Rubrika
HomilieStudna
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, asi v celých lidských dějinách se velice výrazně objevuje myšlenka: „Starej se sám o sebe. Hlavně, aby ses ty měl dobře, a co je s těmi ostatními, to ti může být jedno.“ V Bibli se to objevuje už na prvních stránkách, kdy se Bůh ptá Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ A Kain říká: „Copak jsem strážcem svého bratra?“ Potom to pokračuje, kdy ve Starém zákoně se mluví o pastýřích Izraele. Těmi pastýři Izraele, kteří jsou voláni k odpovědnosti a jimž proroci vytýkají, že pásli sami sebe a nestarali se o lid, který jim byl svěřený, nejsou kněží, ale jsou to političtí představitelé, kteří nechali tu zem dojít k rozkladu, k rozkladu vnitřnímu i vnějšímu. A prorok je napomíná. Pán Ježíš si ten titul pastýř bere pro sebe. A říká o sobě, že on je jediný pastýř, ten nejlepší. Že on bude takový pastýř, který se bude starat o člověka po všech stránkách. Rozhodně Ježíšova řeč musela překvapit, protože i v Ježíšově době bylo rozšířené „ať se každý stará sám o sebe, ať si každý pomůže jak umí.“ A Ježíš říká: „Ne, já jsem nepřišel proto, abych pomohl sám sobě, ale já jsem přišel, abych pomohl vám. Já z toho nebudu nic mít, ale vy z toho budete mít. Vy se z toho budete mít dobře.“
Bratři a sestry, i my žijeme v době, kdy je opět v popředí ta myšlenka vlastního prospěchu, vlastního užitku. Projevuje se to třeba tím, že lidé nemají jeden na druhého čas. Jak všichni víte, tady v kapli u hradu Veveří bývá hodně svateb. A většinou jsou to snoubenci z Brna. A často tak nějak víře vzdálení nebo vlažní. Oni ze začátku, když jim řeknu, že bude potřeba, aby přišli nejmíň třikrát, tak na to třeba tak koukají, moc se jim nechce. Ale hodně často, když se rozcházíme naposledy, já jim říkám: „Tak, teď se uvidíme o té svatbě,“ tak oni říkají: „A to už nic nebude? To už nemáme chodit?“ Oni zažili totiž to, že na ně měl někdo naráz čas. Že někdo byl ochotný s nimi mluvit, že někdo byl ochotný jim naslouchat. To je veliká věc. Bratři a sestry, Ježíš, dobrý pastýř, dostal od Otce a nám dává. To, co dostal, si nenechává pro sebe. Náš život, to je takové ustavičné spojení, že něco přijímáme a máme dávat dál. Když jsem hledal nějaký příklad k těm dnešním textům, tak jsem v jedné knize našel příběh o staré studni. Začíná to jako pohádka.
Byl jednou jeden dům. Byl velice starý a na dvoře toho domu byla studna. Nebyla nijak hluboká, ale byla vydatná. Všichni obyvatelé domu k té studni chodili a čerpali dobrou, osvěžující vodu. A i když bylo v létě sebevětší parno, studna nikdy nevyschla. A tak to šlo po celé generace. Až jednou jeden syn, který zdědil dům, se odstěhoval do města. A dům zůstal prázdný. A studnu nikdo nepoužíval. Ale syn měl takové předsevzetí: „Až půjdu do důchodu, já se vrátím do domu po rodičích a budu tam žít, a budu používat tu starou dobrou studnu.“ Předsevzetí uskutečnil a vrátil se do domu po rodičích, ale když otevřel studnu a hledal vodu, tak zjistil, že studna je prázdná. Zavolal studnaře a říká: „Jak je to možné, vždyť tu studnu nikdo nepoužíval, jak je to možné, že je prázdná? Vždyť dřív, kdy byl dům plný lidí a bylo velké vedro, studna měla vždycky vodu.“ A studnař mu říká: „To je ono, nikdo ji nepoužíval. Když se ze studny bere voda, prameny se čistí, obnovují, a studna dává stále víc a víc vody. Naopak, když se nepoužívá, pramen se zanáší, a může dojít k tomu, že se úplně ztratí.“
Bratři a sestry, s námi je to úplně stejné. Každý z nás má být studnou, studnou, ke které budou přicházet ti ostatní a budou z ní čerpat. Proč máme být studnou? Protože jsme dostali. Každý z nás toho dostal od Boha hodně, jde jenom o to, si to uvědomit, přemýšlet o tom, co jsem dostal, čím mohu být užitečný, co mohu dát dál. My ten koloběh toho, že dostáváme a dáváme, bereme jaksi samozřejmě, ani nám to nepřijde. Je to dobře. Každý z nás potřebuje dostávat k tomu, abychom mohli růst. Ale musíme dávat. Když bychom nedávali, nevyrosteme, zakrníme a ztloustneme. Nebudeme bohatí tím, že budeme schraňovat. Naopak, budeme velice chudí. A co máme dávat? Čím máme začít? Jeden starý biskup říkal, že každý křesťan by se ráno měl modlit před zrcadlem. Proč? Protože ráno člověk vypadá všelijak. Mezi mladými běží teď taková hláška. Přijde člověk ráno k zrcadlu, podívá se na sebe a povídá: „Sice tě neznám, ale umeju tě.“ Každý z nás by se měl postavit k zrcadlu a říct si: „Bože dáváš mi nový den. To jsem já. A budu se na ty druhé mračit, anebo se na ně budu usmívat? Mají se celý den dívat na můj kyselý obličej anebo jim chci dát úsměv? Chci ukazovat naštvanou, nasupenou tvář, anebo chci ukazovat tvář plnou pochopení, laskavosti?“ Měli bychom se modlit před zrcadlem, abychom se viděli. Abychom se viděli, jak působíme na druhé, a abychom si uvědomili, že každý z nás je povolán k tomu, abychom byli studnou. Studnou, která bude nabízet dobrou vodu, osvěžení. Studnou, která bude na jedné straně přijímat a na druhé straně dávat. Nebojme se, nezchudneme. Naopak, budeme velice šťastní a velice bohatí.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, tady ten úryvek, který jsme vyslechli, je z desáté kapitoly Janova evangelia a začíná tím, že Ježíš právě říká: „Já jsem dveře,“ k ovcím, dveře do ovčince. A potom vlastně to ještě víc konkretizuje a říká, já jsem pastýř dobrý, a potom, dobrý pastýř. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli o velké debatě, která vznikla nebo se rozpoutala poté, co Petr uzdravil v Ježíšově jménu chromého člověka, který sedával u brány, která se jmenovala Krásná. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v desáté kapitole Janova evangelia jsou, řekli bychom, dvě takové velké Ježíšovy řeči. Ježíš tam o sobě říká: „Já jsem dveře k ovcím do ovčince“ a: „Já jsem dobrý pastýř.“ Je to taková velká rozprava, předtím ale byl, řekli bychom, i velký čin. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se, bratři a sestry, zamyslíme nad dnešním prvním čtením. Vždycky, když si to čtu nebo když to někde slyším, tak si vzpomenu na rčení, které se dnes užívá dost často, a sice že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Situace, ve které byl svatý Petr a ostatní Ježíšovi učedníci, je v mnohém podobná situaci, ve které jsme my. Svým způsobem můžeme říct, že na tom byli ještě hůř, než my. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se bratři a sestry budeme věnovat zase druhému čtení, ale ještě předtím bych se s váma chtěl rozdělit o krásný zážitek, který jsem ve středu v náboženství. S těma nejmenšíma jsme probírali neděli a taková první otázka byla, proč že chodíme v neděli do kostela na mši svatou. Více...