Rubrika
HomilieCo to znamená mít v sobě Ducha svatého?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Situace, ve které byl svatý Petr a ostatní Ježíšovi učedníci, je v mnohém podobná situaci, ve které jsme my. Svým způsobem můžeme říct, že na tom byli ještě hůř, než my.
Jak to tedy vypadalo, nebo co se tam dělo tenkrát? Petr a Jan uzdravili jménem Ježíše Krista u chrámové brány zvané Krásná ochrnulého člověka. Z toho vznikl povyk, nadšení mezi lidmi, ale Petr a Jan byli zatčeni a před veleradou mají vypovídat, jak že se to stalo, co že udělali. Nejenže nikdo z těch předních mužů neřekne: „No, to je báječné, že se tady někdo uzdravil. To je báječné, že člověk, který byl ochrnutý, naráz může chodit.“ Už vůbec nikdo neřekl: „A tak vám děkujeme. Tak vám děkujeme, že jste pro něho toto vykonali,“ anebo: „Kdo vás pověřil?“, a takhle. Nepoděkovali, nic. Naopak jsou obžalováni, jakoby udělali něco zlého, jakoby se dopustili nějakého podvodu. Musí vysvětlovat, musí zdůrazňovat, musí se obhajovat. Musí zdůrazňovat, že to je ve jménu Ježíše.
Bratři a sestry, i nám se může stát a věřím tomu, že i stává to, že člověk se snaží o něco dobrého a nakonec se to otočí proti němu. Jak říká takové rčení dnešní doby, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Ale nás to znechucuje a bere nám to chuť do života. Bere nám to odvahu a říkáme si: „Už nebudu nikdy nic dělat. To nemá cenu.“
A co svatý Petr? Svatý Petr využívá této situace, do které se dostali, k takové, řekli bychom, krátké obhajobě, ke krátkému hlásání Ježíše Krista. Je a není to kázání. O kázání mluvíme tenkrát, když je to nějakým způsobem připravené, když je to nachystané. To jsme slyšeli, Petrova kázání, ta byla podstatně delší, ale toto nebylo nachystané, nebylo to plánované, přišlo to, a Petr využil situace, do které se dostal.
Úplně tady z tohoto úryvku sálá Petrova výbušná povaha. Je to pořád ten stejný Petr, který mluví rychle. Dřív, před Velikonocemi můžeme říci, že mluvil dokonce rychleji než přemýšlel. Asi nejznámější je ten moment, kdy Ježíš říká na Zelený čtvrtek: „Vy všichni ode mě odpadnete, utečete,“ a Petr říká: „Kdyby všichni, já ne! Já se za tebe budu bít!“, a, jak víme, dopadlo to tak, že zapřel Ježíše.
Petr tady z této situace, kdy musí vysvětlovat, jakže se to stalo, musí to obhajovat, tak se hněvá, opravdu hněvá a není daleko od nějakého výbuchu. Ale už je to jiný Petr, je to Petr, který má v sobě Ducha svatého.
Co to znamená mít v sobě Ducha svatého? Duch svatý není ten, který by lidi nějak unifikoval, že by jim bral iniciativu, že by všichni jednali stejně, že by všichni vypadali stejně, ne, ale Duch svatý je síla, je to Boží osoba, je to Boží dar, který je nám dán do našeho života. On vstupuje do našeho života, aby v nás přetvořil, podpořil to dobré, co v nás je. A tak Petr v tuto chvíli ani neuteče, ani nezapře, ani nevybuchne, ale řekne docela razantně: „Když už se teda musíme zodpovídat, tak ať to víte.“
Svatý Petr je nešetří. Je to zajímavé. V dnešní době se říká, že je potřeba postupovat diplomaticky, že je potřeba jenom tak nabízet, radši netlačit, nikomu nic nevnucovat. Ten Petr na ně pěkně tlačí, pěkně jim to, jak se říká, servíruje, a jsou to tvrdá slova. Víte, on musí obhajovat svoji víru v Ježíše. My se také dostáváme do této situace a v tomto to svým způsobem máme lehčí. O co to máme lehčí? No, že ti, kteří nám kladou tyto otázky, tak jsou to lidé nevěřící. Jsou to lidé, kteří buď třeba nevědí vůbec nic o náboženství anebo i vědí, ale jsou to lidé nevěřící. Ale v tomto případě Petrovi tyto nepříjemné otázky kladou lidé, kteří se považují za vzor víry, za vedoucí činitele v náboženském i politickém životě izraelského národa. A toto taky Petra velmi bolí, toto se ho velmi dotýká. My bychom to mohli přeložit třeba slovy, které říká: „A proč nechcete uvěřit? Proč jste tak zabednění? Proč stavíte mezi sebe a Ježíše tu přehradu? Proč nechcete připustit, že by to mohlo být nějak jinak, než vy si myslíte? A tak Petr buší. To jeho kázání, tady to provolání, to je doslova takové bušení, aby prolomil tu skořápku, tu ulitu, kterou oni si vytvořili. A protože to zkoušel předtím, řekli bychom, jemně, nechci říct „po dobrém“, ale jemnějšími prostředky, a nemělo to nějaký velký užitek, nepřineslo to nějaké ovoce, tak teď Petr buší.
Bratři a sestry, tady se dostáváme k dalšímu důležitému momentu. My sami bychom měli volit ty prostředky, ten způsob, jakým budeme obhajovat svoji víru. Někdy je potřeba jemně, někdy je potřeba, jak se říká, napřímo, nechci říct natvrdo, to není asi dobré slovo, ale napřímo a jasně formulovat svoje odpovědi a říct: „Ano, tak a tak je to se mnou. Tomu a tomu věřím, tomu a tomu nevěřím.“
Když mluví svatý Petr o Ježíšovi (mluví samozřejmě o Ježíši z Nazareta), tak nemá na mysli ani tak jeho podobu. Víte, my, když začneme o někom mluvit, tak si většinou vzpomeneme, jak ten člověk vypadá, kde žije, co dělá, ale pro orientálce, lidi z východu, toto všechno je vedlejší. Důležité je, co ten člověk říká, jaký je jeho program, jaké jsou jeho myšlenky. A toto svatý Petr zdůrazňuje, toto velmi připomíná. Když jsem vlastně si přečetl tento úryvek, když jsem si začal chystat toto kázání, tak jsem se musel v duchu usmát, protože jsem si vzpomněl na všechny ty billboardy, které jsou kolem nás, na všechny možné reklamy. Teď navíc začne ještě předvolební kampaň a letos si toho užijeme docela dost, a jak nám všichni budou slibovat všechno.
Petr jim neslibuje všechno, ale Petr se odvolává na to, co Ježíš udělal. Říká: „Na to si vzpomeňte, toho se držte, na tom stavte.“ Petr tam používá několik citátů ze Starého zákona z proroka Izaiáše, ze žalmů, a zmiňuje takový ten úryvek, který byl pro ně známý a důležitý: Ježíš je ten kámen nárožní, úhelný.
Musíme si uvědomit, že v té době obyčejní lidé, z čeho stavěli? Z trochy kamení, trochy bláta, když to šlo dobře, tak blátěné cihly vysušené na slunci. A tak všechny kameny, které měli, dávali do základů, na to nejdůležitější místo. Víme, lidé mají ve zvyku zdobit fasády svých domů všelijak, různě, ale to nejdůležitější místo v domě, pro celou tu stavbu, je někde jinde. To je tam dole, kde to není vidět, a kdyby tam to někdo ošidil, tak mu to může spadnout.
Petr chce říct právě: „Ve svém životě volte, čemu dáte přednost, co budete považovat za důležité, kde věnujete svoje síly, svoji energii. Ježíš je ten, který vám ukazuje ta důležitá místa v životě. Ježíš je ten, který vás na ně upozorňuje a Ježíš je ten, který vám dává příklad.“ Jako, můžeme říci, ten základní kámen, když se dokončí stavba, tak není vidět, je schovaný někde vespod, tak Ježíš ustoupil, aby dal prostor nám, aby dal prostor Duchu svatému, aby dal prostor církvi.
Bratři a sestry, když jsme u těch slov, církev se zvětšuje hlásáním slova. Víra se zvěstuje skutkem, ale i slovem, obojí je tam potřeba. Našel jsem si včera večer v jedné knize takový příběh. Je to z arabské moudrosti, kdy jeden sultán si zavolal svého vezíra a říká mu: „Chtěl bych, abys mi připravil jídlo, které je nejsladší na světě.“ Vezír se zamyslí, druhý den jde a koupí hovězí jazyk. Nechá ho uvařit s dobrou omáčkou, aby to všechno bylo lahodné. Přinesou to sultánovi, sultán to sní a říká: „Dobré, bylo to dobré.“ A říká vezírovi: „Víš co zítra? Zítra nech připravit jídlo, které bude nejvíc hořké, které prostě nebude vůbec chutnat.“ Vezír chvíli přemýšlí, a druhý den za jde a zas koupí hovězí jazyk, zase ho nechá upravit, zase s tou stejnou omáčkou. Sultán to sní a říká: „No, tak bylo to taky dobré, ale jak to? Jeden den jsem chtěl nejsladší jídlo a druhý den jsem chtěl jídlo nejvíc hořké, nejvíc trpké, a pokaždé jsem dostal to stejné. Proč? Jak mi to vysvětlíš?“
A vezír říká: „Co může být sladšího než povzbuzující slovo přítele, než slovo rady, útěchy a posily, než dobré lidské slovo? A co je nejhořčejšího, nejtrpčejšího, než slovo zrady, slovo nepřítele, nějaká pomluva, pohana, to, kdy jeden člověk druhému ubližuje slovem?“
Bratři a sestry, svatý Petr, i když mluvil v dnešním úryvku ze skutků apoštolů velmi ostře, můžeme říci, snad až tvrdě, rozhodně nechtěl nikomu ublížit a nikomu neublížil, ale šlo mu o to, aby zprostředkoval poznání pravdy.
My nemusíme často mluvit takhle tvrdě, ale i po nás se žádá čas od času, abychom takhle obhájili svoji víru, tak jako Petr nahodile, nepřipraveně. Připravme se na to tím, že dáme ve svém životě prostor Duchu svatému, že ho pozveme a řekneme mu: „Prosím Tě, zdokonal ve mně všechno to, co umím, všechno to, co znám,“ a svým způsobem buďme připraveni, protože jak říká zase jedno jiné lidové rčení, kdo je připraven, není překvapen.
Buďme připraveni obhájit se po důvodech naší víry a naší naděje.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, tady ten úryvek, který jsme vyslechli, je z desáté kapitoly Janova evangelia a začíná tím, že Ježíš právě říká: „Já jsem dveře,“ k ovcím, dveře do ovčince. A potom vlastně to ještě víc konkretizuje a říká, já jsem pastýř dobrý, a potom, dobrý pastýř. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli o velké debatě, která vznikla nebo se rozpoutala poté, co Petr uzdravil v Ježíšově jménu chromého člověka, který sedával u brány, která se jmenovala Krásná. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, v desáté kapitole Janova evangelia jsou, řekli bychom, dvě takové velké Ježíšovy řeči. Ježíš tam o sobě říká: „Já jsem dveře k ovcím do ovčince“ a: „Já jsem dobrý pastýř.“ Je to taková velká rozprava, předtím ale byl, řekli bychom, i velký čin. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se, bratři a sestry, zamyslíme nad dnešním prvním čtením. Vždycky, když si to čtu nebo když to někde slyším, tak si vzpomenu na rčení, které se dnes užívá dost často, a sice že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
My se bratři a sestry budeme věnovat zase druhému čtení, ale ještě předtím bych se s váma chtěl rozdělit o krásný zážitek, který jsem ve středu v náboženství. S těma nejmenšíma jsme probírali neděli a taková první otázka byla, proč že chodíme v neděli do kostela na mši svatou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, asi v celých lidských dějinách se velice výrazně objevuje myšlenka: „Starej se sám o sebe. Hlavně, aby ses ty měl dobře, a co je s těmi ostatními, to ti může být jedno.“ V Bibli se to objevuje už na prvních stránkách, kdy se Bůh ptá Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ A Kain říká: „Copak jsem strážcem svého bratra?“ Potom to pokračuje, kdy ve Starém zákoně se mluví o pastýřích Izraele. Těmi pastýři Izraele, kteří jsou voláni k odpovědnosti a jimž proroci vytýkají, že pásli sami sebe a nestarali se o lid, který jim byl svěřený, nejsou kněží, ale jsou to političtí představitelé, kteří nechali tu zem dojít k rozkladu, k rozkladu vnitřnímu i vnějšímu. Více...