Rubrika
HomilieProstředek k hlubšímu spojení s Bohem
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, hlavními myšlenkami, které byly v dnešním evangeliu, tak byla modlitba, půst a almužna. Ovšem, řekli bychom, toto není cílem. To nejsou cíle. Tady nejde o to, aby člověk se vypracoval, jako třeba když jde o nějaké cvičení nebo něco takového, aby si člověk mohl říct: „Já jsem dobrej,“ nebo aby ho druzí chválili. Modlitba, půst, almužna, to je prostředek. To je prostředek k hlubšímu spojení s Bohem a k hlubšímu prožívání světa jako díla Božího.
Vlastně jde o to, že se mají prohloubit tři ctnosti – víra, naděje a láska. A o tomto mluvil nebo i tak přemýšlel Svatý otec František v poselství k letošní postní době. Protože si myslím, že většina má velké starosti a málokdo si najde čas na to, aby se na to podíval, tak jsem z toho vybral něco málo. Nebojte, není toho mnoho.
Vlastně právě na začátku píše Svatý otec: Podmínkou a důkazem našeho obrácení je půst, modlitba a almužna, jak to hlásá Ježíš v dnešním evangeliu. Cesta chudoby a odříkání (to je ten půst) má směřovat k pomoci druhému člověku. Láskyplný přístup ke zraněnému (to je ta almužna) a synovský rozhovor s Otcem (to je ta modlitba). A teď právě říká: Toto nám umožní vyjádřit upřímnou víru, živou naději a skutečně činorodou křesťanskou lásku.
Když se potom podíváme až skoro do samotného závěru toho poselství, tak papež František píše a říká: Křesťanská láska je dar. Darem, který našemu životu dává smysl.
Žijeme ve světě, kdy mnoho lidí hledá smysl v něčem jiném. Máme v době postní si uvědomit, že smyslem našeho života je to, že jsem milován a jsem schopen tu lásku dávat. Lásku přijímat a lásku dávat. Díky ní, tedy té lásce, považujeme ostatní, kteří jsou v nesnázích, za členy naší rodiny, za přátele, bratry. Ani drobnost, o kterou se láskyplně rozdělíme, nezapadne, ale promění se ve zdroj života a štěstí.
To dnešní evangelium začínalo slovy: Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale. Doba postní je doba, kdy vlastně se máme víc podívat dovnitř, a to, co konáme, máme vlastně konat, aniž si to uvědomujeme. Ono je to totiž především pro nás, abychom se my sami posunuli blíž k Bohu.
Prožívat postní dobu s křesťanskou láskou znamená postarat se o toho, kdo prochází utrpením, je opuštěný, zachvácen strachem z pandemie covid-19. Uprostřed velkých nejistot ohledně budoucnosti si připomeňme slova, kterými se Bůh obrací ke svému služebníku: „Neboj se, vždyť jsem tě vykoupil“ . Je to v knize Izaiáše, konkrétně ve 43. kapitole, a tady tomu Izaiášovu oddílu se říká Kniha útěchy.
Bratři a sestry, ta útěcha v letošní postní době je velmi důležitá. Velmi důležitá, možná snad až nejdůležitější. Abychom my sami ji zažili, a když bude potřeba, abychom ji i zprostředkovali. „Neboj se, neopustím tě. Neboj se, vždycky se k tobě přiznám. Myslím na tebe.“
Když jsem si přečetl tady ta slova, tak jsem si vzpomněl na jeden příběh, který už jsem tady říkal, myslím, že i vícekrát, ale vždycky to bylo na pohřbu. A tak považuji za užitečné ho zopakovat, i když jste ho třeba mnozí slyšeli.
Je to o jednom člověku, který na cestě životem jde se svým koněm a se svým psem. Při tom putování se jednou dostanou do bouřky, uhodí do nich blesk, a oni, aniž by si to uvědomili, tak už jsou z této země na cestě do života věčného.
Stoupají do kopce, cesta je namáhavá a všichni tři mají žízeň. A naráz přijdou k bráně, která je pozlacená, ta zeď okolo je z mramoru. Člověk otevře dveře. Vidí krásné dlážděné nádvoří, opět zdobené zlatem. Další drahé materiály použité na výzdobu a vprostřed je kašna s vodou.
Náš poutník uvidí vrátného a říká: „Máme všichni velkou žízeň. Můžeme se jít napít?“ A vrátný říká: „Ano, pane, vy jistě. Ale zvířatům je tady vstup zakázán.“
Člověk se otočí, zakroutí hlavou a říká: „To ne. Přece je neopustím.“
A tak pokračuje v cestě dál. Pořád do kopce, pořád cítí slunce, pořád žízeň, čím dál tím větší. Po nějaké době přijdou k dalším vratům, ta jsou dřevěná. Když je otevře, uvidí alej stromů a u prvního stromu opět sedí vrátný.
A náš člověk říká: „Všichni tři máme velikou žízeň. Můžeme se tu někde občerstvit?“ Vrátný ukáže pěšinku a říká: „Tam, tam je studánka. Tam se napijte do sytosti.“
Když se ten náš člověk vrátí, když se napijí, tak přijde a zeptá se: „Kde to jsem?“ A ten vrátný řekne: „V nebi.“ Člověk se zarazí a říká: „Ale to už mi tvrdil tam ten dole u té zlaté brány, že jsem v nebi.“ Tady ten druhý vrátný se usměje a říká: „Ale kdepak, to bylo peklo.“
Náš poutník se rozčílí a říká: „To jim musíte zakázat. Oni takhle klamou lidi. Vždyť to dojde k nedorozumění.“ Ten vrátný se usměje a říká: „A víte, že ani ne? Oni nám vlastně poskytují službu. Protože tam, u té zlaté brány, se zastaví ti, kteří jsou ochotni opustit své přátele.“
Bratři a sestry, jsme povoláni, jsme pozváni k tomu, abychom v letošní postní době prožili to, že Bůh nás neopustí. Že neopustil naše předky a že neopustil a neopustí ani v budoucnu nikoho z lidí. Jde o to, abychom my, lidé, se blíže a těsněji opravdu přimkli k Bohu a abychom zažili to, co je v tom příběhu nebo co bylo řečeno vlastně ústy toho proroka Izaiáše. Zkrátka a dobře, Bůh neopouští nás, neopouštějme my jeho.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, v evangeliu jsme slyšeli, řekli bychom, o třech způsobech nebo o třech věcech, které by člověk měl dělat v době postní. A sice je to tedy ta almužna – dobročinnost, modlitba a půst. Ale tyto tři aktivity nejsou cílem samy o sobě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, úryvek z Matoušova evangelia, který jsme vyslechli, mluví o rozdávání almužny, o modlitbě, o postu. Jsou to takové tři pilíře každé obnovy, ještě o nich letos v době postní uslyšíme, ale Ježíš se nespokojí s tím, že řekne: „Toto dělejte,“ nebo: „Dělejte něco,“ ale on vzápětí taky řekne: „Je důležité, jak to děláte – s jakým úmyslem, s jakým rozpoloženým, co od toho očekáváte. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, dnešní první čtení z knihy proroka Joela i evangelium mluvili o tom, že duchovní obnova, koneckonců i ten půst a všechno, co s tím souvisí, že jsou to věci, které se dotýkají vnitřku člověka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, začínáme nové období liturgického roku – dobu postní. Co je jejím smyslem? Jde o to, abychom se přiblížili Bohu, abychom si uvědomili, že Bůh je blízko nám. Abychom se zamýšleli nad svým životem. Více...