Pátek 23.02.2024, sv. Polykarp, Svatopluk
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Já jsem přišel, abych vás nasytil

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.07.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Král 4,42-44; 2. čtení Ef 4,1-6; evangelium Jan 6,1-15;

Já jsem přišel, abych vás nasytil8:15
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.88 MB]

Bratři a sestry, svatý Jan evangelista nemá ve svém díle zaznamenáno to, čemu říkáme Proměňování při Poslední večeři. Ti tři další evangelisté zaznamenali Ježíšova slova: „Vezměte, jezte, toto je moje tělo,“ slova, která řekl nad chlebem, a podobná slova, která řekl nad kalichem: „Toto je moje krev.“

Svatý Jan naopak zaznamenal umývání nohou. A proč nezaznamenal ta proměňovací slova, to nevíme, ale protože psal jako poslední z evangelistů, tak mohl vycházet z toho, že už ta slova jsou dobře známá, že církev slaví mši svatou v eucharistii, a tak udělal něco jiného. Soustředil se na vysvětlení. Vysvětluje, proč to Ježíš udělal, co tím zamýšlel, a také vysvětluje a zdůrazňuje, že Ježíš to plánoval už dlouho.

Vlastně když čteme tady o tomto úryvku, o tomto zázračném nasycení, tak vlastně tam čteme ta slova, která uslyšíme ve mši svaté: Ježíš vzal chléb, vzdal díky. My uslyšíme: Požehnal, lámal, dával. Ale jsou to ta stejná slova. Svatý Jan zdůrazňuje, že Ježíš připravoval celou tou svou misí, tím veřejným vystoupením apoštoly a učedníky právě na ten okamžik Velikonoc, hlavně toho Zeleného čtvrtku, kdy dojde k tomu, že jim dá tady tento velký dar. A chtěl, aby to co nejvíc pochopili, protože samozřejmě pochopit takovouto změnu není vůbec snadné. A Jan zdůrazňuje, že Ježíšovi jde o to, aby se proměnilo, řekli bychom, také naše srdce a naše mysl.

Svatý Jan zdůrazňuje vnější okolnosti, říká: „Stalo se to na druhém břehu Genezaretského jezera.“ Je to takový záliv mezi Tiberias a Kafarnaum. Dá se tam buď přejet lodí nebo se to dá obejít pěšky, ale každopádně člověk musí vyvinout nějakou námahu. Musí se chtít setkat s Ježíšem, musí si dát tu práci.

Každý z nás si dneska ráno mohl říct: „Je vedro. Nechce se mi. Jsem po celém týdnu unavený, je to dřív než jindy, zůstanu doma.“ A určitě bychom našli ix důvodů, proč zůstat doma. Ale protože jsme tady, tak každý z nás našel jistě alespoň jeden důvod, proč tady jsme. Aspoň jeden důvod, který převážil všechny ty, které nám nějak hradily a říkaly: „Udělej si pohodlí, buď doma.“ Jeden důvod. A ten jeden jediný a ten hlavní je, že chci být s Ježíšem. Chci se s ním setkat. Jemu chci říct všechno, co jsem prožíval, prožívala v uplynulém týdnu. Jeho chci poprosit o pomoc, o požehnání pro to, co bude v tom týdnu příštím. Tedy chtít se setkat, vybudovat vztah. O toto Pánu Ježíši jde především.

Takže ti lidé tam museli dojít, museli vyvinout nějakou námahu. Svatý Jan to záměrně přirovnává k tomu odchodu z Egypta, k tomu exodu, kdy tedy šlo jednak o to, že opravdu fyzicky odešli z Egypta, z otroctví, ale potom také na té poušti dorůstali. Měnily se jejich myšlenky, jejich způsob uvažování se měnil a stávali se lidem svobodným. A toto chce i Pán Ježíš právě po svých posluchačích – tenkrát po těch, i dnes po nás. Abychom tedy udělali tu cestu ve své hlavě, abychom se posunuli, abychom si uvědomili, co nám Ježíš chce dát. On nenabízí jenom nasycení žaludku, právě jako najezení. Sice se tam říká: „Když se najedli,“ Ale mluví se o celé té události jako o nasycení více než pěti tisíc lidí.

Tedy nejde jenom o to zaplnit něčím žaludek. Vidíme, jak v těch zemích, kde je blahobyt, mají žaludek plný skoro všichni, a vidíme, co je tam nespokojených a nešťastných lidí, kteří pořád něco hledají, nad něčím se trápí, protože biblicky řečeno, nejsou nasyceni, něco jim chybí. A Ježíš přichází a říká právě všem těm svým posluchačům: „Já jsem přišel, abych vás nasytil,“ to znamená, abych vám dal to, co vám chybí. Především tedy pro vaše duše.

Ježíš tady celou tu událost pojímá jako právě setkání člověka s člověkem, člověka s Bohem. Všichni musí spolupracovat. Začíná to tím, že je počítají, ty lidi, kolik jich tam je. Zjišťují, kdo má co s sebou. Víte, jestli jich tam bylo víc než pět tisíc, když se mluví pětitisících mužů, to znamená, že tam byly další dva až tři tisíce žen. Mezi osmi tisíci najít jednoho klučinu, který má pět chlebů a dvě ryby, to znamená, že museli hledat velmi důkladně. Oni totiž měli velký strach, že tam vypukne nějaký hladomor nebo něco takového. Takže hledali velmi důkladně. Vidíme, že apoštolové byli důkladní.

A Ježíš je zkouší. I v této těžké chvíli je zkouší: „Kde nakoupíme? Kde vezmeme?“ Právě v tom je ta myšlenka, kde vezmeme? V obchodě nakoupíme za peníze. Ale taky, kde vezmeme třeba bez toho, abychom platili? Tak to udělal Adam, první člověk, který s Evou sebrali Bohu to, co bylo jeho. A Mojžíš taky v exodu, když byl opravdu v úzkých, tak říká: „Kde mám vzít jídlo pro tak velký zástup lidí? Kde mám vzít vodu pro ně? Ještě chvíli, a u kamenují mě.“ Ježíš ale chce, abychom pochopili, že to nebude „kde“, ale že to bude „od koho“, „kdo nám dá tento dar“. Ne kde to koupíme, kde to opatříme, ale kde dostaneme dar nebo od koho dostaneme dar. A na nás je, abychom tento dar přijmuli.

Ježíšovi, když se vrátím k té myšlence, jde o tu spolupráci. Jde o událost setkání člověka s člověkem. Hledali, posaďte se, Ježíš dává apoštolům, apoštolové dávají lidem, potom sbírají. Je to velká spolupráce a je to velká událost nejenom v tom smyslu, že by právě každý sám snědl svůj příděl, svůj kousek. Ne, ale že všichni byli společně a že všichni společně přijali tento dar, který jim Ježíš dává.

Bratři a sestry, každá mše svatá má být prožívána tak, jako že jsme tam společně, ne jenom každý sám za sebe, ale že tvoříme společenství, a společně přicházíme, abychom Bohu, Ježíšovi děkovali za dar, který dostáváme, a abychom společně nějakým způsobem tento dar prožívali a přijímali.

Kéž se tak stane.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Bůh počítá s naší troškou, aby z ní vytvořil něco obdivuhodného

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.07.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Král 4,42-44; 2. čtení Ef 4,1-6; evangelium Jan 6,1-15;

Bůh počítá s naší troškou, aby z ní vytvořil něco obdivuhodného10:28
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.21 MB]

Bratři a sestry, předposlední věta dnešního evangelia byla: „To je jistě ten prorok, který má přijít na svět.“ Jaký prorok? Elizeus.

Ježíš ve svém veřejném působení schválně napodobuje některé starozákonní postavy.    Více...


Usilovat o pokoru, mírnost a trpělivost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.07.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Král 4,42-44; 2. čtení Ef 4,1-6; evangelium Jan 6,1-15;

Usilovat o pokoru, mírnost a trpělivost8:37
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 31 kb/s, 1.93 MB]

Bratři a sestry, my se zase vrátíme k druhému čtení, k listu apoštola Pavla. List Efezanům bývá nazýván „list z vězení“ a je to právě kvůli té větě, kterou jsme dnes slyšeli hned na začátku toho úryvku: „Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána.    Více...


Jakubova volba

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.07.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Král 4,42-44; 2. čtení Ef 4,1-6; evangelium Jan 6,1-15;

Bratři a sestry, už se asi nikdy nepodaří zjistit všechny důvody, které vedly naše předky k tomu, že za ochránce tohoto kostela a této farnosti zvolili právě sv. apoštola Jakuba. Vždycky je to tak nějak, že ten světec, kterého si lidé vyberou, je jim nějak blízký, mají k němu nějaký vztah. Asi víte, že v současné době velice populární je sv. Anežka, sv. Zdislava. Hodně populární v našich zemích jsou také sv. Cyril a Metoděj, ale i jiní světci. Jméno Jakub, jak všichni víme, je velice staré. Vlastně se takhle poprvé jmenoval Izákův syn, který se narodil jako druhorozený a držel se svého dvojčete, prvorozeného Ezaua, za patu.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.