Rubrika
HomilieBůh o vás ví, patříte k němu do rodiny
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli o velké debatě, která vznikla nebo se rozpoutala poté, co Petr uzdravil v Ježíšově jménu chromého člověka, který sedával u brány, která se jmenovala Krásná. A toto čtení je tam vlastně dáno záměrně, protože evangelium, i když to tak nevypadá, to je taky takový, řekněme, důsledek velké diskuze nad uzdravením.
Ježíš uzdravuje, nebo spíš vrací nebo dává, dává zrak člověku slepému od narození. Je to ta známá scéna, kdy ho posílá, aby se umyl v rybníku Siloe, a potom následuje taková velká debata, kdy farizejové vyšetřují, kdo to udělal, čí mocí a podobně, protože se to stalo v sobotu a protože do té doby nevěděli o nikom, kdo by člověku od narození slepému, používá se ten termín „vrátil“, ale spíš lépe řečeno dal zrak, protože ten člověk do té doby neviděl. No, a Ježíš odpovídá na otázky vlastně farizejů.
Ježíš se je snaží získat. To je první věc, kterou je nutné zmínit. Nejdřív o sobě Ježíš říká: „Já jsem dveře,“ tedy brána. Tedy já jsem ten, kdo umožňuje vstup, kdo umožňuje nějaký kontakt, kdo spojuje. Brána, dveře, to je něco, co spojuje ty prostory, vnitřek a venek.
A potom přejde k tomu, že říká: „Já jsem pastýř.“ Ve Starém zákoně byli pastýři myšleni politické autority - král, kněží, velekněz, šlechta, zkrátka a dobře ti, kteří měli nějakou moc. Ježíš tento koncept pastýře vztahuje na sebe a říká o sobě, já nejsem jen tak nějaký pastýř. Já jsem „ten“ pastýř, ten ideální, ten vzor, ze kterého si máte brát příklad.
Pastýř je ten, kdo se stará. Nám na celém tom konceptu vadí jiná věc, nám vadí to, že nás Ježíš přirovnává k ovcím. Protože my přece říkáme, ovce, to je zvíře. Zvíře, které není až tak příliš inteligentní. Ovce, když se vzdálí na nějakou vzdálenost od svého chléva, tak ho nenajde. Potřebuje někoho, kdo ji tam dovede zpět, toho pastýře. Ovce snadno zabloudí. A to neslyšíme rádi, protože, o tom už mluví svatý Augustýn, my lidé uznáváme takové ty koncepty vítězné. Protože, říká svatý Augustýn, každý člověk se raduje z toho, že zvítězil nad někým, nad něčím. A my obdivujeme vítězné lidi. Ty starostlivé, no, řekneme, to je dobře, to je pěkné, že se někdo stará, ale nám se líbí ti vítězové. A bohužel v lidských dějinách je to velmi často tak, že ten vítěz, ten se nestará.
Ten svatý Augustýn tam používá potom přirovnání s nožem a říká vlastně: „Ten, kdo drží ten nůž za tu rukojeť, tak si často ani neuvědomuje, že může způsobit velké neštěstí, velké násilí.“ Toho násilí si je vědom ten, kdo je na té straně břitu, toho ostří. Ale, Augustýn dodává a říká: „Lidská tragédie spočívá v tom, že ti, kteří jsou na straně toho ostří, by se rádi přesunuli na stranu té rukojeti, a pak to dělají sami dalším lidem.“
Tento koncept, který nabízí Ježíš, toho dobrého pastýře, je úplně něco jiného. Na jedné straně to vlastně mění obraz Boha – silného, mocného. A teď k tomu přidáváme další vlastnost – starostlivého. Na druhé straně ještě je také potřeba, abychom změnili svůj obraz sami o sobě, svoje mínění. Abychom uznali: „Ano, já to potřebuji.“ Protože pokud to neuznáme, tak to bude nabídka, ale nabídka, která nebude využitá, a to by byla velká škoda.
Ježíš tady používá obraz z běžného života Izraele. Mít stádo ovcí nebo koz, to byla velmi dobrá investice, protože lidé budou jíst vždycky, a v těch krajích se jedlo především toto maso, plus ještě drůbež. Takže tedy každý, kdo měl nějaké peníze, tak je vložil do stáda těch koz nebo ovcí. Ale tady vzniká jiný problém – kdo se o to bude starat? To stádo nemohlo zůstat na jednom místě z toho důvodu, že tam bylo málo trávy. Málo trávy, málo vody, to jsou dva určující faktory, které nutí to stádo, aby se neustále hýbalo, aby hledali vodu, aby hledali trávu. To znamená, že ten, kdo se o ně bude starat, nebude mít snadný život.
My máme před očima pastýře z Betléma, jako takové ty bodré chlapíky, kteří přicházejí poklonit se narozenému Ježíškovi a něco mu donášejí, nějaké dary. Pravda, byli tam. Měli radost. Poslechli tu výzvu anděla. Ale to další, to další už je potom vlastně v tradici, a řekli bychom, v tom lidovém podání. Jednak nic nedonesli. Oni nic neměli. Protože jak se pořád hýbali, jak pořád vlastně putovali, tak měli s sebou jenom to nejnutnější. Byli to lidé chudí a byli to lidé drsní, protože žili na pokraji společnosti. Tam, kde je tráva, kde je voda, tam většinou nestojí žádné město. Tam není to, čemu se říká civilizace. Byli to také lidi, kteří nechodili každou sobotu do synagogy, kteří nezachovávali tady tyto předpisy Starého zákona. A byli to lidé, kteří když to považovali za správné, vzali právo a spravedlnost do svých rukou. To znamená, oni museli to stádo uchránit před dravou zvěří, ale také před lupiči. A když někoho chytili, tak nešli k soudu a neřešili to tady tou právní cestou, ale řešili to nějakým rychlým způsobem. Ale také tady, řekli bychom, ta jejich spravedlnost se obrátila proti třeba tomu majiteli stáda, pokud ten včas nezaplatil. Tak buď si vzali nějakou ovci, nebo ji zabili, nebo ji prodali.
Ježíš vlastně toto kritizuje a říká: „Já nejsem jako tady tito námezdní pracovníci.“ Ono to vysvitne ještě v jiném světle, když si uvědomíme, že Ježíš před chvílí, před nějakou krátkou dobou, vrátil, daroval zrak slepému od narození. Protože v tu chvíli je podezříván, že bude chtít, jak se říká, slízat smetanu, mít slávu. Bude chtít být slavný, bude chtít být oslavován, bude chtít, aby se mu tleskalo. Ale Ježíš vlastně tady tím, co říká, tak říká: „Ale já to vezmu celé. Nejenom to, co bude příjemné, to co bude nějakým způsobem radostné, kde půjde o tu slávu, ale vezmu i tu druhou stranu, tedy i tu povinnost, i tu odpovědnost.“ Ježíš mluví o kříži, o Velikonocích, ale to oni ještě neví. Mluví o tom, řekli bychom, tak trošku zahaleně, jenom v náznacích, ale říká: „Já se nezřeknu té odpovědnosti.“
V českém překladu se používá slovo „dává“. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život a takhle. Pořád je tam to dává. V řeckém originále je úplně jiné sloveso a svatý Jan si tady tak hraje s tím, že jednou řekne „vydávat“, jednou „dávat k dispozici“, „odkládat“, „předávat“ a podobně. Svatý Jan tady zdůrazňuje tu mnohotvárnost Ježíšovy péče.
Taky se tady mluví o tom „znám každou ovci jménem“. Zvíře, které bylo určeno na porážku, nikdy nedostalo jméno. Dát jméno znamenalo vzít do rodiny, navázat vztahy. A proto tedy když nějaké zvíře pojmenovali nebo než mu to jméno dali, tak si to dobře rozmysleli, protože věděli, že to zvíře už nikdy nebudou moci poslat někam na jatka nebo podobně, ale že to zvíře je přijato do jejich rodiny. A tak svatý Jan zdůrazňuje a říká: „Bůh o vás ví. Vy patříte k němu do rodiny. On vás vnímá jako jednotlivce. Nejste pro něho jenom tisícihlavé stádo, ale jste pro něho každý originální tvor, kterého zná jménem, a o každého toho tvora se stará originálním způsobem.“
To, o co tady svatému Janovi jde, když mluví o tom dávání, předávání a tak, tak nemá na mysli, že Ježíš zemře na kříži. To přijde později. Ale svatý Jan tady chce ukázat jinou věc, a sice Ježíšovo nasazení a Ježíšovu odvahu. To, jak Ježíš jde naplno tady do toho úkolu být pastýřem.
Řecké slovo kalos, které je tady použito, znamená nejenom dobrý, ale také krásný. Jan chce zdůraznit, že Ježíš je také pastýř přitažlivý. Ono ne každé dobro je krásné. Že jo, když se nám řekne, musíš jíst léky, které jsou hořké, protože je to pro tebe dobré, tak se nám do toho moc nechce. Ale Jan zdůrazňuje a říká: „On je navíc ještě i přitažlivý.“ V něm se spojuje to dobro a krása. Tam není nic, člověče, co by sis musel ošklivit. Jde tam o to, abys přijal tady tuto nabídku. Abys napodobil Ježíšovu odvahu a Ježíšovo nasazení.
Co nás nic nestojí, za nic nestojí. Taky se říká, že malé dobro stojí velkou námahu. Velké dobro stojí obrovskou námahu. Toto si máme uvědomit, že Ježíš, který vykonal obrovské dílo, do toho šel s velkou odvahou a s velkým nasazením. Vzpomeňme si na to, když se nám něco nebude dařit nebo když se nám do něčeho nebude chtít, a dívejme se na příklad dobrého pastýře a snažme se ho napodobit.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, tady ten úryvek, který jsme vyslechli, je z desáté kapitoly Janova evangelia a začíná tím, že Ježíš právě říká: „Já jsem dveře,“ k ovcím, dveře do ovčince. A potom vlastně to ještě víc konkretizuje a říká, já jsem pastýř dobrý, a potom, dobrý pastýř. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v desáté kapitole Janova evangelia jsou, řekli bychom, dvě takové velké Ježíšovy řeči. Ježíš tam o sobě říká: „Já jsem dveře k ovcím do ovčince“ a: „Já jsem dobrý pastýř.“ Je to taková velká rozprava, předtím ale byl, řekli bychom, i velký čin. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se, bratři a sestry, zamyslíme nad dnešním prvním čtením. Vždycky, když si to čtu nebo když to někde slyším, tak si vzpomenu na rčení, které se dnes užívá dost často, a sice že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Situace, ve které byl svatý Petr a ostatní Ježíšovi učedníci, je v mnohém podobná situaci, ve které jsme my. Svým způsobem můžeme říct, že na tom byli ještě hůř, než my. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se bratři a sestry budeme věnovat zase druhému čtení, ale ještě předtím bych se s váma chtěl rozdělit o krásný zážitek, který jsem ve středu v náboženství. S těma nejmenšíma jsme probírali neděli a taková první otázka byla, proč že chodíme v neděli do kostela na mši svatou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, asi v celých lidských dějinách se velice výrazně objevuje myšlenka: „Starej se sám o sebe. Hlavně, aby ses ty měl dobře, a co je s těmi ostatními, to ti může být jedno.“ V Bibli se to objevuje už na prvních stránkách, kdy se Bůh ptá Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ A Kain říká: „Copak jsem strážcem svého bratra?“ Potom to pokračuje, kdy ve Starém zákoně se mluví o pastýřích Izraele. Těmi pastýři Izraele, kteří jsou voláni k odpovědnosti a jimž proroci vytýkají, že pásli sami sebe a nestarali se o lid, který jim byl svěřený, nejsou kněží, ale jsou to političtí představitelé, kteří nechali tu zem dojít k rozkladu, k rozkladu vnitřnímu i vnějšímu. Více...