Rubrika
HomiliePane, co chceš, abych dělal?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.11.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, my se ještě chvilečku zdržíme u hřiven, ale pak samozřejmě se zastavíme u druhého čtení. Co k těm hřivnám ještě říct? Víte, že když dítě se dostane do školního věku, tak rodiče se začnou ptát, začne se hledat, co by mu tak asi šlo, co by ho bavilo. Někdy už v předškolním věku na různá sportovní utkání jezdí takzvaní lovci talentů, kteří vybírají, hledají mladé talentované sportovce. Když člověk chce získat nějakou znalost, když chce něco umět, tak ten sportovec musí natrénovat stovky, tisíce hodin. Malíř, než namaluje obraz, který opravdu by šel na výstavu, tak, troufám si říct, že to budou předtím desítky skic a různých náčrtků. Když jde o to naučit se nějaký jazyk tak se říká, že než člověk pochopí skladbu cizího jazyka, musí nad tím odsedět tisíc hodin. To je velká dávka.
Takže toto je nám všem jasné - když se má někdo naučit na nějaký hudební nástroj, zase musí trénovat, musí cvičit a zase jsou to hodiny a hodiny. Tomuto rozumíme, toto je nám jasné, ale, neříkám, že vy, ale hodně lidí si myslí, že být slušným člověkem nebo dokonce věřícím člověkem, že to přijde samo od sebe, že to tak nějak bude, že tady s tím není potřeba nic dělat. Je to omyl, je to velký omyl a je potřeba i tomuto směru věnovat hodně času, hodně námahy, hodně tréninku, když to tak řekneme. Nemůžeme čekat, že to přijde samo, zvlášť ne v dnešní době. Rozhodně je to v dnešní době těžší než to bylo před nějakými třeba sto lety nebo před padesáti lety. Je to rozhodně těžší a na to nesmíme zapomenout a musíme odkrývat i tyto hřivny. Těmi hřivnami Ježíš myslí všechny dary, které máme, ať ty, které nazýváme profánní, světské, ale i to, čemu říkáme dary náboženské.
Takže to je vlastně jedna myšlenka k tomu kabátu a k tomu, co jsme tady dělali s dětmi. A teď ještě aspoň kratince k dnešnímu druhému čtení.
Naposledy se v letošním církevním roce setkáváme s prvním listem Soluňanům. Jak jsem už několikrát zmiňoval, je to nejstarší kniha Nového zákona, je starší než evangelia, a vypovídá o důležitých momentech našeho života, vypovídá také o setkání s Ježíšem při jeho druhém příchodu, a přesto tyto obrazy zůstávají v polostínu, mnoho lidí je vůbec nezná.
Zase Soluňané se ptali Pavla: „Jak to bude? Kdy to bude? Kdy Ježíš přijde?“ A on jim říká: „To je jedno. To je jedno, kdy přijde. Důležité je, že přijde.“ A jestliže budu počítat ve svém životě s tím, že On přijde, a budu na to myslet, tak se budu na to připravovat.
A jak se mám na to připravit? Co mám čekat od toho momentu Ježíšova příchodu a mého setkání s ním? No, mnozí se báli - velký strach, velké obavy – a toto je myšlenka, která je nejrozšířenější, nejčastější, takže mnoho lidí má před tímto setkáním velký strach. Také se často mluví o katastrofách, o různých kolizích nebeských těles a podobně. Svatý Pavel přirovnal tento okamžik k úplně něčemu jinému. Nevím, jestli jste si toho všimli, ono je to tam takové velmi nenápadné: „Ten den přijde jako porodní bolesti na těhotnou ženu,“ a teď pokračuje dál: „Ale vy všichni jste přece synové světla a synové dne.“
Co tím Pavel chce říct? Přirovnává okamžik setkání člověka s Ježíšem, s Božím Synem, k okamžiku narození. Narození člověka, porod, to je záležitost velmi vážná, bolestivá, ale ve svém důsledku radostná, protože je tu nový život, je tady nová lidská bytost, ze které se radujeme.
Pavel použil tento příklad ze života v celé šíři. Do toho svého výkladu zahrnul i tu variantu, která se bohužel stává, a to, že se dítě narodí mrtvé. Je to jistě okamžik velmi smutný, je to okamžik tragický. Pavel tím chce říct: „Jestliže jste spojení s Ježíšem, jste živí. Jste živí a ten váš život se ukáže v plnosti. Jestliže ne, jste mrtví. Jste mrtví a mrtví zůstanete, a Ježíš to jenom potvrdí.
Bratři a sestry, apoštol Pavel tento okamžik druhého příchodu Kristova, osobního setkání člověka s Ježíšem, vnímá jako okamžik útěchy, protože říká: „Vy všichni jste synové dne. Noc, ani tma nemá (a teď se to změní) nad námi právo.“ On do toho zahrnuje i sebe. Předtím mluvil o nich, ale teď mluví i o sobě. Tady ty změny, kdy jednou se použije to „vy“, jednou „my“, někdo by řekl: „No, to ho tak zrovna napadlo.“ Ne, to je tam promyšlené, to tam má svoje místo.
A Pavel říká: „Nebojme se, ale těšme se na to.“ To je něco! To je něco, co naprosto odporuje těm různým katastrofickým scénářům. Vykladatelé Písma říkají, že církevní obec v Soluni by se dala rozdělit na takových pět skupin, ale víceméně můžeme říci, že se takhle dá rozdělit každá církevní obec.
První skupinou jsou lidé, kteří jsou unavení: „Já toho mám moc. Na mě se to valí, já to nestíhám.“ To jsou lidé, kteří se modlí, kteří navštěvují bohoslužby, ale které už to nijak nenadchne: „Já už jsem to slyšel a já toho mám vopravdu moc a po mně už nic víc nechtějte.“ Jedním uchem tam, druhým ven. Nějaká útěcha, nějaká radost? Nic. „Já musím udělat tolik povinností tady na tomhle světě každý den. Ne, prosím vás, nezlobte se, nechtějte.“
Druzí – ustrašení: „No, je nás málo. Je nás čím dál tím míň. Vono by nás přece mělo být víc, ale vono je nás míň. Jak je to možný? Proč s tím ten Pán Bůh něco nedělá? Vždyť my se nemůžeme ani ozvat. Nás nikdo nebere vážně. Když bychom vznesli nějaké požadavky, když něco řekneme, někde se ozveme, tak nás utlučou. Možná čepicema, možná po nás začnou házet kamení. Je nás málo, nedá se nic dělat.“
Třetí, to jsou sebejistí: „Křestní list mám, potvrzení vod prvního svatého přijímání taky, oddací list taky, potvrzení vo biřmování jakbysmet. Já to mám, Pane Bože, všechno s tebou v pořádku. Já to zvládnu. Já to zvládnu a nepotřebuju, aby se mi do toho někdo míchal. No, lidi už vůbec, no, a, Pane Bože, Ty radši zůstaň na nebi.“
Čtvrtá skupina, to jsou takzvaní budovatelé gheta. Gheto je místo, které je obehnáno nějakým plotem, nějakou zdí. Odlišuje se od zbytku města. V ghetu žijí lidé buď jiné národnosti, nebo třeba jiné barvy pleti anebo jiného náboženského vyznání. Toto jsou lidé, kteří říkají: „No, ten svět špatně skončí. Tady je spoustu zla. Moc, moc, moc. Je toho čím dál tím víc. Lidé jsou nepoučitelní a Pán Bůh s tím brzo skoncuje. On si udělá pořádek, to on se nevydrží se na to takhle dívat. Ale já se do toho nebudu míchat, od toho hříšného světa já zůstanu oddělený, aby mě to náhodou taky nesemlelo.“
Je jasné, že tyhle čtyři postoje jsou špatně. Zbývá poslední, pátý. Jak by se dala označit tato skupina? Jako lidi, kteří hledají. Nemají jistotu, nevědí, co by, nemají nějaký přesný program, ale jsou to lidé, kteří vědí, že není potřeba zachraňovat svět, že ho spasil a zachránil Ježíš Kristus, ale že je potřeba co největší skupině lidí to dát najevo, nějak to sdělit, ukázat, říct. Říct jim o tom, že každý člověk má dary, že každý člověk má hřivny, vždyť co je na světě lidí, kteří si zoufají, že jsou k ničemu, že je nikdo nepotřebuje, že nikdo o ně nestojí.
Hledající. Hledající jsou ti, kteří se ptají třeba jako svatý František z Assisi: „Pane, co chceš, abych dělal? Co dnes chceš, abych udělal, udělala, když jsem tady? Jsem tady a ukaž mi, co tady mohu udělat – třeba malého, nepatrného, ale udělat proto, aby ti, se kterými se dnes setkám, se dozvěděli o Tobě, aby načerpali trošku z mé radosti a z pokoje, který Ty mi dáváš.
Pane, pomoz mi chtít být mezi těmi, kteří hledají.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.11.2020, Veverská Bítýška
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, drazí a milí farníci, přeji vám krásnou neděli, i když venku není zrovna přívětivé počasí. V církvi prožíváme 33. neděli v mezidobí. Na příští neděli už připadne Slavnost Ježíše Krista Krále, a potom začne doba adventní.
Na dnešní neděli připadá velmi známý text z evangelia, a sice podobenství o hřivnách. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.11.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, my jsme vyslechli poslední podobenství, které je zaznamenáno v Matoušově evangeliu. Příští neděli uslyšíme tu vizi o druhém příchodu Kristově a potom začne nový církevní rok. A v Matoušově evangeliu potom následuje to, čemu se říká pašije. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
16.11.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Přátelé, když zastupuji tady v okolních farnostech a navštěvuji vaše kostely, tak mně vždycky někde něco utkví v paměti a pak si na něco vzpomenu a občas někde třeba při společném zamyšlení použijí. A zrovna dneska jsem si vzpomenul na sochu, která je v Moravských Knínicích. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
 |
O darech | 11:53 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.57 MB] |
Bratři a sestry, budeme přemýšlet o darech, které máme od Boha, a o tom, jak s nimi hospodaříme. Jsou dary, které jsou vidět okamžitě, a jsou často dary nenápadné a dá to trošku práci uvidět je. A o těchto darech, které můžeme označit nenápadné, potřebné pro každodenní život, o těchto darech mluví především dnešní první čtení z knihy Přísloví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, my se dnes naposledy v tomto liturgickém roce zamyslíme nad čtením z Listu apoštola Pavla Soluňanům. Jak jsme slyšeli v komentáři, je to vlastně zase taková Pavlova reakce na otázku: Jak to bude s tím koncem světa?
Pavel odpovídá, že Ježíš přijde. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 31,10-13.19-20.30-31; 2. čtení 1 Sol 5,1-6; evangelium Mt 25,14-30;
Bratři a sestry, různé náboženské společnosti se snaží zjistit, kdy bude konec světa. Některé takové skupiny mají dokonce stanovený den, datum. A když to datum přejde a nic se nestane, tak oni zase jaksi pružně stanoví nové datum, o nějakých dvacet, třicet let později. A baví se tím, že hledají, snaží se zjistit, kdy bude konec světa. Když se na to ptali apoštolové Pána Ježíše, tak jim Ježíš říká, že i andělé by rádi do těchto věcí nahlédli, ale že to je pouze věc Boha Otce, Boha Stvořitele, a ten jediný zná den a hodinu. Více...