Rubrika
HomilieSprávná cena
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.11.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;
Bratři a sestry, to dnešní podobenství o deseti pannách přímo tak nějak myšlenkově navazuje na Ježíšovo podobenství o bdělém správci, který se stará o pánův dům a čeká, až se ten pán vrátí v noci. Ježíš používá obraz svatby, čekání na ženicha. Tedy obraz takový velice přitažlivý, radostný, povzbudivý. Ale Ježíš mluví o smrti. Ježíš nám připomíná, že náš život je jakési čekání na ženicha. Setkání s ženichem je smrt, ale to, co přijde potom, je právě svatba, obraz svatebního veselí. Je to proto, že my lidé jsme tak nějak náchylní k tomu, abychom považovali smrt za něco hrozného, strašného, něco, co všechno ničí. Známe myšlenkové názory, které říkají: „Po smrti není vůbec nic. To je úplný zánik, rozpad všeho. Konec, o co se člověk snažil, všechno nechá tady, všechno to končí, všechno je to k ničemu.“ Boží Syn přišel proto, aby tomu tak nebylo, aby to nebyl zánik, aby to nebyl rozpad, a připomíná nám, že Bůh má pro nás připravenou budoucnost. Budoucnost, které se nemáme bát, ale budoucnost, na kterou se máme těšit. Proto ten obraz svatby. Na svatbě není nikdo sám, v nebi nebudeme sami. My si to dost dobře neumíme představit, a tak si někdy říkáme: „Nebudu se tam nudit? Co tam budu dělat?“ Už jste viděli někoho, že by se nudil na svatbě? Já teda ne. Ani to dost dobře není možné. A o to tady Ježíšovi jde. Získat posluchače, získat nás, abychom si uvědomili, že to je něco, o co se vyplatí usilovat. Něco, co stojí za to, stojí za to být tam, dostat se tam. A nemusím se bát, že bych se tam nudil, nebo že bych toho potom litoval. Naopak, když Ježíš mluví o stavu zavržení, o tom, čemu my lidově říkáme peklo, tak říká, že to je vlastně takové smetiště. Často používal ten obraz smetiště. To je místo, kam se vyhazují věci, které už nejsou k ničemu. A nebo Ježíš říkal, že to je vlastně peklo, když je člověk sám, osamocený.
Ale my dnes mluvíme o deseti pannách, které čekají. I my jsme v situaci, kdy čekáme na svého pána, na svého ženicha. To čekání může být dlouhé. Ženich dlouho nešel a ty panny začaly podřimovat. Všechny. Ježíš nekritizuje tady tento fakt. On vlastně upozorňuje na to, že náš život je dlouhý. V dnešní době, jak všechno běží rychle, rychle, tak zvlášť mladí lidé nějak tak jsou v pokušení nedělat dlouhé plány. Plány se dělají tak na rok, na dva dopředu. A zapomíná se na to, že když člověk dospěje, tak by měl udělat plán tak zhruba na padesát let, protože se dá počítat, že pokud nepřijde něco nepředvídaného, tak tady bude takhle dlouho. Co si počnu se svým životem? Abych každých pět let měnil plán, to je špatné. Tedy počítat s tím, že na tomto světě mohu být dlouho. Že to bude trvat dost dlouho, než se setkám s ženichem. Možná vás napadla otázka, proč ty prozíravé nechtěly dát těm pošetilým olej, proč se nechtěly rozdělit? Vykladatelé Písma svatého říkají, že tím olejem se myslí dobré skutky. A jaksi dobré skutky, to je něco, co nejde rozdělit. Je možné, když někdo přijde, abych mu poradil, abych ho navedl na správnou cestu. Ale ten skutek, ten dobrý skutek, to dobro musí vykonat každý z nás sám. Tam nejde někoho zastoupit. Mohu poradit, ukázat, dát dobrý příklad, ale potom ten člověk musí sám. Chápete, toto se skutečně nedá nějak rozdělit.
A o co jde v tom podobenství, jak vypadala ta situace? My nevíme úplně přesně, nedokážeme rekonstruovat tu svatbu přesně. Něco známe z archeologie, něco známe z jiných, židovských záznamů. A víme, že ta svatba probíhala zhruba, berte z rezervou, tak, že ženich s družbou, kterému se česky říkalo starosvat, šli do domu nevěsty, zpravidla tam proběhlo požehnání, a vlastně ten vlastní svatební obřad a nějaká menší svatební oslava, a potom v průvodu, slavnostně, šli do domova novomanželů, kde byla ta hlavní svatební oslava. Nebo mohli jít do domu ženicha a zase tam byla ta hlavní svatební oslava. A protože v těchto krajích bývá velké teplo, tak se to celé odbývalo navečer. A Ježíš tady navazuje takový obraz, že se prostě v domě nevěsty zdrželi déle a vrací se až v noci. Čili by se řeklo: ta svatba se vydařila, všichni už se radují. Ty družičky nejsou na tu svatbu pozvány, ony nejsou příbuzné, ale ony tam stojí u cesty s lampičkami a chtějí to těm novomaželům udělat pěkné, zkrášlit to, podílet se na jejich štěstí, na jejich radosti. A za to, že ony do toho vloží nějakou svou námahu, budou pozvány na tu hlavní svatební hostinu. Tolik teda ten obraz. A teď, co tím chce Ježíš říci? Ty pošetilé tam nebyly v ten pravý čas. Ty pošetilé šly koupit olej. Ony sice nakoupily olej, ale přišly o svatbu. Už to je jakási prohra. Protože my často v životě stihneme hodně věcí, ale otázka je: stíhám opravdu to důležité? Anebo za jakou cenu? Co za to zaplatím? Ony za ten olej zaplatily jednak tomu kupci, a jednak tím, že přišly o to pozvání. A to byla hodně vysoká cena. To byl hodně drahý olej.
Bratři a sestry, my v životě strávíme hodně času čekáním na všechno možné: na autobus, když čekáme, třeba až nám z obchodu dodají nějaké zboží, když si objednáme něco zvláštního, speciálního, na míru, podle svých požadavků, tak na to čekáme. Dřív, před nějakými patnácti lety, jsme trávili hodně času ve frontách na jižní ovoce a na všechno možné. Pročekáme spousty času. Když vypukne nějaká chřipková epidemie a nahrne se to k lékaři, čekárna je plná, a já nevím, kde ještě. Ale jde o to, abychom čekali správně, abychom vždycky si dali tu práci, abychom si spočítali, obrazně řečeno, kolik za co zaplatíme ve svém životě. Jestli ta cena nebude příliš vysoká, jestli se nestane to, že proděláme. Že budeme mít sice trošku oleje, ale přijdeme o pozvání. Budeme stát sice s plnou nádobkou, ale před zavřenými dveřmi, které už se neotevřou. Bratři a sestry, to dnešní podobenství nám chce připomenout, jestli jdeme správnou cestou. Jestli jsme na té cestě, kudy půjde ženich. Jestli, obrazně řečeno, nestojíme ve vedlejší ulici. Jestli máme s sebou všechno, co mít máme. Jestli nám něco nechybí, jestli jsme si to obstarali. A když jsme si to obstarali, za jakou cenu. Náš Bůh není takový, že by byl škodolibý z toho, že jsme zůstali venku, za těmi zavřenými dveřmi. Naopak. On by byl velice smutný, když bychom my na jeho svatbě chyběli. Takže tedy, dejme si tu práci a buďme ve správný čas na správném místě.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2020, Veverská Bítýška
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;
Drazí a milí farníci, prožíváme 32. neděli v liturgickém mezidobí a takovým stěžejním textem je právě úryvek z evangelia podle svatého Matouše. Je to začátek 25. kapitoly. Je to poměrně známý text:
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;
Bratři a sestry, jak se blíží konec církevního roku, tak také se dostáváme postupně na konec Matoušova evangelia nebo, lépe řečeno, na konec toho úseku, kterému se říká Ježíšova veřejná činnost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.11.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;
Bratři a sestry, budeme pokračovat v našich úvahách nad prvním listem apoštola Pavla Soluňanům. Mluví se tam o zemřelých. Je to takové téma v tuhle dobu, řekli bychom, příhodné, ale tady toto, co jsme teď četli, to je odpověď apoštola Pavla na dotaz, který mu předložili Soluňané. Více...