Rubrika
HomilieTři pilíře obnovy
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, úryvek z Matoušova evangelia, který jsme vyslechli, mluví o rozdávání almužny, o modlitbě, o postu. Jsou to takové tři pilíře každé obnovy, ještě o nich letos v době postní uslyšíme, ale Ježíš se nespokojí s tím, že řekne: „Toto dělejte,“ nebo: „Dělejte něco,“ ale on vzápětí taky řekne: „Je důležité, jak to děláte – s jakým úmyslem, s jakým rozpoloženým, co od toho očekáváte.“
Vlastně u každé té věci Ježíš zdůrazňuje a říká: Je možné to dělat proto, abych byl středem pozornosti, jako herec na jevišti, aby mě chválili, obdivovali, abych já byl ten hlavní. Nebo je možné to dělat úplně z jiného důvodu, abych někomu pomohl, abychom, jak jsme to slyšeli ve vstupní modlitbě, tím odříkáním získali, řekněme, sebevládu nad sebou samými. Ježíš se tedy nespokojí s tím, že řekne: „Něco dělejte,“ ale: „Ptejte se také, s jakými úmysly to děláte, proč to děláte.“
Když se podíváme blíže na ty jednotlivé momenty, co teda máme dělat. Dát almužnu znamená rozdělit se s někým, kdo nemá ani to, co mám já. Znamená to dát to zadarmo, protože chci. Na každém plakátu dole jsou vždycky napsaní sponzoři, u každé výstavy, u každého koncertu, u všeho. Většina nadací ve svých kancelářích nebo chodbách má vyvěšené fotky těch, kteří přispívali a přispívají. Otázka zní, když by se to nikde neuvádělo, když by to nebylo nikde napsané, vyvěšené, kolik z těch lidí nebo z těch podniků by přispívalo (ale za těmi podniky jsou zase lidé), kdo by vydržel, kdo by zůstal. To je otázka. A není naším cílem, abychom to nějakým způsobem tady teď rozebírali. Naším cílem je, abychom si uvědomili: Ano, člověk má právo získat pochvalu. Ježíš neříká: „Bude to bez pochvaly,“ ale říká: „Čekejte pochvalu od Otce v nebi, protože ta jeho pochvala má největší hodnotu, největší cenu. Nenechte se o ni připravit.“
Rozdělit se, být solidární. Písmo svaté, když mluví tady právě o tom rozdělit se, tak to ani nebere tak, že je to bůhvíjaké dobro nebo že ten, kdo se rozdělí, že je bůhvíjaký hrdina. Je zajímavé, že Písmo to bere celkem samozřejmě a říká: „Je potřeba rozdělit se, být solidární.“ Vychází se z toho, že Ježíš je solidární s námi lidmi, a jestli tedy my chceme být jeho učedníky, takže musíme být solidární mezi sebou.
To druhé, tak to je modlitba. Modlitba je mnohými lidmi vnímána jako břemeno: „Musím se modlit. Ten Pán Bůh to chce. Někdo mi to nařídil.“ Pán Bůh to nechce, Pán Bůh to nepotřebuje, ale Bůh říká a přál by si, aby to bylo naše svobodné rozhodnutí. Modlit se umí jenom člověk. To neumí žádné zvíře, nezaujme žádný postoj modlitby nebo něčeho takového. Modlit se je schopen jenom člověk, je to naše výsada a my bychom na to měli být patřičně hrdí a měli bychom to jako výsadu brát. V modlitbě nejde o to něco odříkat, nejde o to mluvit o Bohu, ale jde o to mluvit s Bohem.
Ježíš říká: „Vejdi do své komůrky.“ Co to je ta komůrka? Byla to místnost v každém domě, kde nebyla žádná okna, pouze dveře, a byla to spíž, spižírna, tam kde se uchovává jídlo. Ta okna tam nebyla proto, aby tam nebylo příliš velké vedro a aby se tam nedostalo nějaké zvíře.
Spižírna je místo, odkud bereme suroviny, potraviny pro to, abychom nasytili naše tělo. A Ježíš říká: „Je potřeba, aby každý z vás měl takovou spižírnu, odkud bude sytit svoji duši.“ Tak jak to Ježíš popisuje vlastně, tak říká: „Je to místo, které je bezpečné. Je bezpečné v tom, že se tam nedostane nic nepovolaného a nikdo nepovolaný.“ Pro to, aby dobře fungovala ta spižírna, která bude sytit naši duši, je potřeba ticho, okamžiky, kdy budeme mít čas promýšlet věci, svoje rozhodnutí, to co plánujeme, to co chceme udělat. Jestliže se o to necháme připravit, tak potom ta naše duše nebude nasycená, ale bude nějakým způsobem živořit, bude jí něco chybět.
To třetí, půst. Půst je něco, co je na jednu stranu nepřirozené. Normální je, že člověk jí a pije. Jestliže není co jíst a pít, je to špatně. Ale půst je moment, kdy člověk, který by měl co jíst a pít, tak se od toho jakýmsi způsobem vzdálí a řekne si: „Já teď si uložím dobrovolně, že se toho na nějakou dobu vzdám.“ Proč? Jednak abych zjistil, nakolik mám sám sebe pod kontrolou, jak se říká, v moci, ale toto vzdálení se má člověku umožnit, aby potom byl vděčnější za všechny tyto věci. Jak se říká, člověk přijde na to, že mu něco chybí nebo že byl bohatý, v momentě, až mu to chybí, až to nemá. Oceňujeme ty věci, až když je nemáme. A ten půst nám má právě pomoci v tomto, abychom docenili všechny dary hmotné, které od našeho Otce dostáváme.
Jak o tom Ježíš mluvil, tak je to zase celý takový promyšlený systém. Ta almužna, to rozdělit se, ten princip nebo postoj solidarity vypovídá o vztahu člověka k druhým lidem. Modlitba vypovídá o vztahu člověka k Bohu. Ten půst vypovídá o vztahu člověka k věcem. To je na jedné straně. A když se to všecko sečte a pomyslně se tam položí nějaké rovnítko, tak na druhé straně té početní úlohy nám vyjde, jaký vztah má člověk sám k době.
Bratři a sestry, doba postní začíná. To znamená, teď nám církev bude předkládat texty, které nás budou vybízet k tomu, abychom se zamýšleli, přemýšleli, uvažovali. Nemá nás to zdrtit, jestli najdeme něco špatně, ale má nás to vybídnout k tomu, abychom náš život žili svobodněji, protože jak to tady Ježíš vlastně celé popisuje, tak říká: „Ten, kdo se rozhodne to dělat proto, aby ho druzí chválili, tak se stává otrokem očí.“ Je to termín už ze starého Řecka. Pořád se dívám, jestli někdo mě vidí, nevidí, jestli jsem pod nějakou kontrolou. A Ježíš říká: „Člověče, na toto zapomeň. Ale nezapomeň na to, že máš být ve spojení s Otcem v nebi. To jeho spojení s tebou, to není kontrola, ale to je pomoc.“ Je to podaná ruka, a tak tuto podanou ruku v letošní době postní využijme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, hlavními myšlenkami, které byly v dnešním evangeliu, tak byla modlitba, půst a almužna. Ovšem, řekli bychom, toto není cílem. To nejsou cíle. Tady nejde o to, aby člověk se vypracoval, jako třeba když jde o nějaké cvičení nebo něco takového, aby si člověk mohl říct: „Já jsem dobrej,“ nebo aby ho druzí chválili. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, v evangeliu jsme slyšeli, řekli bychom, o třech způsobech nebo o třech věcech, které by člověk měl dělat v době postní. A sice je to tedy ta almužna – dobročinnost, modlitba a půst. Ale tyto tři aktivity nejsou cílem samy o sobě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, dnešní první čtení z knihy proroka Joela i evangelium mluvili o tom, že duchovní obnova, koneckonců i ten půst a všechno, co s tím souvisí, že jsou to věci, které se dotýkají vnitřku člověka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, začínáme nové období liturgického roku – dobu postní. Co je jejím smyslem? Jde o to, abychom se přiblížili Bohu, abychom si uvědomili, že Bůh je blízko nám. Abychom se zamýšleli nad svým životem. Více...