Rubrika
HomilieCest při setkání se zlem je vždycky víc a vy je máte hledat
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, v našem životě se nesetkáváme jenom s dobrem. Byli bychom jistě rádi, kdyby tomu tak bylo, ale následkem dědičné viny a tak dál, se setkáváme i se zlem. A teď je ta otázka, jak se tady k tomu zlu postavit.
Ve starém zákoně ve třetí knize Mojžíšově, konkrétně v sedmnácté kapitole, jsou předpisy, jak má probíhat soud v Izraeli. Říká se tam, že nemají nadržovat, ani bohatému pro jeho vliv, ani chudému, protože je chudý, že nemá nějaké zastání, že nemají nadržovat svým příbuzným, ale že mají soudit spravedlivě a mají soudit všechno zlo, všechno, co je špatně. Člověk, který dělá něco zlého, tak ve Starém zákoně je nazýván bezbožník, protože to chápali tak, že to zlo není jenom něco špatného ve vztahu k člověku nebo ke společnosti, ale že je to především porušení Božího záměru, porušení těch pravidel, která dal Bůh, a protože ten člověk nerespektuje Boha. Vlastně tomu víceméně odpovídá to slovíčko pohan.
Takže ve Starém zákoně to nařízení bylo takové celkem jasné a znamenalo to vlastně cokoliv, co bylo špatného, co bylo vidět, tak bylo potřeba to odsoudit, jaksi téměř úředně. Pán Ježíš tady toto nějak neruší, ale dává před to, řekli bychom, předstupeň. Ukazuje ještě další cestu, mezi čtyřma očima, tedy v soukromí, diskrétně. Tak, aby ten kdo udělal něco špatného, aby nebyl vystaven hned nějaké, jak se říká, pohaně, aby tam nebyl nějaký ten tlak, aby nebyl hned zahanben a takhle. Protože cílem je toho člověk získat. To je vlastně smysl té mise, kvůli čemu přišel pán Ježíš – aby nás získal.
A Ježíš teď říká jenom svým učedníkům, neříká to celému tomu shromáždění těch lidí, kteří ho následovali, ale jenom těm nejbližším říká: „A vy mě zkuste v tom napodobit.“ Že je to nesmírně těžké a tak, to všichni víme. Ale Ježíš zase klade tento ideál a říká: „Druhou cestou je to, že tedy si člověk vezme na pomoc někoho dalšího.“ To už bylo takové, řeklo by se, polooficiální. V Izraeli každý soud byl založen na svědectví nejméně dvou svědků, kteří se shodli, lépe více. Proč Ježíš nabízí nebo zmiňuje tuto cestu? No, protože to může být tak, že teda když dva si budou vyměňovat názory na to, co je dobré nebo špatné, tak jeden může říct: „A ty to máš zdeformované. Ty to vidíš třeba buď moc přísně, nebo naopak ty to vnímáš moc benevolentně,“ ale jestliže je tam víc lidí, tak je větší šance dobrat se toho, řekli bychom, objektivního obrazu, té objektivní skutečnosti.
A když ani toto nějak nepomůže, je zde ta třetí cesta, cesta toho společenství, společenství církevního, společenství občanského. Ježíš tady tím říká, pro posílení těch vazeb, pro zjednání té nápravy není jenom jedna cesta, ale těch cest je vždycky víc. A říká: „A vy je máte hledat.“ Už toto je obtížné, najít všechny tyto cesty, nějakým způsobem je vyzkoušet. Nejít hnedka tou nejradikálnější cestou, ale začít z toho druhého konce.
Abychom toto snáze pochopili, tak nám církev předkládá první čtení z knihy proroka Ezechiela. Je to podobenství, přirovnání o strážném, který dává pozor, jestli se k městu neblíží nějaká katastrofa, nějaké nebezpečí. Bylo by asi dobré říct, že v okamžiku, kdy to prorok Ezechiel vyslovil, Jeruzalém byl v ruinách a národ byl odvlečen do vyhnanství, do zajetí. Tedy byla to situace, kdy nikdo neměl moc chuť poslouchat někoho, kdo ho napomíná. Tedy ta situace prorokova byla velmi, velmi složitá.
A co tedy prorok nastiňuje, jaký obraz? Každé město v té době mělo nějakou věž nebo vyvýšené místo. Mohl to být nějaký kopec nebo něco, odkud bylo vidět, jestli se neblíží nějací nepřátelé nebo jestli třeba někde nehoří. Záplavy v Izraeli moc nehrozí, ale oheň ano. A tento člověk měl zdánlivě lehký úkol. On měl práci, u které se nezapotil. On nemusel nikde kopat, on nemusel nic nosit. To přece není těžké, dávat pozor. Není to těžké, řekněme, pro ruce a nohy, ale je to těžké pro hlavu. Je těžké udržet pozornost. Přes den to celkem jde, ale v noci je to horší. Všichni, kdo jsme byli na vojně ve stráži, tak víme, jak je to obtížné, jak je to těžké mezi druhou a třetí hodinou, kolem té třetí hodiny ranní neusnout. A tento člověk by si mohl říct: „Tak už jsem tady tolikrát a tolikrát byl klid a nic se nestalo. Ono se pro jednou nic nestane, když teda nebudu dávat tolik pozor.“ Asi málokdo by si řekl: „Tak já si dneska zdřímnu,“ ale: „Nebudu dávat tolik pozor.“
A může opravdu přijít neštěstí. A prorok to schválně říká: „Na té pozornosti záleží život nebo smrt.“ Protože často v našem životě jde o tu volbu mezi dobrem a zlem. A to zlo vede člověka k rozkladu, k zániku.
Samozřejmě, když ten strážný varuje, vydá varovný signál, a ti, kteří ho neposlechnou, nedostanou se včas do bezpečí, tak už nesou tu odpovědnost sami. Ten prorok za ně nepřebírá odpovědnost, nepřebírá za ně to, že by oni, ti lidé, neměli svoji svobodnou vůli. To už je na každém člověku. Ale vlastně toto přirovnání a to, co říká Pán Ježíš, znovu opakuje to, co Písmo svaté říká celou dobu. Každá autorita je povolána k tomu, aby říkala: „Toto je dobré, a toto je zlé.“ Aby ukazovala na to dobro, a to dobro, aby řekněme chválila, nechci říct, přímo odměňovala. Ale před tím zlem aby varovala a tu společnost chránila.
Zase, člověk když to vidí takhle, tak si říká: „Ano, tak to udělá někdo druhý.“ Protože to není jednoduché, to není snadné. Ten člověk, který nějakým způsobem začne napomínat, tak bývá zpravidla neoblíbený. A přesto je to úkol autority v rodině, přesto je to úkol autority občanské společnosti, přesto je to úkol církevní autority. A my se tady přes toto nedostaneme, my se tomu prostě nevyhneme.
A tady ještě to má ještě jeden rozměr, třeba řekli bychom v té společnosti na těch nejnižších patrech. Ježíš zdůrazňuje vlastně ty tři cesty, hlavně tu první, a říká: „Jde o to získat bratra či sestru. Jde o to obnovit to společenství.“ V okamžiku, kdy my vidíme, že někdo něco dělá špatného, tak jsme zpravidla ochotní být i tvrdí. Ale v okamžiku, kdy já udělám něco špatného, tak rádi vidíme shovívavost. A Ježíš tady celým tímto vyprávěním svým učedníkům říká: „Uvědomte si, že každý z vás bývá na obou stranách tady té rovnice, tady tohoto příběhu. Uvědomte si, že to není jenom tak, že byste byli jenom na té straně dobra, ale jste i na té straně druhé.“ A tady potom jsme rádi, když vidíme tu shovívavost, jak u lidí, tak u Boha.
Bratři a sestry, toto všechno, jak jsem říkal, není vůbec jednoduché. Setkáváme se s dobrem, setkáváme se se zlem. Za to dobré děkujme, a pokud se setkáme s něčím zlým a obtížným a takhle, prosme Ducha svatého, aby nám dal svoje dary, aby nám ukázal, jak v tu chvíli máme reagovat.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.09.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, hlavní myšlenkou všech textů, které jsme dnes slyšeli, je udržení, nebo můžeme říci, obnovení toho, čemu říkáme bratrské nebo sesterské společenství. Pán Ježíš mluví k mužům, a proto vlastně mluví pořád v mužském rodě, ale týká se to vlastně celé společnosti, tedy mužů i žen.
Obnovit, udržet dobré vztahy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, přímo v žalmu byla vzpomenuta cesta Izraelitů z egyptského otroctví do svobody přes poušť. Ten žalm vzniknul zřejmě až po návratu z babylónského zajetí a zpíval se v Jeruzalémském chrámu při bohoslužbě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, tématem textů dnešní neděle je odpovědnost. Spisovatel Thomas Merton to vyjádřil v titulu jedné své knihy slovy Žádný člověk není ostrov. Ty texty nás chtějí vybídnout k tomu, abychom nežili vedle sebe, ale abychom žili spolu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
My se, bratři a sestry, budeme zase věnovat tomu, co nám a Římanům píše svatý Pavel. Dostali jsme se do 13. kapitoly tohoto listu, tak, jak nám ji církev postupně tyto neděle předkládá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Dnes budeme pokračovat v našich úvahách o mši svaté. Jak víte, tak jsme posledně zůstali u takové otázky, kterou často kladou děti: „A proč vlastně do toho kostela chodíme? A proč tam musím jít?“ A děti tu otázku vysloví nahlas. Více...
P. Miloš Mičánek, kaplan v Tišnově
08.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Tehdy Ježíš řekl: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal.“ Konečně, mohl by někdo říci: „Konečně nám evangelium mluví o něčem jednoduchém a příjemném. Činit poznámky, kritizovat, činit zjevnými chyby toho druhého. Ono jsou to opravdu věci, jak víme ze života, které se daří velice snadno konat. Ale opak takového pochopení dnešního textu je pravdou. Evangelium nám mluví úplně o něčem jiném. Totiž o ryzím, čistém, bratrském napomínání, a to na rozdíl od urážek, od kritizování, od pomlouvání. Více...