Radostné setkání s Ježíšem

	Radostné setkání s Ježíšem	11:42
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.51 MB]

Bratři a sestry, budeme pokračovat v našich úvahách nad prvním listem apoštola Pavla Soluňanům. Mluví se tam o zemřelých. Je to takové téma v tuhle dobu, řekli bychom, příhodné, ale tady toto, co jsme teď četli, to je odpověď apoštola Pavla na dotaz, který mu předložili Soluňané. My tu otázku neznáme přesně. Jak ten dotaz zněl, to se nám nezachovalo, ani Pavel tady neříká doslova, na co se ho ptali, ale dává odpověď. Dává odpověď na jejich starost. Měli obavu, jak to s těmi jejich zemřelými je. Nás už to tak, jak oni se na to ptají, tohle nás už tak moc netrápí, protože my už se na svět a skutečnosti kolem nás díváme jinak.

Musím to trošku vysvětlit. Pro ty, kteří se zajímají o filozofii a tady o tyhle věci, tak bych jenom podotknul, že ti současníci apoštola Pavla zastávali takzvaný ptolemajský názor na svět a vesmír, to znamená, že země je středem vesmíru, a vůbec všechno, co se tady děje, že má svůj střed tady na zemi. Tohle my už dneska nezastáváme. A potom druhá věc byla to, že židé si mysleli, že jeruzalémský chrám, jako takový, bude existovat do konce světa. Že v okamžiku, kdy přestane existovat chrám, tak i přestane existovat tenhle svět, jak my ho vidíme. Víme, že chrám přestal existovat v roce 72 po Kristu a svět běží dál.

Ale my se nacházíme ještě před tímto datem v tom listu, dokonce ještě jsme před napsáním vůbec i prvního evangelia. Tam je krásný ten citát, kdy Pavel píše: „Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: my živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.“ Já to tady zmiňuju hlavně proto, že ten citát Pána Ježíše není zmíněn v žádném evangeliu. Tady vidíme to, jak evangelium, Ježíšova zvěst, poselství Ježíšovo, se napřed šířilo ústně a teprve později se dostalo do nějaké písemné podoby. A tady v té době, kdy Pavel toto napsal, tak oni čekali na brzký příchod Pána Ježíše, s důrazem na to slovo „brzký“, tak do nějakých tří, maximálně čtyř let.

A Pavel teda byl v Soluni, hlásal tam evangelium, odešel a teď se stalo, že někdo z těch Soluňanů zemřel. A Soluňané, kteří čekali tento brzký příchod Pána Ježíše, se ptají: „Nebudou ti, kteří už zemřeli, nějak znevýhodněni?“ Protože tam se počítalo, že skutečně většina těch, kteří toho Pavla slyšeli, se dožije příchodu Pána Ježíše ve slávě. Takže nebudou nějak znevýhodněni ti, kteří už zemřeli?

Je to dotaz, který vyjadřuje obavu, ale vyjadřuje vlastně zájem o ty zemřelé. Je to vyjádřením lásky k těm, kteří už zemřeli: my bychom nechtěli, aby oni byli o něco ochuzeni. Jak to bude s nimi? A Pavel říká: „Je to úplně jedno, jestli při druhém příchodu Pána Ježíše někdo bude živý a někdo už před tím zemře. Co je důležité? Je důležité, jestli ten člověk v Ježíše věřil.“

Apoštol Pavel tady předkládá jednu z nejstarších a taky nejkratších formulí víry: „Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých.“ Víra v Ježíšovu smrt a Ježíšovo zmrtvýchvstání, to je takové jádro křesťanství, to je centrum toho, čemu věříme. Nikdo z nás u toho nebyl, takže je to pro nás třeba těžké, ale zvlášť pokud jde o ten moment Ježíšova zmrtvýchvstání, je dobré si uvědomit, že u toho nebyl vůbec nikdo z lidí. Takže tady jsme na tom všichni úplně stejně. Jako ženy, které přišly k hrobu, jako Petr a Jan, kteří tam utíkali, jako Pavel, to nikdo neviděl. Tomu všichni věříme nebo nevěříme. Toto je takový skutečně ústřední bod našeho náboženství. Jestli že máme tuhle víru, tak víra v Ježíšovu smrt a Ježíšovo zmrtvýchvstání nám umožňuje dostat se k dalšímu kroku. A tím dalším krokem je naděje, z té víry pramení naděje. Naděje v to, že všechno, co se tady kolem nás děje, má nějaký smysl. Prožíváme radosti, ale prožíváme i těžkosti, různé trápení, utrpení a takhle, a my si říkáme: „A k čemu to je? Vždyť to nikdo nevidí, nikdo to neocení, má to nějaký smysl?“ A tahle víra nám říká: „Má to smysl, protože člověče máš možnost svoje trápení, svoje těžkosti, svoje utrpení, přidat k tomu utrpení, které prožíval Ježíš na kříži, a už to nebude jenom tvoje, už to nebudou tvoje těžkosti, ale je to dílo Božího Syna, který svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním zachránil svět. Takže touto vírou to dostává smysl. A ta naděje pokračuje: nejenom to, že dostávají smysl ty naše těžkosti, to naše utrpení, ale máme naději na setkání s Pánem, naději na život věčný.

Vždycky když mluví apoštolové o životě věčném, o setkání s Bohem a takhle, tak o něm mluví jako o něčem radostném. Apoštol Pavel tady ten druhý příchod Pána Ježíše líčí za pomocí dvou obrazů. Jeden ten obraz je takový, řekli bychom, politický. Pomohl si Pavel tím, že vzal některé ty obrazy, některé ty skutečnosti, z takzvaného „Triumfu“. Triumf, to byl v Římě vítězný pochod římských vojsk, když oni se vrátili z nějaké vítězné války do Říma, a teď ukazovali. Donesli nějaké poklady, co prostě ukořistili, ukázali zajatce a já nevím co ještě. A celý Řím se z toho radoval, že zase „naši“ vyhráli. Druhý ten obraz, kterým si Pavel pomohl, aby vysvětlil, o co půjde při druhém příchodu Pána Ježíše, je z Písma. Je to z Druhé knihy Mojžíšovy a je to líčení o tom, jak židé dostali Desatero, jak na Sinaji Mojžíš přinesl dolů desatero.

Proč toto Pavel takhle používá? On vlastně chce říct: ten první příchod byl takový nenápadný, toho si všimli akorát pastýři, ale jinak to proběhlo celkem bez povšimnutí. Ten druhý příchod už takový nebude, už nebude možné ho přehlédnout, to uvidí všichni. Nebude možné k tomu zůstat nějak lhostejný. Bude to něco zásadního. To, že židé přijali Desatero, Zákon, to změnilo hodně jejich život. Tak takhle ten druhý příchod Pána Ježíše, to změní od základů naši existenci.

A potom hlavně Pavel chce říct: bude to radostné. Bude to radostné setkání tak, jako když ti Římané vítali své vojáky a byli rádi, že je mají zase doma. Nesmíme tam zapomenout na ten lidský rozměr, že každý ten voják má své příbuzné, svou rodinu, přátele, a ti jsou rádi, že ho vidí doma živého a zdravého.

Bratři a sestry, teprve mnohem později se tady do těch představ o druhém příchodu Pána Ježíše dostalo to, že to bude katastrofa, že to bude něco hrozného, že snad možná i ten Pán Ježíš ty lidi bude od sebe odhánět, že oni budou chtít k němu a on bude říkat: „Ne, vy jste byli zlí a já vás nechcu.“ Písmo, apoštolové, první křesťanská tradice, říká úplně něco jiného. Ale faktem je to, že oni se na druhý příchod Pána Ježíše těšili. V dnešní době lidé říkají: „No jenom to ne! Jenom to ne, prosím vás, žádnou změnu, až tady na světě nebudu, ať si dělá kdo chce co chce,“ a nepočítáme s tím vůbec. To je náš problém, že to odkládáme do nějaké říše pohádek a že si říkáme: „No, mě se to týkat nebude.“ Všichni se setkáme s Ježíšem. Ať už v tom okamžiku, kdy on by třeba přišel na tento svět a my budeme ještě živí, anebo v okamžiku své smrti. Bude to setkání tváří v tvář. Má to být setkání radostné. Bude to setkání, které změní naši existenci od základů, ale záleží to hodně na nás. Pramení to z té osobní víry, která nám dává naději.

Bratři a sestry, obnovme v sobě to nadšení. Nadšení, které měli první křesťané, nadšení z toho, že Ježíšův příchod se blíží. Není to žádný strašák, ale je to právě naopak den, kdy se má ukázat naše víra a naše naděje. Kdy bude možné už říct: „Tak vidím, že jsem nevěřil a nedoufal nadarmo. Ale Pane, Ty jsi tak dobrý, že moji víru i moji naději bohatě odměníš.“

Takže napodobme v tom první křesťany.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Dělejme dobro, dokud můžeme, a dělejme ho s vytrvalostí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

Dělejme dobro, dokud můžeme, a dělejme ho s vytrvalostí

11:20

---

Vytrvalost v dobrém

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2020, Veverská Bítýška
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

Vytrvalost v dobrém

10:09

Drazí a milí farníci, prožíváme 32. neděli v liturgickém mezidobí a takovým stěžejním textem je právě úryvek z evangelia podle svatého Matouše. Je to začátek 25. kapitoly. Je to poměrně známý text:

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám,    Více...

---

Olej do zásoby vytváří naši identitu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 6,12-16; 2. čtení 1 Sol 4,13-18; evangelium Mt 25,1-13;

	Olej do zásoby vytváří naši identitu	11:32
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.59 MB]

Bratři a sestry, jak se blíží konec církevního roku, tak také se dostáváme postupně na konec Matoušova evangelia nebo, lépe řečeno, na konec toho úseku, kterému se říká Ježíšova veřejná činnost.    Více...