takových těch periodách, v těch sinusových křivkách, akorát někdy to jde rychleji nebo někdy to jde pomaleji, myslím to střídání.    Více...


Eucharistie je to dar, který nám pomáhá prát se se zlem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.08.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,4-8; 2. čtení Ef 4,30-5,2; evangelium Jan 6,41-51;

Eucharistie je to dar, který nám pomáhá prát se se zlem8:31
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.88 MB]

Bratři a sestry, v evangeliu čteme teď ze svatého Jana a čteme z šesté kapitoly, kde Ježíš vysvětluje těm, kteří jsou kolem něho, proč udělal ten velký zázrak, to nasycení z pěti chlebů a dvou ryb, proč nasytil víc než pět tisíc lidí, co to má znamenat.    Více...


Víru je třeba sytit

P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
10.08.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,4-8; 2. čtení Ef 4,30-5,2; evangelium Jan 6,41-51;

Sestry a bratři, už tradičně uprostřed prázdnin a dovolených a na druhé straně uprostřed těch žňových prací, kdy se staráme o zabezpečení toho chleba vezdejšího, nám Církev předkládá texty o eucharistii. V letošním roce v tom Janově podání. Patero nedělí – patero zamyšlení o eucharistii. Ježíš věnoval tomuto tématu velkou část svých promluv mezi učedníky a zamyšlení. Jedná se např. o ten zázrak, o kterém jsme slyšeli před čtrnácti dny, kdy Pán Ježíš nasytil ten velký zástup lidí, kteří se k němu sešli, aby slyšeli jeho slovo, aby uzdravil jejich nemocné, a kteří se u něho zdrželi.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.