Rubrika
HomilieObnovit, udržet dobré vztahy
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.09.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, hlavní myšlenkou všech textů, které jsme dnes slyšeli, je udržení, nebo můžeme říci, obnovení toho, čemu říkáme bratrské nebo sesterské společenství. Pán Ježíš mluví k mužům, a proto vlastně mluví pořád v mužském rodě, ale týká se to vlastně celé společnosti, tedy mužů i žen.
Obnovit, udržet dobré vztahy. Když se ty vztahy pokazí, tak první věc, která je potřeba, je odpuštění. Ale to je teprve první krok. Protože to vlastně může udělat člověk i sám, že tomu druhému odpustí. A Ježíš teď vybízí k druhému kroku, obnovení těch dobrých vztahů, jak to bylo vlastně před tím narušením.
Ježíš, když o tom mluví, tak postupuje velmi, řekli bychom, citlivě. Nejde mu o to, aby někoho, jak se říká, přivedl do úzkých, aby ho ztrapnil nebo něco takového. Ve Starém zákoně v knize Leviticus hned se to mělo řešit na veřejnosti: když zhřeší tvůj bratr, tak hned se měl kárat na veřejnosti. Šlo o to, aby se hned pojmenovalo to zlo a aby se řeklo, tudy ne, toto není ta správná cesta.
Ježíš tomu, řekněme, dává ještě šanci v soukromí. Dává vlastně možnost, než se s tím půjde, jak se říká, ven, tak mezi čtyřma očima. Tedy respektuje, řekli bychom, osobnost člověka a nechce nikoho zesměšnit, nebo jak se říká, kompromitovat hned. Postupuje tedy velmi, velmi vstřícně vůči nám.
My si můžeme vlastně i říci, proč tady někoho mám já napomínat? „Pokárej ho mezi čtyřma očima.“ Vždyť když se člověk takhle o něco snaží, tak se to velmi často obrátí proti němu, vyjde tam za toho hlupáka on a velmi často vlastně člověk bývá nepochopen. Můžeme to shrnout do jedné myšlenky, kterou vyjádřil spisovatel Thomas Merton, který napsal knihu Žádný člověk není ostrov. Tedy patříme k sobě a tvoříme společenství nebo různá společenství. A pokud chceme, aby ta společenství fungovala, tak musíme hledat to, co nás spojuje, nějaký společný základ.
A tady o tomto mluvil moc hezky žalm. Ten žalm je velmi známý a je myšlenkově velmi precizně roztříděn. První sloka byla výzvou ke společné modlitbě: „Pojďme. Pojďme se spolu pomodlit. Pojďme spolu chválit Boha.“ To je vlastně ten základ, na čem jako věřící lidé můžeme stavět. Žijeme ve společnosti, kde se velmi často zdůrazňují rozdíly. Ale tady se zase říká: „Je důležité pro společnost, která chce fungovat, hledat to, co ty lidi spojuje.“ Ne, že jsou stejní, ale hledat, co spojuje, ten základ, na čem se dá stavět. Takže společně. Společně před něho předstupme, společně ho prosme, společně mu děkujme.
Ve druhé sloce bylo zdůrazněno, že ten Bůh je Stvořitel, je princip, od kterého se odvíjí tady všechno, celý vesmír i náš život. Tedy je tam zdůrazněna jeho moc a síla. Ovšem v té stejné sloce se připomíná a říká: „On je taky pastýř.“ Když mluvíme o Tvůrci, o Boží všemohoucnosti, vševědoucnosti, velikosti, tak to v člověku vzbuzuje, řekli bychom, jakousi úctu, ale taky odstup. Ale ten vztah má být, řekněme, plný úcty, ale nemusí tam být žádný odstup. Je to jako ten pastýř. Pastýře se obce nebojí. On je mezi nimi stále a ony mají k němu důvěru. Mít k někomu úctu a zároveň důvěru, to se nevylučuje. Naopak je to velmi vhodné a je to možné. Takže tam byla zdůrazněna ta Boží velikost, ale taky ta Boží blízkost.
No, a ve třetí sloce bylo napomenutí. Napomenutí, které vycházelo vlastně z toho, co je zapsáno v Písmu svatém o tom, jak Izraelité putovali z Egypta do Zaslíbené země, a na těch dvou místech, jedno se jmenovala Massa, druhé Meriba, došlo k tomu, že reptali, nevěřili a stavěli se na odpor ať už proti Mojžíšovi, tak taky proti Bohu.
Začínalo to těmi slovy: „Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu.“ Ono se to dá přeložit i třeba trošku jinak, tam už jde jen o překlad: „Kéž byste znovu nebo zas slyšeli, vnímali jeho hlas.“
Všichni to známe. Jsou situace, kdy je v člověku takzvaně otevřeno, vnímá, co druhý říká, a jsou situace, kdy je zavřeno. Kdy prostě neslyší, jak se říká, nevidí. A tady je taková připomínka: „Dnes, zase, znovu.“ Nestačí jenom někdy, že jsem něco slyšel, že jsem se něco naučil, naučila, ale je potřeba se k tomu vracet a je potřeba to oživovat. Tedy zase, dnes, znovu být vnímavý pro to, co Bůh mi říká.
O co mi říká nebo proč vůbec ke mně mluví? A to vysvětluje moc hezký starozákonní čtení, kdy prorok Ezechiel vypráví nebo mluví o tom, proč byl povolán za proroka, jaký je smysl všeho toho, co on říká. „Byl jsem ustanoven jako strážný pro Izraelův dům.“ Strážný nebo noční hlídač, my bychom dnes řekli. Tedy osoba, která je vzhůru, zatímco ti ostatní spí, a jejím úkolem je, řekli bychom, chránit ten klidný spánek všech těch dalších obyvatel. Ovšem má to své meze. Jestliže bude hořet, bude budit. Jestliže přitrhne nějaká cizí armáda nebo nějací zloději, bude volat na poplach. To stejné, mohlo jít ještě o to třeba, že se přihnala smečka nějakých divokých zvířat. Zkrátka a dobře, má to svou hranici, kdy by mohla vzniknout škoda, kdy hrozí nebezpečí.
Ten strážný v žádném případě je nemá nějakým způsobem šikanovat, terorizovat a budit pro nic za nic, rušit noční klid a spánek jenom proto, že ho něco napadlo. Ale má povinnost upozornit na nebezpečí. Toto je ten úkol. A takto vlastně v tomto slova smyslu to chápe i Pán Ježíš, když mluví o tom, řekněme, bratrském, sesterském napomenutí.
Tady by se dala udělat tečka. Ale když jsem nějak zase studoval o tom Ezechielovi, ty souvislosti, za jakých on mluvil, kde mluvil, kdy mluvil, tak jsem tam objevil velmi zajímavou paralelu s naší dnešní situací. Ezechiel byl prorok v Jeruzalémském chrámu a zažil bohoslužbu tak, jak to bylo před babylónským zajetím, a všichni si říkali a mysleli: „Takhle to bude pokračovat, takhle to půjde pořád. Nic se nezmění.“ Potom přitáhl král Nabuchodonozor a oblehl Jeruzalém. Král Jehojakím se vzdal, protože poznal, že to nemá smysl, a byl odveden do zajetí. Takzvaná první deportace. A s ním velekněz, kněží a řemeslníci, především kováři a ti, kteří byli schopní vyrábět zbraně. A ze dne na den se ocitli v cizí zemi, kde se nedomluvili, neměli krále, neměli chrám, neměli kde se modlit, neměli nic. A teď si říkali: „A co teď?“ A k nim je poslán Ezechiel, aby je povzbuzoval a říkal: „S Boží pomocí to překonáme. Ovšem je důležité, abychom drželi pohromadě a jeden druhému ukazovali tu správnou cestu.“ Ta špatná cesta, ta se ukazuje sama, ale ukazovat tu dobrou není vždycky snadné.
Tam potom ještě zaznívaly hlasy, že obnova musí být v Jeruzalémě. Ale ten Izrael byl obnoven od lidí, kteří byli v tom Babylónském zajetí. Vrátili se až jejich děti, eventuelně vnuci, za sedmdesát let. Ale ta obnova začala tím, že jim byly vzaty, řekli bychom, ty zvyky, byly jim vzata ta jistota, ve které oni žili, a museli hledat novou jistotu. Když člověk je takhle vykolejen a přijde o to, na co byl zvyklý, tak má možnost za prvé děkovat za to, že měl, uvědomit si, že měl. Potom má možnost si uvědomit, co bylo špatně, a říci: „Tak tohle už tedy dál ne,“ a uvědomit si, co bylo dobře, a říci: „Tak v tomto budu pokračovat.“
Bratři a sestry, ta situace, kterou prožíváme s tou nemocí, rozhodně není na konci. Možná se dočkáme ještě mnohých změn a zase budeme muset třeba něco měnit. Nemysleme si, že to je nutně ke zlému nebo takhle. Záleží na nás, jak my se k tomu postavíme. Ti Izraelité, kteří byli odvedení do toho Babylónského zajetí, z toho dokázali vytěžit a vzniklo to, čemu se říká synagogální bohoslužba. Tedy že se scházeli, aby studovali Písmo a aby se společně modlili.
My jsme tady taky proto, abychom společně Boha prosili, děkovali mu a chválili ho. Dělejme to s upřímným srdcem.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, v našem životě se nesetkáváme jenom s dobrem. Byli bychom jistě rádi, kdyby tomu tak bylo, ale následkem dědičné viny a tak dál, se setkáváme i se zlem. A teď je ta otázka, jak se tady k tomu zlu postavit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, přímo v žalmu byla vzpomenuta cesta Izraelitů z egyptského otroctví do svobody přes poušť. Ten žalm vzniknul zřejmě až po návratu z babylónského zajetí a zpíval se v Jeruzalémském chrámu při bohoslužbě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, tématem textů dnešní neděle je odpovědnost. Spisovatel Thomas Merton to vyjádřil v titulu jedné své knihy slovy Žádný člověk není ostrov. Ty texty nás chtějí vybídnout k tomu, abychom nežili vedle sebe, ale abychom žili spolu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
My se, bratři a sestry, budeme zase věnovat tomu, co nám a Římanům píše svatý Pavel. Dostali jsme se do 13. kapitoly tohoto listu, tak, jak nám ji církev postupně tyto neděle předkládá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Dnes budeme pokračovat v našich úvahách o mši svaté. Jak víte, tak jsme posledně zůstali u takové otázky, kterou často kladou děti: „A proč vlastně do toho kostela chodíme? A proč tam musím jít?“ A děti tu otázku vysloví nahlas. Více...
P. Miloš Mičánek, kaplan v Tišnově
08.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Tehdy Ježíš řekl: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal.“ Konečně, mohl by někdo říci: „Konečně nám evangelium mluví o něčem jednoduchém a příjemném. Činit poznámky, kritizovat, činit zjevnými chyby toho druhého. Ono jsou to opravdu věci, jak víme ze života, které se daří velice snadno konat. Ale opak takového pochopení dnešního textu je pravdou. Evangelium nám mluví úplně o něčem jiném. Totiž o ryzím, čistém, bratrském napomínání, a to na rozdíl od urážek, od kritizování, od pomlouvání. Více...