Rubrika
HomilieNaučme se sebeovládáním přemáhat zlo a konat dobro
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, dnešní první čtení z knihy proroka Joela i evangelium mluvili o tom, že duchovní obnova, koneckonců i ten půst a všechno, co s tím souvisí, že jsou to věci, které se dotýkají vnitřku člověka. Proč tedy začínáme dobu postní tím, že si necháváme na hlavu sypat popel? Protože jsou země, kde skutečně se nedělá jenom křížek na čelo tím popelem, ale opravdu se popel sype na hlavu, do vlasů. Proč tedy toto vnější gesto, když můžeme říci: Evangelium i první čtení tady tu vnějškovost nějakým způsobem kritizují.
Musíme si uvědomit, že lidé víc na jihu a víc na východ jsou lidé, kteří rádi dělají velká gesta navenek, a tam je právě to nebezpečí, že když se něco dělá navenek, tak že se ztratí to jádro, ten základ. To se samozřejmě může stát i komukoliv u nás nebo kdekoliv jinde.
Bratři a sestry, když se podíváme na knihu proroka Joela, tak zjistíme, že ten slovník je velmi podobný slovníku proroka Jeremiáše. Kniha proroka Joela vznikla někdy ve čtvrtém století před Kristem. Co je zajímavé: předpokládá se, že to byl prorok, který psal, ne který mluvil (většinou proroci mluvili, kázali), ale že on psal, a že se to šířilo, že se to opisovalo.
Prorok Joel píše v době, kdy Izrael zpustošily dvě věci: sucho a kobylky, a prorok tohoto využívá, je veden Bohem, a říká: „Toto zlo, které jste viděli, to zlo přírodní, vám má připomenout, že každé zlé chování člověka má veliké následky, velké důsledky. Každé zlo něco ničí. Zlo nikdy nic nevybuduje, ale jenom a jenom ničí.“
Prorok jim potom připomíná dvě důležité vlastnosti: skromnost a ochotu něčeho se vzdát. Proč se postíme? Protože zachování života, to je nejsilnější pud, který v nás je. Dřív lidé měli opravdu jenom to, co měli k jídlu, velmi často to tak bylo, a proto to je vedeno tímto směrem: odříct si něco základního. Když si začínáme odříkat (my si máme dneska odříct nejenom jídlo, máme si odříct do, čemu se dřív říkalo požitky, dneska se spíš říká zážitky), tak si máme v první řadě uvědomit, jak je náš život bohatý, co všechno skutečně máme. Mezi ty zážitky patří kino, televize, nějaké to oblíbené jídlo nebo cokoliv, co je příjemné, třeba i prospěšné, co nám ten život zpestřuje, co ho činí zajímavějším a co je v každém případě dovolené a dobré.
Tak když si to člověk vlastně odepře, tak první, co si uvědomí, tak si řekne: „Aha, tím vším je můj život bohatý a já často to beru automaticky. Ale když začnu přemýšlet o tom, co já bych v tom postě mohl udělat navíc, tak se mi toto vybaví.“ A mají to být věci, které nám budou nějakým způsobem činit obtíže, námahu. Máme si uvědomit, že, jak říká to lidové přísloví, co nic nestojí, za nic nestojí. Že vykonat skutečně dobro, že k tomu je potřeba odvaha a že za tím vždycky bude stát námaha.
Prorok kritizuje jenom vnější gesta, kritizuje je i Pán Ježíš. Tady bych řekl, že tady to rituální roztržení šatů, že to nebylo nějaké gesto jak na divadle, že by opravdu na sobě rozerval košili nebo něco takového. Ten člověk si roztrhl plášť u krku v délce patnácti až dvaceti centimetrů, bylo to takové spíš symbolické, ale i tak prorok říká: „Jestli tam nebude ten základ, jestli tam nebude ochota zabývat se svým životem, jestli tam nebude ochota přemýšlet o své lásce, sebelásce, o lásce k druhým, o skromnosti, o ochotě něčeho se vzdát, tak je to k ničemu.“
Bratři a sestry, dneska se v těch „kruzích bez Boha“ mluví o tom, že je potřeba se uskromnit, aby byl takzvaný udržitelný rozvoj. Jinými slovy: když by všichni lidé ze svého slovníku nevyřadili slovo skromnost a ochotu něčeho se vzdát, tak by tady na zemi bylo místa pro všechny, místa dost. Ale protože někteří to neumí nebo nechtějí umět, tak se dostáváme do různých krizí a do různých tlaků. Věřím tomu, že vlastně všichni, jak tady jsme, tak jsem ten den dneska začali právě s tou myšlenkou, že začínáme svoji duchovní obnovu, že začínáme dobu postní. A tady začíná další, řekl bych, úkol všech pokřtěných: připomínat i těm, kteří tady právě nejsou, že nesmíme jako lidé ze svého slovníku vyřadit tady to slovíčko skromnost, že nesmíme ze svého slovníku vyřadit slovo: „Já si to odřeknu, já se uskromním, já se zapřu.“
Lidé, kteří se hlásí k víře, kteří se snaží podle své víry žít, to vědí a cvičí se v tom každý rok, ale tady je potřeba, aby v dnešní době, která je zasažena tím, čemu se říká konzumismus, to znamená „brát, brát, brát“, shromažďovat, ať už hodnoty nebo ty zážitky, a nedívat se nalevo a napravo, tak v této dnešní době je velkým posláním křesťanů ukazovat, že je možné žít nějak jinak. To není záležitost jenom kněze nebo biskupů, protože kněz se nedostane k mnoha lidem, to je záležitost všech pokřtěných, řekl bych, celé farnosti, protože vy se s nimi setkáváte daleko víc, a samozřejmě oni si toho všimnou. Všimnou si toho, že třeba odejdeme teď z kostela a budeme mít na čele křížek z toho popela, a možná se někdo zeptá: „A co to je? A k čemu to je? A proč jsi tam dnes šel, šla?“
To je jedna věc, ale pak je stejně tak důležité, aby začali sami přemýšlet a říkali si: „Proč on se chová takhle? Co to je za tu vlastnost, kterou on má?“ A teď mu z toho vyjde: „To je to, čemu se říká skromnost.“
Bratři a sestry, toto všechno, o co se snažíme, není samoúčelné, to není jenom nějaké cvičení, to má hluboký smysl. Já bych teď ještě jednou chtěl přečíst vstupní modlitbu, protože ta byla velmi krásná a velmi dobře vystihovala, o co nám v době postní má jít.
„Bože, dej, ať nás posilní dnešní půst, kterým zahajujeme úsilí o svou duchovní obnovu, abychom se naučili sebeovládáním přemáhat zlo a konat dobro.“ To je to! To, o co se dnes snažíme, nás má posílit, a je to začátek, začátek té cesty. Ty další dny už se spíš máme zaměřit na to, čemu se říká zážitky, ale obecně na to sebeovládání a skromnost. A toto všechno, co budeme dělat, v nás má vytvořit prostor, abychom se mohli víc setkat s Bohem, aby víc v nás a v každém z nás aspoň o trošičku víc žilo evangelium, to, o co se snažil Ježíš.
Bratři a sestry, ať se nám to v letošní době postní opravdu podaří. Všechny texty, které budeme číst v postních nedělích, jsou zaměřeny na obnovu Smlouvy, návrat k Bohu, setkání s Bohem, vracení se k těm kořenům. Tak ať se nám přes všechno to svatopostní snažení neztratí ten základ. Ať všechno to, co budeme dělat navenek, je skutečně odrazem našeho hlubokého přesvědčení a výrazem naší skromnosti a lásky k druhým.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, většina prorockých knih bývá uvozena nebo začíná nějakým časovým údajem. Že třeba za vlády toho nebo onoho krále vystoupil ten nebo onen prorok. Kniha proroka Joela je tady v tomto výjimkou. Vůbec vlastně se tam nedá poznat, kdy prorok Joel vystoupil, v jaké době žil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, začnu možná trošku netradičně, ale položím vám hádanku. Doufám, že tím nikoho nepohorším, pak se dostaneme k tomu, k čemu to chci přivést.
V jedné televizní soutěži kdysi byla otázka: Co udělá švec, když zjistí, že se mu kýve verpánek? Dokonce byly dané možnosti, jednu nohu podloží, jednu uřízne, anebo třetí možnost nic. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď právě vyslechli, se krásně doplňují. Asi největší takovou syntézu tvoří zase žalm. Má číslo 51 a už jsme o něm rozjímali. Je to takzvaný kající žalm. Ze všech kajících žalmů je nejoblíbenější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, prorok Joel napsal začátek svého spisu, první dvě kapitoly (celý ten text má čtyři kapitoly, takže první polovinu toho spisu), napsal asi 400 let před narozením Pán Ježíše a impulsem k tomu byla taková konkrétní událost, nepříjemná událost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, apoštol Pavel byl velmi dobrým žákem Pána Ježíše, a jedna z těch zásad, které se naučil od Pána Ježíše (i když se to naučil zprostředkovaně), bylo to, že se snažil vysvětlovat třeba i důležité věci na příkladech, na příkladech z života, na příkladech, kterým rozumělo co nejvíc lidí, nejlépe všichni. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
13.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Sestry a bratři, Boží přátelé, dnešním dnem vstupujeme do doby svatopostní, do doby, která je přípravou na Velikonoce, ale nejenom na ty Velikonoce za 7 týdnů, ale na ty Velikonoce, které jednou budeme slavit u Pána. Aby ty Velikonoce pro mě, pro tebe byly šťastné. Proto každý rok se opakuje ta doba postní a je to skutečně doba milosti a doba příhodná, ve které já mohu napřímit ty svoje životní kroky, cesty k Pánu. Kdy se víc dívám do sebe, do svého zrcadla, ne na ten svět kolem, jak je hříšnej nebo jak jsou lidi kolem mě špatní, ale kdy já se podívám do sebe, do svýho nitra a zjistím, že já jsem ten hříšník, že já potřebuji pokání, že potřebuji nápravu. Více...