Rubrika
HomilieO darech
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
 |
O darech | 11:53 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.57 MB] |
Bratři a sestry, budeme přemýšlet o darech, které máme od Boha, a o tom, jak s nimi hospodaříme. Jsou dary, které jsou vidět okamžitě, a jsou často dary nenápadné a dá to trošku práci uvidět je. A o těchto darech, které můžeme označit nenápadné, potřebné pro každodenní život, o těchto darech mluví především dnešní první čtení z knihy Přísloví.
Kniha Přísloví, to je sbírka takových krátkých výroků, ve kterých je víceméně popsán celý život člověka. Ta kniha Přísloví vznikala delší dobu. Základ tvoří dvě sbírky výroků, které spojili, a potom ještě přidali něco na začátek a na konec. A vyšlo z toho něco velmi pěkného. Stálo by za to si to nalistovat a přečíst si to, protože je to jedna z knih, kterou lidé často opomíjejí, a je to velká škoda.
Na začátku té knihy Přísloví nalezneme výroky, které jsou určeny mladému muži, nebo taky někdy se jim říká Výroky dobrému synovi. Je to myšleno tak, že moudrý poslušný syn naslouchá svému otci, který ho za pomoci tady těch výroků vychovává a připravuje mu půdu pro to, aby se ten syn stal dobrým hospodářem. Na konci té sbírky je to, co jsme slyšeli dnes. Je to část, které se říká Chvála zdatné, někdy statečné hospodyně, nebo statečné anebo zdatné ženy. Ale asi nejlepší pojmenování je, že je to Chvála moudré hospodyně.
Vyšel z toho takový rám. Na začátku je chválen ten syn, který se učí, a na konci tady ta žena. Je to proto, že Bůh nikomu nestraní, neopomíjí ani muže, ani ženy. Všichni lidé jsou mu milí. Ten svatopisec vycházel z tehdejší reality a předložil svým posluchačům příběh, který oni všichni znali. Náš způsob života už je jiný. Tak dovolím si uvést několik takových reálií.
Začneme od konce. Úplně na posledním řádku bylo, že u bran ji chválí, tu moudrou hospodyni, její díla. Proč u bran? My jsme zvyklí na to, že každé město má své náměstí, každá vesnice náves, místo, kde se lidé shromažďují. Většinou je to někde v prostředku, v centru. Ale ve starověku to bylo úplně jinak. Neměli žádné náměstí a jediné trošku větší místo, které bylo v každém městě, bylo u brány. Tam probíhaly trhy, tam zasedali starší města, tam se uzavíraly obchody, ale tam také probíhal soud. To důležité se dělo u městské brány. A tam se tedy také probíralo všechno to, co bylo nějakým způsobem důležité, co bylo potřeba nějakým způsobem okomentovat.
Potom ty jednotlivé domy, které byly v tom městě, tak byly ohraničeny většinou zdí. To znamená, ten dům neměl okna do ulice, ale do dvora. Před okny byl dvůr a potom byla zeď, a uličky byl úzké, zdi vysoké. Tedy ty jednotlivé domy nebo i domácnosti byly takové malé uzavřené hrady, jednotky, kdy tam nebylo vidět. A někdo si teda mohl říct: „Za tu zeď nikdo nevidí, tak proč se mám snažit o to, aby to u nás vypadalo nějak dobře?“
Další věcí, se kterou počítali, na které stavěli, byly perly. Perly měly vždycky vysokou a celkem stabilní hodnotu. Jiné ty komodity, ty materiály, ta jejich hodnota se měnila, ale hodnota perel byla pořád vysoká. Perla byla vždycky ceněná. Perla je tady v tomto textu symbolem stálosti. Jednak teda že je to něco, co se nemění, a pořád to má vysokou hodnotu.
A teď, celý ten text má jednu takovou pozoruhodnou vlastnost, která se bohužel ztratila v překladu. První pochvala té ženy v hebrejštině začíná prvním písmenem hebrejské abecedy – alef, tedy a. Druhá pochvala začíná písmenem b, hebrejsky je to bet. A tak to pokračuje a je tam vlastně probrána celá abeceda. Takže ti, kteří naslouchali svatopisci, tak se to i dobře poslouchalo. Dobře to znělo, ale co bylo ještě výhoda, dalo se to i zapamatovat, protože ta abeceda tam byla jako takovou pomůckou.
A tedy, co si z toho máme odnést my, když žijeme úplně jiným způsobem života, když naše města jsou uspořádána jinak a ta malebnost toho textu vlastně skončila s překladem, protože to se nedá takhle přeložit? Co tedy ten text chce říci nám?
To první čtení je v určitém protikladu k evangeliu. Jak jsem říkal, to první čtení se zaobírá fungováním domácnosti uvnitř. Kdežto to evangelium popisuje snažení člověka navenek, mimo dům. A tak je to i v našem životě. Něco se odehrává uvnitř, opravdu uvnitř našich domovů, něco venku. Ale když to převedeme do duchovního smyslu, tak jsou i vlastně určité momenty, které se odehrávají v každém z nás, uvnitř každého z nás. A někdo by si mohl říct: „Tak, jako nebylo vidět za tu zeď kolem toho domu, tak není vidět do mě. Nikdo přece neví, na co myslím, jak uvažuji, co považuji za důležité, a nikomu do toho nic není, jak já si to v hlavě přerovnávám, přemítám.“ A svatopisec říká: „Ale ono se to za chvíli ukáže. Ukáže se, o čem přemýšlíš a jak přemýšlíš – o sobě, o těch druhých, o světě.“
Ta hospodyně je chválena proto, že se stará, má starost o všechny, kteří jsou v tom domě. To mohlo být klidně i dvacet lidí, protože to nebyli jenom ti manželé a jejich děti, ale byli to služební – čeledíni, děvečky, jak se tenkrát říkalo, ale byli to i otroci. A ona se o ně o všechny stará, cítí se za ně zodpovědná. V dnešní době mnoho lidí se chová k těm druhým jako „jdi mi z cesty, překážíš mi, zavazíš mi“. Na silnicích je to vidět úplně ukázkově. Ale tady je navozen jiný příklad – právě „mám o tebe zájem, nejsi mi lhostejný, mám o tebe starost, není mi jedno, co se s tebou děje“. Tady je to vylíčeno za pomoci obyčejných každodenních věcí. Jsou tam jmenovány domácí práce, které v té době byly běžné. Ten svatopisec veden Duchem svatým chce říct: „Člověče, i na to, co děláš každý den, záleží. Není to jedno a není to jenom tvoje soukromá záležitost.“
Nevěřící člověk většinou se staví k práci tak, že potřebuji zaopatřit rodinu, potřebuji vydělat peníze. Hotovo, tečka. Věřící taky potřebuje zaopatřit rodinu, potřebuje vydělat peníze, ze vzduchu nevyžije nikdo, ale věřící k tomu má přidat ještě jednu důležitou skutečnost, důležitý rozměr - Bůh stvořil svět a odevzdal ho Adamovi a Evě: „Naplňte tu zemi a podmaňte si ji.“ Tedy, obrazně řečeno, kde Bůh skončil, člověk začíná. Nejsme pány, ale jsme správci toho majetku tak, jak to bylo řečeno v evangeliu. A člověk k tomu veškerému snažení, které dělá, ať už za peníze nebo zadarmo, má přistupovat: „Pokračuji v tom, co Bůh tady řekl prvním lidem. Chci rozvíjet ty dary, které jsem dostal. Chci rozvíjet ty dary, které jsou kolem mě. Chci pokračovat, chci navázat na to, co udělal Bůh.“
Bratři a sestry, církev nám schválně předkládá tyto texty v období roku, kdy chodíme do práce, uprostřed takových těch všedních dnů, abychom právě ty všední dny, ty pracovní dny nechali nějak prostoupit těmito texty, abychom o tom přemýšleli a aby nás ta práce neubíjela. Ona unavuje, to ano, ale neměla by nás ubíjet, naopak bychom si právě měli uvědomit, že všechno, co děláme, tak jednou vlastně Bůh promění. A když se potkáváme s těmi různými lidmi, kteří jsou kolem nás při té práci, s lidmi, které jsme si často nevybrali, nemůžeme to ovlivnit, zkusme vzpomenout ať už na knihu přísloví, na dobrou hospodyni, moudrou hospodyni, anebo na ty služebníky, kteří jsou v evangeliu. Myslím na ty první dva, toho třetího ne. Ten je pro nás varováním a výstražným příkladem.
Nedostali stejně, každý z nich vydělal nějak jinak, ale oba byli pochváleni. Proč? Protože udělali všechno, co mohli, a všechno, na co stačili. A proto byli oba pochváleni a odměněni, můžeme říci, vrchovatě. Ať tito dva služebníci jsou pro nás vzorem a příkladem v našem snažení.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.11.2020, Veverská Bítýška
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, drazí a milí farníci, přeji vám krásnou neděli, i když venku není zrovna přívětivé počasí. V církvi prožíváme 33. neděli v mezidobí. Na příští neděli už připadne Slavnost Ježíše Krista Krále, a potom začne doba adventní.
Na dnešní neděli připadá velmi známý text z evangelia, a sice podobenství o hřivnách. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.11.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, my jsme vyslechli poslední podobenství, které je zaznamenáno v Matoušově evangeliu. Příští neděli uslyšíme tu vizi o druhém příchodu Kristově a potom začne nový církevní rok. A v Matoušově evangeliu potom následuje to, čemu se říká pašije. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
16.11.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Přátelé, když zastupuji tady v okolních farnostech a navštěvuji vaše kostely, tak mně vždycky někde něco utkví v paměti a pak si na něco vzpomenu a občas někde třeba při společném zamyšlení použijí. A zrovna dneska jsem si vzpomenul na sochu, která je v Moravských Knínicích. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.11.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, my se ještě chvilečku zdržíme u hřiven, ale pak samozřejmě se zastavíme u druhého čtení. Co k těm hřivnám ještě říct? Víte, že když dítě se dostane do školního věku, tak rodiče se začnou ptát, začne se hledat, co by mu tak asi šlo, co by ho bavilo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, my se dnes naposledy v tomto liturgickém roce zamyslíme nad čtením z Listu apoštola Pavla Soluňanům. Jak jsme slyšeli v komentáři, je to vlastně zase taková Pavlova reakce na otázku: Jak to bude s tím koncem světa?
Pavel odpovídá, že Ježíš přijde. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, různé náboženské společnosti se snaží zjistit, kdy bude konec světa. Některé takové skupiny mají dokonce stanovený den, datum. A když to datum přejde a nic se nestane, tak oni zase jaksi pružně stanoví nové datum, o nějakých dvacet, třicet let později. A baví se tím, že hledají, snaží se zjistit, kdy bude konec světa. Když se na to ptali apoštolové Pána Ježíše, tak jim Ježíš říká, že i andělé by rádi do těchto věcí nahlédli, ale že to je pouze věc Boha Otce, Boha Stvořitele, a ten jediný zná den a hodinu. Více...