Olej do zásoby vytváří naši identitu

	Olej do zásoby vytváří naši identitu	11:32
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.59 MB]

Bratři a sestry, jak se blíží konec církevního roku, tak také se dostáváme postupně na konec Matoušova evangelia nebo, lépe řečeno, na konec toho úseku, kterému se říká Ježíšova veřejná činnost. Dnes jsme slyšeli podobenství o družičkách, příští neděli uslyšíme podobenství o člověku, který se vydával na cestu a svůj majetek svěřil služebníkům, no a za čtrnáct dnu o Slavnosti Krista Krále uslyšíme takovou tu vizi, kdy Ježíš Kristus mluví o svém druhém příchodu. A tím končí vlastně Ježíšovo veřejné působení a dál už potom následuje to, čemu říkáme pašije.

Takže zase ty texty nás přivádí někdy skutečně doprostřed Svatého týdne, jsme asi ve středu Svatého týdne, Ježíš má za sebou několik opravdu ostrých polemik se svými protivníky, které, jak je nám jasné, se nepodařilo získat, protože hledají příležitost, jak se ho zbavit. A v tuto chvíli se Ježíš obrací ke svým učedníkům. Nemluví tedy k těm, které by chtěl získat, ale mluví k těm, které už získal. A vypráví podobenství, které je vzato úplně ze života. Tak to probíhalo, tak oni to znali. Rok před svatbou se sešly obě ty rodiny, ženicha i nevěsty. Byla uzavřena smlouva, ve které domluvili, kdo co udělá. Zpravidla to bylo tak, že ženich a jeho rodina postavili dům pro novomanžele. Nevěsta a její rodina se zase postarali o vybavení toho domu. Rabín jim požehnal a od toho okamžiku patřili k sobě, i když spolu nebydleli, i když spolu nežili. Ten rok tam byl dán proto, aby neprobíhaly ty přípravy ve stresu.

No, a zhruba za ten rok se sešli v domě nevěsty, kam přišel ženich, a znovu vlastně proběhlo nějaké požehnání, obřad vedený rabínem, a potom se vydali, celý ten průvod, všichni ti svatebčané se vydali na cestu do domu těch novomanželů, do jejich budoucího společného domova. A na tuto cestu se postavily nějaké družičky, nějaká děvčata z té vesnice, z toho města, protože, to jsem zatím zapomněl říct, všechno to probíhalo večer a v noci, kvůli vedru. Takže začalo to někdy v podvečer, a zpravidla ten přechod z jednoho domu do druhého už probíhal po tmě. Takže ty lampičky to tak nějak zkrášlovaly. A za tuto, řekli bychom, „drobnou službu“ byly ty družičky, ta děvčata byla pozvána, aby se zúčastnila svatební hostiny.

Ježíš tedy vychází z reality. Má v tom svém podobenství dokonce zakomponovanou skutečnost, že při takovýchto slavnostech velmi často dojde ke zpoždění. Prostě neprobíhá to tak, jak to bylo naplánováno, a dojde k nějakému časovému skluzu. Což všichni vlastně v tu chvíli chápou, nikdo to nemá ani víceméně nikomu za zlé a berou to jako fakt, prostě že tak to je. Když se slaví, tak se nedívá na hodinky. Navíc oni žádné neměli.

Takže Ježíš říká svým učedníkům: „Já vás zvu k něčemu radostnému, abyste měli účast na radosti.“ Začínalo to slovy: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi.“ Ježíš tady teda jednak vychází z té skutečnosti, ale potom se také vlastně vrací do Starého zákona. Tam je velmi často Izrael, celý ten národ, přirovnáván k nevěstě a Bůh je přirovnáván k ženichovi. Tak jako si ženich volí nevěstu, tak si Bůh vybral svůj národ. A jako jsou si ti dva blízko, tak že Bůh chce být blízko svému vyvolenému národu. Ale oni mu to třeba nechcou dovolit tím, že uctívají ty nepravé bohy.

Vzali lampy a vyšly. Vyšly naproti ženichovi. Mluví se tady právě o lidech, kteří vědí, kam jdou. Nám ten termín, že vyšli naproti, nepřipadá nějak úderný, ale je to ze Starého zákona, kde se říká, že Mojžíš, když mu bylo asi čtyřicet roků, vyšel ven z faraónova paláce a uviděl Egypťana, jak bije Izraelitu. Ne, že by Mojžíš do té doby nechodil ven nebo tak, ale do té doby mu to bylo jedno, co se děje kolem něho. Ten termín, jako viděl nebo vyjít, znamená také vyjít s otevřenýma očima, být si vědom toho, co se děje kolem mě. Život jenom nepřežívat, ale prožívat.

Je to podobenství, které mluví o všedním dnu a o tom, že i ve všední den máme být vytrvalí. A že máme být hlavně všímaví k tomu, co dobrého můžeme vykonat.

Vzaly lampy. Jsou to děvčata, která vědí, kam jdou. Vědí, kam jdou, znají cíl, podniknou přípravy, nachystají se na to. Teologové jsou tady na vážkách. Ono to slovíčko, které je tam v originále, se tam dá přeložit nejenom jako lampa, ale také jako pochodeň. Tedy buď olejová lampička s knotem, anebo baňka s olejem zase s velkým knotem upevněná na nějaké tyči. Je jasné, že tady ta pochodeň svítí víc než ta lampička. Mně osobně je sympatičtější ten výklad, kdy se tam použijí ty malé lampičky. A sice ta malá lampička symbolizuje síly každého z nás. Moje skromné síly, kdy nepřevrátím svět naruby, ale mohu udělat něco malého, něco malého drobného, ale ve finále když se to spojí s tím dobrem, které vykonají ostatní, tak z toho vznikne něco velkého, ale hlavně krásného a tady v tomto případě i radostného. Takže oni jsou nějakým symbolem těch, kteří vlastně žijí život s otevřenýma očima.

Číslo deset. Je to číslo plnosti, to na jedné straně, a na druhé straně je to číslo originální. Desítka je poslední originální číslo. Pak už se to opakuje. Jedenáct - dvě jedničky, dvanáct – jednička, dvojka. Takže Ježíš když říká deset, tak tím chce říct, všichni. Všichni můžete jít nebo přijít, i s tím, že každý z vás je originál, každý z vás je jinačí. U mě najdete všichni místo. Ale co je důležité v tomto podobenství, nejenom dobře začít, ale také dobře skončit. Je to podobenství o vytrvalosti, o vytrvalosti v dobrém, o vytrvalosti všedního dne.

Mluví se tady o těžkostech. Když začali podřimovat a usnuli. To je potíž. Jsme unaveni, nedostává se nám sil. Nedostává se nám třeba i jiných věcí. Ony jdou k prodavačům koupit si olej, protože jim chybí olej do zásoby. Co to je ten olej do zásoby? Olej do zásoby získáváme od druhých lidí, paradoxně od dvou skupin. Tak tou první skupinou jsou ti, kdo nás učí. My je považujeme za své vzory. Přebíráme jejich názory, jejich myšlenky a říkáme si: „Jo, takový bych chtěl být, taková bych chtěla být, tady tomu člověku bych se chtěl, chtěla podobat, toho chci nějakým způsobem následovat.“ To je jedna ta skupina. To jsou ti, ke kterým tak nějak vzhlížíme.

Ale pak je tady druhá skupina, a to jsou ti, kteří vzhlížejí k nám. Kterým zase my můžeme prokázat to dobro v jakékoliv podobě. Tím, že věnujeme čas, tím že věnujeme síly, tím že věnujeme i třeba něco materiálního. To jsou lidé, kteří jsou v nějakém nedostatku. A od obou těch skupin získáváme to, čemu se říká olej do zásoby. Olej do zásoby vytváří totiž naši identitu. A tady toto podobenství, celé to podobenství je hlavně o těch otevřených dveřích.

Ježíš říká: „Já tady čekám jako ten ženich. Já tady čekám a vy máte každý den možnost vykonat třeba něco malého, ale něco dobrého, něco pěkného, něco radostného. Ale jednoho dne to skončí. Jednoho dne už nebudete mít možnost vykonat nic.“ Je tím míněn okamžik smrti, kdy se ty dveře zavřou. Ale Ježíš tady tímto okamžikem v žádném životě nestraší a říká: „Ten okamžik vás nemusí vůbec děsit, ten okamžik vás nemusí nějak stresovat, protože ty dveře budou otevřené a já tam na vás budu čekat. Já vám fandím a dělám všechno pro to, aby se vám ty dveře nezavřely.“

Když si uvědomíme, že Ježíš ve středu mluví o těch dveřích, které se jednou zavřou, a jemu se zavřely na Velký pátek, tak vlastně až v tu chvíli vidíme, že apoštolům to nějak všechno se propojilo, docvaklo, došlo, že to bylo jedno z posledních ponaučení, které jim Ježíš věnoval. A říká jim právě: „Udělejte všechno pro to, abyste přišli k otevřeným dveřím. Já tam na vás čekám, já toužím po tom, abychom se tam setkali. Ale je potřeba vytrvat každý den, i ten všední den, v dobrém a nepropást ty příležitosti, které nám pomáhají k tomu, abychom vytvořili něco dobrého a něco krásného. I když to budou třeba jenom maličkosti.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Dělejme dobro, dokud můžeme, a dělejme ho s vytrvalostí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

Dělejme dobro, dokud můžeme, a dělejme ho s vytrvalostí

11:20

---

Vytrvalost v dobrém

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2020, Veverská Bítýška
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

Vytrvalost v dobrém

10:09

Drazí a milí farníci, prožíváme 32. neděli v liturgickém mezidobí a takovým stěžejním textem je právě úryvek z evangelia podle svatého Matouše. Je to začátek 25. kapitoly. Je to poměrně známý text:

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám,    Více...

---

Radostné setkání s Ježíšem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.11.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

	Radostné setkání s Ježíšem	11:42
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.51 MB]

Bratři a sestry, budeme pokračovat v našich úvahách nad prvním listem apoštola Pavla Soluňanům. Mluví se tam o zemřelých. Je to takové téma v tuhle dobu, řekli bychom, příhodné, ale tady toto, co jsme teď četli, to je odpověď apoštola Pavla na dotaz, který mu předložili Soluňané.    Více...