Rubrika
HomilieČasto se podobáme malému dítěti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se bratři a sestry budeme věnovat zase druhému čtení, ale ještě předtím bych se s váma chtěl rozdělit o krásný zážitek, který jsem ve středu v náboženství. S těma nejmenšíma jsme probírali neděli a taková první otázka byla, proč že chodíme v neděli do kostela na mši svatou. Kupodivu teda už druháci zabírali úplně krásně a věděli: „Protože Pán Ježíš vstal v neděli z mrtvých,“ a takhle. A říkám: „Děcka, a kdy byla první mše svatá?“ Samozřejmě jsem chtěl slyšet Zelený čtvrtek. Teď vyletěla jedna ruka a říkám: „No tak co? Kdy byla ta první mše svatá?“ Dotyčná osůbka se zamyslela a povídá: „No, myslím někdy za války.“ :) Ale bylo to tak krásný, tak upřímný.
Vrátíme se k tomu druhému čtení. Co nám to druhé čtení chce připomenout? Svatý Jan zcela vědomě navazuje na modlitbu, kterou Ježíš naučil své učedníky, na modlitbu, kterou říkáme každý den několikrát - na to oslovení „Otče náš“. A Jan chce zdůraznit, že když Ježíš řekl: „Bůh je váš otec,“ že to myslí vážně, že to není jenom nějaký čestný titul, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi.
Víte, spousta titulů je čestných a nic z toho nevyplývá. Mají jenom ten význam, že zdobí jméno. Ale Jan říká: „Jestliže můžete říkat Bohu ‚Otče‘ a on o vás říká, že vy jste jeho děti, tak to není jenom pro parádu, ale myslí to úplně vážně. Skutečně jimi jste.“
Bratři a sestry, co to tedy pro Boha znamená? Znamená to, že Bůh o nás má starost, že o nás pečuje – tak, jako správný rodič pečuje o své dítě. Ten rodič dítě, říkáme, vychovává. To znamená, že mu také nedovolí všechno, co to dítě chce. Musí někdy říct ne a to bývá těžké, protože to dítě to často nechápe, to dítě se proti tomu bouří a říká: „Tatínku, maminko, vy mě nemáte rádi.“ Připadá vám to zvláštní, ale když se stane v našem životě něco, co nám nepasuje do našeho plánu, do toho, jak my jsme to vymysleli anebo za co jsme dlouho prosili a ono se to nestane, tak říkáme: „Pán Bůh na mě zapomněl. On mě nemá rád.“
Asi nejlepší je vzpomenout si na horká kamna a maminku, která drží své dítě, aby na ta horká kamna nesáhlo. Opravdu často se podobáme tomu malému dítěti, které chce mermomocí sáhnout na horká kamna, a vůbec netušíme, že by nám to nebylo ku prospěchu, ale naopak že by nám to mohlo velmi ublížit.
Bůh o nás pečuje, má o nás starost. Vždycky o nás pečuje, ne jenom někdy. I tenkrát, když my to třeba nevidíme nebo když si toho nejsme vědomi, když se nám to nezdá nebo když se nám zdá pravý opak.
No a co to dítě? Dítě má přijmout tady tu péči. Víte, maličké dítě má jednu jedinou obavu ve svém životě, a sice že by mohlo ztratit některého z rodičů. To je jeden jediný strach, který má malé dítě. My se často ve svém životě bojíme mnoha věcí, z mnoha věcí máme obavy. Ale napadlo nás někdy, že třeba bychom mohli přijít o Boha, že bychom mohli ztratit víru, že bychom mohli ztratit tuhle oporu? O tohle jsme se asi nikdy nebáli.
Bratři a sestry, my se často podobáme malému dítěti, které se o něco snaží. Mluví o tom Terezie z Lisieux, když říká: My se podobáme malému dítku, opravdu batolátku, které se mermomocí chce vyškrábat na schod, něco chce. A ono mu to nejde a to dítě se vzteká. Zlobí se samo na sebe, na celý svět, že mu to nejde dostat se o ten schod výš. Potom přijde jeho otec nebo jeho matka, vezmou ho do náručí a nevynesou ho o jeden schod, ale o celé schodiště do dalšího patra. Takhle si Terezie z Lisieux představovala a takhle žila to, že je dítětem Božím.
Víte, někdy to zaznívá jako fráze a schová se za tuto větu mnoho věcí, ale jde o to, aby to nebyla fráze v našem životě.
Dítě má takzvaně dělat čest svému jménu nebo své rodině. Známe to, když se něco stane, tak se řekne: „No taková ostuda, v naší rodině, co si o nás budou povídat. No to tady teda ještě nebylo. To jsme úplně znemožnění před všema okolo.“
Bratři a sestry, nosíme jméno křesťan. Máme dělat čest Bohu, křesťanství, Ježíši Kristu. Děláme to? To je další takový námět k tomu, abychom se zamýšleli, jak to Boží otcovství, rodičovství přijímáme. Bratři a sestry, ze strany Boží ta nabídka, to není fráze, to není jenom řečeno nějak do větru, ale je to nabídka, kterou vyslovil Ježíš a řekl ji naprosto vážně: „Bůh chce být vaším otcem. Chce, abyste k němu měli takovýhle vztah.“ Protože do té doby, než přišel Ježíš, tak nikoho ani nenapadlo, že Bůh by mohl být Otcem. Mluvilo se o tom, že je velký, že je mocný, že je silný. Všechny možné atributy a vlastnosti, které připomínají válečníka, vládce, svrchovaného nejvyššího vládce. A Ježíš přišel a řekl: „Mimo toho On chce být vaším Otcem, tedy ten, kdo vás má rád, komu na vás záleží.“
Bratři a sestry, tahle nabídka byla učiněna celému lidstvu, ale taky každému zvlášť, každému člověku zvlášť. S touhle nabídkou přichází Ježíš ke každému z nás a říká: „Tak jestli chceš, já se o tebe budu starat. Přijmeš to?“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, tady ten úryvek, který jsme vyslechli, je z desáté kapitoly Janova evangelia a začíná tím, že Ježíš právě říká: „Já jsem dveře,“ k ovcím, dveře do ovčince. A potom vlastně to ještě víc konkretizuje a říká, já jsem pastýř dobrý, a potom, dobrý pastýř. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli o velké debatě, která vznikla nebo se rozpoutala poté, co Petr uzdravil v Ježíšově jménu chromého člověka, který sedával u brány, která se jmenovala Krásná. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v desáté kapitole Janova evangelia jsou, řekli bychom, dvě takové velké Ježíšovy řeči. Ježíš tam o sobě říká: „Já jsem dveře k ovcím do ovčince“ a: „Já jsem dobrý pastýř.“ Je to taková velká rozprava, předtím ale byl, řekli bychom, i velký čin. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se, bratři a sestry, zamyslíme nad dnešním prvním čtením. Vždycky, když si to čtu nebo když to někde slyším, tak si vzpomenu na rčení, které se dnes užívá dost často, a sice že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Situace, ve které byl svatý Petr a ostatní Ježíšovi učedníci, je v mnohém podobná situaci, ve které jsme my. Svým způsobem můžeme říct, že na tom byli ještě hůř, než my. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, asi v celých lidských dějinách se velice výrazně objevuje myšlenka: „Starej se sám o sebe. Hlavně, aby ses ty měl dobře, a co je s těmi ostatními, to ti může být jedno.“ V Bibli se to objevuje už na prvních stránkách, kdy se Bůh ptá Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ A Kain říká: „Copak jsem strážcem svého bratra?“ Potom to pokračuje, kdy ve Starém zákoně se mluví o pastýřích Izraele. Těmi pastýři Izraele, kteří jsou voláni k odpovědnosti a jimž proroci vytýkají, že pásli sami sebe a nestarali se o lid, který jim byl svěřený, nejsou kněží, ale jsou to političtí představitelé, kteří nechali tu zem dojít k rozkladu, k rozkladu vnitřnímu i vnějšímu. Více...