Rubrika
HomilieMáme odpovědnost jeden za druhého
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, tématem textů dnešní neděle je odpovědnost. Spisovatel Thomas Merton to vyjádřil v titulu jedné své knihy slovy Žádný člověk není ostrov. Ty texty nás chtějí vybídnout k tomu, abychom nežili vedle sebe, ale abychom žili spolu. Aby to nebylo, jako když člověk je namačkaný někde v autobuse nebo v tramvaji a už se těší, aby vypadnul, a ten, kdo je vedle něho, je mu často nepříjemný. Ty texty nás chtějí vybídnout k úplně jinému postoji.
Zůstaneme u prvního čtení. Kdo to byl Ezechiel? To jméno Ezechiel znamená „Bůh je mocný“ a v té době, kdy žil tento prorok, nositel tohoto jména, tak se Bůh neprojevoval jako mocný. Naopak Izraelité prohráli. Přitáhli Babylóňané, oblehli Jeruzalém a král Jechoniách pochopil, že nemá šanci vyhrát, tak se vzdal. Ale Babylóňané měli podmínky. Král, jeho dvůr, šlechta, vzdělanci té země a řemeslníci té země museli odejít do babylonského zajetí. Mezi těmito vyhnanci (je to takzvaná první deportace) byl i Ezechiel, kněz Jeruzalémského chrámu.
Uvědomme si, že když někdo už jenom slyšel to jeho jméno „Bůh je mocný“, tak říkali: „A je opravdu mocný? A je ten Bůh opravdu? A proč se teda neprojevuje jako mocný, proč jsme prohráli, proč nás vedou do zajetí?“
Mimochodem, tady tito vyhnanci z té první deportace byli usazeni v Babylóně a po stránce hmotné se jim dařilo velmi dobře. Ale strádali po té stránce duchovní, protože byli daleko – daleko od své vlasti, vytržení od svých kořenů. Klesali na duchu, a proto z Ezechiela, kněze Jeruzalémského chrámu, se stává prorok. Víme to celkem přesně. Byl povolán v roce asi 592 před Kristem, a co je zajímavé, byl povolán v přírodě, když šel na procházku, u jednoho zavlažovacího kanálu na poli.
Mimochodem, je to pro nás zase takové upozornění, že pro Boha je dobré každé místo. Že to není tak, jak my si třeba říkáme, že v nějakém kostele nebo v nějaké modlitebně se Pánu Bohu musí líbit víc, a že je to místo nějak privilegované. Pán Bůh si volí okolnosti sám a my máme být připraveni slyšet jeho hlas kdekoliv.
Můžeme to srovnat s dalšími událostmi z Písma svatého. Narození Jana Křtitele bylo oznámeno, zvěstováno v Jeruzalémském chrámě, ale narození samotného Vykupitele Ježíše Krista bylo Marii oznámeno v Nazaretě v maličkém domečku.
Takže tedy nepodceňujme tady toto a buďme si vědomi tím, že žijeme neustále v Boží přítomnosti, a ať jsme, kde jsme, Bůh nás provází v našem životě. A o to šlo. Když je povolán Ezechiel, tak je mu zdůrazněno, že on se má starat o ty vyhnance. On je prorokem, který, nedá se to říct jinak, osciluje mezi dvěma myšlenkami. Na jedné straně trest, ale druhou velikou myšlenkou je záchrana. A pořád se to jeho proroctví, ty jeho výroky pohybují mezi těmito dvěma póly.
Ezechiel je prorok velkých obrazů. Asi nejznámějším obrazem je zjevení suchých kostí, mrtvých kostí, které, když dostanou Božího Ducha, tak ožívají. Potom viděl Boží trůn, jak se pohybuje, a dostal z toho velký strach. A další velké vidění je vidění obnoveného Jeruzalémského chrámu, z kterého vytéká voda na všechny čtyři světové strany, a všude, kam se ta voda dostane, tak je země uzdravena. Jsou to všechno obrazy, ale nejznámější je Ezechielův výrok, kdy Bůh ho posílá, aby vyslovil Boží rozhodnutí, kdy Bůh říká: „Vdechnu jim nového ducha, vložím do nich nové srdce a budou mým lidem.“
Ale vraťme se k tomu, co jsme slyšeli v prvním čtení: „Ustanovil jsem tě za strážného.“ To je něco, co je nám cizí, ale nebylo to tak dávno… Teď se, děcka, zeptám vás. Co je to hláska? Nemám na mysli to písmeno. Nic? A kde je tady v Bítýšce hláska (není to daleko)? Když půjdete ven z kostela a dáte se doprava, obejdete kostel zepředu a zase zatočíte doprava, tak asi po třech metrech tam jsou dveře. A tam je takovej kumbálek, tomu se říká hláska, a tam přebýval ponocný. Když všichni spali, tak on bděl a dával pozor, jestli nehrozí městečku nějaké nebezpečí – jestli někde nehoří nebo jestli někde třeba někdo nekrade, jestli se nežene nějaká pohroma. Dřív taky ještě v té době, o které mluvíme v Písmu svatém, šlo o to, aby se nepřihnala nějaká dravá zvěř anebo aby nepřišli cizí vojáci.
Takže tedy úkolem toho strážného je být vzhůru, dávat pozor, když ostatní odpočívají. A když tedy se blíží nebezpečí, on má varovat. Když varuje a někdo ho neposlechne, už je to na zodpovědnosti toho dotyčného. Ale když nevaruje a dojde k nějaké škodě, tak je potom za to spoluzodpovědný.
Všimněme si, že prorok je k tomu povolán v přítomném čase. Ne „budeš“, ne „někdy“, ale „teď“, „teď hned máš ten úkol“, protože ti vyhnanci byli, jak se říká, vytrháni z kořenů a šlo o to dát jim nějakou naději. Připomenout jim a říct jim: „Bůh na vás nezapomněl. On neodešel, nezůstal v Jeruzalémě, ale on o vás ví a vy se jednou vrátíte domů.
Znovu bych připomněl pro nás tady ten příměr, tu myšlenku, abychom nežili vedle sebe, ale abychom žili spolu. Proč je to tak důležité? Totiž když přijde na člověka nějaká zkouška, nějaká svízel, nějaké trápení a je sám, tak se může stát a často se to stává, že to toho člověka zlomí. Ale když má vedle sebe někoho, kdo si ho všimne, kdo ho takzvaně podrží, tak potom je daleko snazší ty zkoušky, svízele, trápení překonat. A tuto službu, kterou dělal Ezechiel Izraelitům, máme dělat i my jeden druhému.
Žijeme v době, kdy mnoho lidí říká, ať se každý stará sám o sebe. Žijeme v době, kdy mnoho lidí doslova křičí o svá práva. Mluví se o právech menšin, o právech toho, o právech onoho, ale nemluví se o zodpovědnosti a nemluví se o povinnosti k celku. A to je velká chyba. Už právě těch asi šest set let před narozením Pána Ježíše je prorok poslán, aby to připomněl. Aby řekl: „Ano, ale mimo práv máte taky odpovědnost jeden za druhého. Nejste tady sólo, každý sám za sebe, ale jste tu taky společně jako lid Boží.“
A poslední věc, kterou bych chtěl připomenout, je to, že prorok je jmenován Syn člověka. Toto jméno používal velmi často Pán Ježíš. Používal ho schválně. Právě proto, aby připomněl proroka Ezechiela, aby připomněl jeho poslání, ale aby také řekl: „Já nejsem nad vámi jako někdo, kdo vám bude hrozit, ale já jsem někdo, kdo vám přišel dát příklad. Já jsem někdo, kdo je s vámi solidární, někdo, kdo stojí uprostřed vás a jehož chováním a jednáním se můžete inspirovat.
Častěji se dívejme na to, jak by to dělal Pán Ježíš, a snažme se ho napodobit.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.09.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, hlavní myšlenkou všech textů, které jsme dnes slyšeli, je udržení, nebo můžeme říci, obnovení toho, čemu říkáme bratrské nebo sesterské společenství. Pán Ježíš mluví k mužům, a proto vlastně mluví pořád v mužském rodě, ale týká se to vlastně celé společnosti, tedy mužů i žen.
Obnovit, udržet dobré vztahy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, v našem životě se nesetkáváme jenom s dobrem. Byli bychom jistě rádi, kdyby tomu tak bylo, ale následkem dědičné viny a tak dál, se setkáváme i se zlem. A teď je ta otázka, jak se tady k tomu zlu postavit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, přímo v žalmu byla vzpomenuta cesta Izraelitů z egyptského otroctví do svobody přes poušť. Ten žalm vzniknul zřejmě až po návratu z babylónského zajetí a zpíval se v Jeruzalémském chrámu při bohoslužbě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
My se, bratři a sestry, budeme zase věnovat tomu, co nám a Římanům píše svatý Pavel. Dostali jsme se do 13. kapitoly tohoto listu, tak, jak nám ji církev postupně tyto neděle předkládá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Dnes budeme pokračovat v našich úvahách o mši svaté. Jak víte, tak jsme posledně zůstali u takové otázky, kterou často kladou děti: „A proč vlastně do toho kostela chodíme? A proč tam musím jít?“ A děti tu otázku vysloví nahlas. Více...
P. Miloš Mičánek, kaplan v Tišnově
08.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Tehdy Ježíš řekl: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal.“ Konečně, mohl by někdo říci: „Konečně nám evangelium mluví o něčem jednoduchém a příjemném. Činit poznámky, kritizovat, činit zjevnými chyby toho druhého. Ono jsou to opravdu věci, jak víme ze života, které se daří velice snadno konat. Ale opak takového pochopení dnešního textu je pravdou. Evangelium nám mluví úplně o něčem jiném. Totiž o ryzím, čistém, bratrském napomínání, a to na rozdíl od urážek, od kritizování, od pomlouvání. Více...