Rubrika
HomilieZa něco málo Pán chce dát všechno
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.11.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, my jsme vyslechli poslední podobenství, které je zaznamenáno v Matoušově evangeliu. Příští neděli uslyšíme tu vizi o druhém příchodu Kristově a potom začne nový církevní rok. A v Matoušově evangeliu potom následuje to, čemu se říká pašije. To budeme číst až o Velikonocích nebo před Velikonocemi.
Je tedy toto podobenství o pánovi, který rozdělí svůj majetek mezi služebníky. Je to vlastně jakási řeč na rozloučenou. Ježíš mluví k učedníkům. Nemluví k nějakým velkým zástupům, ale mluví k těm, kteří ho přijali. On ví, že odchází. Tato slova byla řečena někdy buď ve středu večer Svatého týdne, nebo už možná i na Zelený čtvrtek ráno. A Ježíš ví, že odchází. Budou následovat Velikonoce, jeho smrt na kříži, pohřeb, zmrtvýchvstání. A že to, co vlastně bylo jeho, o co on se staral, odevzdá svým učedníkům.
Když se tady mluví o tom, že ten pán odcestoval a že se po dlouhé době vrací nebo vrátí, tím je myšlený náš život. Těmi služebníky jsme samozřejmě my, ne jenom ti, kteří stáli kolem Ježíše. Tedy toto podobenství nám říká, jak máme prožívat svůj život a jaký při tom máme mít vztah k Bohu.
Jeden člověk se chystal na cestu, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Vydává se na cesty. To znamenalo, když se někdo vydá na cestu, opustí nějakou hodnotu, tak přestává mít vliv na to. Přestává se o to starat, někomu to svěřuje. Jak se říká, přenechává kontrolu někomu jinému. V dnešní době se dá zatelefonovat, optat se a podobně. V té době Pána Ježíše toto nebylo vůbec myslitelné, tedy znamenalo to, že to přenechává někomu. Tedy někomu, komu důvěřuje. To je první pěkná myšlenka z tohoto podobenství: Pán nám důvěřuje. Dokonce nám důvěřuje tak, že nám přenechává to svoje.
Víme, jak to je. Když člověk má třeba někdy něco půjčit nebo takhle, tak si říká: „A vrátí se mi to v pořádku? Nerozbije mi to, nezničí mi to?“ A podobně. A Ježíš tady riskuje, velmi riskuje. Vlastně on nás nechává jednat autonomně, podle schopností, podle vlastností, které máme, a říká: „Já ti věřím. Já ti věřím, že to zvládneš.“ Tak tolik vlastně na začátku.
Ještě je tam jedna důležitá věc. Tím, že jim dává ten svůj majetek, tak je pozdvihuje k vyšší důstojnosti. To nejsou jen tak nějací služebníci. To jsou služebníci, kteří mají pánovu plnou důvěru. Mohli by být taky služebníci, kteří nedostanou důvěru a pán je bude kontrolovat. Nebo dostanou svěřený nějaký podřadný úkol. Ale tady toto jsou služebníci, kteří se stávají správci a jednají naprosto samostatně, autonomně. Takže takto nás Ježíš bere.
Dal jim ty hřivny, každému podle jeho schopností. Tento drobný přídavek ukazuje a říká další důležitou vlastnost. To, co po nás Ježíš nebo Bůh žádá, je v našich silách, je v naší moci. Bůh po nás nikdy nežádá něco, co bychom nezvládli. Není ten, který by na nás kladl nějaká neúnosná břemena, není ten, který by měl očekávání, která by nebyla reálná. Naopak, to co po nás chce, jsme schopni zvládnout.
Odcestoval. Jak jsem říkal, tím je míněna ta dlouhá doba našeho života. Když se vrátí, tak se ptá: „Jak jste využili moje dary?“ O těch darech budeme ještě mluvit. Ten první za něco málo dostává všechno: „Pojď se radovat se svým pánem.“ I ten druhý, který na začátku dostal ani ne polovinu, co ten první, dostává všechno. Tedy v tomto podobenství nejde o to počítat tak, jak my, jako že jedna a jedna jsou dvě a podobně. Tady jde o jinou matematiku. Za něco málo Pán chce dát všechno. Ale kdy nemůže dát všechno? Nemůže dát všechno, to je vysvětleno, u toho třetího – když se člověk chová jako k soudci anebo jako k účetnímu.
„Měl jsem strach,“ to říká tady ten první. Ještě než se pustíme k tomu, tak vlastně u toho posledního je řečeno, že dostal, sice jednu hřivnu, ale dostal. Každý člověk dostane. Není člověk, který by vyšel naprázdno. Není takový člověk, který by nedostal nějaké dary, který by nebyl obdarován. To je další myšlenka, protože často si někdo i říká: „A tak co. Já jsem k ničemu. Ti druzí toho dostali tolik a já se tady k ničemu moc nehodím.“ A jsou i dnes mnozí lidé, kteří si zoufají nad sebou. Není potřeba si zoufat, každý byl obdarován, ale jde o to, jak se k tomu postavíme.
Už se blížíme k tomu rozuzlení. Ten třetí říká: „Mám strach.“ Mít z Boha strach. Protože my sami často děláme něco špatného a máme strach, že se to takzvaně provalí, tak to posouváme i do té roviny vyšší: je přece potřeba mít z Boha strach. Není, a je to špatně. Bůh není žádný hlídač. Odcestoval, nechal jim to, přenechal jim to. Naopak dal jim důvěru a říká: „Vy to zvládnete.“
Ale taky není účetní. „Tady máš, co je tvoje.“ Není možné si s Pánem Bohem takto vyrovnávat účty. To opravdu nezvládneme. Navíc ještě když někdo vrátí dar, jemu byla ta hřivna svěřena zadarmo, když někdo vrátí dar, dárek k Vánocům, k narozeninám, je to obrovská urážka toho dárce a vzniká z toho roztržka, která může být tak hrozná, že už se to třeba nikdy v životě neurovná anebo se to urovnává velmi těžko. Tedy nevracet dar, naopak dar přijmout. To je poslední důležitá myšlenka, co je v tom podobenství.
A teď se vrátíme k těm hřivnám. Co to je a jak se tedy máme k tomu postavit? Jak to vlastně tedy funguje? Jak to funguje nebo jak by si Ježíš představoval, jak by chtěl, aby to fungovalo, na tuto otázku nám odpovědělo první čtení. O kom se tam mluvilo? Mluvilo se tam o manželce, o matce. Mohlo by se tam také mluvit o manželovi a o otci, to by vyšlo nastejno. Ale mluví se tam o manželce, o matce, která žije svůj život s velkým nasazením pro svou rodinu, pro svého manžela, pro své děti, pro celý ten dům, pro všechny ty, kteří jsou jí nějakým způsobem svěřeni. Žije to s plným nasazením. Proč? Protože je má ráda. Protože je tam ten vztah „mám vás ráda, záleží mi na vás“. A to je to, o co tady v tomto podobenství běží, Jak jsem říkal, Ježíš tady toto říká ve středu, maximálně ve čtvrtek před svým utrpením. A v pátek nebo už od čvrtka jim ukáže, že je má rád. Nic jiného se tam nedá říct. A Ježíš říká tedy: „Žijte svůj život s nasazením. Ne nějak, ale prožívejte ho, snažte se naplno tak, jako jsem to prožíval já.“
Jistě, Ježíš je ideál, my se na něho díváme a chceme se mu aspoň trošku připodobnit. Nikdy se mu nevyrovnáme, o to nejde, ale jde o to nechat se tím ideálem inspirovat.
Ježíš říká: „Bůh není váš policajt, váš hlídač, Bůh není váš účetní, který s vámi srovnává položky - má dáti, dal - ale Bůh je váš Otec.“ Tak jako to bylo v tom prvním čtení. Ježíš chce, aby ty vztahy byly založeny na tomto, že máme jeden o druhého zájem, že víme, že Bůh má zájem o nás a že pro nás pracuje s plným nasazením. A Ježíš říká: „Toto se snažte uskutečnit.“
Bratři a sestry, vyprošujme si k tomu všechny potřebné síly a dary Ducha svatého, a také si vyprošujme, abychom poznali, jaké hřivny, jaké dary dostal každý z nás a používejme je. Když Pán napomíná toho třetího, říká „u směnárníků“. Tím chce Ježíš říct: „Vždycky se dá něco dobrého udělat.“ Jde o to, abychom na toto nezapomněli a toto si říkali: „Vždycky můžu udělat něco dobrého, i když to bude třeba dobro jenom malé.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.11.2020, Veverská Bítýška
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, drazí a milí farníci, přeji vám krásnou neděli, i když venku není zrovna přívětivé počasí. V církvi prožíváme 33. neděli v mezidobí. Na příští neděli už připadne Slavnost Ježíše Krista Krále, a potom začne doba adventní.
Na dnešní neděli připadá velmi známý text z evangelia, a sice podobenství o hřivnách. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
16.11.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Přátelé, když zastupuji tady v okolních farnostech a navštěvuji vaše kostely, tak mně vždycky někde něco utkví v paměti a pak si na něco vzpomenu a občas někde třeba při společném zamyšlení použijí. A zrovna dneska jsem si vzpomenul na sochu, která je v Moravských Knínicích. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
 |
O darech | 11:53 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.57 MB] |
Bratři a sestry, budeme přemýšlet o darech, které máme od Boha, a o tom, jak s nimi hospodaříme. Jsou dary, které jsou vidět okamžitě, a jsou často dary nenápadné a dá to trošku práci uvidět je. A o těchto darech, které můžeme označit nenápadné, potřebné pro každodenní život, o těchto darech mluví především dnešní první čtení z knihy Přísloví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.11.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, my se ještě chvilečku zdržíme u hřiven, ale pak samozřejmě se zastavíme u druhého čtení. Co k těm hřivnám ještě říct? Víte, že když dítě se dostane do školního věku, tak rodiče se začnou ptát, začne se hledat, co by mu tak asi šlo, co by ho bavilo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, my se dnes naposledy v tomto liturgickém roce zamyslíme nad čtením z Listu apoštola Pavla Soluňanům. Jak jsme slyšeli v komentáři, je to vlastně zase taková Pavlova reakce na otázku: Jak to bude s tím koncem světa?
Pavel odpovídá, že Ježíš přijde. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, různé náboženské společnosti se snaží zjistit, kdy bude konec světa. Některé takové skupiny mají dokonce stanovený den, datum. A když to datum přejde a nic se nestane, tak oni zase jaksi pružně stanoví nové datum, o nějakých dvacet, třicet let později. A baví se tím, že hledají, snaží se zjistit, kdy bude konec světa. Když se na to ptali apoštolové Pána Ježíše, tak jim Ježíš říká, že i andělé by rádi do těchto věcí nahlédli, ale že to je pouze věc Boha Otce, Boha Stvořitele, a ten jediný zná den a hodinu. Více...