Rubrika
HomilieVyvážený život
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.10.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, texty, které jsme četli, tak jsou z 29. neděle v mezidobí a nemají nějaký zvláštní vztah k misiím, ale velmi dobře se hodí na tu situaci, která je u nás, na tu společenskou, politickou, ale vůbec i, můžeme říci, v celé Evropě, potažmo v celém světě.
O čem ty texty mluví? Jednak ty texty vyprávějí o nějakých okamžicích, které byly svým způsobem zlomové. V prvním čtení Izaiáš vyprávěl o události, která se stala v roce 538 před narozením Pána Ježíše, o tom, kdy perský král Kýros vydal dekret, že se izraelští zajatci mohou vrátit z Babylóna do své vlasti.
Evangelium vypráví o, řekli bychom, téměř vlastně posledním středu Pána Ježíše s farizeji. Jsme někdy vlastně ve Svatém týdnu, úterý možná středa Svatého týdne, tedy těsně před Velikonocemi. Tedy zase před další zlomovou nebo přelomovou událostí.
Ty texty vyprávějí nebo svědčí o cílech, o tom, že člověk má cíle krátkodobé a dlouhodobé. Mluví o tom, že tyto cíle mají být vyvážené a že si ty cíle, když jsou vyvážené, nekonkurují, ale jestliže se to nějakým způsobem zamotá, tak potom dochází k tomu, že člověk věnuje víc času těm krátkodobým cílům a ty dlouhodobé zanedbává.
V roce, jak už jsem říkal, 538 před Kristem král Kýros, byl to Peršan, to je dnešní Irák, získal obrovskou říši. V podstatě jak se tady mluví o tom, aby před ním otevřel vrata. Opravdu vítali ho i v tom Babylóně, on nebyl Babylóňan. Vítali ho jako osvoboditele, protože tento král, i když byl pohan, nevěřil v Hospodina, byl velmi tolerantní a nechával ty jednotlivé národy, aby vyznávali svoje náboženství, aby žili podle svých tradic a dával jim to, čemu se říká dnes autonomie. Byl moudrý, byl tolerantní. A třetí Izaiáš už říká: „I tohoto člověka, který nezná Hospodina, použil Hospodin k tomu, aby se splnil jeden úsek z Božího plánu záchrany lidstva.“
Tam na konci byla taková zmínka o tom východu slunce a o západu slunce. To není náhodou, to je schválně, protože Peršané měli bohy dvojího druhu – bohy spojené se světlem, ti byli dobří, a bohy spojené s tmou, kteří byli zlí. A právě prorok říká: „Ne, ne, ne, ne, aby si to nikdo nepletl, aby si to nikdo nějak nevykládal špatně, toto je dílo Boží.“ Tento král dovolil, aby se vrátili domů.
A teď nastala velmi paradoxní situace. Ti, kterým bylo dovoleno, aby se vrátili domů, tak říkali: „A co je to doma? My jsme se narodili tady, v Babylóně.“ Byli vlastně přivedeni jejich otcové, nebo už řekněme, jejich dědové, a tito lidé, kteří se po sedmdesáti letech mohli navrátit, to už byli lidé, kteří se narodili v Babylónii a říkali: „My jsme doma tady. Tady to máme vystavěné, tady je úrodná půda, tady se nám daří. A my máme jít do nějaké země, kterou jsme neviděli, nikdy jsme tam nebyli a víme jistojistě, že hlavní město je v rozvalinách, stejně tak Chrám a i to okolí bude podobné. Proč tam máme jít?“
A teď vystupovali právě lidé jako Ezdráš, Nehemiáš a další, kteří je vyzývali k tomu a říkají: „Budete mít vlast, budeme mít svobodu, budeme moci vyznávat svoje náboženství, budeme mít Chrám. Budeme na tom mnohem lépe.“ A představovali tady takové ty hodnoty, kterým říkáme ideál. A někteří na to slyšeli, ale většina ne. Většina se nechala pohnout k tomu návratu, k tomu kroku do té nejistoty v okamžiku, kdy král Kýros těm, kteří se přestěhují, slíbil peníze. To, čemu se dnes říká, dotace. On věděl, že když v té zemi budou žít lidé, kteří ji budou obdělávat, že tam bude stabilita a že se mu ty peníze vrátí jiným způsobem. Že ta říše prostě bude prosperovat.
Takže až tento, řekněme, krátkodobý cíl – za to dostaneme nějakou podporu – je pohnul k tomu, že slyšeli na ty dlouhodobé cíle.
No, a něco podobného, velmi podobného se odehrává v evangeliu, i když to tak není vidět. Víme, že na Květnou neděli Ježíš přijede do Jeruzaléma, vyžene kupce z Chrámu a ti jeho nepřátelé se ho ptají a říkají: „Dokaž nám, že to smíš dělat. Jakou mocí to děláš?“ A Ježíš jim položí otázku, odkud byl křest Jana Křtitele, jestli od Boha nebo od lidí. Oni se poradí a řeknou si: „Když řekneme od Boha, řekne, proč jsme ho neposlechli. Když řekneme, že od lidí, tak si ty lidi znepřátelíme.“ Takže řeknou: „Nevíme.“ A Ježíš teda řekne: „Ani já vám neodpovím.“
A oni teď nachystají léčku, která vypadá zase velmi, velmi dobře. Aby Ježíš nemohl říct, nevím, tak řeknou tady s tím: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, že učíš cestě k Bohu podle pravdy.“ To pochlebování z toho přímo kape a je to cítit z toho. Ale na druhou stranu si musíme uvědomit, že to je to nejkrásnější svědectví, které bylo kdy o Pánu Ježíši řečeno, a že ho říkají jeho nepřátelé. Oni si vůbec neuvědomují, jaké krásné svědectví vydávají o Pánu Ježíši. Celá ta jejich otázka je postavena úplně špatně. Proč se ptáme? No, ptáme se proto, abychom se dobrali pravdy. Ptáme se proto, abychom si něco ujasnili, abychom byli blíž. Vykladatelé Písma říkají: „Tato otázka je položena k tomu, aby Ježíše zabili.“ Ona ho má znemožnit. Jestliže řekne, že se má platit daň císaři, tak proti sobě poštve lidi, protože císař je představitelem okupační moci. Jestliže řekne, že se daň platit nemá, tak ho obžalujeme. Proto tam mají ty herodovce, kteří právě s Římany spolupracovali a kteří byli rádi, že tam ti Římané jsou, protože Herodes byl takovou, jak se říká, loutkovou vládou. Takže buď bude bez lidí nebo ho herodovci u Římanů obžalují a je s ním konec. Je to otázka, která vede k zabití, k tomu, aby ho chytili, aby ho nějakým způsobem znemožnili, zlikvidovali.
Ježíš ukáže svoji svobodu. Zeptal se jich, podali mu denár. Ježíš nemá peníze. On je nepotřebuje. On je tady kvůli jinému cíli, než aby shromažďoval tady toto. Ale tím, že si taky nechá podat ten peníz, protože ta otázka zní: „Je dovoleno platit daň císaři?“ tak už všem, kteří jsou tam okolo, se ukáže první nesrovnalost. Čí je to obraz? Na tom denáru z jedné strany byl obraz císaře Tibéria a bylo tam napsáno „Tibérius císař, syn božského Augusta“. Na druhé straně byl obraz jeho matky Lívie a bylo tam napsáno „Nejvyšší kněz“. Ta Lívia byla zobrazená jako bohyně míru. Možná znáte ten román Já Claudius, tam je ta Lívie, jeho babička. Lívie byla postava velmi negativní, nechala zabít několik lidí, aby jejich rodina si udržela trůn, a byla to taková intrikánka. A Izraelitům bylo zakázáno zpodobňovat lidi, bylo jim zakázáno zpodobňovat bohy a bylo jim zakázáno tyto předměty vůbec vlastnit, mít je u sebe. Tedy těm farizejům bylo zakázáno mít u sebe ten denár. A v tom, když oni ho vytáhli, tak sami ukázali, že to neberou až tak vážně a že něco jiného vyžadují, ale že se tím sami neřídí.
A Ježíš právě to celé staví v té otázce těch cílů. Říká, jsou tady nějaké krátkodobé cíle. Věnujeme spousty času tomu, co budeme jíst, do čeho se oblečeme, potažmo kde budeme bydlet. Ano, je to potřeba, ale kolik věnujeme času těm dlouhodobým cílům a kolik věnujeme času, energie, sil tomu největšímu cíli, abychom získali věčný život. A Ježíš říká, při tom snažení, při té péči o ty krátkodobé cíle se nesmí stát, že byste zapomněli nebo že byste zanedbávali ty dlouhodobé. Ono si to nekonkuruje. Jde tady o určitou vyváženost, o to, aby to bylo v harmonii. V harmonii je to tenkrát, jestliže si žádný člověk nehraje na Boha a jestliže žádný člověk nechce toho druhého zabít, ať už tedy slovem, anebo opravdu činem.
Bratři a sestry, ta Ježíšova výzva: „Dávejte, co je císařovo, císaři, co je Božího, Bohu,“ platí i nám, a máme usilovat o to, aby náš život byl takto vyvážený.
Kéž se nám to podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás zavádí opět do Pašijového týdne, nevíme přesně, jestli je to úterý nebo středa, ale každopádně je to pár hodin před Poslední večeří a Ježíšovou smrtí na kříži. A dozvídáme se o tom, jak farizejové, kteří pokládali římskou okupační moc za obrovské neštěstí, byli ochotni se spojit s herodovci, to jsou mimochodem stoupenci vlastně Heroda, který byl vnukem toho Heroda Velikého, který zabil děti v Betlémě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, prožíváme dnes den modliteb za misie a při té příležitosti je možné číst jiné texty, než které jsme četli. My jsme četli normálně texty, které připadají na 29. neděli v mezidobí. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
16.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Asi dobře víte, že i ve státě Vatikán jsou zastoupeny různé státy, že tam mají svoje velvyslanectví, že jsou tam jejich atašé a tak dál. A právě ve Vatikáně působil někdy v padesátých, šedesátých letech nějaký atašé, nevím přesně jeho jméno, ze státu Izrael, který konvertoval ke křesťanství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.10.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, my se teď pětkrát setkáme se svatým Pavlem a s jeho prvním listem do Soluně. Je to vlastně, můžeme říci, krásný text, který se hodí k dnešní misijní neděli.
Pavel přišel do Soluně jako misionář, aby jim zvěstoval evangelium, aby zvěstoval Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Dnes se budeme společně zamýšlet s druhým čtením nad úvodem listu apoštola Pavla Soluňanům. Česky se to město jmenuje Soluň, řecky Tesalonike.
A kdo to byla ta Tesalonike? Tesalonike byla manželka Kasandra, Kasandr byl vojevůdce Alexandra Velikého a ta Tesalonike byla příbuzná Alexandra Velikého.
Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.10.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, to dnešní evangelium není nijak dlouhé, ale přesto je velice myšlenkově nabité. A je to takové trošku komplikované. Proto teď hned na začátku vlastně řeknu, k čemu bych se chtěl společně s vámi dopracovat. To je ta poslední věta: „Dávejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“ Už vůbec ten fakt, že farizeové a herodovci jdou k Ježíšovi s tou otázkou, to je něco, nad čím bychom se měli zamyslet. Protože to je snaha dostat Ježíše do pasti. Do takové léčky. Protože když řekne, že se daně platit nemají, no tak to je proti Římanům, a oni si na něho Římani došlápnou a zavřou ho. Více...