Pátek 23.02.2024, sv. Polykarp, Svatopluk
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Jakubova volba

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.07.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Král 4,42-44; 2. čtení Ef 4,1-6; evangelium Jan 6,1-15;

Bratři a sestry, už se asi nikdy nepodaří zjistit všechny důvody, které vedly naše předky k tomu, že za ochránce tohoto kostela a této farnosti zvolili právě sv. apoštola Jakuba. Vždycky je to tak nějak, že ten světec, kterého si lidé vyberou, je jim nějak blízký, mají k němu nějaký vztah. Asi víte, že v současné době velice populární je sv. Anežka, sv. Zdislava. Hodně populární v našich zemích jsou také sv. Cyril a Metoděj, ale i jiní světci. Jméno Jakub, jak všichni víme, je velice staré. Vlastně se takhle poprvé jmenoval Izákův syn, který se narodil jako druhorozený a držel se svého dvojčete, prvorozeného Ezaua, za patu. A Jákob znamená ten, který drží patu. Mezi Židy je to jméno dodnes velice populární, odpovídá tomu vlastně i to, že mezi apoštoly byli dva Jakubové: Jakub, syn Zebedeův a Jakub, syn Alfeův. A právě Jan a Jakub, synové Zebedeovy, patří k těm, kteří spolu s apoštolem Petrem jsou u všeho toho důležitého. Když Ježíš jde na horu Tábor, kde má být proměněn, vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Vzal je taky s sebou do domu představeného synagogy Jaira, když šel vzkřísit z mrtvých jeho dceru. Ale vzal je taky s sebou v Getsemanské zahradě, když na něho padla smrtelná úzkost. Jakub je tedy jeden z té trojice, kteří jsou Ježíšovi nejblíž. A já, to je taková moje domněnka, si myslím, že naši předkové právě tím chtěli vyjádřit toto: „Chceme být Bohu co nejblíž. Chceme být blízko Bohu tenkrát, když je nám dobře, ale chceme se k němu taky utíkat, když je nám zle.“

Dnešní evangelium mluví o tom, jak matka Jana a Jakuba, řekli bychom, se snaží lobovat, dnešními slovy. Snaží se získat nějakou výhodu, na kterou ti dva nemají vůbec žádné právo, a snaží se vlastně předběhnout ty ostatní. Je to nepříjemná kapitola z jejich života, rozhodně to není nijak lichotivé. My nevíme, jestli s tím ti dva souhlasili nebo jestli tam někde stáli a říkali: „Mami, nech toho, nedělej to.“ Pak se červenali, bledli apod. Ono to tak vypadá, že vůbec ti jejich rodiče je ze začátku za Ježíšem doslova postrkovali. Ale po Velikonocích se s nimi s oběma stala veliká změna. Kdyby Jakub byl ten, kterého by bylo potřeba pořád postrkovat, tak by si ho asi Herodes vůbec nevšimnul, a nebyl by Jakub první z apoštolů, který by pro Ježíše prolil svou krev. Ale zastavme se na chvilečku u dnešního evangelia. Chtějí výhodu, chtějí velikou výhodu. Řečeno dnešním jazykem, jejich maminka pro ně žádá, aby jeden z nich se stal ministerským předsedou a druhý ministrem zahraničí. To jsou ve vládě dva nejdůležitější posty. Dokonce je ochotna se kvůli tomu poklonit až k zemi. Ostatní, když to zjistili, tak se rozmrzeli. Naštvali se na ně. A Ježíš? Nenaštval se. Ale začíná zase vysvětlovat a říká: „Nevíte, co chcete. Nepochopili jste dobře, o co já se tady snažím. Protože se na to díváte očima tohoto světa. Tento svět shromažďuje funkce proto, aby člověk něco znamenal, aby ti ostatní před ním měli respekt, aby se mu klaněli, aby ho zdravili z uctivé vzdálenosti. Ale mezi křesťany to tak být nemá.“

Bratři a sestry, ten dnešní svátek, dnešní slavnost v našem kostele je nám připomínkou tady tohoto. Abychom do sebe nedostávali hodnocení a rozhodování tohoto světa, světa bez Boha, který chce za každou ceny vyniknout, který chce získat výhody, často nespravedlivé jenom proto, abych se mohl ukázat, aby bylo vidět, že jsem někdo, že něco znamenám. Ten, který něco znamenal, Boží Syn, se držel v povzdálí. A on říká: „Kralovat pro mě znamená vás všechny zachránit. Budu šťastný, když všichni pochopíte, že vás chci dovést domů k Otci. Budu šťastný, když všichni přijmete moje pozvání. Budu šťastný, když se k sobě budete chovat pěkně, podle Božího zákona.“

Bratři a sestry, slavme tedy ty naše hody s velkou radostí. Ale slavme je také s tím, že máme odpovědnost za sebe, za svoje rodiny, za společnost, za svoji farnost, za svoji obec. Máme být těmi, kteří nebudou shromažďovat funkce a tituly proto, abychom měli dlouhý seznam před jménem a za jménem, ale proto, abychom pomáhali tento svět víc přivádět k Bohu. Máme to vzít jako sv. Jakub. I s námi se má stát taková proměna. Před Velikonocemi chtěl vyniknout. Vyniknout v tom, aby byl první a ti druzí, aby se klaněli. Po Velikonocích už tam nic takového nebylo. Po Velikonocích je to on, který ukazuje na Ježíše, je to on, který stojí v pozadí a dává Ježíše dopředu. Bratři a sestry, nedávno jsem slyšel takovou větu, je z jedné pohádky, ale myslím, že ji zde mohu říct a že platí stoprocentně: „To, jací jsme, neurčují naše vlastnosti, ale naše volby.“ To, jací jsme, určují naše rozhodnutí. Buďme těmi, kteří se dokáží rozhodnout pro Krista. Bez výjimky, bez nějakého ale, bezvýhradně. Tak, jako to dokázal sv. Jakub.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Já jsem přišel, abych vás nasytil

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.07.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Král 4,42-44; 2. čtení Ef 4,1-6; evangelium Jan 6,1-15;

Já jsem přišel, abych vás nasytil8:15
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.88 MB]

Bratři a sestry, svatý Jan evangelista nemá ve svém díle zaznamenáno to, čemu říkáme Proměňování při Poslední večeři. Ti tři další evangelisté zaznamenali Ježíšova slova: „Vezměte, jezte, toto je moje tělo,“ slova, která řekl nad chlebem, a podobná slova, která řekl nad kalichem: „Toto je moje krev.    Více...


Bůh počítá s naší troškou, aby z ní vytvořil něco obdivuhodného

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.07.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Král 4,42-44; 2. čtení Ef 4,1-6; evangelium Jan 6,1-15;

Bůh počítá s naší troškou, aby z ní vytvořil něco obdivuhodného10:28
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.21 MB]

Bratři a sestry, předposlední věta dnešního evangelia byla: „To je jistě ten prorok, který má přijít na svět.“ Jaký prorok? Elizeus.

Ježíš ve svém veřejném působení schválně napodobuje některé starozákonní postavy.    Více...


Usilovat o pokoru, mírnost a trpělivost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.07.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
17. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Král 4,42-44; 2. čtení Ef 4,1-6; evangelium Jan 6,1-15;

Usilovat o pokoru, mírnost a trpělivost8:37
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 31 kb/s, 1.93 MB]

Bratři a sestry, my se zase vrátíme k druhému čtení, k listu apoštola Pavla. List Efezanům bývá nazýván „list z vězení“ a je to právě kvůli té větě, kterou jsme dnes slyšeli hned na začátku toho úryvku: „Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.