Čtvrtek 20.06.2024, sv. Silverius, Květa
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Vytrvalost v dobrém

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2020, Veverská Bítýška
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

Vytrvalost v dobrém10:09

Drazí a milí farníci, prožíváme 32. neděli v liturgickém mezidobí a takovým stěžejním textem je právě úryvek z evangelia podle svatého Matouše. Je to začátek 25. kapitoly. Je to poměrně známý text:

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ Ale prozíravé odpověděly: ‚nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené šly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‚Amen, pravím vám: Neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

Když to vezmeme od konce. Ježíšovo upozornění: „Bděte, protože neznáte den ani hodinu,“ se týká samozřejmě okamžiku naší smrti. Týká se to také jeho druhého příchodu. Ale můžeme říci, že se to týká každého dne našeho života. Ježíš nás vyzývá, abychom každý den svého života prožívali v bdělém stavu. Ne jenom nějak přečkali, ne jenom nějak přebyli, ale abychom svůj život žili v bdělém stavu – s otevřenýma očima, s otevřeným rozumem, s otevřeným a vnímavým srdcem. Každý den je totiž vhodný, každá hodina je vhodná k tomu, abychom vykonali něco dobrého. A to zvládneme jenom tenkrát, jestliže budeme bdělí.

Ale přesuňme se zpátky, na začátek dnešního evangelního úryvku. Ježíš vychází z praxe, která byla běžná. Svatba probíhala tak, že se obě rodiny sešly v domě nevěsty. Zde rabín požehnal snoubencům, a potom se vydal celý průvod do domu novomanželů, do domu, který ženich připravil právě jako společné obydlí pro novou rodinu.

Protože jsme v Orientu, kde je většinou vedro, většina oslav probíhá večer až v noci. A místní děvčata se rozhodla přispět k tomu, že zkrášlí cestu od domu nevěsty do nového společného obydlí novomanželů tím, že se postaví k cestě a s lampičkami v rukou takto budou očekávat svatební průvod. Bylo to něco poměrně běžného.

To první, čeho si vlastně Ježíš všímá, je ochota: „Vzaly lampy, vyšly naproti.“ Tedy ochota vykonat něco dobrého. Ty družičky si samozřejmě mohly říct: „Zůstanu doma. Mám svůj program. Koneckonců svatba většinou mívá zpoždění. Kdoví, jak dlouho to bude trvat. Ne. Zůstanu doma.“

To první, co Ježíš od nás očekává a co hledá, je naše ochota – ochota nasadit se pro dobrou věc. Ovšem když se člověk rozhodne vykonat něco dobrého, musí počítat s překážkami. Musí počítat s tím, že to nepůjde podle plánu. Téměř každá svatba mívá zpoždění, ale zpravidla se pro to nikdo nehněvá, nikdo se nezlobí.

Ježíš od nás v dalším bodu očekává vytrvalost – vytrvalost v dobrém. Nejde o to jenom dobře začít, ale jde o to také dobře skončit. Když jde o nějaké dobré dílo, tak se ukáží úmysly. Celkem brzo se ukáže, jak to kdo myslel, jestli to opravdu myslel poctivě, nebo jestli se chtěl jenom takzvaně ukázat, nebo jestli takzvaně chtěl být při tom, aby trochu té slávy padlo i na něho.

Vzpomínám si na jednoho profesora, který mě učil v Itálii v Římě, a ten říkával: „Víte, nestačí jenom dobře začít, nestačí jenom to dobře myslet. Je potřeba zajistit dobrý průběh té dané akce, toho daného projektu, a je potřeba postarat se o to, aby to dobře skončilo, dobře dopadlo.“ A potom dodal víceméně sebekriticky: „My v církvi máme jeden problém. Často se začne něco dělat s velkým nadšením, a pak to špatně dopadne.“ A ti, kteří začali, na svoji obhajobu řeknou: „Ale my jsme to mysleli dobře.“ To je chvályhodné, ale je potřeba postarat se o dobrý a zdárný průběh a o dobré a zdárné zakončení. I Pán Ježíš, nejen že dobře začal, ale také celá jeho mise zdárně probíhala a byla ukončena velikým zdarem, i když tomu předcházel kříž. Takže tedy vytrvalost v dobrém

Dostáváme se k momentu, kdy družičky zjišťují, že nemají olej, že jim chybí. Ježíš nás vybízí, abychom si opatřili olej do zásoby. Co to je? Zde Ježíš naráží na jiný svůj výrok, a sice na to, kdy říká, že do Božího království nevejde ten, kdo mu říká: „Pane, pane,“ ale ten, kdo plní vůli jeho nebeského Otce. Tedy nejde jen o slova, ale jde právě o skutky. Víte, je to taková spirála, která se pořád zarývá hlouběji a hlouběji do země. Když se člověk rozhodne vykonat něco dobrého a vytrvá v tom, dílo dobře dopadne, a to dobré dílo je ten olej do zásoby, člověk z toho má radost a má v sobě touhu opět se do něčeho pustit, znovu něco dobrého zkusit vybudovat a znovu a znovu vlastně takhle získává olej do zásoby. Těší ho to, má z toho radost a chce se o toto rozdělit a pokračuje dál a dál.

Vraťme se na závěr k tomu podobenství. Družičky stojící s lampami podél cesty. Teologové řeší otázku, jak ty lampy byl velké – zda malé nebo větší. To je vedlejší. Když se takhle postaví podél cesty lidé s lampičkami, tak vznikne taková světelná alej a někdo by mohl říct: „To je jedno, jestli je tam o jednu víc nebo míň.“ Není to jedno. Všichni to známe. Když jdeme večer po ulici a nesvítí jedna lampa veřejného osvětlení, okamžitě to poznáme, okamžitě to vnímáme a říkáme si: „Zde není něco v pořádku.“

Bratři a sestry, prožíváme obtížnou dobu, kdy mnozí lidé nevidí světlo. Mnozí lidé těžce hledají cestu. Toto podobenství nám ukazuje cestu, vysvětluje nám smysl našeho snažení, ale zároveň nás také chce zapojit do Božího plánu spásy. Každý z nás by měl se svojí lampičkou, se svým dobrem stát u cesty a ukazovat těm ostatním správný směr a pomáhat jim v té dnešní, řekněme, setmělé době najít cestu, tu správnou cestu, to světlo naděje, které všichni tolik a tolik potřebujeme.

Když se do tohoto zapojíme, budeme šťastni, protože nás to bude naplňovat a budeme vidět a cítit, že jsme i tuto obtížnou dobu prožili dobře. Kéž se tedy podobáme těm družičkám, těm, které stojí u okraje cesty, ale především ať se podobáme těm družičkám prozíravým.

Přeji vám krásnou a požehnanou neděli.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Dělejme dobro, dokud můžeme, a dělejme ho s vytrvalostí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

Dělejme dobro, dokud můžeme, a dělejme ho s vytrvalostí11:20


Olej do zásoby vytváří naši identitu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

Olej do zásoby vytváří naši identitu11:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.59 MB]

Bratři a sestry, jak se blíží konec církevního roku, tak také se dostáváme postupně na konec Matoušova evangelia nebo, lépe řečeno, na konec toho úseku, kterému se říká Ježíšova veřejná činnost.    Více...


Radostné setkání s Ježíšem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.11.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

Radostné setkání s Ježíšem11:42
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.51 MB]

Bratři a sestry, budeme pokračovat v našich úvahách nad prvním listem apoštola Pavla Soluňanům. Mluví se tam o zemřelých. Je to takové téma v tuhle dobu, řekli bychom, příhodné, ale tady toto, co jsme teď četli, to je odpověď apoštola Pavla na dotaz, který mu předložili Soluňané.    Více...


Správná cena

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.11.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

Bratři a sestry, to dnešní podobenství o deseti pannách přímo tak nějak myšlenkově navazuje na Ježíšovo podobenství o bdělém správci, který se stará o pánův dům a čeká, až se ten pán vrátí v noci. Ježíš používá obraz svatby, čekání na ženicha. Tedy obraz takový velice přitažlivý, radostný, povzbudivý. Ale Ježíš mluví o smrti. Ježíš nám připomíná, že náš život je jakési čekání na ženicha. Setkání s ženichem je smrt, ale to, co přijde potom, je právě svatba, obraz svatebního veselí. Je to proto, že my lidé jsme tak nějak náchylní k tomu, abychom považovali smrt za něco hrozného, strašného, něco, co všechno ničí.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.