Rubrika
HomilieKaždé zlo vylučuje z komunity
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, přímo v žalmu byla vzpomenuta cesta Izraelitů z egyptského otroctví do svobody přes poušť. Ten žalm vzniknul zřejmě až po návratu z babylónského zajetí a zpíval se v Jeruzalémském chrámu při bohoslužbě. Ten žalm má vlastně dvě části. To první je výzva k děkování, k oslavě Boha, a potom jakési prorocké napomenutí.
Tu první část, tu výzvu k oslavě Boha, zpívaly dva sbory, které si odpovídaly, a bylo to určeno těm poutníkům, kteří právě přicházeli do Chrámu. Mělo je to naladit svátečně. Ale ten žalm, jak jsem říkal, připomíná cestu – cestu z otroctví do svobody, cestu, která měla své těžkosti, své problémy a cestu, která se několikrát málem zadrhla. Víme dobře, že ti, kteří vyšli z Egypta, do zaslíbené země vůbec nevstoupili. Trvalo to čtyřicet let, než se tam vlastně jejich děti dostaly.
Ty zádrhely, ty problémy vyplývají z toho, že každý člověk je originál, je jedinečný, a vyplývají ještě z druhé skutečnosti, a sice že po pádu do dědičného hříchu naše přirozenost je narušená, je nakloněná ke hříchu.
Jeden spisovatel, jmenuje se Thomas Merton, napsal knihu Žádný člověk není ostrov. Skutečně nikdo z nás není robinson a nežijeme sami na pustém ostrově. Setkáváme se s lidmi a z toho pramení různé příjemné, ale i nepříjemné situace. A ty texty pojednávaly především o těch těžkostech. A ve všech těch textech, jak jsme je slyšeli od toho starozákonního až po evangelium, tak je jedna myšlenka, a sice to, o co tu běží, o co tu jde, je to, aby se ta naše životní cesta nezastavila, aby se to nezadrhlo. Jde o to odstraňovat tyto překážky, odstraňovat tyto problémy.
Ta izraelská cesta se hodně zadrhla na dvou místech, které se jmenují Massa a Meriba. Jsou to obrazné, symbolické názvy, symbolická jména, která vystihují, co se na těch místech stalo. Jedno znamená pokušení a druhé znamená svár. Pokušení uctívat nějakého jiného boha nebo bohy, a svár, ať už mezi sebou anebo mezi člověkem a Bohem.
V evangeliu ten začátek, ten výrok se nazývá O bratrském napomenutí. Pán Ježíš v některých momentech, v některých ohledech postavil svým učedníkům vyšší nároky, než jsou ve Starém zákoně. Ale tady kupodivu tu laťku snížil. Ve Starém zákoně ve třetí knize Mojžíšově, když se mluví o tom, že někdo spáchal to, čemu se říká veřejný hřích, nějaké zlo, které bylo evidentní, všichni to viděli, tak ten člověk měl být veřejně pokárán, veřejně napomenut. Samozřejmě to je nepříjemné a je otázka, co to s tím člověkem udělá. Ježíš tady vychází vstříc, řekli bychom, naší dobré pověsti, naší stydlivosti, nebo nevím, jak bych to ještě nazval, a říká: „Začněte v soukromí, než s tím půjdete ven.“
Druhá kapitola, jestliže toto nějakým způsobem nepomohlo, tak navozuje soudní jednání. V Izraeli každé jednání soudu se opíralo o výpověď dvou nebo tří svědků. Tady nejde o to někoho soudit, ale jde tady v tomto výroku o to, aby ti, kteří tam u toho budou, všichni, ten napomínaný, i ti, kteří ho nějakým způsobem napomínají, aby všem bylo jasné, že je to vážná situace, že to není jenom nějaké slovo, že nejde jenom o to něco říct, ale že všichni by měli vědět, co budou říkat, měli by to mít rozmyšlené, protože cílem je, co bylo už v té první větě: „Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal.“ To je to, o co tu běží. O to, aby se odstranily ty zádrhele. To je cíl.
No, a když nepomůže ani tady toto, tak potom se s tím má jít do společenství, do komunity. Je to zajímavé, že tady je vlastně použito poprvé v Matoušově evangeliu slovo církev.
A co tím vším Ježíš chce říct? Hledejte způsob, jak ty vztahy urovnat, jak odstranit ty zádrhele. Protože někdo by mohl říct: „Já jsem to zkoušel, on nechce, tak já to vzdávám.“ A Ježíš říká: „Zkoušejte to znovu. Hledejte další a další způsoby. Nenechte se třeba odradit tím, že se to nepovedlo napoprvé.“
Latinsky společenství se řekne komunita, a jestliže někdo nějakým způsobem stojí bokem, tak se říká, že je mimo tu komunitu. Latinsky je to exkomunikace. Každé zlo vylučuje z komunity. Začala teď škola a děti nosí různé zprávy ze školy, ať už ty známky vyšší, nebo třeba že i tam něco provedli nebo takhle. A kolikrát je to tak, že dítě přijde domů, nic neřekne, ale už se staví bokem. Méně mluví, snaží se těm rodičům moc se neukazovat, nevyčuhovat a takhle, a už z toho ti rodiče poznají, něco se stalo, něco tam bylo. Každé zlo odděluje.
Cílem, to o co tady Ježíšovi jde, aby se to rozdělení zahladilo, aby nikdo nebyl exkomunikován. Ten, kdo koná to zlo, svým způsobem z té komunity vylučuje sám sebe, ale jestliže i ta komunita by ho vyloučila úplně, tak ho to zlomí.
Ježíš říká: „Ať je pro tebe jako pohan nebo jako celník.“ Všimněme si, že Ježíš v žádném případě neschvaloval, co dělali celníci, že vybírali víc, že kradli, že si nechávali peníze pro sebe, ale nepřerušil s nimi kontakty. Farizejové mu to vyčítají: „Jí s celníky a hříšníky.“ Ježíš v žádném případě neschvaloval, co ti lidé dělali, ale nepřerušil s nimi kontakt, aby je získal, aby je přivedl zpátky. Samozřejmě tady potom by byla praktická otázka, na kolik ty kontakty a takhle, protože Ježíš Kristus je jeden a my jsme jeho učedníci, ale v žádném případě si nesmíme hrát na vykupitele a zachránce, Zachránce je jeden, ale faktem je to, že Ježíš je ten, který nikoho neposílá pryč.
Často se překládá ta exkomunikace, že to je vyloučení. To není dobrý překlad a nevystihuje, o co se tady jedná. Když mluvíme o té komunitě nebo tady o tomto slovu, tak ve mši svaté je část, která se latinsky nazývá communio, my tomu česky říkáme přijímání, nebo svaté přijímání. Tady to české označení není příliš výstižné. Vystihuje polovinu, že člověk jde a přijme někoho, Ježíše. To communio znamená přijímání a odevzdávání, nebo přijímání a dávání. V komunitě, ve společenství to totiž takhle funguje, v tom rodinném společenství. V každém správném společenství člověk něco odevzdá, a protože odevzdávají všichni, tak všichni taky přijímají. Nějakým způsobem nad tím v praktickém životě nepřemýšlíme, nepitváme, nerozebíráme to, ale když to funguje, tak jsme šťastní, jsme spokojení a máme z toho radost. A to je to, o co tady Ježíšovi běží, aby tady bylo to vzájemné odevzdání nebo dávání, a potom i to vzájemné přijetí, získat toho, kdo je vedle mě, kdo je se mnou v té komunitě. Tak si na to vzpomeňme vždycky, když jdeme ke svatému přijímání, že Ježíše přijmeme, ale že i my mu máme odevzdat sami sebe, a vyprošujme si, aby naše farnost byla co nejlepší komunitou, aby to vzájemné přijímání a vzájemné odevzdávání fungovalo co nejlépe.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.09.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, hlavní myšlenkou všech textů, které jsme dnes slyšeli, je udržení, nebo můžeme říci, obnovení toho, čemu říkáme bratrské nebo sesterské společenství. Pán Ježíš mluví k mužům, a proto vlastně mluví pořád v mužském rodě, ale týká se to vlastně celé společnosti, tedy mužů i žen.
Obnovit, udržet dobré vztahy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, v našem životě se nesetkáváme jenom s dobrem. Byli bychom jistě rádi, kdyby tomu tak bylo, ale následkem dědičné viny a tak dál, se setkáváme i se zlem. A teď je ta otázka, jak se tady k tomu zlu postavit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Bratři a sestry, tématem textů dnešní neděle je odpovědnost. Spisovatel Thomas Merton to vyjádřil v titulu jedné své knihy slovy Žádný člověk není ostrov. Ty texty nás chtějí vybídnout k tomu, abychom nežili vedle sebe, ale abychom žili spolu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
My se, bratři a sestry, budeme zase věnovat tomu, co nám a Římanům píše svatý Pavel. Dostali jsme se do 13. kapitoly tohoto listu, tak, jak nám ji církev postupně tyto neděle předkládá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Dnes budeme pokračovat v našich úvahách o mši svaté. Jak víte, tak jsme posledně zůstali u takové otázky, kterou často kladou děti: „A proč vlastně do toho kostela chodíme? A proč tam musím jít?“ A děti tu otázku vysloví nahlas. Více...
P. Miloš Mičánek, kaplan v Tišnově
08.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 33,7-9; 2. čtení Řím 13,8-10; evangelium Mt 18,15-20;
Tehdy Ježíš řekl: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal.“ Konečně, mohl by někdo říci: „Konečně nám evangelium mluví o něčem jednoduchém a příjemném. Činit poznámky, kritizovat, činit zjevnými chyby toho druhého. Ono jsou to opravdu věci, jak víme ze života, které se daří velice snadno konat. Ale opak takového pochopení dnešního textu je pravdou. Evangelium nám mluví úplně o něčem jiném. Totiž o ryzím, čistém, bratrském napomínání, a to na rozdíl od urážek, od kritizování, od pomlouvání. Více...